..."Já se ale neptal Stando obecně na všechny Boží dary, které přijímáš každý den, ale na ten jeden dar, který jsi ještě nepřijal a nemáš jej - na dar spasení."...

Toníku,

toto jsou jen tvoje bludné představy, se mnou to naprosto nijak nesouvisí. Nikdy jsem netvrdil, že jsem dar spasení nepřijal. Ale v tomto se liší naše představy o tom, co vlastně to spasení je.

Napsal jsem už kdysi dávno na téma "spasení" článek - tam jsou vyloženy moje názory a moje víra. Asi tedy nemá cenu duplicitně opakovat věci, které už jednou byly řečeny a vysvětleny.

Význam slova ´´spasení´´



Tvůj velký omyl o mé víře: Já už byl přece dávno spasen Kristem - ve křtu.

Spasení je tedy Boží dar z milosti a je to pak také následující stav člověka, který tento dar obdržel. Kristem zachráněni žijeme pak ve stavu spasení.
Žádný z nás však nedokáže vůbec nehřešit!
V případě, že člověk zhřeší těžkým hříchem (hříchem ke smrti), tento svůj stav spasení ztrácí. Je třeba, aby byl Kristem zachráněn (spasen) znovu.
Takto nás Kristus znovu zachraňuje ze stavu duchovní smrti, způsobené našim hříchem - tedy hříchem křesťana skrze dar pokání.
A k tomu Kristus ustanovil službu církve hříchy odpouštět (J 20,21-23). Ve svátosti pokání jsou nám hříchy odpuštěny a náš stav spasení Kristem je znovu obnoven.
Jistě jsem tedy i já oblečen v přilbu naděje spasení!




..."Na naše učení mne upozorňovat nemusíš - to je něco, co žiji."...

Podle tvých slov toto právě nežiješ. Ty žiješ jistotu spasení, nikoli naději! A v tom je zásadní rozdíl!


Když tedy mluvím o nutnosti vlastního snažení (pro názornost tuto oblast ducha vysvětluji na příkladu sportovce, který si buduje svaly) - nechlubím se!
Tvrdím ovšem, že bez našeho úsilí to nepůjde, že Bůh od nás očekává i naši aktivní spoluúčast (vzepřít se zlu až do krve).
Neplivej na toto lidské snažení - je li motivováno ušlechtilým cílem, je krásné v Božích očích.





..."Samozřejmě, že věřím, že jdu do nebe a budu s Pánem - naprosto stejně, jako Pavel. To jsem ti psal mockrát."...

Já samozřejmě doufám, že jdu do nebe, že budu s Pánem - naprosto stejně, jako Pavel (v naději - proto ta přilba naděje).


Chápeš ten rozdíl?




...""...

S tímto rozsudkem smrti jsem se všichni už narodili - Kristus jej však v okamžiku našeho křtu přibil na kříž ....

Ve křtu jsme byli spolu s Kristem vzkříšeni! Kol 2,12.





...", když jsem psal o tom, že jsem zažil rozsudek k mému životu a že nespoléhám na sebe, ale na Boha?"...

Kdyby jsi nebloudil a neměl uvažování zatemněno bludným učením, tvůj vlastní rozum by ti napověděl, jak nesmyslnou zde tvrdíš "cypovinu":

Tvůj život jsi si ještě celý neodžil, ještě ti ho kus zbývá, kdy můžeš ledacos napravit či pokazit

- logicky tedy ještě nemůže existovat žádný rozsudek nad tvým životem.

Tento rozsudek bude vyřknut docela jistě - ale až po "uzávěrce" - po smrti těla - před Kristovou soudnou stolicí ....





..."Už tedy budeš rozumět, každý člověk jednou zemře a pak přijde soud a neumírají lidé dvakrát a nejsou dva soudy?" ...

Každý člověk jednou zemře smrtí těla - a až pak přijde soud. Nikoli dříve!

Duchovně člověk může umřít klidně i vícekrát (proto se tomu říká "hřích ke smrti") a vícekrát může být Kristem ze stavu duchovní smrti znovu zachráněn (spasen).
I tělesně člověk může zemřít vícekrát: případy klinické smrti, Lazar, Jairova dcera a pod...



Proto jsem tě odkázal na: