Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Medjugorské posel (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 18. říjen 2013 @ 06:28:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Už jsem ti vysvětloval, že nelze mít svobodu zvolit si dobro a nemít úplně stejnou svobodu nezvolit si dobro, zvolit si zlo. Že je to logicky nesmyslné, protože jsou to dvě strany stejné mince, kterou nazýváme svoboda.
Ano, v tom jsem pochopil, že to tak máte.
Stejně tak je pro mne postavené na hlavu když někdo za "svobodu" považuje "svobodu vybírat si dobro a zlo", "svobodu porušovat uzavřené smlouvy", "svobodu odejít ze vztahu" a podobné "svobody".
I Kristus cosi "neudělal," když odmítl pokušení na poušti. I takové neudělání, vynechání, stranění může být záslužným skutkem a výsledkem těžkého vnitřního boje.
Ano, v tom jsem tě pochopil, takto nás to učili v náboženství skutkařského nevangelia. Že když se budeme snažit nehřešit, překonávat silou vůle lež, krádež, cizoložství, závist co vychází z našeho srdce, když se nám to nepovede tak chodit ke zpovědi a když se zrovna okamžik Smrti trefí do chvíle, kdy jsme zrovna u zpovědi byli a ze srdce ještě nestačilo vylézt to, čím překypuje, dostaneme se za to za odměnu do nebe.
Je škoda že sis nepřečetl křesťanské učení na téma "odměna".
Že záchrana od smrti a hříchu k věčnému životu je dar, z milosti, zadarmo, aby se nikdo nechlubil, to už jsme ti psali. Spasení není odměna za nedělání něčeho, ale nedělání něčeho je ovoce spasení, které člověk přijme do svého života, do svého srdce. Stejně tak jsme ti psali, že věčný život je věčný a ne dočasný.
Práce a odměna pak funguje jinak. Odměna je za práci, za to, co člověk udělá, ne za to, co člověk nedělá.
Aby ses trochu dostal do reality, zkus si třeba vzpomenout na to, když jsi ještě dělal u zaměstnavatele, za co jsi dostával odměnu. Nebo si zkus představit, že bys měl zaměstnance, který by očekával odměnu za to, že nekrade, nelže, nezávidí a necizoloží se spolupracovníky. Uvažování takového zaměstnance bych považoval za postavené na hlavu.
V případě Božího království je odměna za práci na Božím díle, na tom, co Bůh dělá.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Medjugorské p (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 18. říjen 2013 @ 09:39:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Že když se budeme snažit nehřešit, překonávat silou
vůle lež, krádež, cizoložství, závist co vychází z našeho srdce, když se
nám to nepovede tak chodit ke zpovědi a když se zrovna okamžik Smrti
trefí do chvíle, kdy jsme zrovna u zpovědi byli a ze srdce ještě
nestačilo vylézt to, čím překypuje, dostaneme se za to za odměnu do
nebe."...
V tom tě musím uvést na pravou míru: tvrdíš o nás lež, nic v tomto smyslu římskokatolická církev neučí.
Jestli si budeš o nás takhle vymýšlet a karikatizovat nás, k ničemu dobrému to nepovede.
Výše jsem ti přece už shrnul římskokatolický postoj k životu: "I toto již jednou uzdravené lidské srdce může totiž zase znovu onemocnět hříchem.
To nebezpečí onemocnět hříchem přetrvává až do naší smrti a naše
imunita před tímto onemocněním spočívá jen v neustálém setrvávání s
Bohem, v našem obnovování se Boží milostí v pokání a v ochotě poznávat a
naplňovat Boží vůli. Výše naší imunity proti hříchu je tak přímo úměrná naší
blízkosti Kristu."
Zdaleka se to liší od myšlenky usilovat o dokonalost jen vlastní silou vůle - i když i obnova Boží milostí vyžaduje zapojení lidské vůle, svobodné rozhodnutí - vyjádření touhy po očistě od hříchů rozumem i citem.
Protože my si přiznáváme, že jsme lidé stále hříšní, musíme plně
využívat výsad, které Kristus daroval údům své církve, výsad svátosti
pokání (J 20,21-23). Zde obnovujeme a očišťujeme svou duši, svůj vztah s
Kristem, podobně jako když vykonáváme hygienu těla.
Svobodný trvalý a věrný vztah se vždycky vyznačuje tím, že ačkoli z něj stále trvá možnost odejít, vystoupit, člověk této možnosti nevyužije, ale snaží se naopak ve vztahu růst, utužovat ho, protože v něm zažívá štěstí a nachází v něm smysl naplnění života.
Svobodné rozhodnutí pro cokoli bez odmítnutí jiné alternativy by už logicky nebylo rozhodnutím učiněným ve svobodě. Nemělo by žádnou cenu. Nebylo by vyznáním lásky. Nebylo by se totiž v důsledku ani o čem rozhodovat a co volit.
..."Odměna je za práci, za to, co člověk udělá, ne za to, co člověk nedělá. "...
I odmítnutí hříchu je "uděláním něčeho", je skutkem.
Také Ježíš po čtyřicetidením půstu při tomto skutku odmítnutí pokušení musel sáhnout až na dno svých lidských sil. Jen hlupák o něm bude tvrdit, že Ježíš zde v podstatě "nic neudělal."
Spasení ve křtu je záchranou z milosti, je darem, aby člověk vůbec mohl žít svůj další život v živém vztahu s Bohem.
Ale je to jako se svěřenou hřivnou: Je třeba tohoto daru využít a vyzískat z něj užitek. To jsou pak ty zásluhy a skutky víry, za které jednou obdržíme odměnu v nebi. Vyzískat ze svěřených hřiven další hřivny, je našim úkolem, je naší "prací".
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Medjugors (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 19. říjen 2013 @ 09:30:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, "nehřešit" není žádná dokonalost.
Nehřešit je základní podmínka hezkého života, a je to Boží dar, vysvobození, vykoupení z otroctví hříchu. Něco, co jsme my dostali zadarmo, z milosti, bez našich skutků.
Nás opravdu v ŘKC učili, že hřích si můžeme vybírat vlastním rozhodnutím, vlastní vůlí a že je potřeba se silou vlastní vůle rozhodovat nehřešit a my jsme se o to opravdu snažili, protože jsme se opravdu domnívali, že pro hřích se člověk rozhoduje vlastní vůlí. Rozpor mezi učením, ve kterém jsme v této věci žili a skutečnou realitou otroctví hříchu byl také hlavním důvodem pro mé tehdejší psychické těžkosti. Kdyby ses trochu zajímal o dané téma, zjistil bys, že jsem nebyl sám.
Jestli vás to teď učí jinak, buď rád. A můžeš nám napsat, v čem vás to učí jinak.
"Nehřešit" není žádná dokonalost. "Dokonalost" je milovat, pomáhat druhým, starat se o ně. "Neřešit" je podmínka nutná, nikoliv však postačující.
Jestli tě zajímá skutečné křesťanství a to, " jaké poklady ze svatého způsobu života si chceš v nebi uložit, když nic z toho není tvá zásluha?", zkus zkus si vzít křesťanské učení a vyhledat slovo "Odměna". Je v něm napsáno, za co můžeme očekávat odměnu, i když jsem čisté srdce a hezký život dostali jako Boží dar a není na něm jedna jediná naše zásluha.
Když ti dávám odkaz do našeho učení, myslím to vážně. Párkrát už sis na odkaz kliknul, zkus to ještě jednou.
Nebo se zkus podívat do tvé oblíbené Matouš 25 na soud mrtvých a přečíst si, za co dostali ti shromáždění ze všech národů odměnu, jestli to bylo za nehřešení, nebo jestli to bylo za něco docela jiného. Nebo si všimni těch otroků, co po nic Pán chtěl a za co jim dal odměnu: Zda ta odměna byla za nehřešení a vyhýbání se něčemu, nebo zda po nich Pán chtěl něco docela jiného a dal jim odměnu za to, že něco dělali.
Snad si všimneš, že o "nehřešení" tam není ani slovo.
Celá ta odměna je o skutcích, které lidé udělali, ne o tom, čemu se vyhnuli.
Bůh je totiž docela normální. I my můžeme očekávat odměnu za to, co jsme pro Boží království udělali.
Spaseni jsme naproti tomu byli zadarmo, z milosti, bez našich skutků, díky oběti Ježíše, který za nás zemřel a vykoupil nás ze hříchu a smrti.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Medju (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 20. říjen 2013 @ 10:35:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Nehřešit je základní podmínka hezkého života, a je
to Boží dar, vysvobození, vykoupení z otroctví hříchu. Něco, co jsme my
dostali zadarmo, z milosti, bez našich skutků."...???
Nehřešit - je dokonalost, která má svůj původ v Bohu.
Správně říkáš, že je to dar od Boha, jehož ale my nejsme jen pouhými pasívními příjemci. Bůh v tomto vyžaduje od člověka následnou aktivní spolupráci, boj se sebou samým, boj s pokušeními.
(Žd 12,4-8)
Ještě jste se v boji proti hříchu nevzepřeli až do krve
a zapomněli jste na povzbuzení, které k vám promlouvá jako k
synům: "Synu můj, nepohrdej Pánovou výchovou, a neklesej na
duši, když tě kárá.
Vždyť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého,
koho přijímá za syna."
Podstupujete-li výchovu, Bůh s vámi jedná jako se syny. Vždyť
kterého syna otec nevychovává?
Jestliže jste však bez výchovy, jíž se dostává všem, pak jste
levobočci, a ne synové. ..." protože jsme se opravdu domnívali, že pro hřích se člověk rozhoduje vlastní vůlí. ... Jestli vás to teď učí jinak, buď rád. A můžeš nám napsat, v čem vás to učí jinak."... Pro hřích se člověk opravdu rozhoduje sám, vlastní vůlí - vědomě a dobrovolně. Logicky tomu přece ani jinak být nemůže. Jen při splnění těchto podmínek vědomého a dobrovolného rozhodnutí pro hřích je člověk za zlo způsobené hříchem také zodpovědný, může být po právu za takový hřích souzen a potrestán. Snížené vědomí či nedobrovolnost snižuje odpovědnost člověka za hříchem způsobované zlo. ..." "Nehřešit" není žádná dokonalost. "...??? Nehřešit je naopak dokonalostí křesťana, která má sice svůj původ v Bohu ale je nutně podmíněna lidským maximálním nasazením všech lidských sil proti hříchu. Kdo takto zachovává Kristova přikázání a nehřeší, v tom Boží láska došla dokonalosti. Zachovávání Kristových přikázání je tak důležitým ukazatelem, že to dokonce slouží k základnímu rozlišení toho, který z nás je opravdovým křesťanem a kdo se za křesťana jenom vydává.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: M (Skóre: 1)
Vložil: Pavell v Neděle, 20. říjen 2013 @ 13:27:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Takže zachovávaní Kristových přikázání je ukazatel, který slouží k základnímu rozlišení kdo je křesťan a kdo není? Pane Oko, mám k Vám dvě otázky. Co jsou Kristovy přikázání? Jak se rozpozná kdo tyto přikázání zachovává? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 21. říjen 2013 @ 09:16:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Mt 5,20-48; Mt 22,36-40;
(Ř 13,7-10)
Dávejte tedy každému, co jste povinni: komu daň, tomu daň,
komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest,
tomu čest.
Nikomu nedlužte nic, než abyste se navzájem milovali; neboť
ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon.
Vždyť to "Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš
křivé svědectví, nebudeš žádostivý" a je-li ještě nějaké jiné
přikázání, je shrnuto v tomto slově: "Budeš milovat svého
bližního jako sám sebe."
Láska nepůsobí bližnímu nic zlého; plností Zákona je
tedy láska ...
(J 4,16-21)
A my jsme poznali tu lásku, kterou má Bůh k nám, a uvěřili
jsme jí. Bůh je láska, a kdo přebývá v lásce, přebývá v Bohu a
Bůh v něm.
V tomto došla Boží láska s námi k dokonalosti: abychom
měli smělou důvěru v soudný den, poněvadž jaký je on, takoví
jsme i my na tomto světě.
V lásce není žádný strach, ale dokonalá láska vyhání
strach ven, neboť strach přináší muka. Kdo se však bojí,
nedošel k dokonalosti v lásce.
My milujeme jeho, neboť on první miloval nás.
Řekne-li někdo: "Miluji Boha" a nenávidí svého bratra, je
lhář. Kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého viděl, jak může
milovat Boha, kterého neviděl?
A toto přikázání máme od něho, aby ten, kdo miluje Boha,
miloval i svého bratra.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: M (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 20. říjen 2013 @ 16:25:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Bůh v tomto vyžaduje od člověka následnou aktivní spolupráci, boj se sebou samým, boj s pokušeními.
Chudák člověk, který musí bojovat se sebou samým.
Ještě jste se v boji proti hříchu nevzepřeli až do krvea zapomněli jste na povzbuzení, které k vám promlouvá jako k synům: "Synu můj, nepohrdej Pánovou výchovou, a neklesej na duši, když tě kárá. Vždyť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna." Podstupujete-li výchovu, Bůh s vámi jedná jako se syny. Vždyť kterého syna otec nevychovává? Jestliže jste však bez výchovy, jíž se dostává všem, pak jste levobočci, a ne synové.
Jsem rád, že jsi uvedl úryvek křesťanského učení, konečně něco, s čím se dá ve tvých příspěvcích souhlasit.
V normální rodině to funguje takto: Když má dítě dobrou výchovu od dobrých rodičů, má hezký život. Dobrý život křesťanů je také výsledkem Boží výchovy, protože Bůh je dobrý otec a své děti vychovává dobře. Za dobrý život děti nemůžou, je to dar od dobrých rodičů.
Jiné je to s dětmi světa, kterým ze srdce vychází hřích, jak to o nich hezky píšeš: Někdy k Bohu přijdou a Boha se drží, jindy zas od Boha odejdou a ničím nejsou vázaní, mají svobodu žít bez Boha, svobodu hřešit, svobodu porušovat smlouvy a kdejakou jinou "svobodu". Když od Boha odejdou, žádné výchovy se jim nedostane. Napsal jsem ti o tom i článek Parchant.
Pro hřích se člověk opravdu rozhoduje sám, vlastní vůlí - vědomě a dobrovolně.
Amen. Přesně tak. Konečně rozumné slovo z tvé strany. To je také jasné slovo písma svatého. To jsem se ti celou dobu snažil vysvětlit, tak jsem rád, že jsi to snad pochopil.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 21. říjen 2013 @ 09:32:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Chudák člověk, který musí bojovat se sebou samým. "...???
(Ř 7,14-25)
Víme přece, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný,
zaprodaný hříchu.
Nerozumím totiž tomu, co dělám; neboť nekonám to, co chci,
ale dělám to, co nenávidím.
Jestliže tedy dělám to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že
je dobrý.
Nyní to pak již nedělám já, ale hřích, který ve mně přebývá.
Vím totiž, že ve mně (to jest v mém těle), nepřebývá nic
dobrého. Neboť chtění mám u sebe pohotově, ale vykonání toho
dobrého nenacházím.
Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci, to
dělám.
Jestliže pak dělám to, co nechci, pak to již nedělám já,
ale hřích, který ve mně přebývá.
Nacházím tedy zákon, že když chci dělat dobro, mám u sebe
pohotově zlo.
Podle vnitřního člověka totiž radostně souhlasím s Božím
Zákonem,
ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti
zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v
mých údech.
Já ubohý člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
Děkuji Bohu - skrze Ježíše Krista, našeho Pána! A tak tedy
tentýž já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu
hříchu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 21. říjen 2013 @ 20:13:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Jsem rád, že jsi uvedl to místo křesťanského učení, které hovoří o zákonu hříchu a smrti a jeho zajetí (a ne "svobodě") a o vnitřním člověku, který radostně souhlasí s Božím zákonem (a ne o vnitřním člověku, který by si vesele rád zahřešil, jak se to v jejich přirozenosti líbí některým ŘK).
Znamená to tedy, že už jsi pochopil, co píše apoštol a opustil ty své motaniny o "svobodě hřešit" a už rozumíš, že křesťané mají v srdci Boží zákon a nemusí tak bojovat proti vlastnímu srdci, protože to nové srdce s Božím zákonem radostně souhlasí?
V tom se totiž křesťané liší od lidí, kteří mají vrtkavé srdce, ze kterého vychází hřích. Lidé, kteří se omylem domnívají, že mají "svobodu hřešit" a nerozumí, že hřích je zákonitost, musí kromě světa a jeho pokušení, kromě nápadů a myšlenek, kromě těla porušeného hříchem bojovat ještě navíc proti vlastnímu srdci.
Nebo jsi to křesťanské učení zkopíroval proto, aby ses ještě více do svých kliček a háčků zamotal?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 22. říjen 2013 @ 09:32:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." už rozumíš, že křesťané mají v srdci Boží zákon a
nemusí tak bojovat proti vlastnímu srdci, protože to nové srdce s Božím
zákonem radostně souhlasí?"...
Nemusí už tak moc bojovat proti vlastnímu srdci, nebo nemusí snad bojovat proti vlastnímu srdci už vůbec? Nejsi v tom jednoznačný, všechno zde děláš jen napůl.
Tvůj výrok: ..."Chudák člověk, který musí bojovat se sebou samým. "...???
Jen si srovnej představy svého virtuálního (tebou vytvořeného) světa s tímto světem skutečným:
(Žd 3,12-13)
Dávejte pozor, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a
nevěrné srdce, jež by se odvracelo od živého Boha,
ale den co den se vzájemně napomínejte, dokud se ještě
říká "dnes", aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hříchu.
Ve tvém virtuálním světě mají přece všichni bratři už vyměněné srdce, které radostně souhlasí s Božím zákonem. Kde by se tedy v nich mohlo vzít ono "zlé a nevěrné srdce", před kterým Duch svatý varuje?
Stav znovuzrozeného (křesťana, bratra) nespočívá v dokonalosti proměněného srdce, které by už snad nemuselo bojovat s hříšnou náklonností - boj se hříchem se totiž uskutečňuje právě uvnitř lidského srdce, v rozhodnutích lidského srdce - a to i znovuzrozeného lidského srdce!
Stav znovuzrozeného křesťana spočívá v boji proti hříšné náklonnosti (v boji do krve!), ve kterém však nejsme osamoceni, ale kde čerpáme sílu od Krista, vyzbrojeni zbraněmi Ducha. Naše přetrvávající náklonnost ke hříchu je realitou, před kterou není záhodno zavírat oči.
Onen "vnitřní člověk, který radostně souhlasí s Božím zákonem" je stále neoddělitelně spjatý s tou druhou půlkou naší přirozenosti:"ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti
zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v
mých údech.
"
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 22. říjen 2013 @ 19:27:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Nemusí už tak moc bojovat proti vlastnímu srdci, nebo nemusí snad bojovat proti vlastnímu srdci už vůbec? Nejsi v tom jednoznačný, všechno zde děláš jen napůl.
Ty musíš koukám bojovat stále. Neustálá vzpoura, opozice, chytání za slovíčka.
Já jsem to napsal jednoznačně. A ne jednou. Zajímá-li tě odpověď, přečti si můj příspěvek, na který odpovídáš.
A nebo, pokud ti ve tvých zamotaninách zbylo trochu rozumu, logiky a zdravého úsudku, zkus se zamyslet:
Kdo by asi tak chtěl bojovat s vnitřním člověkem, který radostně souhlasí s Božím zákonem?
Stav znovuzrozeného (křesťana, bratra) nespočívá v dokonalosti proměněného srdce, které by už snad nemuselo bojovat s hříšnou náklonností - boj se hříchem se totiž uskutečňuje právě uvnitř lidského srdce, v rozhodnutích lidského srdce - a to i znovuzrozeného lidského srdce!
Tohle samozřejmě platí o lidech, kteří byli "znovuzrozeni" svátostí křtu. To ti neberu a vím dobře, o čem mluvíš. Sám jsem se ještě za starého života naivně pokoušel bojovat se hříchem v oblbnutí přesně těmi názory, do kterých se tu na své klikaté křivolaké cestičce zamotáváš.
Ale ten boj probíhá jen u některých málo z nich. Většina z nich žádný boj nevede a se hříchem nebojuje, ani neví, že by měla. Jejich přirozeností je vesele hřešit, z jejich srdce vychází hřích, tak si svou přirozenost užívají. A ti ŘK, kteří se hříchem snad i bojují, by si ale také rádi zahřešili - třeba kdyby byli spaseni, jak to tu mnozí deklarují - ale mají naštěstí alespoň strach z trestu.
S lidmi, kterým Bůh vyměnil srdce, je to ale právě díky Jemu jiné. Ten "vnitřní člověk, který radostně souhlasí s Božím zákonem" o kterém píše apoštol Pavel či Petr, je právě to vyměněné srdce, které je tou novou smlouvou v Ježíši Kristu.
Náš stav spočívá právě v dokonalosti srdce, které mi dal Bůh. protože Bůh dává dobré a dokonalé dary, ne zmetky a polovičaté nedodělky. A jsem rád, že jsme se dostali na tohle téma, protože to je skutečné jádro křesťanství, té smlouvy v Ježíši.
Ve tvém virtuálním světě mají přece všichni bratři už vyměněné srdce, které radostně souhlasí s Božím zákonem. Kde by se tedy v nich mohlo vzít ono "zlé a nevěrné srdce", před kterým Duch svatý varuje?
Myslím, že si začínáš pokládat dobré otázky na jádro věci. Zkus se nad tím Božím slovem zamyslet.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 22. říjen 2013 @ 20:40:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Kdo by asi tak chtěl bojovat s vnitřním člověkem, který radostně souhlasí s Božím zákonem?"...
Kdo?
No přece on sám, touhy jeho těla, které jdou proti touhám ducha (Ř 7,23). Kolikrát ti to ještě musím napsat, abys to také zaregistroval?
..."Sám jsem se ještě za starého života naivně pokoušel bojovat se hříchem v oblbnutí přesně těmi názory"...
(Žd 12,4)
Ještě jste se v boji proti hříchu nevzepřeli až do krve
...
Že by nás autor listu Židům oblboval? To myslíš vážně?
..."Ve tvém virtuálním světě mají
přece všichni bratři už vyměněné srdce, které radostně souhlasí s Božím
zákonem. Kde by se tedy v nich mohlo vzít ono "zlé a nevěrné srdce", před kterým Duch svatý varuje?
Myslím, že si začínáš pokládat dobré otázky na jádro věci."...????
A to má být odpověď?
Odpověď na svou otázku jsem ovšem očekával právě od tebe. Proto jsem ti ji položil. Běžně to tu tak totiž funguje: Jeden se druhého zeptá, druhý zas odpoví.
U tebe to ovšem bývá často jinak.
Když by ses pravdivou odpovědí ty sám usvědčil z omylu, zakličkuješ, pochválíš, že otázka je dobrá. Ovšem zapomeneš na ni pak jaksi odpovědět. Nebo zakličkuješ vyhýbavým způsobem takto: "Opravdu chceš znát na toto odpověď?"
Dám ti radu.
Chovej se jako chlap, a odpovídej na konkrétně položené otázky zpříma a jasně.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 22. říjen 2013 @ 21:25:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Stando, když vidím, že má odpověď smysl, odpovídám ti jasně. Problém je, že ty nečteš: Odpovím ti dvacetkrát a ty stejně mou odpověď ignoruješ, nebo si něco domyslíš, vyložíš po svém.
Kdo?
No přece on sám, touhy jeho těla, které
jdou proti touhám ducha (Ř 7,23). Kolikrát ti to ještě musím napsat,
abys to také zaregistroval?
Stando, věci se mají takto:
Když ze srdce člověka vychází hřích (závist, krádež, lež, ...) a člověk chce bojovat se hříchem, musí ten člověk bojovat se svým vlastním srdcem. Tak to mají lidé ve světě, kteří nežijí ve smlouvě v Ježíši Kristu. Tak jsme to měli my. Strašlivé rozdvojení osobnosti.
Když srdce člověka radostně souhlasí s Božím zákonem (bodejť by ne, když je na tom novém srdci od Boha ten Boží zákon napsaný) a ze srdce vychází život, tak člověk při boji se hříchem nemusí už bojovat se svým vlastním srdcem.
Vy žijete jedno, my to druhé. To je základní rozdíl, který se ti snažím celou dobu vysvětlit a teď jsi ho snad konečně pochopil, když jsme se dostali na jádro věci.
"Člověk" pak není tělo. Identita člověka není v těle, ale právě v srdci. Tělo jednoho dne - a docela brzo - skončí a nebude, rozpadne se.
Že by nás autor listu Židům oblboval? To myslíš vážně?
Je to možné, že pro tebe je písmo oblbování. Podle všeho co píšeš bych se nedivil.
Nás tehdy oblbovali učitelé v ŘKC, kteří na tom byli chudáci stejně, jako my. Když jsme zoufalí z toho, co jde z našeho srdce, vlezli do zpovědnice a hledali nějakou pomoc a "dobře míněná rada" byla "snaž se nehřešit, my jsme na tom taky stejně". A tak jsme bojovali proti vlastnímu srdci. Nevěděli jsme, že člověk, který hřeší, je otrok hříchu, a potřebuje nutně přijmout vykoupení, to nás neučili. Bláznivě jsme se domnívali, že máme svobodu rozhodnout se otroctví se zbavit. A k tomu zpověď, když se ten útěk z otroctví nepovede.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 22. říjen 2013 @ 22:15:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." a člověk chce bojovat se hříchem, musí ten člověk bojovat se svým vlastním srdcem."...
Sám člověk je tím srdcem (podstatou člověka je srdce) a bojuje vnitřní boje (touhy těla proti touhám ducha). Nelze tedy bojovat se svým srdcem (kdo jiný by pak bojoval?), bojují dvě složky lidského srdce (duch proti tělu).
..."Vy žijete jedno, my to druhé."...
Je docela lehké rozlišit, co kdo z nás doopravdy žije.
(J 13,34-35)
"Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako
jsem já miloval vás, abyste i vy milovali jeden druhého.
Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když
budete mít lásku jedni k druhým." (1 J 2,1-3) Synáčkové moji, toto vám píši, abyste nezhřešili. A kdyby
někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho
Spravedlivého.
A on je oběť slitování za naše hříchy, a nejen za naše, ale
i za celý svět.
A podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme
jeho přikázání.
Kdo říká: "Znám ho," a nezachovává jeho přikázání, je lhář a
není v něm pravda.
Kdokoli však zachovává jeho slovo, v tom Boží láska opravdu
došla k dokonalosti. Podle toho víme, že jsme v něm.
Kdo říká, že zůstává v něm, ten má také chodit tak, jak
chodil on.
..."Ve tvém virtuálním světě mají
přece všichni bratři už vyměněné srdce, které radostně souhlasí s Božím
zákonem. Kde by se tedy v nich mohlo vzít ono "zlé a nevěrné srdce", před kterým Duch svatý varuje?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 22. říjen 2013 @ 22:27:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Sám člověk je tím srdcem (podstatou člověka je
srdce) a bojuje vnitřní boje (touhy těla proti touhám ducha). Nelze tedy
bojovat se svým srdcem (kdo jiný by pak bojoval?), bojují dvě složky lidského srdce (duch proti tělu).
Duch a tělo jsou dvě složky lidského srdce?
Stando, je jistě hezké, že se zajímáš, jak věci jsou ve skutečnosti. Zkus na chvíli opustit svojí vzpouru, vymýšlení a zamotávání se do dalších a dalších hloupostí a zastavit se, pročíst si ta místa písma, podívat se na apoštoly, na Korneliův dům, na Pavla, Štěpána, Jana, ...
Ježíš však říkal:
„To, co z člověka vychází, to člověka znečišťuje. Neboť zevnitř ze srdce lidí vycházejí zlé myšlenky, smilstva, krádeže, vraždy, cizoložství, hrabivost, špatnosti, lest, bezuzdnost, závist, urážky, pýcha, pošetilost. Všechny tyto špatnosti vycházejí zevnitř a znečišťují člověka.“
Pokud ze srdce člověka vychází hřích a ten člověk by bojoval proti hříchu, bojoval by se svým vlastním srdcem. Což byla naše situace v beznadějném, vysilujícím boji uprostřed skutkařského nevangelia.
Aby člověk nemusel bojovat sám proti sobě, musí dostat nové srdce. Místo kamenného dostane srdce masité. To byla naše situace, když se k nám před léty dostalo evangelium milosti Ježíše, ta moc, která proměňuje životy. Stejná moc, jaká proměnila život Petra, Pavla, Marie či Jana.
Není to tak složité, abys to nepochopil, pokud bys to pochopit chtěl. Chápu, že když jsi nezažil to, co učedníci v písmu, je to pro tebe jen virtuální, tak jako když si čteš pohádku o šípkové růžence. Ale věř mi, že stejná moc, jakou zažili apoštolové a o které píše už Ezechiel, je v církvi Ježíše Krista dodnes. Podle toho se také ta církev totiž pozná.
Ano, v mém světě mají všichni bratři vyměněné srdce a jsou součástí té smlouvy, podle toho se poznají. Nejsem žid, ale pohan, jsem křesťanem, který byl povolán z pohanského národa.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 22. říjen 2013 @ 22:47:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pokud by člověk měl bojovat se srdcem, muselo by srdce být čímsi jiným, než člověkem. Tolik ti nedá prostá logika?
..."co z člověka vychází, to člověka znečišťuje. Neboť zevnitř ze srdce lidí "...
Člověk a srdce nejsou dvě rozdílné složky, ale člověk je identifikován srdcem.
..." Pokud ze srdce člověka vychází hřích a ten člověk by bojoval proti hříchu, bojoval by se svým vlastním srdcem."...
Onen boj se uskutečňuje uvnitř lidského srdce mezi touhami těla a touhami ducha. Pokud už z lidského srdce vyjde hřích, už byl boj rozhodnut. Touhy těla zvítězily nad touhou ducha po Bohu..
Vnitřní boje jsou naší nedílnou součástí.
Jsou nutným projevem každé rozumné bytosti svobodně se rozhodující a budou probíhat až do naší smrti.
"Vyměněné srdce" už nebudu dál ani komentovat. Bylo by to zbytečné.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 22. říjen 2013 @ 23:04:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Pokud už z lidského srdce vyjde hřích, už byl boj rozhodnut.
Pokud je Stando v lidském srdci hřích, je už boj dávno rozhodnut. Je jen otázka času, kdy hřích vyjde ze srdce ven.
Vnitřní boje jsou naší nedílnou součástí.
To je mi vás líto, Stando.
Tak hezký večer.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 23. říjen 2013 @ 19:58:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | V každém lidském srdci číhá hřích.
Říkáme tomu náklonnost ke zlému a je to naše dědictví po Adamovi.
Člověk však má nad hříchem panovat (Gn 4,7).
Jako křesťané (Boží děti) máme oproti lidem starozákonním obrovskou výhodu v boji proti hříchu. Je to přítomnost Boha ve znovuzrozeném lidském srdci.
..."Vnitřní boje jsou naší nedílnou součástí. ...To je mi vás líto, Stando. "...
Nemusí, jsme na tom totiž všichni stejně.
Vnitřní boje člověka popisuje apoštol Pavel velmi výstižně v 7. kapitole Římanům (jak jsem už uvedl). Vysvětluje zde také proč k nim nutně dochází:
Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci, to
dělám.
Také správný postoj křesťana ke všemu, co brání kvalitě jeho života, recept na zvládnutí vnitřních bojů, popisuje apoštol zase ve 2 Kor 12,7-10:
A abych se nesmírností těch zjevení nadmíru nepovyšoval, byl
mi jako trn do těla dán satanův anděl, aby mě bil, abych se
nepovyšoval nadmíru.
Třikrát jsem kvůli tomu prosil Pána, aby to ode mne odešlo,
ale řekl mi: "Moje milost ti stačí; vždyť má moc se dovršuje
ve slabosti." Nejraději se tedy budu chlubit spíše svými
slabostmi, aby na mně spočívala Kristova moc.
Proto mám zalíbení ve slabostech, v příkořích, v
nedostatcích, pronásledováních a v úzkostech pro Krista. Vždyť
když jsem slabý, tehdy jsem silný.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 24. říjen 2013 @ 08:10:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
Tohle jsou Stando stále základy.
Vy to máte tak, že vnitřní boje jsou vaší nedílnou, neoddělitelnou součástí, nemáte svobodu se jich zbavit, zato od Boha se můžete oddělit kdykoliv si vzpomenete, máte "svobodu" odejít od Boha. V srdci pak máte hřích a ten ze srdce vychází.
My to máme v této věci přesně naopak než vy: Ten život, který nám dal Bůh do srdce místo hříchu, je naší neoddělitelnou součástí, je naší identitou a máme tak svobodu od vnitřních bojů. Zato nás nikdo nemůže oddělit od Boží lásky, Boží láska nás váže a drží.
To, že nám Bůh dal zcela nové srdce ale samozřejmě neznamená, že nám dal nové tělo, novou vůli, zcela nové pocity či nový rozum. Tyto věci zůstávají při té vnitřní proměně stejné. Ani to neznamená, že by nás Bůh zmanipuloval, jak jsi představuješ, ale ta vnitřní proměna nastala s naším souhlasem, s naším svolením.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 24. říjen 2013 @ 13:15:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Na téma lidské srdce jsem poslal nový článek.
|
]
|
|
