Uvedu jediný příklad – údaj o celkovém počtu let Teracha, otce Abramova (Gn 11,32).

Pro souvislost je důležité, že Terach zplodil Abrama a jeho bratry ve svých sedmdesáti letech (opět „svatá plnost"!; Gn 11,26); Abram pak vyšel „z domu svého otce", když mu bylo pětasedmdesát let (tedy v 145. roce života svého otce; Gn 12,4). Údaj o celkovém věku Teracha má v biblické tradici dvě varianty: standardní hebrejský text (tzv. masoretský), starověký řecký překlad (tzv. Septuaginta), latinská Vulgata i všechny moderní překlady mají číslovku 205; oproti tomu však hebrejský text samaritánský a spolu s ním ohlas v novozákonní knize Skutků apoštolských (Sk 7,4) uvádějí 145. Smysl této varianty je pro celý cyklus abrahamovských příběhů velice důležitý a ve svých důsledcích zásadně ovlivňuje smysl některých pasáží. Totiž, zemřel-li Terach ve 205 letech, znamená to, že Abram, jeho prvorozený syn, vyšel z Cháran ještě za jeho života (dobrých 60 let před jeho smrtí!); tím opustil svůj rod a jeho „exodus" je činem výrazné diskontinuity (srv. Gn 12,1n). Lot, který jde spolu s ním, patří v okamžiku vyjití z Cháran stále ještě pod jurisdikci Teracha, neboť on je „hlavou rodiny"; Abram se k němu proto nadále chová jako k „bratru" (srv. Gn 14,14), nikoli jako ke „schovanci", jemuž by byl povinen svou ochranou. Variantní čtení textu samaritánského a pojetí knihy Skutků tyto souvislosti převrací – Abram podle jejich údajů vychází do zaslíbené země až po smrti svého otce; v tom případě však „nevyšel" z „domu otce svého", nýbrž jej celý vyvedl, jakmile jej zdědil a stal se jeho vůdcem. Právní postavení Lota je pak zcela jiné; a příběhy o Abrahamově intervencích v Lotův prospěch nejsou modelovými příběhy o jednání člověka vůči „člověku-bratru", nýbrž vyznívají jako příklady „otcovské povinnosti" vůdce klanu. Jinými slovy -– funkcí údaje o věku Teracha a jeho variace není sdělit, jakého věku se „stařík" dožil, nýbrž vyjádřit, jaké vztahy a souvislosti platí pro příběh jeho potomků.

Tímto exkurzem jsem chtěl ve vší možné stručnosti naznačit, jaká může být povaha číselných údajů v biblických rodopisech a jak se vyplatí spíše než na absolutní hodnotu jednotlivých údajů (a jejich zcela vnější, biologicko-pragmatickou věrohodnost) dbát na interní souvislosti v rámci příslušné soustavy. Navíc tento exkurz alespoň na jediném příkladu otevřel průhled do rozmanitosti a dynamiky číselných údajů v jednotlivých verzích biblického textu a – last but not least – ukázal na svébytnou povahu „smyslu" těchto údajů. Přepočítávání uváděných čísel jakýmkoli vnějším klíčem k odhalení jejich vnitřního smyslu v kontextu dané tradice nevede.

Věk předpotopních praotců, jak s ním pracuje biblické podání, samozřejmě je – a navzdory všemu dosavadnímu bádání stále zůstává – složitým problémem, který volá po výkladu. Hledat řešení je jistě oprávněn každý, koho problém zaujal a má nápady jak na to; astronom je mezi badateli pro svou odbornost vítán obzvlášť. Nicméně, chce-li být kdokoli v jakékoli odborné debatě brán vážně, měl by kromě invence (nápadů) prokazovat také obeznalost s povahou problému samého a s doposud prodiskutovanými návrhy na řešení. V druhém i třetím vykazuje uvedený článek nedostatky zcela fatální; navíc má velké slabiny i ve vlastním metodickém rozvedení svého podnětu, když na mnoha místech zamýšlený výsledek rozhoduje o postupu, jak k němu dospět.

Sumou: řešit problém věku předpotopních praotců navrhovaným převodovým klíčem zůstává sice pozoruhodným, nicméně zcela nedržitelným nápadem.