Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 02. červenec 2015 @ 22:40:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | NO, kdež bych se od tebe dočkal odpovědi, Stando. Opět místo odpovědi jen osobní invektivy, jak je u vás římskokatolíků v diskuzích běžné.
Tvoje odpovědi na mne nejsou složité. Znám nepravdivé ŘKC fráze o vědě a víře, do kterých se zabaluješ abys nemusel odpovědět na mojí jednoduchou otázku.
Je mi taky jasné, že tě nenapadne, že věda velmi často odpovídá na otázky "proč" a stejně tak například naše víra často odpovídá na otázky "jak": Vírou rozumíme, že Božím výrokem byly uspořádány světy, takže to, co vidíme, nevzniklo z viditelného. A při dněšním poznání vědy tomu rozumíme o mnoho lépe, než před stopadesáti lety.
Chápu, že se od tebe nedovím jak a čím se ti stane, že písmu svatému sám správně rozumět nemůžeš, a přitom nějakým zázrakem rozumíš správně tomu, co píší vaši vykladači a biblisté (nebo se to alespoň ve tvém omylu domníváš). Zřejmě se ani nedovím co je na slovech biblistů tak zázračného, že na rozdíl od písma svatého je ani nemůžeš pochopit špatně, že to dokonce nelze. To není složité z tvého vykrucování a kličkování pochopit. Těžko taky čkat že by ses zamyslel nad tím čím to je, že si slova vašich biblistů a vykladačů vyloží každý z vás jinak, tak jak se mu to hodí: Podobně jako to děláte s písmem.
Pokud jde o vyznání víry, tak ti odpovím, i když ty jsi mi neodpověděl a už nečekám, že odpovíš. Ale musím říci, že je zajímavé vás sledovat co všechno si dokážete vybájit o druhých přes jejich jasná slova.
Všelijaká vyznání nejsou obsahem či principem naší víry, to jsem ti psal vícekrát a řešili jsme to i když jsi psal, že vaše víra jednou pomine, což je pravda. Princip naší víry není víra informacím o Bohu, ani víra v to, že Bůh existuje. Víme, že Bůh existuje a princip naší víry je v tom, že věříme jemu, jeho slovu. Naše víra nepomine, jako je potřebná teď, bude potřebná i v budoucím věku. Víra Bohu je věčná.
Nejsme ani zastánci různých vyhlášení vytržených kousků křesťanského učení kterými se lidi navzájem štěpí, oddělují od sebe a staví proti sobě tak jako západ od východu v roce 1054. Taková vyhlášení nic neřeší: Stejně si je každý z vás vykládá po svém jak se mu to hodí, tak jak si vykládáte po svém písmo (proto jsem se tě také ptal jak můžeš správně pochopit učení učitelů církve, když správně nemůžeš sám pochopit písmo).
Tomu, co je uvedené v apoštolském vyznání víry i nicejsko cařihradském samozřejmě věřím také.
Proto jsem ti také kdysi vysvětloval, že věřímě, že Ježíš je zrozený a ne-stvořený a že je to pro nás důležité, když jsi nemohl pochopit že je rozdíl mezi tím, když Bůh něco udělá a když se někdo narodí. Že je rozdíl mezi stvořením a dítětem.
Toník |
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 03. červenec 2015 @ 14:44:01 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Víme, že Bůh existuje a princip naší víry je v
tom, že věříme jemu, jeho slovu. Naše víra nepomine, jako je potřebná
teď, bude potřebná i v budoucím věku. Víra Bohu je věčná."...
Mohu tě nyní usvědčit z nepravdy? Nevěříš Božímu slovu. (Boží slovo totiž o víře říká i toto: "Víra jest podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, které nevidíme." (Žd 11,1).
Víra je tedy nyní pro nás tím, v co doufáme, víra je důkazem skutečností, které nevidíme.
Ale až se naše doufání při setkání s Kristem stane skutečností, už nebude potřeba důkazu; sami už budeme vidět to, co nyní nevidíme. Potom už sami budeme součástí té skutečnosti, ve kterou teď vírou jenom doufáme.
Ve svém zatemnění mysli nerozlišuješ mezi VÍROU a mezi DŮVĚROU BOHU.
Ono to totiž spolu úzce souvisí. Nelze mít víru bez důvěry. Nejdříve je důvěra - z ní potom je i víra.
Abraham uvěřil Bohu proto, že mu důvěřoval. Věci, které mu Bůh přislíbil, se naplnily a Abraham je nyní už jejich součástí. Důvěra Bohu mu tedy i dnes stále zůstala, ale pochopitelně žádného důkazu vírou už nepotřebuje.
Víra je tedy podstata věcí, v něž doufáme - jen do té doby, než se věci naplní podle naší víry.
Zatímco důvěra Bohu je součástí trvalého vztahu, který víru v pozemském životě doprovází a tato důvěra přetrvá až na věčnost.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 04. červenec 2015 @ 14:34:18 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Mohu tě nyní usvědčit z nepravdy? Nevěříš Božímu slovu. ... Ve svém zatemnění mysli nerozlišuješ mezi VÍROU a mezi DŮVĚROU BOHU.
Stando, zatím usvědčuješ z nepravdy jen sám sebe, jak si ve tvém diskuzním kličkování vymýšlíš o mne z tvého "pokladu" další a další nesmysly.
Podle sebe nesuď druhé. Kdyby tě zajímalo něco o mně a nechtěl jsi žít ve lži, tak se místo tvé domýšlivosti zeptej.
Pokud jde o mne, tak nepotřebuju žádné "důkazy víry" ani teď, ani v budoucnu. Věříme Bohu a Bůh sám naplňuje svoje slovo, potvrzuje ho. To stačí. Až přijde budoucí věk, budeme Bohu věřit docela stejně, jako teď a věřím, že Bůh dostojí svému slovu naprosto stejně, jako teď. Když se naplní věci, které Bohu věříme, když Bůh potvrdí svoje slovo, není to pro nás důvod přestat Bohu věřit, ale je to pro nás důvod Bohu více věřit.
Podobně to máme s lidmi: Jsou lidi, kteří jsou důvěry-hodní, nelžou, stojí za svým slovem. Takovým lidem stojí zato věřit. Pak jsou lidi, kteří lžou jak když Rudé právo tiskne. A takovým nevěřím.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 06. červenec 2015 @ 12:17:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Pokud jde o mne, tak nepotřebuju žádné "důkazy víry" ani teď, ani v budoucnu."...
Víra jest podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, které nevidíme. Neboť v ní naši předchůdci dostali svědectví Boží....
Tvá slova jen potvrzují, že nerozlišuješ mezi důvěrou a mezi vírou. Víra však není totéž, co důvěra.
Důvěra je vztah, víra pak je už důkaz - plyne až z této důvěry.
Protože jsme se rozhodli důvěřovat Bohu, máme pak i víru, která je důkazem a potvrzením správnosti našeho rozhodnutí pro Boha. Je důkazem skutečností, které nevidíme, ale ve které přesto doufáme. Na základě naší důvěry Bohu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 06. červenec 2015 @ 19:27:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Tvá slova jen potvrzují, že nerozlišuješ mezi důvěrou a mezi vírou. Víra však není totéž, co důvěra.
Stando, já tě chápu.
Víra je pro tebe něco docela jiného, než důvěra, stav božího dítěte je pro tebe něco docela jiného, než vztah a odpuštění hříchů je pro tebe něco úplně jiného, než oběť Pána Ježíše.
A je to na tobě vidět z mnoha věcí, které píšeš.
Moje víra je důvěra Bohu, můj vztah s Bohem je dán tím, že jsem Božím dítětem a odpuštění hříchů od Boha mám v Ježíši Kristu. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 03. červenec 2015 @ 14:44:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Víme, že Bůh existuje a princip naší víry je v
tom, že věříme jemu, jeho slovu. Naše víra nepomine, jako je potřebná
teď, bude potřebná i v budoucím věku. Víra Bohu je věčná."...
Mohu tě nyní usvědčit z nepravdy? Nevěříš Božímu slovu. (Boží slovo totiž o víře říká i toto: "Víra jest podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, které nevidíme." (Žd 11,1).
Víra je tedy nyní pro nás tím, v co doufáme, víra je důkazem skutečností, které nevidíme.
Ale až se naše doufání při setkání s Kristem stane skutečností, už nebude potřeba důkazu; sami už budeme vidět to, co nyní nevidíme. Potom už sami budeme součástí té skutečnosti, ve kterou teď vírou jenom doufáme.
Ve svém zatemnění mysli nerozlišuješ mezi VÍROU a mezi DŮVĚROU BOHU.
Ono to totiž spolu úzce souvisí. Nelze mít víru bez důvěry. Nejdříve je důvěra - z ní potom je i víra.
Abraham uvěřil Bohu proto, že mu důvěřoval. Věci, které mu Bůh přislíbil, se naplnily a Abraham je nyní už jejich součástí. Důvěra Bohu mu tedy i dnes stále zůstala, ale pochopitelně žádného důkazu vírou už nepotřebuje.
Víra je tedy podstata věcí, v něž doufáme - jen do té doby, než se věci naplní podle naší víry.
Zatímco důvěra Bohu je součástí trvalého vztahu, který víru v pozemském životě doprovází a tato důvěra přetrvá až na věčnost.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 03. červenec 2015 @ 14:47:36 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Stejně tak věřím v křest (ponoření) na odpuštění hříchů. "...
Co to je za křest na odpuštění hříchů, při kterém vůbec k žádnému odpuštění hříchů nedochází?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 04. červenec 2015 @ 14:36:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Co to je za křest na odpuštění hříchů, při kterém vůbec k žádnému odpuštění hříchů nedochází?
Tak se tuším nazýváte omylem polévání miminek, u kterých jsou jim odpuštěny naprosto všechny hříchy, co žádné nemají, protože co bys jim chtěl odpouštět, když jsou mentálně neschopné. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 06. červenec 2015 @ 12:05:29 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." protože co bys jim chtěl odpouštět, "...
Kdybys opravdu znal křesťanskou víru, neptal by ses tak hloupě. Navíc jsem ti to už vysvětloval.
Každé miminko se už rodí jako potomek vyhnanců z ráje, rodí se zatížené dědičnou vinou. Každý z nás se tak už narodil s "odsouzením"!
Přehledně se to dá pochopit z 5. kapitoly Římanům.
... A nejen to, chlubíme se také Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní přijali usmíření. 12Proto
jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak
se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili. 13Do Zákona hřích byl ve světě, ale nezapočítává se, když není Zákon. 14Přesto
smrt vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo nezhřešili podobným
přestoupením jako Adam; ten je předobrazem toho budoucího. 15Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhojnila Boží milost a dar spravedlnosti v milosti toho jednoho člověka, Ježíše Krista. 16A s darem tomu není tak jako s tím, co přišlo skrze jednoho člověka, který zhřešil. Rozsudek nad jedním proviněním přinesl odsouzení, kdežto dar milosti z mnohých provinění vedl k ospravedlnění. 17Jestliže proviněním jednoho člověka
smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost
milosti a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jednoho,
Ježíše Krista. 18A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi ospravedlnění k životu. 19Jako
se skrze neposlušnost jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také
skrze poslušnost jednoho stanou mnozí spravedlivými. ....
Toto "ospravedlnmění k životu" je nám Bohem milostí (darem) uděleno právě ve křtu. Třeba už i ve věku miminkovském.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 06. červenec 2015 @ 19:38:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Kdybys opravdu znal křesťanskou víru, neptal by ses tak hloupě. Navíc jsem ti to už vysvětloval.
To sis mne asi popletl s tebou, ne? Já jsem se tě takto neptal, natož hloupě. Moje věta byla oznamovací, na jejím konci byla tečka. Psal jsem odpověď na tvou otázku.
Každé miminko se už rodí jako potomek vyhnanců z ráje, rodí se zatížené dědičnou vinou. Každý z nás se tak už narodil s "odsouzením"!
Každý z vás jistě.
Na vás odsouzení a dědičný hřích, ten stav, stále zůstává, proto ho po vás dědí i vaše děti. Ale podla vaší situace nesmíš soudit všechny lidi.
I já jsem se narodil do toho odsouzení. Ale díky Bohu, že naše děti už se do něj rodit nemusí.
Toto "ospravedlnmění k životu" je nám Bohem milostí (darem) uděleno právě ve křtu. Třeba už i ve věku miminkovském.
No, radši si přečti, co napsal Pavel, to, co píše je užitečnější než to, co si vymýšlíš. Označil sis to boldem, tak sis toho snad všiml, ne?
.. skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi ospravedlnění k životu.
"Spravedlivý čin jednohočlověka" o kterém píše Pavel, není omočení hlavičky miminka proudem vody z konvičky panem farářem, jak se ti to plete. Ten "spravedlivý čin" je odsouzení, smrt a pohřeb jednoho člověka: Ježíše Krista. Toho, v němž máme odpuštění hříchů. Odpuštění, které je pevně spojeno s Jeho obětí, odpuštění, které je totéž, co Jeho oběť za nás. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 07. červenec 2015 @ 14:05:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Ten "spravedlivý čin" je odsouzení, smrt a pohřeb jednoho člověka: Ježíše Krista. Toho, v němž máme odpuštění hříchů"...
Odsouzení, smrt a pohřeb - to by bylo přece jen trochu málo - to by nestačilo k vítězství nad smrtí. Třeba k tomu přidat i vzkříšení ...
Pro odpuštění hříchů u každého člověka je zapotřebí získat účast na tomto odsouzení, smrti a vzkříšení. A této osobní účasti se nám dostává od Boha právě znovuzrozením z vody a z Ducha ve křtu:
V něm jste byli také obřezáni obřízkou, která nebyla udělána lidskou rukou, nýbrž spočívala ve svlečení těla hříchů, v obřízce Kristově, když jste byli spolu s ním ve křtu pohřbeni a v něm jste byli spolu i vzkříšeni skrze víru v působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých.
I vás, když jste byli mrtvi v proviněních a neobřízce svého těla, spolu s ním obživil, když nám všechna provinění odpustil
a vymazal rukou psaný záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský; odstranil jej z našeho středu tím, že jej přibil na kříž.
|
]
|
|