Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Pokání nebo lítost (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Neděle, 27. listopad 2011 @ 08:29:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Moc krásně napsané.

Pokání je to, co člověka připravuje na přijetí Ježíše. Pokání začal už Jan Křtitel, který vedl své posluchače k tomu, aby se zamysleli nad sebou a jako projev pokání se pokřtili v řece. Pokání  není jen pocit. Je to vnitřní proces nalezení pravdy o sobě a svého stavu před Bohem. Pravdy, která nás osloví a vede ke Kristu. Právě v pokání rozumím Pavlovi, který volá:


Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? 25Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána!

A teprve pak následuje to upřímné přijetí Ježíše. Teprve pak si uvědomím ten dar Boží milosti z lásky ke mně. To už nejsou jen pocity, to je celá osobnost s emoční, rozumovou i volní složkou.

Osobně nemám moc rád jen to, co působí na city. To pak vydrží jen chvíli a člověk pak má pocit, že ještě nenašel to pravé. I když svůj význam to má také. Proto ty krásné písně, veřejné modlitby, vzájemná pomoc, empatie. Rozhodující je to, co pak osloví celou osobnost člověka.




Re: Pokání nebo lítost (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 27. listopad 2011 @ 10:33:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Moc krásně napsané to určitě je.
Bohužel článek, přestože s mnoha jednotlivými body nelze než souhlasit, je stavbou na špatných základech.

Autor totiž vychází vychází z několika mylných předpokladů a ty se pokouší vyvracet a s nimi polemizovat.




1. nesprávný axiom: pokání = lítost.

Pokání není jenom lítost nad hříchy, ale lítost je naprosto nezbytnou součástí pokání.
Bez lítosti nad způsobeným zlem není možno dosáhnout účinného postoje pokání, bez lítosti nad hříchem není tedy možné ani jeho odpuštění.




2. nesprávný axiom: lítost je sladkobolný pocit.

Lítost nad hříchy necharakterizuje nějaký sladkobolný pocit (to je skutečně hrůza, čemu jsi kdysi věřil!).
Lítost je bolestí ducha a odsouzení spáchaného hříchu, spojené s předsevzetím změnit svůj život.
Vyvěrá - li lítost z lásky k Bohu, je to lítost dokonalá. Taková lítost odpouští všední viny; dosáhne také odpuštění smrtelných hříchů, zahrnuje-li pevné předsevzetí jít ke svátostné zpovědi, jakmile to bude možné.
Lítost nazývaná „nedokonalá“  je také Božím darem, hnutím Ducha svatého. Rodí se z úvahy o ošklivosti hříchu nebo ze strachu před věčným zavržením nebo jinými tresty, jež hrozí hříšníkovi (lítost ze strachu). Svědomí je tak pohnuto, že může začít vnitřní vývoj, který se působením milosti dovrší.



3. nesprávný axiom: lítost je záležitost pouze citová.

Lítost nad hříchy, nezbytná při skutečném pokání, je záležitostí především lidského chtění, lidské vůle. Většinou to sice bývá také záležitost citová, jsme přece lidé, nejsme kameny - ale podstatnou pro pokání je právě ona volní složka - lidské chtění, jako odpověď na volání Ducha, který v nás tuto touhu (chtění) po přiblížení se k Bohu skrze pokání vyvolává ( Fp 2,13 ).



Závěr:
Pokání lze rozdělit asi na pět rozdílných částí:
 
z nichž nejdůležitější je lítost nad hříchy.
Dále k činění pokání přísluší zpytování svého svědomí,
opravdové předsevzetí se v budoucnu polepšit,
vyznání těžkých hříchů nejenom Bohu, ale také skrze svátostné smíření vyznání církvi (J 20,21-23),
a dostiučinění - naplnění skutky v dalším životě své předsevzetí se polepšit.




..." Když se zeptáte pocitového člověka na nějaký důležitý okamžik jeho života (například biřmování), zda zažil nějakou změnu, tak jeho odpověď obvykle zní: "No, nic zvláštního jsem při tom necítil.""...

Každý si může zpětně dohledat, že to právě vy, kteří jste opustili římskokatolickou církev, tak se jevíte jako pocitoví lidé, právě toto používáte jako pádný argument, že při biřmování v ŘKC jste "nic necítili" - a že to, že jste nic necítili,  je vlastně důkazem, že tato církev není ta pravá (argumentace např. Andulky).

Jako "pocitoví lidé" se zde tedy projevujete právě vy, odpadlíci. Podle vašich představ křesťan musí třeba  mluvit jazyky, nebo uzdravovat ve jménu Ježíš. Jinak to ještě není to "pravé ořechové! "

Opravdu smutné!





Re: Pokání nebo lítost (Skóre: 1)
Vložil: vlastik v Neděle, 27. listopad 2011 @ 22:33:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

   ---- Pokání totiž není změna životních pocitů, pokání je změna životních postojů. ----

                                      Ano ,pokání s obrácením velmi souvisí!
 
Sk 3,19  Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy

Lítost ,výčitky svědomí,zármutek citů  podle Boží vůle vede k POKÁNÍ ,které je spojeno s následným OBRÁCENÍM, což  je ta změna životních postojů o 380 stupňů.

L 5,32  Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky.“




 



Re: Pokání nebo lítost (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pondělí, 28. listopad 2011 @ 10:40:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Vážně si myslíte že to všechno nejde dohromady ? Že třeba nemůžete mít dobrý pocit z toho když konáte pokání a prohloubíte svůj vztah k Bohu ? Co by to bylo za rodinu kdyby tam všichni sice poslouchali jak dobře namazaný hodinový strojek a konali já nevím co všechno a nebylo jim spolu pocitově dobře ? Kdyby se neradovali z toho že jsou spolu a z drobných radostí jako je třeba pěkně prostřený stůl kde jsou talíře, příbory a všechno na správném místě ? Posezení u kamen nebo u krbu ? Řekl bych že lítost je jedna ze součástí pokání a že je velice důležitá. Pokání bez lítosti mi připadá jako víra bez lásky.