Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 08. únor 2017 @ 16:24:02 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Když vidíš (poznal jsi svůj hřích) - a nelituješ - nečiníš pokání a neuvěříš!
Stando, to sis určitě popletl, jak nečteš, co ti píšu a domýšlíš, co není.
Já určitě ne!
U mne něco takového nepřichází v úvahu. Mám v životě tolik lítosti, že bych jí mohl rozdávat, kdyby byla lítost někomu k něčemu užitečná.
Navíc jsem prožil období, kdy jsme měl lítosti na několik životů a k tomu, abych uvěřil mi to nebylo nic platné, natož pak abych činil pokání. Proto vím, že tvoje teorie a výmysly, všechny ty vaše "podmínky", které se snažíš podložit našim učením, nejsou pravdivé.
Lítost s pokáním souvisí, ale ne tak, že by z lítosti vycházelo pokání nebo víra. Lítost neumí vyrobit ani víru, ani pokání. Na to jsou prchavé pocity krátké. Ale Boží slovo umí vyrobit víru, stejně tak Boží výchova umí vyrobit pokání.
Nejdříve byla lítost nad způsobem života (litoval) - ta je podmínkou pro uvěření, pro změnu smýšlení - až pak následoval skutek (šel).
Stando, to je možná tak "podmínkou" pro tu vaši víru, co si jí sami sobě potvrzujete a budujete vašimi skutky.
Normálně pochází víra ze slova a z toho, že ten, kdo slovo říká, svoje slovo potvrzuje. Víra pochází z důvěryhodnosti toho, kdo slovo říká.
Upozorňuji tě na to, že to nejsou "moje teorie" - ani vymyšlené, ani nepravdivé.
Jo, jám vím, že nejsou tvoje. Ten omyl s lítostí jsem v ŘKC zažil, je mi jasné, že jsi to mylné učení převzal od jiných lidí.
Je to ryzí učení Ježíše Krista. Přestože jsem to to napsal boldem, stejně nevidíš! Zase ta tvoje slepá skvrna.
Stando, a kde Ježíš učí, že lítost vede k pokání? Nebo dokonce že je lítost nutná k pokání, že je podmínkou pokání? Vždyť ty si i příběh, kde Ježíš učí o práci, o tom, co má člověk dělat, převrátíš do vašich pocitů! Asi sis vzal konkordanci a dal si do ní váš Pocit a našel sis ten jeden verš. Zkus si dát do konkordance pokání.
Pokud lítost vede k pokání, Stando, tak kde se u tebe stala chyba, že tě k pokání nedovedla? Čím to je, že tu klidně pomlouváš, lžeš, když jsi na to upozorněn, tak místo pokání ještě přitvrdíš?
Máš nedostatek lítosti? |
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 10. únor 2017 @ 12:42:17 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Ke změně smýšlení stačí logická úvaha."...
Jak vidíš, ani ve tvém případě logický argument ke změně tvého smýšlení nestačil . (Nejdříve byla lítost nad způsobem života (litoval) - ta je podmínkou pro uvěření, pro změnu smýšlení - až pak následoval skutek (šel). ).
Usuzovat u Kornélia absenci lítosti nad svými hříchy jen proto, že to tam není výslovně napsáno, je zcela od věci. Proč se tedy Kornélius postil?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 11. únor 2017 @ 07:52:39 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Jak vidíš, ani ve tvém případě logický argument ke změně tvého smýšlení nestačil .
Určitě.
Mně logika a myšlení k pokání nestačily, i když mi jich Bůh dal docela dost. Nestačily mi k pokání ani pocity, i když jsem jich měl taky hodně.
Potřeboval jsem k pokání Boží slovo, které jasně ukázalo mojí situaci.
Tobě zjevě k pokání také pocity nestačí.
A určitě nejsme sami. V náboženství jem potkal bezpočet lidí, co měli pocitů na rozdávání, ale pokání teprve zoufale hledali.
(Nejdříve byla lítost nad způsobem života (litoval) - ta je podmínkou pro uvěření, pro změnu smýšlení - až pak následoval skutek (šel). ).
A mohu tak s jistotu prohlásit, že lítost nemá účinky, které jsme od ní v náboženství omylem očekávali.
Usuzovat u Kornélia absenci lítosti nad svými hříchy jen proto, že to tam není výslovně napsáno, je zcela od věci. Proč se tedy Kornélius postil?
Stando, tak neusuzuj na absenci lítosti u Kornelia nad svými hříchy a nebudeš zcela od věci!
Ale pokud už jsi na něco takového usoudil, tak kornélius byl dle svědectví písma spravedlivý člověk, který měl bázeň před Bohem a dobré svědectví u lidí i u Boha. Klidně je možné, že žil tak, že nemusel svého života litovat, jako my. Postit se klidně mohl kvůli Bohu, tak jako to dělají křesťané.
Ostatně, každý normální člověk vychovává svoje děti tak, aby nemusely litovat svého života, aby, až se na konci života ohlédnou, bylo tam lítosti co nejméně.
Já ale psal konkrétně o pokání.
Dal jsem ti odkazy na dva příběhy pokání.
U obou se popisuje to, co je u pokání mnohem důležitější, než lítost: A to je radost z Božího daru, z Božího jednání. Lítost jednou pomine, lítost je totiž slepá cesta a do nebe si jí člověk nevezme.
U Kornelia, když slyšeli Boží slovo a přijal dar pokání, tak měli radost a vděčnost. To je normální reakce při pokání. Kornelius měl nejspíš i lítost, ale při pokání, které přijali, to zjevně nebyla potřeba, nebo to zapoměli zapsat, protože si všimli věcí, které jsou pro nás důležitější a zapsali je. Radost a vděčnost Bohu tam při pokání stačila. A to jsou zase pocity a postoje, které nejsou slepou cestou, protože člověku vydrží až na věčnost.
Ztracený syn taky asi při tom pokání na lítost zapoměl. Nebo Ježíš zapoměl lítost zmínit. Možná to byl ten případ, který jsem slyšel ve svědectví lidí, co už měli po svém řádění tak zničené srdce i duši, že nebyli schopní ani nic cítit, měli srdce studené, jako kamení. Ani z jeho slov u prasat nevyplývá, že by se zrovna rozplýval v pocitech, byla to tvrdě racionální úvaha. Když přichází se svým připraveným projevem k otci, taky mu jen suše řekne, co si připravil. Žádný náznak pocitu. A pokud mohu logicky odhadovat pocity, určitě tam v té situaci pokání bylo víc strachu, co mu na jeho projev řekne otec a hanby nad tím, v jakém přichází stavu. A otec mu nenařídil jako pokání lítost, ale nařídil všem radost. A Ježíš ten příběh dává jako příklad radosti. Ty sis často pletl toho otce z příběhu s Bohem, tak by to pro tebe mohlo být zajímavé, že Ježíš dává jako příklad radosti takové pokání.
A to samozřejmě nejsou jen dva případy: Pokud tě téma zajímá, vezmi si naše učení a porovněj si například lítost a radost. Jsou zapsané raálně. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 12. únor 2017 @ 09:44:45 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Klidně je možné, že žil tak, že nemusel svého života litovat, jako my."...
V reálném světě to zpravidla funguje trochu jinak.
Logika by ti mohla stačit k určení posloupnosti dějů: Nejdříve litoval, až potom šel. Ta lítost se v tomto případě stala motorem k překonání vlastní neochoty či lenosti, k vykonání otcovy vůle.
..."V náboženství jsem potkal bezpočet lidí, co měli pocitů na rozdávání, ale pokání teprve zoufale hledali."... Lítost, vedoucí k pokání a obrácení, není jenom o pocitech, ale je o rozhodnutí vůle sebe změnit.
Ztracený syn vyjádřil svou lítost takto:
Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. Učiň mne jedním ze svých nádeníků.‘
Lítost nad špatným skutkem přirozeně doprovází i pocit hanby. Ale zde to vůbec nekončí, je to impulsem ke skutkům změny, nápravy, obrácení.
|
]
|
|