Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: KLÍČE KRÁLOVSTVÍ NEBE (Skóre: 1)
Vložil: tele v Čtvrtek, 02. říjen 2014 @ 18:12:21 CEST | Kjubiku, doufám, že ti nebude vadit, když ti teď pošlu Písma, ze kterých čerpám. Nebudu vysvětlovat. Odpovědi si v nich najdi. Jsou to Písma odpovídající i na jiné další otázky Standovi. Nejsou tak tematicky seřazené, ale odpovídají na vše, co jsem také jako otázky kladl. Promiň, ale návodem jsou i v nich podtržené pasáže. Nemyslím, že potřebuji něco dále vysvětlovat tobě nebo Standovi. Buď si ta Písma důkladně pročtěte a zauvažuje nad tím, proč jsem psal, co jsem psal, nebo se prostě dalece míjíme. Prosím, čtěte je pozorně. Pak se můžeme dále pobavit. I tak my to dalo trochu fušku. :o)
Gn 1,19-31 - Byl
večer a bylo jitro, den čtvrtý. I řekl Bůh: „Hemžete se vody
živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!“ I
stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů,
jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených
létavců. Viděl, že to je dobré. A Bůh jim požehnal: „Ploďte a množte
se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi.“ Byl večer a
bylo jitro, den pátý.
I řekl Bůh: „Vydej země
rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!“
A stalo se tak. Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy
dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.
I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším
obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad
nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se
po zemi.“ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby
byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a
řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a
panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se
na zemi hýbe.“ Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu
nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za
pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po
zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu.“ A
stalo se tak. Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a
bylo jitro, den šestý.
Gn 2,7-8 - I
vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života.
Tak se stal člověk živým tvorem. A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na
východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.
Gn 2,18-25 - I
řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu
rovnou.“ Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno
nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý
živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. Člověk tedy pojmenoval
všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se
nenašla pomoc jemu rovná. I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až
usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil
z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: „Toto
je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže
vzata jest.“ Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou
se jedním tělem. Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.
Gn 3,17-23 - Adamovi
řekl: „Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti
zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní
budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V
potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl
vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“ Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to
je Živa) , protože se stala matkou všech živých. Hospodin Bůh udělal
Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je. I řekl Hospodin Bůh: „Teď je
člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po
stromu života, jedl a byl živ navěky.“ Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady
v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.
Gn 6,1-8 Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim
dcery, viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za
ženy všechny, jichž se jim zachtělo. Hospodin však řekl: „Můj duch se nebude
člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto
dvacet let.“ Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a
ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti
bohatýři dávnověku, mužové pověstní. I viděl Hospodin, jak se na zemi
rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé
chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém
srdci. Řekl: „Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i
zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“ Ale Noe
našel u Hospodina milost.
Gn 6,11-13 - Země
však byla před Bohem zkažená a plná násilí. Bůh pohleděl na zemi; byla zcela
zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu. I řekl Bůh
Noemu: „Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná
lidského násilí. Zahladím je i se zemí.
Gn 6,17-19 - Hle, já uvedu
potopu, vody na zemi, a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo, v němž je
duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne. S tebou však učiním
smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů. A ze
všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy po páru do archy, aby s tebou
zůstali naživu; samec a samice to budou.
Gn 8,18-22 - Noe tedy vyšel a
s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů. Všechna zvěř, všechna havěť a
všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy. Noe
pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého
ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné. I ucítil Hospodin libou vůni
a řekl si v srdci: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý
výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako
jsem učinil. Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy
nepřestanou po všechny dny země.“
Gn 9,1-7 - Bůh
Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.
Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno
nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou
vám vydáni do rukou. Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm; jako
zelenou bylinu vám dávám i toto všechno. Jen maso oživené krví nesmíte
jíst. A krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k
odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k odpovědnosti
každého jeho bratra. Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita,
neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím. Vy pak se ploďte a
množte, hemžete se na zemi a množte se na ní.“
Jb 14,10-19 - Zemře-li
muž, rozpadne se. Zhyne-li člověk, kam se poděl? Z moře se vytratí vody,
řeka opadne a vyschne; člověk ulehne a nepovstane a dokud nebesa
budou, neprocitne, ze spánku se neprobudí. Kéž bys mě skryl v podsvětí a
schoval mě, než pomine tvůj hněv, stanovil mi lhůtu a pamatoval na mě.
Kdyby mohl ožít muž, jenž zemřel, čekal bych po všechny dny své služby, až budu
vystřídán. Zavolal bys a já bych se ozval, až se ti zasteskne po díle tvých
rukou. A kdybys pak počítal mé kroky, nedbal bys už mého hříchu,
zapečetěna by byla do uzlíku má nevěrnost, moji nepravost bys zastřel. Také
hora se rozpadne a zřítí, i skála se pohne z místa; voda kameny omílá, svým
proudem odplaví prach země; tak ničíš naději člověka.
Jb 34,12-15 - Opravdu, Bůh nejedná svévolně, Všemocný právo
nepokřiví. Kdo mu dal pod dohled zemi a kdo před něho položil celý svět?
Kdyby měl na mysli jenom sebe a svého ducha i dech k sobě zpět
stáhl,
tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo, člověk by se obrátil v prach.
Ž 104,24-31 - Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi
učinil moudře; země je plná tvých tvorů. Tu je veliké a širé moře: hemží se v
něm nespočetných živočichů maličkých i velkých, plují po něm lodě. Vytvořil jsi
livjátana, aby v něm dováděl. A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v
pravý čas pokrm; rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se
dobrým. Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v
prach se navracejí. Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu,
a tak obnovuješ tvářnost země. Hospodinova sláva potrvá věčně! Hospodin se
bude radovat ze svého díla.
Ž 8,5-10 - Co je člověk, že
na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Jen maličko jsi ho omezil, že
není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. Svěřuješ mu vládu nad
dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš: všechen brav a skot a také polní
zvířata a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora , který se
prohání po mořských stezkách. Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje
jméno po vší zemi!
Kaz 3,14-21 - Poznal
jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z
toho ubrat. A Bůh to učinil,
aby lidé žili v bázni před ním.
Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledá, co zašlo.
Dále jsem pod sluncem viděl: na místě práva – svévole, na místě spravedlnosti –
svévole. Řekl jsem si v srdci: Spravedlivého i svévolníka bude soudit Bůh,
nastane čas soudu nad vším
děním, nad vším, co se koná. Řekl jsem si v srdci: To se stane kvůli synům lidským, aby je Bůh tříbil, aby
nahlédli, že je to s nimi jako se zvířaty. Vždyť úděl synů lidských a úděl
zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá
žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí. Vše spěje k jednomu
místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací. Kdo ví, zda duch
lidských synů stoupá vzhůru a duch zvířat sestupuje dolů k zemi?
Ez 18,4 - Hle,
mně patří všechny duše; jak duše otcova, tak duše synova jsou mé. Zemře
ta duše, která hřeší.
Mt 22,23-32 - V ten den
přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu
dotaz: „Mistře, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li
někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr
a zplodí svému bratru potomka.‘ U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel,
a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru. Stejně i druhý, třetí
a nakonec všech sedm. Naposledy ze všech zemřela ta žena. Až bude vzkříšení,
komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!“ Ježíš jim však
odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží. Po vzkříšení se
lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. A pokud jde o
vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil: ‚Já jsem Bůh
Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On přece není Bohem mrtvých, nýbrž
živých.“
Mt 27,52-53 - Ale Ježíš
znovu vykřikl mocným hlasem a skonal. A hle, chrámová opona se roztrhla
vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly, hroby se otevřely a
mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; vyšli z hrobů a po
jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili.
Mk 12,18-27 - Přišli k
němu saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho: „Mistře, Mojžíš
nám ustanovil: ‚Zemře-li něčí bratr a zanechá manželku bezdětnou, ať se s ní
ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ Bylo sedm bratří. Oženil se
první a zemřel bez potomka. Jeho manželku si vzal druhý, ale zemřel a také
nezanechal potomka. A stejně třetí. A nikdo z těch sedmi nezanechal potomka.
Naposledy ze všech zemřela i ta žena. Komu z nich bude patřit, až při
vzkříšení vstanou? Všech sedm ji přece mělo za manželku.“ Ježíš jim řekl:
„Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží! Když lidé vstanou z mrtvých, nežení
se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. A pokud jde o mrtvé, že
vstanou, nečetli jste v knize Mojžíšově, ve vyprávění o hořícím keři, jak
Bůh Mojžíšovi řekl: ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On
přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!“
L 8,28-33 - Když
spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: „Co je ti po
mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Žádám tě, abys mne netrápil.“ Ježíš totiž
nečistému duchu přikazoval, aby z toho člověka vyšel. Neboť ho velice často
zachvacoval; tehdy ho poutali řetězy a okovy a hlídali, ale on pouta vždy
přerval a byl démonem hnán do pustých míst. Ježíš se ho zeptal: „Jaké je tvé
jméno?“ Odpověděl: „Legie,“ protože do něho vešlo mnoho zlých duchů. A
prosili Ježíše, jen aby jim nepřikazoval odejít do pekelné propasti. Bylo
tam veliké stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho prosili, aby
jim dovolil do nich vejít; on jim to dovolil. Tu vyšli z toho člověka, vešli
do vepřů, a stádo se hnalo po příkrém srázu do jezera a utopilo se.
L 14,11-14 - Neboť
každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ Tomu,
kdo jej pozval, Ježíš řekl: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani
své bratry ani příbuzné a bohaté sousedy, poněvadž oni by tě také pozvali a tak
by se ti dostalo odplaty. Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé
a slepé. Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno
při vzkříšení spravedlivých.“
L 20,27-38 - Přišli k němu
někteří ze saduceů – ti popírají vzkříšení – a otázali se ho: „Mistře, Mojžíš
nám ustanovil: ‚Zemře-li něčí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho
manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ Bylo tedy sedm
bratří. Oženil se první a zemřel bezdětný. Jeho manželku si vzal druhý, pak
třetí a stejně všech sedm; nezanechali dětí a zemřeli. Nakonec zemřela i ta
žena. Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji
přece mělo za manželku.“ Ježíš jim řekl: „Lidé přítomného věku se žení a
vdávají. Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z
mrtvých, nežení se ani nevdávají. Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou
rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení. A že
mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když
nazývá Hospodina ‚Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘. On
přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi.“
J 6,53-63 - Ježíš jim řekl:
„Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev,
nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život
věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má
krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v
něm. Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí,
bude mít život ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe – ne jako
jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky.“ To
řekl, když učil v synagóze v Kafarnaum. Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z
nich řekli: „To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?“ Ježíš poznal, že
učedníci na to reptají, a řekl jim: „Nad tím se urážíte? Co až uvidíte Syna
člověka vystupovat tam, kde byl dříve? Co dává život, je Duch, tělo samo nic
neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.
J 11,11-45 - To pověděl a
dodal: „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit.“ Učedníci mu
řekli: „Pane, spí-li, uzdraví se.“ Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni
mysleli, že mluví o pouhém spánku. Tehdy jim Ježíš řekl přímo: „Lazar
umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k
němu!“ Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: „Pojďme i my, ať zemřeme
spolu s ním!“ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.
Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty, a mnozí z Židů přišli k
Martě a Marii, aby je potěšili v zármutku nad jejich bratrem. Když Marta
uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma. Marta řekla
Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. Ale i tak vím,
že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“
Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí
řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.
A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Řekla mu:
„Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na
svět.“ S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Je
tu Mistr a volá tě.“ Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš
totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kde se s ním Marta
setkala. Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle
vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla:
„Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“ Když Ježíš viděl, jak
pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen
řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď se podívat!“ Ježíšovi
vstoupily do očí slzy. Židé říkali: „Hle, jak jej miloval!“ Někteří z nich však
řekli: „Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?“
Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.
Ježíš řekl: „Zvedněte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu řekla: „Pane, už
je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem
ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“ Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl
vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. Věděl jsem sice, že mě
vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby
uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Když to řekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare,
pojď ven!“ Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář zahalenu
šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Mnozí z Židů,
kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho.
Sk 2,29-33 - Bratří, o
praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu
máme až dodnes. Byl to však prorok a věděl o přísaze, kterou se mu Bůh zavázal,
že jeho potomka nastolí na jeho trůn; viděl do budoucnosti, a mluvil tedy o
vzkříšení Kristově, když řekl, že nezůstane v říši smrti a jeho tělo se
nerozpadne v prach. Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme
dosvědčit. Byl vyvýšen na pravici Boží a přijal Ducha svatého, kterého Otec
slíbil; nyní jej seslal na nás, jak to vidíte a slyšíte.
Sk 4,1-14 - Když Petr a Jan
ještě mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a
saduceji, rozhořčeni, že učí lid a hlásají, že v Ježíši je vzkříšení z
mrtvých. Násilím se jich chopili a vsadili je na noc do vězení, neboť už
byl večer. Ale mnozí z těch, kteří slyšeli Boží slovo, uvěřili, takže jich bylo
již na pět tisíc. Druhý den se shromáždili jeruzalémští představitelé židů,
starší a znalci zákona, velekněz Annáš, Kaifáš, Jan a Alexandr a ostatní z
velekněžského rodu, dali předvést Petra a Jana a začali je vyslýchat: „Jakou
mocí a v jakém jménu jste to učinili?“ Tu Petr, naplněn Duchem svatým, k
nim promluvil: „Vůdcové lidu a starší, když nás dnes vyšetřujete pro dobrodiní,
které jsme prokázali nemocnému člověku, a ptáte se, kdo ho uzdravil, vězte
vy všichni i celý izraelský národ: Stalo se to ve jménu Ježíše Krista
Nazaretského, kterého vy jste ukřižovali, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Mocí
jeho jména stojí tento člověk před vámi zdráv. Ježíš je ten kámen, který
jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném
není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být
spaseni.“ Když viděli odvahu Petrovu i Janovu a shledali, že jsou to lidé
neučení a prostí, žasli; poznávali, že jsou to ti, kteří bývali s Ježíšem. A když
viděli, že ten uzdravený člověk tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli.
Sk 4,31-33 - Když se
pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni
Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží. Všichni, kdo uvěřili, byli
jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho
vlastní, nýbrž měli všechno společné. Boží moc provázela svědectví apoštolů
o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost.
Sk 13,32-39 - My vám přinášíme radostnou zprávu, že slib, daný našim
praotcům, splnil Bůh nám, jejich dětem, a vzkřísil Ježíše; vždyť je o něm psáno
v druhém Žalmu: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.‘ To, že jej vzkřísí
z mrtvých, takže se už nepromění v prach, slíbil těmito slovy: ‚Věrně vám
splním zaslíbení, která jsem dal Davidovi.‘ A pak na jiném místě říká: ‚Nedopustíš,
aby se tvůj Svatý rozpadl v prach.‘ David sloužil Bohu za svého života,
potom podle jeho vůle zemřel, byl uložen k svým předkům a rozpadl se v prach.
Ten však, kterého Bůh vzkřísil, se neobrátil v prach. Budiž vám tedy
známo, bratří, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění všech hříchů, a to i
těch, jichž vás nemohl zprostit Mojžíšův zákon. Ale v něm je ospravedlněn
každý, kdo věří.
Sk 17,24-32 - Bůh, který
učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v
chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na
nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno
ostatní. On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na
povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel. Bůh to učinil
proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat
a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. ‚Neboť v něm žijeme,
pohybujeme se, jsme,‘ jak to říkají i někteří z vašich básníků: ‚Vždyť
jsme jeho děti.‘ Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo
se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou
zručností a důmyslem. Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli
pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali
a obrátili se k němu. Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě
soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom
poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých.“ Jakmile uslyšeli o
vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát a druzí řekli: „Rádi si tě
poslechneme, ale až někdy jindy.“
Ř8,9-30 - Vy však nejste
živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá
Ducha Kristova, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice
podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste
ospravedlněni. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil
z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše
smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá. A tak, bratří, jsme dlužni, ale
ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle. Vždyť žijete-li podle své
vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy,
budete žít. Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.
Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž
přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch
dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li děti, tedy i
dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme
spolu s ním účastni Boží slávy. Soudím totiž, že utrpení nynějšího času
se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena. Celé
tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť
tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti
vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví
zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. Víme přece, že veškeré
tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. A nejen to: i my sami,
kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme,
očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla. Jsme spaseni v
naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v
to ještě doufal? Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.
Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se
modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který
zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle
Boží vůle. Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou
povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil,
aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími;
které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a
které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.
Ř 11,13-15 - Vám z
pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby
v tom, abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl
ke spasení. Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co
jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých!
1.Kor 6,2-3 - Což nevíte,
že Boží lid bude soudit svět? Jestliže budete soudit svět, nejste snad
schopni rozsuzovat takové maličkosti? Nevíte, že budeme soudit anděly?
Tím spíše věci všedního života!
1.Kor 15,16-24 - Neboť
není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je
vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří
zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme
nejubožejší ze všech lidí! Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo
zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání:
jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.
Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově
příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. Tu nastane konec, až Kristus zruší
vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci.
1.Kor 15,51-52 - Hle, odhalím
vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v
okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k
nepomíjitelnosti a my živí proměněni.
Ef 2,1-10 - I
vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu
tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch,
kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme
sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně
propadli Božímu soudu tak jako ostatní. Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z
velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když
jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás
vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, aby se
nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě
k nám v Kristu Ježíši. Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení
není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.
Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré
skutky, které nám Bůh připravil.
Ef 2,16-22 - Oba
dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil jejich nepřátelství. Přišel
a zvěstoval pokoj, pokoj vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí. A
tak v něm smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout před
Otcem. Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a
patříte k Boží rodině. Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a
proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena
a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní
příbytek Boží.
Fp 1,20-24 - Toužebně
očekávám a doufám, že v ničem nebudu zahanben, ale veřejně a směle jako
vždycky i nyní na mně bude oslaven Kristus, ať životem, ať smrtí. Život,
to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. Mám-li žít v tomto těle,
získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, táhne mne to na
obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; ale
zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás.
Fp 3,7-21 - Ale cokoliv mi
bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za
ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro
něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista a
nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s
tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře, abych
poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe
podobu jeho smrti, abych tak dosáhl zmrtvýchvstání. Nemyslím, že bych již
byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil,
protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. Bratří, já nemám za to, že jsem již u
cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je
přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v
Kristu Ježíši. Kdo je dokonalý, ať smýšlí jako my; a jestliže v něčem
smýšlíte jinak, i to vám Bůh objasní. Jen k čemu jsme již dospěli, toho se držme.
Bratří, napodobujte mne. Hleďte na ty, kdo žijí podle našeho příkladu. Neboť
mnozí, o nichž jsem vám často říkal a nyní to s pláčem opakuji, žijí jako
nepřátelé Kristova kříže; jejich koncem je zahynutí, jejich bohem břicho a
jejich chloubou to, zač by se měli stydět, neboť smýšlejí přízemně. My však
máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. On
promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen
všecko si podmanit.
Ko 2,11-13 - V něm jste
obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou; obřízka Kristova je
odložením celého nevykoupeného těla. S Kristem jste byli ve křtu
pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil
z mrtvých. Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně
neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil.
Ko 3,1-3 - Protože jste
byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na
pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli
jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže
Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě.
1.Tes 4,14-17 - Věříme-li,
že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve
víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu. Toto vám říkáme podle slova
Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme.
Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a
ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho
dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak
už navždy budeme s Pánem.
2.Tes 2,1-8 - Pokud
jde o příchod Pána Ježíše, kolem něhož budeme shromážděni, prosíme vás,
bratří, abyste se nedali snadno vyvést z rovnováhy nebo vylekat nějakým
projevem ducha nebo řečí či listem, domněle pocházejícím od nás, jako by den
Páně měl už nastat. Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože
nenastane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk
nepravosti, Syn zatracení. Ten se postaví na odpor a ‚povýší se nade
všecko, co má jméno Boží‘ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce ‚usedne v
chrámu Božím‘ a bude se vydávat za Boha. Nevzpomínáte si, že jsem vám to říkal,
ještě když jsem byl u vás? Víte přece, co zatím brání tomu, aby se
ukázal dříve, než přijde jeho čas. Ta nepravost již působí, ale jen skrytě,
dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo tomu brání. A pak se ukáže
ten zlý, kterého Pán Ježíš ‚zabije dechem svých úst‘ a zničí svým slavným
příchodem.
1.Tm
2,16-18 - Bezbožným a
planým řečem se vyhýbej. Neboť takoví lidé půjdou stále dál ve své
bezbožnosti a jejich učení se bude šířit jako rakovina. K nim patří Hymenaios a
Filétos, kteří zbloudili z cesty pravdy, když říkají, že naše vzkříšení už
nastalo; tak podvracejí víru některých bratří.
1.Tm 6,13-16 - Vyzývám
tě před Bohem, který dává všemu život, a Kristem Ježíšem, který vydal
svědectví svým dobrým vyznáním před Pontiem Pilátem, abys bez poskvrny a
výtky plnil své poslání až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Jeho příchod
zjeví v určený čas požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů. On
jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí
neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen.
Žd 1,3-14 - On,
odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem.
Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech
a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo
dáno. Komu kdy z andělů Bůh řekl: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!‘
A jinde se praví: ‚Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.‘ A když chce uvést
Prvorozeného do světa, praví opět: ‚Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!‘ O andělích
je řečeno: ‚Jeho andělé jsou vanutí větru a jeho služebníci plápolající oheň.‘
O Synovi však: ‚Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého
království. Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože,
Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.‘ A dále: ‚Ty, Pane, jsi na
počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou. Ona pominou, ty
však zůstáváš; nebesa zvetšejí jako oděv, svineš je jako plášť a jako šat se
změní, ty však jsi stále týž a tvá léta nikdy neustanou.‘ Kterému z andělů
kdy řekl: ‚Usedni po mé pravici, dokud ti nedám nepřátele za podnož tvého
trůnu!‘ Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají
dojít spasení?
Žd 11,13-16 - Ve víře zemřeli ti všichni, i když
se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce,
že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci. Tím dávají najevo, že po
pravé vlasti teprve touží. Kdyby měli na mysli zemi, z níž vykročili,
měli možnost se tam vrátit. Ale oni toužili po lepší vlasti, po vlasti nebeské.
Proto sám Bůh se nestydí nazývat se jejich Bohem. Vždyť jim připravil své
město.
Žd 11,17-19 - Abraham věřil,
a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce. Svého jediného syna byl
hotov obětovat, ačkoli se mu dostalo zaslíbení a bylo mu řečeno: ‚Z Izáka bude
pocházet tvé potomstvo.‘ Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé.
Proto dostal Izáka zpět jako předobraz budoucího vzkříšení.
Žd 11,35-40 - ženám se jejich
mrtví vraceli vzkříšení. Jiní byli mučeni a odmítli se zachránit, protože
chtěli dosáhnout něčeho lepšího, totiž vzkříšení. Jiní zakusili výsměch a
bičování, ba i okovy a žalář. Byli kamenováni, mučeni, řezáni pilou, umírali
pod ostřím meče. Chodili v ovčích a kozích kůžích, trpěli nouzi, zakoušeli
útisk a soužení. Svět jich nebyl hoden, bloudili po pouštích a horách, skrývali
se v jeskyních a roklinách země. A ti všichni, ačkoliv osvědčili svou víru,
nedočkali se splnění toho, co bylo zaslíbeno, neboť Bůh, který zamýšlel pro nás
něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli cíle bez nás.
Žd 13,13-15 - Vyjděme tedy s ním za hradby, nesouce jeho potupu. Vždyť
zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde. Přinášejme
tedy skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu; naše rty nechť vyznávají jeho jméno.
1.Pt 2,4-7 - Vždyť Bůh neušetřil ani anděly,
kteří zhřešili, ale svrhl je do temné propasti podsvětí a dal je střežit, aby
byli postaveni před soud. Ani starý svět neušetřil, nýbrž zachoval jen
Noeho, kazatele spravedlnosti, spolu se sedmi jinými, když uvedl potopu na svět
bezbožných. Také města Sodomu a Gomoru odsoudil k záhubě a obrátil v
popel. Tím dal výstrahu budoucím bezbožníkům. Vysvobodil však
spravedlivého Lota, sužovaného nezřízeným chováním těch zvrhlíků.
1.Pt 2,9-12 - Vy však
jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘,
abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného
světla. Kdysi jste ‚vůbec nebyli lid‘, nyní však jste lid Boží; pro vás
‚nebylo slitování‘, ale nyní jste došli slitování. Milovaní, v tomto světě
jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých
vášní, které vedou boj proti duši, a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo
vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu ‚v
den navštívení‘.
1Pt 3,18-22 - Vždyť i Kristus dal svůj život jednou
provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu.
Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem. Tehdy také přišel vyhlásit zvěst
duchům ve vězení, kteří neuposlechli kdysi ve dnech Noemových. Tenkrát Boží
shovívavost vyčkávala s trestem, pokud se stavěl koráb, v němž bylo z vody
zachráněno jenom osm lidí. To je předobraz křtu, který nyní zachraňuje vás.
Nejde v něm zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, k němuž
se před Bohem zavazujeme – na základě vzkříšení Ježíše Krista, jenž jest
na pravici Boží, když vstoupil do nebe a podřídil si anděly a vlády a mocnosti.
Ju 5-7 - Chci vám však
připomenout, třebaže to všechno již dávno víte, že Hospodin sice vysvobodil lid
z egyptské země, potom však zahubil ty, kteří neuvěřili. Také anděly, kteří
si nezachovali své vznešené postavení, ale opustili určené místo, drží ve
věčných poutech v temnotě pro veliký den soudu. Podobně jako oni i
Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou
nám výstražným příkladem trestu věčného ohně.
Zj 1,17-18 - Když
jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou
pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem
mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.
Zj 19,9-10 - Tehdy
mi řekl: „Piš: Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu.“ A řekl mi:
„Toto jsou pravá slova Boží.“ Tu jsem padl na kolena k jeho nohám. Ale on mi
řekl: „Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratři, kteří vydávají
svědectví Ježíšovi. Před Bohem poklekni!“ Kdo vydává svědectví Ježíšovi, má
ducha proroctví.
Zj 20 - Tu jsem
viděl, jak z nebe sestupuje anděl, který má v ruce klíč od propasti a veliký
řetěz. Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, na tisíc let
jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat
národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas
propuštěn. Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud.
Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží,
protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její
znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem
na tisíc let. – Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc
let nedovrší. – To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má
podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus
je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let. Až se dovrší
tisíc let, bude satan propuštěn ze svého žaláře a vyjde, aby oklamal národy ve
všech čtyřech úhlech světa, Góga i Magóga. Shromáždí je k boji a bude jich
jako písku v moři. Viděl jsem, jak vystoupili po celé šíři země a obklíčili
tábor svatých a město, které miluje Bůh. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil
je. Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá
šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků. A viděl
jsem veliký bělostný trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho pohledem zmizela
země i nebe a už pro ně nebylo místa. Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak
stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena,
kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách.
Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli
souzeni podle svých činů. Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera.
To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen
do hořícího jezera.
Zj 22,8-9 - To
jsem slyšel a viděl já, Jan. A když jsem to uslyšel a spatřil, padl jsem na
kolena k nohám anděla, který mi to oznamoval. Ale on mi řekl: „Střez se toho!
Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří proroci a ti, kdo se drží slov této
knihy. Před Bohem poklekni!“
|
] |
|
