Rozumím, že jsi dary rozumu, síly, rady a vědění potratil až o hodně později. Psal jsi tu o tom, že jsi byl ve třiceti letech povrchní, psal jsi o neznalosti, nevědomosti. Věřím ti i to odvráceni do života velži, to tu projevuješ často, když pomlouváš lidi, útočíš.

  Ale můžeš napsat svědectví, kdy konkrétně jsi dostal ty dary a kdy, jak a proč jsi je potratil, jak se stalo, že jsi byl povrchní. Zajímalo by mne to, co vlastně jsi to žil, proč sis nevážil Ducha svatého, odvrátil ses k bájím a ke lži.

  U mne to bylo jinak, než ve tvém životě, jinak než popisuješ z toho, co znáš z tvé reality.

  Dar rozumu jsem dostal jako miminko. A dostal jsem ho až trošku více. Biřmování na rozumu nezměnilo docela nic - červené desky jsem měl na vysvědčení stejně tak jako pro diplom. A až teď se to se stářím trochu mění - třeba už si nepomatuju všechny zatemnění rozumu herezemi sektářů zde v diskuzích, jako dřív a když prohlížím kódy, které jsem napsal před pětadvaceti lety, musím vzpomínat, k čemu byly.

  Dar síly jsem neměl v životě nikdy. Když se při branné výchově házel granát na ošklivý imperialistický tank, tak ten můj tam nedoletěl a můj granát nepřežil bych ani já, ani lidi okolo v zákopu. Na tom nezměnilo nic ani biřmování - i po biřmování bych ten granát na tank nedoletěl. Ale zákopy na ležicího střelce jsem vykopat zvládnul, zas tak málo síly jsem neměl. A kdyby bylo po tom taknu čím střelit, neminul bych.

  Dar rady a vědění mi dalo třeba ČVUT, byť ne moc. A hodně můj děda. A rodiče. A bratr. Ten měl dar vědění hodně velký. I před biřmováním, i po něm - ani na jeho daru vědění nic nezměnilo biřmování. A nejvíc mi dal dar vědění internet. Při biřmování se žádný dar vědění nekonal, stejně jako u toho římskokatolického kněze, co zde psal svědectví k biřmování a svěcení.

  Toník