Nejdřív přijmout, a pak se odevzdat.

  K čemu je přijatá svoboda, vykoupení a záchrana, když jí člověk nevyužije pro Boha, ale pro něco jiného a dopadne pak jako Adam?

  Toník

  V čem si o mne vymýšlíš tu píšu často a zjevně zbytečně, protože svoje výmysly o mne stejně znovu a znovu opakuješ a pro jistotu přidáváš další nové.

  Toník

Pokud to fakt správně chápu, pak ke znovuzrození (narození z vody a Ducha) dochází vždy při křtu, ale Duch přichází (dochází k dalšímu naplnění Duchem) hlouběji i během dalšího života - jednak při svátostech (biřmování a eucharistie) a jednak i na základě modliteb (žádostí) křesťanů. Ten svátostný příchod je jakoby "garantován" (ošklivé slovo, vím).

Ne, nerozumíme tomu stejně. Já tedy neznám detailně katolickou nauku o andělech, ale předpokládám, že to, co jsi napsal, je trochu poetické vyjádření toho, co jsem našel v dogmatice:"Satan totiž a ostatní zlí duchové byli Bohem stvořeni přirozeně dobří, ale sami ze sebe udělali zlé." (DS 800, IV. lateránský koncil)

Pravděpodobně se shodneme na tom, že Satan a démoni působí pouze v takovém rozsahu, který jim Bůh vymezí či povolí. Tady nám dobře poslouží právě kniha Job. Když Hospodin řekl:"Hle, vše, co má, je ve tvé ruce; pouze na něho ruku nevztahuj." znamená to, že Satan prostě nemohl (i kdyby třeba chtěl) vztáhnout ruku na Joba. Přijde ti jako rozumné dovozovat z toho, že před tím "povolením" od Boha Stana nemohl vztáhnout ruku ani na Jobův majetek?

Rovněž si myslím, že navzdory vizím některých svatých, budeš se mnou souhlasit v tom, že Satan není šéfem a vrchním tyranem v pekle.

No a zůstává nám tu otázka, jestli Satan dělá přesně to, k čemu byl stvořen, nebo jestli byl původně takový, jak ho popisuješ, ze své vůle se vzbouřil atd. A zde je patrné napětí mezi pochopením andělů a Satan ve SZ a NZ. Když narazíme ve SZ na slovo satan, musíme být opatrní, protože se tak často označuje i pouhý odpůrce. Satana s velkým S zmiňuje SZ pouze 3x (knihu Job počítám jako jeden výskyt, protože je to souvislé vyprávění). A když se zase podíváš na toho Joba, je tam Satan prezentován jako syn Boží (v kontextu - anděl), který se procházel po zemi a předstupuje (po svém údajném pádu) v nebi před Boha. Andělé jsou v celém SZ prezentováni jako někdo, kdo nemá nějakou svobodnou vůli, a jsou to v podstatě Boží nástroje, zejména pokud jde o komunikaci se světem. V NZ se o Satanu mluví mnohem více. Drtivá většina pasáží a zmínek nijak neodporuje představě Satana jako nástroje Boha bez nějaké svobodné vůle, nástroje, který díky své dané opozici vůči Bohu dává lidem skutečnou možnost volby mezi dobrem a zlem. Musím však přiznat, že minimálně jedna pasáž není s tímto pohledem v souladu. Jde o 2Pt 2,4. Jediné konzistentní a věcné čtení totiž říká, že někteří andělé zhřešili, jsou někde drženi a jsou vydáni k soudu. No a protože se zuby nehty bráním včítání svých představ do Písma, nezbývá mi než uznat, že minimálně tento verš je v protikladu s tím, co si myslím. Na druhou stranu by to ale znamenalo, že všichni ti padlí andělé jsou někde drženi Bohem a tudíž nemohou mít žádnou účast na dění ve světě. A takový sv. Řehoř z Nyssy, který zastával univerzální spásu, řešil otázku možnosti spásy Satana, a bylo by dost odvážné interpretovat ho a další tak, že tou spásou myslel zbavení Satana jeho úkolu. Jenže ten Tvůj pohled zase není konzistentní se SZ. A teď babo raď.