Já oku věřím to, co píše jen a jen sám za sebe - "svoboda" hřešit, náklonnost ke zlému, hříšná přirozenost zděděná po Adamovi, zakázané ovoce nejlíp chutná, co ho nic nestojí, toho si neváží, zahazování darů od Boha, sám lhář trvá na lži, zatemnění rozumu herezemi, zmatený, popletený, hloupost, nedostatečná zásoba vědomostí ... 

Toto považuji za jeho upřímnost, za touto upřímnosti spatřuji působení Boha. Tato jeho upřímnost totiž odhaluje pravdu, je pravdivá.

Žel mnohé z toho, mnohé z jeho v pravdě odhalených negací projektuje do oponenta. Na sobě samém duchovní negace rozlišit nedokáže, ale s naprosto přesným popisem je dokáže projektovat do jiného. Když se nad tím nyní zamýšlím znovu, objevuji v tom princip pronásledování křesťanů, pronásledování světem o kterém hovořil Kristus. Tento svět totiž v křesťanech spatřuje jako v zrcadle pravdy svoje vlastní chyby. A kdo ze zkaženého světa by se chtěl do takového zrcadla pořád dívat? Takové zrcadlo funguje i tady na GS.

Proč vlastně ukřižovali Krista? Kde se vzala taková nenávist vůči Němu? Vždyť si do Něho svoje vlastní viny vprojektovali, a viděli v Něm to, co měli ale nemohli vidět na sobě samých. 

 Nevím, jestli jsou herci, spíše bych řekl, že povětšinou ne. Že šli na kněze z dobrých úmyslů. 

Promiň ale víš. Sám jsi napsal, že se hříchem nedokázali pomoci, takže se na pomáhající pouze hráli. Do těchto rolí je dosazuje zhoubné náboženství plné klamu a modloslužby, a tragické je, že do této služby šli proto, aby mohli pomáhat. Jsou to náboženští herci, které do jejich náboženských rolí dosadil náboženský klam a vlastní sebeklam. Herec ve filmu ví, že postavu pouze hraje. Náboženské herectví je však jiné. Oklamaný člověk se do role vžije tak, že svoji roli žije. Vžije se do role kněze který duchovně pomáhá a přitom nepomáhá a sám je prázdný. Vžije se do role křesťana a přitom není ani pokřtěný. Tvrdí že žije v přítomnosti Boha a přitom se chová jako hulvát, lže a pomlouvá. Je to strašlivá forma herectví, něco tak strašlivě odpudivého jako když se zombie hraje na živého. 

Nafintěný, honosně vyoblékaný sňatkový podvodník, který chce vymámit od ženských oběti majetky ví, že je podvodníkem. Hraje se na to co není, ale ví o tom. Paradoxně je na tom lepší než farář, který je stejně honosně vyoblékaný, ale přitom neví, že si na něco hraje.

Cizinče, myslím si, že faráři to museli alespoň tušit, že jejich zpovídání je k ničemu. Dozvídali se spousty hříchů a to i hříchů velmi závažných a zpětnovazebně museli vidět, že rozhřešení které udělují vůbec nic neřeší.