Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 27. srpen 2010 @ 09:53:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Pokud někoho "Někdo" ujišťuje slovy: „ty
už spasený jsi“, poslouchal by jsem na místě ujišťovaného, jestli jsem slyšel dobře.
Ahoj Karkulko.
Pokud byl někdo spasen, tak ho nikdo nemusí ujišťovat o tom, že byl spasen: Vidí to ve svém životě, dosvědčuje mu to Duch svatý a potvrzují mu to svatá písma. Pokud je někde nějaká sekta, kde se všichni navzájem mezi sebou stále dokola ujišťují o tom, že jsou spaseni, tak to nemá s křesťanstvím nic společného a prchal bych od toho daleko.
Ani ti „nejzrozenější“ z Boha, s výjimkou Krista,
by na spasení „nedosáhli“, pokud by neměli záchranu a naději v Boží Milosti.
... Měli bychom si pomáhat v tom, aby v naších srdcích bylo místo pro Boha.
Tahle poskládané to nedává smysl. Křesťané jsou zachráněni milostí Ježíše Krista, ne svými skutky. Jsou zachráněni tak, že ve svém srdci mají Krista, který je tam doma. Jsou spaseni, tak, že pozvou Ježíše do svého života a vydají mu svůj život, to znamená, že jejich život patří Ježíši.
Pokud to tak není, není žádné spasení, ale jen iluze a slova. Jak by mohl někdo "patřit Ježíši" a zároveň "nemít v srdci místo pro Boha"? To jako že by nájemník vyhodil svého majitele, když se majitel přijde podívat, jak nájemník hospodaří? No, to je možné tak a socializmu, ale Boží království není socializmus, Karkulko.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 27. srpen 2010 @ 11:17:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | To Bůh je ten, který stanovil pravidla, jakým způsobem mají lidé žít, aby získali věčný život. Věčný život (naše spása) není platbou za dobrý život. Je darem, protože je tak cenný, že ho nejde ničím koupit, ani si ho zasloužit.
Bůh, který ho dává, však stanovil podmínky, kdy jen je ochoten ho člověku dát. Ty podmínky jsou ve stručnosti kráčet svůj život s Bohem. Být svobodný podobně jako je svobodný Bůh a v této svobodě se Bohu dávat k dispozici. Mít Krista v srdci.
Tvé nepochopení naděje spásy spočívá v nepochopení Božího působení v člověku. Člověk je obrazem Božím. Bůh Otec nezplodil Syna jediným uzavřeným způsobem (v čase), nýbrž Otec jej plodí stále. Ani nás Bůh nezplodil jednou a basta - i nás plodí stále znova a znova. A tak jako Syn v naprosté svobodě zažívá své společenství s Otcem v Duchu svatém, podobně i my smíme mít účast na tomto jeho synovství.
A taky v naprosté naší svobodě, s právem marnotratného syna si vyzvednout svůj podíl a obrátit se k Bohu zády. Osvědčujeme svoji věrnost v riziku působení svodů těla, světa i ďábla. Nejsme ničeho z toho uchráněni - Boží milost nám stačí. Ovšem pokud o ni stojíme. Když jí pohrdneme, zneužijeme právo svojí svobody, obrátíme se k Bohu zády se srdcem zakřiveným do sebe, zůstáváme sami vydáni na pospas. Proto nikdo za života o sobě nemůže pravdivě tvrdit, že je už spasen (pokud mu to Bůh snad sám neprozradil v soukromém zjevení). Bůh nepůsobí staticky (jednou a basta), nýbrž neustále a tvořivě.
(1 Kor 9,27)
Raději své tělo tužím a podrobuji do služby, abych snad,
když kážu druhým, nebyl sám vyřazen.
Vidíš snad v tomto nějakou jistotu spásy, nebo zde Pavel mluví o naději, kterou vkládá do Krista?
Proto naše spása spočívá v naději v Kristu, v naději, že vytrváme, že takto doběhneme až do konečného cíle ve společenství s ním.
A konečný cíl (ukončení) tohoto závodu našeho života je v okamžiku naší fyzické smrti. O tom nemůže být nejmenšího sporu.
Konečným cílem našeho života je Kristus, nikoli naše fyzická smrt - to nesmí nikoho plést.
Ovšem naše fyzická smrt uzavírá závod, indikuje okamžik našeho setkání s Kristem tváří v tvář. Až do okamžiku naší smrti máme pořád šanci činit pokání, napravovat důsledky svých hříchů. Smrt tohle vše uzavírá.
Je omylem tvrdit, že koho se dotkne Bůh, je hned už nejen znovuzrozen, ale dokonce už spasen. Bůh je ten, kdo určuje pravidla, kdo stanovil podmínky jak se znovuzrodit (J 3,5), jak potom jít cestou ke spáse.
Cesta ke spáse ovšem ještě není spása sama.
Cesta je jen cesta, plná rizik a nebezpečí. To Bůh si přeje, abychom s ním na této cestě neustále spolupracovali - nikoli, že pohodlně alibisticky necháme už všechno na něm (protože my jsme přece slabí). S Bohem nejsme vůbec slabí, ale silní!
Cesta k naší spáse vede jedině skrze tvůrčí spolupráci Boha a člověka až do okamžiku naší smrti. V takové spolupráci dostáváme od Boha posilu odolat hříchu ke smrti - takové jednání se nám od přirozenosti dítěte Božího protiví. Ovšem tato posila trvá jen pokud se sami neobrátíme k Bohu zády, pokud naše láska nevychladne.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 27. srpen 2010 @ 17:57:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Oko, tohle už jsme si vysvětlovali. Nijak ti vaši situaci nevymlovám, je to vaše věc v čem žijete. Dokonce si myslím, že v tom, co píšeš, máš v mnohém pravdu. Pokud je tvojí nadějí Ježíš, určitě se nezklameš. Dlouhou dobu jsem v téhle naději žil, naději mám v Ježíši dodnes a vím, že Ježíš neklame - to, co klame, jsou lidé nebo mocnosti, které se na lidské nejistotě rády přiživí.
Je hezké, že jsi v dobrém vydržel od křtu až doteď a nikdy nic si nezkazil a myslíš si, že možná vydržíš v dobrém až do svojí smrti. Ježíš často říkal: ať se ti stane podle tvé víry. Třeba to řekne i tobě. Pokud si ale v dobrém nevytrval nebo nevytrváš, jen si lžeš do kapsy, celá tvoje snaha byla marná a celý tvůj život bude zahozen. Což je škoda: Podle všeho, co jsi psal, jsi žil docela hezký život.
My jsme v dobrém nevytrvali, zkazili jsme mnoho a z hrůzou zjistili, jak moc narušen je náš život hříchem. Jedinou naší nadějí tak zůstává Ježíš Kristus a jeho dílo, poznali jsme, že sami v téhle věci nic nezmůžeme. Proto jsme mu svěřili svůj život, když nám Ježíš tuhle možnost nabídnul: Alibisticky necháváme naše spasení na něm a věříme mu, že nelže a že dílo našeho spasení Ježíš dokonal.
Jak jsem ti psal dříve, je zajímavé, že se honíte za vlastním spasením a děláte všemožně kde-co, abyste ho dosáhli pomocí kdejakých postupů vymyšlených lidmi. Možná se vám to i povede, nevím. To není moje starost.
Moje zkušenost z mnoha lidských životů, které jsem viděl, ukazuje ale jednoznačně to, že mnohem lepší je spasení od Ježíše přijmout: Člověk se pak nemusí stále dokola zaobírat sebou, soustředit na sebe a v nejistotě pracovat na svojí spáse, ale může se v klidu a důvěře Ježíši věnovat druhým lidem a Bohu. A já se radši věnuju jiným, než sobě: Věnovat se sobě a svému spasení mi nikdy v životě, pokud jen moje paměť sahá, k ničemu užitečnému nebylo. A druhým okolo mne už vůbec ne.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 27. srpen 2010 @ 20:10:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Je hezké, že jsi v dobrém vydržel od křtu až doteď a nikdy nic si
nezkazil a myslíš si, že možná vydržíš v dobrém až do svojí smrti."...
Toníku, toto je manipulace nehodná křesťana!
Nikdy jsi ode mě neslyšel, že jsem bez hříchu. Naopak, jsem člověk hříšný a proto je mi neustále třeba pokání. Ale vím, že mě má Bůh rád a že když budu usilovat o to pozunávat a plnit jeho vůli, on udělá zbytek.
I pro mě je jedinou nadějí Pán Ježíš, ale jsem si vědom, že on určil jakési podmínky - abychom usilovali být svatí, jako je svatý náš nebeský otec. To znamená ve společenství napodobovat Krista, participovat na jeho synovství, být vtahováni do tajemství Trojice.
Dát život Kristu neznamená mu naložit všechno na záda, ale poponášet svůj kříž trpělivě den po dni až do okamžiku naší smrti. Tehdy nám Kristus pomáhá tento kříž nést a jeho břemeno je pak lehké. Co zvládneme sami, to za nás Bůh dělat nebude! Bůh stanovil pravidla! Na naší cestě ke spáse to musí být naše mozoly, naše puchýře, náš pot i krev. Spasený člověk přece už nepotřebuje nést svůj kříž, to by pak byla divná spása!
Věnovat se Bohu a bližním patří přece mezi základní Boží pravidla.
Dát život Kristu neznamená usilovat o vlastní spásu (to nám nepodsouvej), ale ani ji nevylučuje. Dát život Kristu znamená především zvolit způsob života a jeho naplnění podle Božího záměru, zvolit ideální způsob života ve společenství s Bohem, ke kterému jsme byli stvořeni. A žít takovým životem nás naplňuje radostnou nadějí naší věčné spásy, věčného společenství v Bohu po naší smrti těla. Spasení tedy od Ježíše rád a radostně přijmu, ale až po jeho soudu na věčnosti. Do té doby jsem závodníkem na trati, spolupracovníkem Boha na přeměně tohoto světa a mám zde vykonat ještě hodně dobrých skutků, které pro mě Otec od věčnosti už připravil.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 27. srpen 2010 @ 21:18:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ahoj oko.
Měl jsem z tvého vyprávění dojem, že jsi žil "docela dobrý život a nezhřešil hříchem ke smrti" a "že si vydržel v dobrém až doteď a tak snad vydržíš v dobrém až do konce". Stále dokola se tu oháníš tím, že "musíte v dobrém vydržet až do smrti jinak nebudete spaseni" - pokud jsi nevydržel v dobrém alespoň až doteď, jak se můžeš odvolávat na to, že "kdo vydrží v dobrém až do smrti bude spasen"? To si pak ale jenom lžeš do kapsy, nebo klameš lidi, kterým píšeš. Pokud jsi sám nevydržel v dobrém až doteď, co to tedy nabízíš za "evangelium"? Nabízíš něco, co jsi sám nevydržel a myslíš, že jiní to vydrží? Dost divné.
Nechci tě manipulovat nehodně křesťana - chci ti ukázat na nesmyslnost tvrzení, které skládáš dohromady - a kterému jsem taky věřil. Nechtěl jsem tě z něčeho obvinit.
Co zvládneme sami, to za nás Bůh dělat nebude! Bůh stanovil pravidla! Na naší cestě ke spáse to musí být naše mozoly, naše puchýře, náš pot i krev.
Jestli ti rozumím dobře v tomto tématu: Ty máš zřejmě představu, že se sám zvládneš zachránit od hříchu, věčného soudu a druhé smrti, proto to musíš udělat a neudělá to za tebe Bůh, je to tak? Pokud je to tak, tak to tvoje psaní dává nějakou logiku o tom, že se máš ty sám postarat o tvoje spasení.
Já jsem už někdy před dvacítkou poznal, že pokud jde o mojí záchranu od hříchu, natož pak od soudu a smrti, nemám šanci uspět svým snažením o to, abych té záchrany dosáhnul. A to jsem se hodně potil a makal. Těsně po dvacítce mého věku nabralo tohle moje přesvědčení naprostou jistotu - sám jsem nebyl schopen se zachránit a okolo sebe jsem mezi stovkami lidí stejně vyučených a mnohem starších nepotkal jediného, který by toho schopen byl - všichni žili v tom stejném, jako já, bez vyjímky. A že jsem potkal lidi s nějakými skutky, nějakým potem a nějakými puchýři!
Tvoje tvrzení, logika a konstrukce jsou sporné - kromě toho, že jsi nevysvětlil, jak tě změní tvoje Smrt abys před smrtí nesměl být spasen a po smrti mohl být spasen, kromě toho, že chceš po lidech aby dělali to, čeho nejsou schopni (a nejspíš ani ty toho nejsi schopen, i když se tváříš, že jsi) teď vrážíš do své logiky další klín, když dáváš najevo, že jsi to v dobrém nevydržel ani doteď, natož do smrti. Jak se pak můžeš odvolávat na tebou vymyšlené slovo že "kdo vydrží v dobrém až do smrti bude spasen" když jsi nevydržel ani doteď?
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 28. srpen 2010 @ 16:47:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Vydržet v dobrém do konce znamená, že když i padneš na hubu (do hříchu ke smrti), skrze pokání a vyznání tě Kristus očistí, pomůže ti vstát a jdeš dál.
Vydržet v dobrém neznamená nezhřešit vůbec, ale vrátit se ke Kristu
Vždyť komu bylo více odpuštěno, ten také více miluje!
..."Ty máš zřejmě představu, že se sám zvládneš
zachránit od hříchu, věčného soudu a druhé smrti, proto to musíš udělat
a neudělá to za tebe Bůh"...
Nevím kde na to chodíš! Neustále zdůrazňuji, že křesťan se pozná podle toho, že žije každým okamžikem s Kristem (nebo o to alespoň usiluje), o každém kroku, o každém rozhodnutí se s ním radí. To je ta spolupráce s Kristem v praxi.
Spolupráce znamená, že každý musíme udělat určitý svůj díl práce.
Co zvládneme sami, leží na nás, co by bylo nad naše síly, zařídí Kristus. Tomu říkám křesťanský tandem! Nikoli, že naložím všechno Kristu na záda, protože já bych to údajně nezvládl.
Co říká Kristus Pavlovi? "Má milost ti stačí, jen s tím bojuj!". Takový boj není bezúčelný, je prostředkem našeho zrání pro nebe.
|
]
Vydržet v dobrém až do smrti - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 29. srpen 2010 @ 08:51:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Dobře.
To tedy znamená, že ty jsi nevydržel v dobrém až doteď, natož do smrti, jen sis vytvořil svojí vlastní spravedlnost "je potřeba vydržet v dobrém až do smrti" přičemž to "v dobrém" vlastně tak úplně neznamená v dobrém, ale může to být i ve zlém když se s tím zlem nějak vypořádáš ve svědomí, a tuhle spravedlnost se snažíš dodržet. To je tvoje věc, ale neházej tebou vymyšlenou spravedlnost na jiné lidi: To že tys něco vymyslel a jiní to nesplní se na ty jiné vůbec nevztahuje.
Pokud jde o spasení od hříchu, soudu a smrti, t.j. spasení k věčnému životu. Můžeš prosím místo fabulací uvést jasnou odpověď?
Píšeš, že to, co člověk zvládne sám, má dělat sám a to co nezvládne má nechat na Bohu. S tím souhlasím, to je logické, správné, dobrá úvaha.
A pak píšeš, že na svém spasení musí člověk pracovat sám celý život, že když my svoje spasení necháváme na Kristu, že jsme "alibisti". To je od tebe nelogické, nesmysl, blbost.
Můžeš tedy dát jasnou odpověď? Jsi schopen ty sám sobě zajistit spasení k věčnému životu?
Pokud ano, tak je logické, že na něm pracuješ.
Pokud ne, tak je naprosto nelogické, že to nenecháš na Kristu a že se nám vysmíváš, že jsme alibisti.
Náš postoj jsem ti napsal, je v téhle věci logický: Poznali jsme, že vysvobození od hříchu, soudu a smrti k věčnému životu nejsme schopni zajistit sami, proto ho necháváme na Kristu. Všechno, co jsme schopni dělat: Poslouchat Krista, to děláme my. Protože naše spasení zajišťuje Ježíš, můžeme si být jisti tím, že nás zachrání, když už nás dávno zachránil.
Toník
|
]
Vydržet v dobrém až do smrti - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 30. srpen 2010 @ 09:22:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."A pak píšeš, že na svém spasení musí člověk pracovat sám celý život, že
když my svoje spasení necháváme na Kristu, že jsme "alibisti"."...
Nikoli, píšu, že ke svému spasení dozráváme v jednotě s Kristem, ve spolupráci. Nikdy ne sami. Ale taky se z toho nemůžeme alibisticky vymlouvat, že jsme slabí a proto necháme všechno na Kristu.
Oba krajní postoje jsou špatné, správné je kráčet životem ruku v ruce s Kristem a nespoléhat se jen na vlastní síly, ale na druhé straně si být vědomi své moci, kterou nám propůjčuje společenství Ducha.
Má milost ti stačí! - Spolu s Kristem jsme neporazitelní.
|
]
Vydržet v dobrém až do smrti - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 30. srpen 2010 @ 09:45:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Dobře, rozumím.
Souhlasíš tedy, že člověk se sám od hříchu, soudu s smrti spasit nemůže a má své spasení nechat na Ježíši? Už nejsme alibisti?
Můžeš mi prosím říci důvod pro který ti nejsi teď schopen přijmout spasení a musíš čekat do konce svého života? Jak bys dopadl, kdybys ted umřel: Dozrál jsi už ke spasení dost, nebo by to bylo s tebou blbé?
U vědomuješ si, jak nelogický nesmysl tu prezentuješ v podobě římského učení? (Radši nebudu hledat horší slušná slova abych neurazil víru bližního)
Pokud je člověku dvacet, dojde si ke zpovědi a přijímání, vyjde z kostele a přejede ho auto, "dozrál" správně ke spasení, v okamžiku smrti je spasen a jde do očistce. Pokud byl ten kostel náhodou v Římě a dotyčný zrovna přijal plnomocné odpustky, "dozrál" tak dobře, že očistec je vynechán a jde rovnou do nebe.
Pokud je nějakému člověku šedesát, celý život žil jako vzorný římský katolík, nekrad, nelhal, nechodil za manželkama sousedů a nezáviděl (a když tak jen málo a ze všeho se vyzpovídal). Poctivě celý život přijímal odpustky, chodil ke svátostem. A v šedesáti něco zkazí: udělá hřích ke smrti. Bůh sklidí úrodu a co ten člověk: nedozrál správně ke spasení a jde do pekla, nebyl v milosti posvěcující.
Toť ve stručnosti lidmi vyrobená spravedlnost, kterou se sami snaží dodržet, spravedlnost s horlivostí pro Boha, ale bez skutečného poznání Boha.
Toník
|
]
Vydržet v dobrém až do smrti - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 30. srpen 2010 @ 10:11:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jak jsem dozrál ke spasení posoudí Kristus. Já dnes přijímám jeho společenství ve skrytosti, které se ještě nedá označovat věčnou spásou. Spasený člověk je už imunní vůči hříchu, má oslavené tělo, má přímé patření na Boží tvář.
Obilí, které ti těsně před sklizní zničí třeba rozmar počasí nepřinese úrodu. To je prostě skutečnost, se kterou nic nenaděláš. Spravedlnost, nespravedlnost.
Ve skutečnosti se cosi takového u člověka běžně nestává. Strom padá zpravidla na tu stranu, na kterou se nakláněl. Pokud člověk chodil po celý život s Bohem, nedokáže se jen tak na závěr od Boha docela odvrátit do duchovní smrti. Pokud by se tak však stalo a on se v závěru skutečně rozhodl pro život bez Boha, veškeré jeho dřívější zásluhy by mu byly k ničemu. Stal by se přesným opakem lotra po pravici.
|
]
Vydržet v dobrém až do smrti - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 30. srpen 2010 @ 11:02:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Takže jsi zastánce toho, že když je člověk dobrým římským katolíkem dostatečně dlouho, už nedokáže dělat smrtelné hříchy, jestli ti dobře rozumím? Takže ve chvíli, kdy už nedokáže udělat smrtelný hřích, má už jistotu spasení, je to tak?
|
]
Vydržet v dobrém až do smrti - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 31. srpen 2010 @ 19:54:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nechceš mi rozumět.
Ani ten nejsvatější člověk, který po celý život chodil s bohem, nemůže ve své ostražitosti vůči zlu polevit. Nikdo nemůže mít jistotu, protože lidská slabost nejde s pojmem jistota dohromady. Jo, kdybychom byly loutky, řízené Kristem, to by byla jiná. Pak bychom tu jistotu měli. Ale to není Božím záměrem. On nás stvořil, abychom ho ve viditelném světě zjevovali. Proto nás stvořil svobodné, samy se rozhodující v každém okamžiku znovu mezi dobrem a zlem.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 27. srpen 2010 @ 21:42:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Dát život Kristu neznamená usilovat o vlastní spásu (to nám nepodsouvej), ale ani ji nevylučuje.
Oko, ještě k tomuhle: Tak jsem byl vyučen. Byl jsem vyučen v těch neustálých odpustcích, zpovědích, přijímáních, poutích, růžencích, modlitbách, litaniích, májových, korunkách, litaniích a jiných svátostech či svátostinách k mému spasení - k neustálému usilování o spasení. Podsouvám to sám sobě: Tak to učili mne a všechny lidi okolo a tak zřejmě byli vyučeni ti, kteří to učili nás. Svému vlastnímu spasení se velká část mé rodiny usilovně věnuje a věnuje na něj nezanedbatelnou část svých prostředků a času. Pokud to není ŘKC, měl bys intervenovat u svého biskupa, aby s tím něco udělal a ty lidi poučil, protože je to škoda té energie, když věnují všechny ty prostředky na ty skutky, kterými se snaží dosáhnout spasení.
OKO, když o něčem píšu, vím o čem píšu. Rád ti to vysvětlím, pokud to není jasné nebo v něčem nesedí. Pokud to tak u vás není a nemusíte dělat všechny ty skutky, co jsme pro své spasení museli dělat my, prosím, napiš to a popiš přesně, co pro své spasení děláš a jak si ho zajišťuješ, ať si rozumíme co myslíš těmi "skutky" a tím "co za tebe Bůh neudělá". Nebudu to brát jako tvoje vychloubání: Jen si asi potřebujeme porozumět, protože někdy to vypadá, že píšeš o něčem jiném, než jsem zažil, jindy zas popisuješ přesně totéž, co jsem žil. Já bych spíš řekl, že se snažíš vykroutit aby to, co píšeš, hezky vypadalo (promiň za upřímnost), ale připouštím i možnost, že to u vás na té Moravě vypadá hezky a opravdu děláte nějaké skutky, kterými spasíte sami sebe a my to jen nedokážeme pochopit, protože jsme to nezažili.
Spasený člověk přece už nepotřebuje nést svůj kříž, to by pak byla divná spása!
Tohle už jsem ti vysvětloval mockrátn naposled tady, můžeš si to znovu přečíst.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 28. srpen 2010 @ 19:23:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ano, asi si potřebujeme porozumět.
Nijak mě ale nevysvětlíš, proč by měl jednou už věčně spasený člověk nést kříž. To přece nedává smysl. Naopak ještě nespasený člověk, aby se připodobil Kristu oslavenímu, vzkříšenému, je třeba aby se nejdřív připodobnil Kristu nesoucímu kříž, Kristu trpícímu a ukřižovanému. Následovat Krista ve všem. Takto to smysl dává, alespoň mě.
Nést svůj kříž není samoúčelné, jakýsi rozmar Boha, je to prostředek duchovního růstu, skrze něj zrajeme k věčné spáse. Nejde o to, že by naše smrt nějak kvalitativně přispěla k našemu zrání, smrt je jen mezníkem, je počátkem věčnosti, koncem časnosti. Jiný význam v ní nehledej.
..."Byl jsem vyučen v těch neustálých odpustcích,
zpovědích, přijímáních, poutích, růžencích, modlitbách, litaniích,
májových, korunkách, litaniích a jiných svátostech či svátostinách k
mému spasení"...
To všechno mělo přece sloužit ke zkvalitnění vztahu s Kristem, se svatými, k utvrzování tvé zbožnosti, nikoli prvořadě k usilování o spásu. Vztah je to nejpodstatnější, nikoli poslušné dodržování zákona z jiných motivů.
Já pro své spasení nedělám nic jiného, jen nechci přerušit své napojení na Krista, chci poznávat a plnit Boží vůli. Takový způsob života s Bohem jsem si zvolil sám, naprosto svobodně a dobrovolně. Je to má volba, nemohu to proto nazývat otroctvím. Naopak cítím se s Kristem naprosto svobodný, můj život je zrealizovaný naplno. Já nestojím o to hřešit, necítím se omezován tím, že nechodím za sousedkama, že nekradu cizí majetek. Netoužím po ničem takovém, není to pro mě omezení, snížení kvality života. Vím, že pravý opak je kvalitou, pravdou. Bůh po nás vyžaduje jen ty věci, které jsou pro naše dobro.
|
]
Smrt je jen mezníkem - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 29. srpen 2010 @ 09:55:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Nejde o to, že by naše smrt nějak kvalitativně
přispěla k našemu zrání, smrt je jen mezníkem, je počátkem věčnosti,
koncem časnosti. Jiný význam v ní nehledej.
No, právě. Smrt těla člověka nijak nemění: Neexistuje žádný důvod proč si myslet že před smrti svého těla člověk nesmí být spasen a po smrti těla může být spasen. Ve smrti těla člověka totiž žádná taková proměna neprobíhá a ani nemůže probíhat: To, co člověk má mu zůstává a to co nemá, nedostane.
...smrt je jen mezníkem, je počátkem věčnosti,
koncem časnosti.
Ano, tak to je. Pro nás ale tímhle mezníkem není naše smrt, smrt našeho těla, ale Ježíšova smrt. Ty stále dokola píšeš, že smrtí a vzkříšením Krista se proměnily dějiny, ale přitom sám zůstáváš v období před touhle smrtí a proměnou dějin: Tím mezníkem, kterým se změnily dějiny, si ještě neprošel a teprve na něj čekáš a domníváš se, že nastane teprve tvojí smrtí. A to je škoda: Podle všeho si člověk, který by byl za tím mezníkem svým životem hodně užitečný.
Náš věčný život, počátek věčnosti, už začal: Začal když jsme přijali Boží slovo a na světě se objevil, když jsme se narodili znovu. Kristu ukřižovanému jsme byli připodobněni v tom vodním hrobě: Vše, co bylo mrtvé a nepřátelské hrobu jsme nechali ponořit do vody, jako byl Kristus "ponořen" do země. Pohřbili jsme staré věci, minulost, v tom vodním hrobě.
Když člověk takhle pohřbí minulost, má jen jednu budoucnost: Krista, jeho život. Ten život, který s Kristem vyměnil v té věčné krevní smlouvě.
To všechno (svátosti, svátostiny..) mělo přece sloužit ke zkvalitnění vztahu s Kristem, se svatými, k utvrzování tvé zbožnosti,...
No, tak to tak nefungovalo a ani nemohlo. Abys mohl něco zkvalitňovat, musí to napřed být. Nikdo mi neřekl, že žádný vztah s Bohem nemám, myslel jsem, že ten vztah se otevřel, když mne pan farář znovuzrodil jako miminko. To byl ale podvod: Žádný takový vztah tehdy nevznikl, s Kristem jsem musel uzavřít tu věčnou smlouvu sám jako kdokoliv jiný, pak jsem s ním teprve měl nějaký vztah.
Jenže když jsem zase s Kristem tu smlouvu uzavřel a vztah s ním přijal, nebyly svátosti a svátostiny už k ničemu potřebné: Ten Boží život, jeho slovo a společenství svatých je dostačující.
|
]
Smrt je jen mezníkem - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 29. srpen 2010 @ 20:13:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Svátosti ustanovil přece Kristus. Jestliže se bez nich obejdeš, je to důvod k zamyšlení.
Smrt je srpem, je to rozdíl mezi požatým klasem a nepožatým.
Aby zrno mohlo vydat užitek, musí nejdřív tímto stavem projít. Smrt těla u člověka mění hodně věcí, stačí si to přiznat.
Věčný život začal našim spojením s Kristem, ale podobně jako když klíčí zrno a čeká ho ještě mnoho dorůst a vytvořit klas.
Je ničím neodůvodněný optimismus tvrdit, že vyklíčené zrno už přineslo stonásobný užitek.
Tento užitek je zatím pouze v naději hospodáře, ře nepřijde sucho, že nepřijdou záplavy a krupobití, že zrno zdárně dozraje.
|
]
Smrt je jen mezníkem - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 30. srpen 2010 @ 09:18:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | O svátostech není v našem učení ani slovo, proto se bez nich obejdu. Bez toho, co ustanovil Kristus se neobejdu. Mezi těmi dvěma věcmi je trochu (velký) rozdíl.
Jsi zemědělec, oko: Na poli je rozdíl mezi obilím a mezi plevelem. Obojí roste pohromadě. Obilí přináší užitek a plevel je nanic. Obilí od plevelu zemědělec pozná snadno, Pražák těžko. Zvlášť když jsou rostlinky malé.
Není starost obilí kolik přinese úrody, oko - všechno, co je okolo něj, voda, plísně, sucho, slunce,... - to všechno obilí vůbec ale vůbec neovlivní. Chtěl bys obilí potrestat za to, že bylo sucho a nepřineslo úrodu? Nebo že hospodář zasel obilí na cestu či do trní, takže nepřineslo úrodu? No, to jsi dobrý hospodář.
Tady se bavíme o spasení k věčnému životu. To probíhá tak, že Boží milostí se plevel změní na obilí, z bezbožníka a zlo-čince udělá Bůh zázrakem spravedlivého. Z člověka, který Boha neznal a nebral na něj ohled se stane člověk, který bez Boha neudělá ani krok. Hospodář se pak o to svoje obilí stará. Ta úroda, která přichází, je ovoce toho věčného života, který člověk přijal. U někoho je menší, u jiného větší.
|
]
Smrt je jen mezníkem - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 30. srpen 2010 @ 09:50:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nějak obcházíš ten vhodný okamžik "sklizně", naši smrt. Podle tebe okamžik naprosto bezvýznamný. Žádný, kdo rozumí obilí, s tebou souhlasit nebude. Okamžik sklizně má velký vliv na přinesený užitek.
I když ti obilí dozraje do plnosti klasů a těsně před sklizní přijde třeba krupobití (hřích ke smrti) - veškerý užitek obilí zůstal pouze v rovině nenaplněné naděje. Celý růst, celá plnost klasů se maže, jako by nebyla. Zaseté zrno nepřineslo žádný užitek.
|
]
Smrt je jen mezníkem - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 30. srpen 2010 @ 11:13:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ano, okamžik mojí smrti bude zřejmě naprosto bezvýznamný, v mém životě nepřinese vůbec žádné ovoce a nejspíš nepřinese ani nikomu jinému žádné ovoce a užitek. To, co v mém životě přineslo nějaké ovoce, byl okamžik smrti Ježíše Krista. To je ten důležitý okamžik, který je nějak podstatný v mém životě a který něco řeší. A ještě důležitější okamžik mého života je ten, kdy Ježíš nad smrtí zvítězil a byl vzkříšen.
To jsou okamžiky v mém životě důležité: Všechny ostatní okamžiky v mém životě jsou podružné a z nich ze všech je nepodružnější moje smrt těla. Vše, co po ní zůstane bude nějaký pomníček s mým jménem na pár desítek let.
Ten hlavní učitel, který nás o těchto věcech učil, se na smrt díval takto, říkal: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne,
i kdyby zemřel, bude žít.
A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře navěky.
To, co přináší užitek, je můj život. Ten má nějaký smysl, proto ho Ježíš také zachránil. A to Boží slovo, které člověk přijme a věčný život, který vypůsobí, přináší úrodu celý ten věčný život: Od nového narození až navěky. Smrt těla je v tom nepodstatná.
Když přijde krupobití a zničí úrodu, přijde taky hospodář: To, co zůstalo sklidí, pole zaorá, zaseje nové semeno a další rok přijde další úroda. Protože to pole patří dobrému hospodáři. Kdyby patřilo hlupákovi, tak ten by řekl: To pole je ale hloupé, že nechalo zničit úrodu krupobitím. Už ho nikdy neoseju.
|
]
Smrt je jen mezníkem - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 31. srpen 2010 @ 19:47:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Až ten okamžik kdy se duše odděluje od těla u tebe přijde, pak hodnoť, zda je významný, nebo bezvýznamný. Můžeš třeba zemřít i jako mučedník za víru.
..."A ještě důležitější okamžik mého života je ten, kdy Ježíš nad smrtí zvítězil a byl vzkříšen"...
Ježíš zvítězil nad smrtí ještě dříve, než ses vůbec narodil. A než jsi začal rozum brát, už jsi byl dítě Boží.
Někdy mi připadá, že argumentuješ, jako kdybys byl úplně opdtržen od reality.
|
]
Smrt je jen mezníkem - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 01. září 2010 @ 08:10:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Můžeš třeba zemřít i jako mučedník za víru.
No, já stále doufám, že se ŘKC už k faktické politické moci nedostane.
Někdy mi připadá, že argumentuješ, jako kdybys byl úplně opdtržen od reality.
No, jsem odtržen od tvé reality, to ti připadá dobře. Pokud ti něco nesedí, rád ti to vysvětlím. Pokud si to vysvětlit necháš. Chápu, že to máš těžší: To, co ty žiješ, důvěrně znám, mohu ti tedy snadno rozumět. To, co já žiju ty neznáš a máš naučeno, že to nesmí existovat. je to tedy pro tebe těžší pochopit, i pokud chceš.
Ano, Ježíš za mne zemřel ještě než jsem se v hříchu narodil a ještě když jsem žil život bez Boha, to je dobře napsané. A nejen za mne: I za tebe. Když jsem začal rozum brát, tak jsem zdaleka ještě nebyl dítě Boží. Pobral jsem rozum a ještě mnoho let jsem byl v otroctví světa tak jako všichni, kteří to vykoupení v Kristu nepřijali. Jen jsem byl trochu slušněji vychován, tak jsem nezapadl tolik do bahna některých hříchů (těla), zato jsem zapadl do bahna jiných hříchů, duchovních.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: vlastik v Pátek, 27. srpen 2010 @ 22:18:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Ahoj Cizinče,
nechci nijak znevažovat Tvé zkušenosti. Jistě že je to nejlepší ; spasení (záchranu) od Pána příjmout.A v naprosté jistotě.
Přesto by se měl po té člověk snažit na svém povolání a vyvolení pracovat a s bázní a chvěním uvádět ve skutek své spasení.Ale nechápej to prosím jako soutředění se na sebe.Po té je v Pánu umocněn k tomu ,a má tu pravou a opravdovou potřebu , pracovat na vinici Boží.
Jen názor. Pokoj Tobě a měj fajn. v |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 27. srpen 2010 @ 23:42:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | To jsi hezky napsal, přesně tak tomu rozumím také, mám stejný názor a stejné zkušenosti, tak jsi je snad neznevážil.
Dnes už snad ani nechápu postoje "když je někdo spasen může si hřešit jak chce a dělat co chce, má naprostou svobodu", které nedávají žádnou logiku. Přesto jsme jim tenkrát věřili a zastávali jsme je, když jsme ještě spasení v Kristu nepřijali a "argumentovali" proti němu.
Když je člověk zachráněn od soudu a věčné smrti, musí dělat docela hodně věcí, které dají dost práce, přemáhání, často dost bolí. A to žijeme v zemi, kde vládce tohoto světa vládne hodně skrytě.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pátek, 27. srpen 2010 @ 19:13:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | oko,
jak se tomu náboženství , které zde objasňuješ, říká?
Křesťanství to není. Písmo nám říká, že dnes je den spasení. Ne že bude v den naší smrti, když si jej zasloužíme.
To Bůh je ten, který stanovil pravidla, jakým způsobem mají lidé žít, aby získali věčný život.
To ano. A opravdu říká, jak máme získat věčný život - přijmout Pána Ježíše do srdce - On je ten věčný život. Přijetí Ježíše - věčného života nemusí předcházet nějaký uhlazený život až do smrti v dobrém snažení.
Jan 17,3 A to je ten věčný život – aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista.
1 Jan 5,20 A víme, že Boží Syn přišel a dal nám schopnost znát pravého Boha, a tak jsme v něm, totiž v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život.
1 Jan 5,11 A to svědectví je toto: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu. 12Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život.
13Tyto věci píšu vám, kteří věříte ve jméno Božího Syna, abyste věděli, že máte věčný život.
Je to poněkud jiné učení než tvoje oko.
Ježíš je Mesiáš - Spasitel. On má MOC spasit člověka dnes, zítra - nikdo nemusí čekat na smrt. Tvůj Ježíš je nějaký jiný než ten biblický, skutečný, nemá moc tě spasit za tvého života, nemá moc ti dát jistotu spasení. Nemá moc vysvobodit z moci hříchu, takže neustále musíš hřešit. Je tvůj Ježíš vůbec Spasitel - Mesiáš? Co je to za Mesiáš, když nemá moc člověka zachránit tak, aby to člověk věděl, že je zachráněn? Takového Spasitele, slabý odvar skutečného Spasitele. bych nechtěl.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 27. srpen 2010 @ 20:25:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Křesťanství je třeba brát v plnosti. Nestačí vytrhávat z Písma. To se tam pak také dozvíš, že Boha není.
Ježíš má moc člověka spasit, ale člověk na to musí být připraven. Ke spáse musíš dorůst, skrze útrapy života, skrze sebepřemáhání, skrze skutky lásky k bližním. Chtěl bys napodobit Krista oslaveného a vyhnout se Kristu ukřižovanému?
To proto máme poponášet denně svůj kříž - a Pán Ježíš nám ho pomáhá nést.
(Lk 9,23)
Potom jim všem říkal: "Chce-li někdo přijít za mnou, ať se
zřekne sám sebe a bere svůj kříž každý den a následuje mne.
(Mt 11,29-30)
Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírný a
pokorný v srdci; a najdete odpočinek pro své duše.
Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno lehké."
Dokážeš mně vysvětlit, k čemu už spasený člověk se má trmácet s křížem? Dává ti takové spasení smysl?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 28. srpen 2010 @ 00:01:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ježíš má moc člověka spasit, ale člověk na to musí být připraven. Ke
spáse musíš dorůst, skrze útrapy života, skrze sebepřemáhání, skrze
skutky lásky k bližním.
No, vlastně na tohle máme stejný názor.
Někomu to trvá celý život, někdo projde tuhle přípravu velmi rychle. Obvykle to ale trvá dlouhé měsíce a roky života, než člověk spasení v Ježíši Kristu přijme.
Čemu "nerozumím" jsou tvoje příspěvky a umíněnost.
Chápu, kdybys psal: "Já jsem ke spáse ještě nedorostl, ještě ji
nedokážu přijmout. Už jsem skoro umřel, ale ani to mne nepřinutilo
přijmout spásu, ani tehdy jsem nebyl připraven. Pro spásu dělám .... (pár příkladů)
ale pořád jí nejsem schopen přijmout."
Takový příspěvek by sice vypadal blbě, ale byl
by užitečný pro lidi: Mohli by se vyvarovat zbytečností a marné práce,
která k přijetí spásy nevede a které jsou v té přípravě neužitečné.
Jenže ty se lidi, kteří ke spáse dorostli (třeba proto, že jejich útrapy byly natolik intenzivní, že se jejich dorůstání ke spáse rapidně zrychlilo) snažíš přesvědčit ze vší své síly, že ještě ke spáse nedorostli a že zachráněni nebyli. Co tě vlastně nutí k takové věci? K čemu je to užitečné?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 28. srpen 2010 @ 16:24:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Člověk ke spáse nedorůstá sám, ale ve spolupráci s Kristem. O tom to celé je.
A máme na to celý život. Stále jsme na cestě, nikoli ještě v cíli, stále je třeba usilovat a bojovat se sebou samým, zbavovat se naší závislosti na věcech viditelných a produchovňovat je tím, že z nich činíme prostředek lásky bližním.
Spasený člověk už není člověk na cestě, ten už vyhrál, už je v cíli.
Dokážeš mně vysvětlit, k čemu už spasený člověk se má dál trmácet s křížem? Dává ti takové spasení nějaký smysl?
Mně nikoli.
|
]
A máme na to celý život - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 28. srpen 2010 @ 21:35:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | A máme na to celý život.
To je dost hloupé spoléhání. Když ke mně přišli křesťané a podobnou
hloupost jsem jim říkal, vždycky mi na to řekli: A co když umřeš dneska
večer, stihneš dorůst ke spáse? Teda ti křesťani, co mi přinesli
evangelium, my řekli dost jasně: Spasení v Ježíši musíš přijmout teď.
Dnes je ten den spasení. Je nesmysl čakat. Až umřeš bude pozdě. Dneska jsem jim za to vděčný.
Učení římanů, ve kterém jsem vězel, je k učení křesťanů paradoxní,
opačné. Říká: spasení v žádném případě nemůžeš přijmout, dokud neumřeš.
Spasení se přijímá po smrti. DNES není den spasení, to je den tvojí smrti. Jenže bible mluví jasně: Po smrti
nepřichází žádné spasení, ale soud. Den spasení byl den Ježíšovy smrti.
Dokážeš ty mi vysvětlit, proč musí člověk k přijetí milosti spasení
čekat na svoji smrt? Na to dorůstání má někdo třeba jen pár let (umře
třeba ve dvaceti) a jiný desítky let (umře v osmdesáti). Co ten, co
umřel ve dvaceti: Stihnul dorůst do toho, aby přijal milost spasení?
Pokud ano, proč nemohl milost spasení přijmout ve dvaceti ten, který se dožil osmdesátky? To nedává žádný, naprosto žádný smysl. To je nesmysl.
Dokážeš mně vysvětlit, k čemu už spasený člověk se má dál trmácet s křížem? Dává ti takové spasení nějaký smysl?
Ano, určitě. Když si to vysvětlit necháš...
|
]
A máme na to celý život - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 29. srpen 2010 @ 20:03:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | To není spoléhání, to je životní program, zvolený ve svobodě a naprosto vědomě.
Bible mluví jasně (paradoxně každý tvrdíme přesto opak) věčná spása přijde až po soudu.
(2 Tim 4,6-8)
Já už totiž začínám být obětován a nastal čas mého odchodu.
Bojoval jsem dobrý boj; běh jsem dokončil, víru jsem zachoval.
Nakonec je pro mě připravena koruna spravedlnosti, kterou mi
dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce; a nejen mně, ale i
všem, kdo si zamilovali jeho příchod.
Věčná spása znamená už věčnou blaženost, žádné utrpení, žádný kříž. To všechno už bude minulostí. Věčná spása je už přímé patření na Boha.
My jsme Hospodinova žeň (Mt 9,37). Klasy musí nejdříve dorůst, zrna vyzrát. Pak teprve může přijít srp. A to je okamžik naší fyzické smrti.
Dokážeš si představit hospodáře, kterému stojí na poli vyzráté klasy a on váhá se žní? A dokážeš si ho představit, jak žne nevyzrálé obilí za zelena? Jaký by sklidil užitek?
Máme přinést užitek stonásobný, proto Bůh čeká na vhodnou zralost klasu, proto je okamžik smrti tak důležitý. Jeden může dozrát pro nebe ve dvaceti, jiný v osmdesáti. To je záležitost Boží, nikoli naše.
|
]
A máme na to celý život - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 30. srpen 2010 @ 09:34:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Oko, nejsem si jistý, jestli sis to vybral ve svobodě. Svoboda je tam, kde jsou možnosti volby. Tam, kde je jedna možnost a jiná neexistuje, tak to není skutečná svoboda, ale omezená svoboda. Asi jako volba povolání či cestování uprostřed komunismu.
Myslím, žes byl jako já vychován v římském náboženství a pak jsi ho svobodně přijal za své, tak jako já. Ale pokud se k tobě nedostalo evangelium tak, jako kdysi ke mně (z toho jak jsi tu začal diskutovat před mnoha měsíci to tak vypadá) neměl jsi žádnou rozumnou možnost volby. I teď už jsi natolik ovlivněn římským učením, že ti často dělá problém pochopit, co ti druzí píší, natož abys měl svobodu to přijmout.
Ale to je detail.
Myslíš, že když umře při autohavárii táta a máma od několika dětí, že to "bůh sklidil úrodu v pravý čas"? To odpovídá tvému učení, oko? Tohle říkáš lidem? A ani se trochu nezačervenáš?
Ve skutečnosti není vůbec žádný důvod čekat se spasením na svoji smrt. Když přišel Ježíš na svět, nepřišel ho soudit, ale zachránit. Kdo uvěřil té bláznivé zvěsti, že Ježíš byl odsouzen a zemřel místo něho, toho se Bohu zalíbilo spasit. Bůh nás spasil a povolal svatým povoláním; ne podle našich
skutků, ale podle vlastního předsevzetí a podle milosti, jež
nám byla dána v Kristu Ježíši před věčnými časy. Spasil nás ne na základě skutků spravedlnosti, které jsme
my vykonali, ale podle svého milosrdenství - skrze koupel
znovuzrození a obnovení Ducha Svatého.
Na soudu žádné spasení neprobíhá, tam probíhá posouzení života a rozsudek: Výše trestu podle "zásluh". Spasení z milosti probíhá mimo soud: Milost je mimořádný opravný prostředek. Spasení je milost od soudu: Ten, kdo je spasen, přešel již ze smrti do života a na soud mrtvých nepřijde.
Když člověk doroste ke spasení, může ho v klidu přijmout. Třeba když je mu dvacet let. A pak může žít šedesát let život, který patří Bohu - nemusí stále lavírovat a bát se, jak to všechno dopadne, dělat všechno ve svém životě ze strachu či proto, aby prošel na soudu. Může žít svůj život z vděčnosti, že byl zachráněn a že Bohu stál za to, aby za něj obětoval sám sebe.
|
]
A máme na to celý život - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 30. srpen 2010 @ 09:42:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Naším základním problémem je obsah slova "spasení". Každý v něm vidíme cosi jiného.
Už jem ti to psal mnohokrát. Věčná spása je život v oslaveném těle, je to přímé patření na Boha. Nic takového nemáš. Křesťané se vždycky označovali jako lidé na cestě, nikoli v cíli. Vítězná koruna, vítězný věnec se dává až v cíli, až po konci závodu.
Ty už jsi svůj závod snad skončil?
..."Myslíš, že když umře při autohavárii táta a máma od několika dětí"...
Kristus říká, že bez vůle Boží člověku nespadne ani vlas z hlavy. Ty si troufáš soudit Boží úradek? Co udělal špatně a co správně?
|
]
A máme na to celý život - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 30. srpen 2010 @ 10:59:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Naším základním problémem je obsah slova "spasení". Každý v něm vidíme cosi jiného
S tím se dá souhlasit. Používám ten pojem tak, jak se používá v bibli. Tohle je nejzákladnější pojem křesťanství, pokud ho naplníš jiným obsahem, vzniká nesmyslně zmatek. Takhle se nediskutuje, oko, na to nemohu přistoupit.
Já jsem svůj závod neskončil. Jen běžím jiný druh závodu než ty: Neběžím už závod za potlesku kulometů, ve kterém se na konci rozhodne, jestli přežiješ nebo půjdeš do plynu, jako v koncentračním táboře nebo jestli půjdeš na sibiř do gulagu když neuspěješ jako za komunismu. Už nejsem v království temnoty či v slzavém údolí: Ježíš mne zachránil od smrti, přenesl mne z království temnoty do svého království. Tam už se běhá jiný závod. Ten závod o život a smrt už Ježíš dokončil. Nad smrtí zvítězil. Ježíšův život je můj život, můj život patří Ježíši. Ta smrt, která rozhodla o mém životě, už se stala. Soud už byl proveden, rozsudek vynesen. To je krevní smlouva, už jsem ti to vysvětloval mockrát.
K nesmyslnosti, nespravedlnosti a nelogičnosti římského učení v téhle věci nemáš nic víc než osobní útok? Já neposuzuju Boží úradek. Jen vím, že se tady na zemi neděje vždy Boží vůle - proto se modlíme "buď vůle tvá". Kdyby se vždy ta vůle děla, je ta modlitba dost prázdná, ne?
|
]
A máme na to celý život - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 31. srpen 2010 @ 19:39:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku
Věčná spása je stav, který může nastat až na věčnosti. Nikoli za života pozemského, kdy žijeme v naději na tuto spásu, jak říká apoštol Pavel.
..."Soud už byl proveden, rozsudek vynesen."...
Ale ne nad tebou! To tedy ještě ne! Stále cynicky ignoruješ Písmo:
(Ř 14,10-12)
Ty pak, proč soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš
svým bratrem? Všichni se přece postavíme před Kristovou soudnou
stolicí.
Vždyť je napsáno: "Jakože jsem živ, praví Pán, skloní se
přede mnou každé koleno a každý jazyk vzdá chválu Bohu."
A tak každý z nás bude sám za sebe skládat účet Bohu . (2 Kor 5,10) My všichni se přece musíme ukázat před Kristovou soudnou
stolicí, aby každý dostal odplatu za to, co dělal v těle,
podle toho, co vykonal, ať už to bylo dobré nebo
zlé.
Účet budeš skládat i ty až po své smrti, to mi věř. Dobře tě obulíkovali.
..."Jen vím, že se tady na zemi neděje vždy Boží vůle"...
Protože si stále dobře neuvědomuješ, že náš Bůh není sebestřednost, nýbrž otevřenost Trojice, vyjítí ze sebe a sebedarování tak neskonale štědré, že se z toho točí hlava.
Bůh svoji vůli podřídil souhlasu člověka - až tak daleko zašla jeho láska. Proto svým "Buď vůle Tvá" přidáváme svůj hlas k souhlasu ostatních křesťanů, aby Bůh svou vůli projevil.
|
]
A máme na to celý život - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 01. září 2010 @ 08:26:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Oko, abych použil tvoje slova: Máš to nějaké popletené. Obulíkovali tě tak jako kdysi mne.
Zkusím ti to vysvětlit.
Bavíme se o spasení: To je záchrana od hříchu, smrti a soudu k věčnému životu v Božím království. Tady platí: Za hřích bude soud a na soudu je jasný rosudek: smrt. Všichni zhřešili a nemají slávu Boží, zaslouží si smrt.
Nad mým životem byl ten soud už dávno proveden, rozsudek vynesen a dávno vykonán: Už je to skoro 2000 let, co se to stalo. Tenhle soud, rosudek a smrt už se stal, jediné, co mohu udělat, je respektovat výsledek toho soudu nebo se mu vzepřít. A já respektuju jeho výsledek - i když jsem se mu nejdříve léta vzpíral.
Dál platí to, co jsem ti vysvětloval: Já už tu neběžím sám za sebe nějakou kvalifikaci mezi skutečným závodem a peklem. Už běžíme naostro.
Písmo neignoruju: Určitě vydám počet ze svého života, abych dostal odplatu za to, co jsme udělali tady v těle. Peklem si ale straš spíše svoje soukmenovce, ty ti na to skočí, my věříme v těchto věcech Ježíši mnohem, mnohem více než tomu, co si ti, kteří ti něco bulíkovali.
Co se soudech, Království, odměně a dalších věcech píše v písmu ti vysvětlovali mnozí mnohokrát - pokud si stále meleš svoje domyšlenky a snažiš se poslat křesťany do pekla a vší svou mocí jim ukrást víru Ježíši Kristu, jen činíš dílo toho, komu sloužíš.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Fera v Pátek, 27. srpen 2010 @ 20:43:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Rosmano amen. |
]
Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Pátek, 27. srpen 2010 @ 12:02:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ahoj Cizinče,
tak ty máš Krista ve svém srdci po celou dobu svého života od chvíle ve které jsi uvěřil, ano? Takže to on ti ze tvého srdce nadiktoval tvou odpověď? To on ti podstrčil nápad obvinit mne z přirovnání Božího království k socializmu? A jsi si jist tím, že je to opravdu Kristus? To víš, ve dnešním tržním systému...? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 27. srpen 2010 @ 16:19:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ahoj Karkulko.
Jsi nějak vztahovačný. Reagoval jsem na tvůj příspěvek, který nedával smysl. Znám jen jedno spasení: To je spasení z milosti v Ježíši Kristu. Žádné jiné spasení není - pak už je jen soud mrtvých. Tohle spasení tu mnozí popisují a ty jsi i k probíraným tématům nějak reagoval.
Já jsem tě nechtěl obvinit, jen jsem ti dal otázku s přirovnáním: Jak to asi funguje, když něco patří právoplatnému majiteli (život křesťana patří právoplatnému majiteli - Ježíši) a to, co majiteli patří, si řekne: Teď si budu dělat co chci, vyrazím si kam chci, kašlu na majitele, tam, co mu to patří, už ho nepustím (což je pro mne ekvivalent toho, že by v srdci křesťana nebylo místo pro Boha). Jak to asi dopadne, když se něco takového stane?
No, když se něco takového stane špatnému majiteli a hospodáři, tak to, co mu patří, špatně dopadne - zhrátrá, bude zničeno. Ale Ježíš není špatný hospodář - tam, kde se děje v jeho království něco špatně, zjedná pořádek.
Když si vezmu, co Ježíš říkal:
Já jsem ten chléb života. Kdo přichází
ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy
žíznit. Ale řekl jsem vám, že jste mě i viděli, a nevěříte. Všechno, co mi dává Otec, přijde ke mně; a toho, kdo ke mně
přichází, jistě nevyženu ven. Sestoupil jsem totiž z nebe, ne abych konal svou vůli, ale
vůli Toho, který mě poslal. A toto je vůle Otce, který mě poslal - abych nic z toho,
co mi dal, neztratil, ale vzkřísil to v poslední den. Neboť toto je vůle Toho, který mě poslal - aby každý, kdo
vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho vzkřísím v
poslední den.
Pak je jen několik možností (určitě i více než ty, které jmenuji):
1. Ježíš lhář a nemluví pravdu - "Pravdu" mají ti, co říkají, že všechna jistota je v naprosté nejistotě, nic nikomu není jasné a nikdo o nikom nemůže vědět, jak vlastně dopadne - ani člověk sám o sobě. Kdoví, co tím vlastně Ježíš myslel, je potřeba to nějak vyložit.
2. Ježíš mluvil pravdu a jsou lidé, které k němu Otec přivedl. Ježíš je pak přijal a má za úkol od Otce, aby je neztratil. Jsou opět možnosti:
2a. Ježíš je mluvka, který od Otce dostal úkol, který buď nechce splnit, nebo ho není schopen splnit. Když k němu Otec přivede nějaké lidi, Ježíš je přijme, ale pak je buď odkopne když se mu znelíbí, nebo je pro jejich množství nebo z jiného důvodu nezvládne.
2b. Ježíš mluvil pravdu a je schopen dodržet co řekl, mluvil pravdu o svém díle. Má od Otce úkol, který zvládl a zvládne a není to pro něj problém. Otec k Ježíši přivádí lidi, je to jeho svrchované dílo, dílo jeho milosti. O lidi, kteří Ježíši patří, se Ježíš také postará. Pak jsou opět nějaké možnosti:
- Ježíšova slova jsou obecné poučky, které se nevztahují ke konkrétním lidem. Lidé, které Otec k Ježíši přivedl nevědí, že oni jsou ti, o kterých Ježíš hovoří a ani nikdo jiný to neví. Nebo dokonce nemůže vědět. Jen Bůh.
- Lidé, které Otec k Ježíši přivedl mohou vědět, že jsou mezi těmi, o kterých Ježíš hovoří. Ježíš sám dal poznávací znamení, podle kterého se pozná kdo kam patří. Pokud lidé byli Otcem přivedeni k Ježíši a Ježíš jim dal věčný život, mohou tito lidé vědět, že je Ježíš neztratí (protože Ježíši věří).
Já jsem zastáncem té poslední verze: Věřím, že Ježíš mluví pravdu, věřím, že má dost moci splnit Otcovu vůli a věřím, že jí také chce splnit a že jí splní. Také věřím, že ti lidé, o které se Ježíš stará, mohou vědět, že se o ně Ježíš stará a že mu patří: Dokonce věřím, že rozpoznat to, jestli mezi tyhle lidi patřím nebo nepatřím je nejzákladnější a nejdůležitější otázka mého života.
Pokud se na to někdo dívá trochu jinak, snažím se zjistit proč a dávám mu otázky a přirovnání, ze kterých zjišťuju, co si myslí a proč si to myslí. Protože Karkulka toho moc nenapsala, tak jsem se zeptal, jak to bereš. Nechtěl jsem tě obvinit - zeptal jsem se a asi blbě. Tak se omlouvám.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Pátek, 27. srpen 2010 @ 22:19:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Drahý Cizinče Toníku,
věnoval jsi svému vysvětlení tolik píle, že se až stydím za svou formulaci, kterou jsem tě k tomu ponoukl. Omluva nebyla nutná, spíše by jsem čekal odpověď na mou otázku, zda máš ve svém srdci Krista, čili Boha, stále a nepřetržitě. Bez toho, že by jsem tě chtěl podceňovat se domnívám, že tomu tak není. Přiznávám, že můj odhad plyne z mých osobních zkušenosti, které mohou být diametrálně odlišné od zkušeností tvých. Píšeš, a máš v tom pravdu, že nejsem dostatečně znám na tomto fóru, proto si dovolím na ukázce předvést způsob mého myšlení. Jako důkaz toho, že někteří zde mají už vše jisté, s oblibou používají tihle lidé například, a najdeš to i v příspěvcích tohoto článku,
Jan 17,3 A to je ten věčný život – aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista.
Takže se ptám, kdo zde už skutečně poznal jediného pravého Boha, a kdo naopak má o něm pouze mlhavou představu? Přiznávám, že patřím k těm druhým a ty? A Ježíše znáš jak? Tak že říkáš, že už nedovedeš hřešit? Já si tohle netroufnu. Další používaný argument zní,
1 Jan 5,20 A víme, že Boží Syn přišel a dal nám schopnost znát pravého Boha, a tak jsme v něm, totiž v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život.
Souhlasím, dostali jsme tu schopnost. Víme tedy, jak se jmenuje pravý Bůh. Víme že Bůh a Ježíš jsou jedno. Můžeme z téhle informace odvodit možná spoustu dalšího poznání, ale neplyne z ni, že nehřešíme nebo že máme cokoli jistého.
A argument snad nejprůkaznější o na ší spáse má být tenhle,
1 Jan 5,11 A to svědectví je toto: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu. 12Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život.
13Tyto věci píšu vám, kteří věříte ve jméno Božího Syna, abyste věděli, že máte věčný život.
Ono nestačí však něco, co je někde napsáno, přečíst. Aby se to stalo skutkem, musíme napsaný návod splnit! Takže opět, není pochyb, že život věčný je v Synu a že kdo má Syna má i tento život. Kdo z vás však má tedy Syna? Ten, kdo se vychloubá že ho má? Mnozí mu říkají Pane, Pane...Na tom kdo má Syna to musí být velmi výrazně vidět. tak se ukažte, jak je to vidět právě na vás, kdo ho máte. Pokud by někdo z vás měl Syna, tak by nežvatlal zde to, co zde žvatlá. Z čehož plyne, že rovněž Syna nemám :-). Toužím po něm, jako asi všichni zde. Ale zatím prostě nemám. Ne, že by jsem s Ním neměl žádnou zkušenost, ale není nijak odlišná od zkušenosti vašich. Apoštol nám píše přesto, že pokud věříme ve jméno Božího Syna, máme věčný život. Pochopitelně že ano. Věříme přece, že Ježíš je Bůh a že Bůh nás svou milosti osvobozuje i přes naše nedostatky. Tak čím se stále chceme chlubit? Já jsem spasený? Já už vůbec nehřeším? Já, já, já, já...?
Omlouvám se za případné nevhodně použitá slova nebo jejích spojení, ale asi jsem napsal to, co si myslím.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 28. srpen 2010 @ 12:36:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Takže opět, není pochyb, že život věčný je v Synu a že kdo má Syna má i tento život. Kdo z vás však má tedy Syna? Ten, kdo se vychloubá že ho má? Mnozí mu říkají Pane, Pane...Na tom kdo má Syna to musí být velmi výrazně vidět. tak se ukažte, jak je to vidět právě na vás, kdo ho máte.
No, v tomhle s tebou úplně souhlasím a je to vlastně přesně to, co tu stále dokola píšu: To že někdo "má syna" a "má život" a "je spasen" či jakkoliv jinak se to napíše je vidět na jeho životě. Pozná to on sám, pozná to jeho rodina, pozná to jeho zaměstnavatel (či jeho zaměstnanci). A nepoznají to podle slov, kterými je ten člověk zahltí a podle energie, kterou ten člověk nevěnuje své práci či rodině, ale podle něčeho jiného: Podle ovoce života dotyčného člověka. Slova jsou jen malá indicie na rozpoznání takové věci: I když i ze slov některých tady lze tak-nějak rozpoznat, jestli "mají syna" nebo jen "mají velmi silnou náboženskou představu".
Pokud by někdo z vás měl Syna, tak by nežvatlal zde to, co zde žvatlá. Z čehož plyne, že rovněž Syna nemám :-).
Zajímavá dedukce. Nevím, možná máš pravdu ;-)
Věříme přece, že Ježíš je Bůh a že Bůh nás svou milosti osvobozuje i přes naše nedostatky. Tak čím se stále chceme chlubit? Já jsem spasený? Já už vůbec nehřeším?
No, nevím. Nechci se ničím chlubit. Věřím témuž, co ty a tuhle víru. Tady jsem proto, abych napsal svojí zkušenost a přečetl si zkušenost jiných. K tomu, čemu rozumím napíšu co rozumím a co znám, pokud něčemu nerozumím, přečtu si, co o tom píšou jiní. Když někdo napíše "jsem spasený z milosti" či "jsem tak dobrý že to vydržím v dobrém až do své smrti" nepřijde mi to jako vychloubání, ale jako zkušenosti, názory a pocity lidí.
... spíše by jsem čekal odpověď na mou otázku, zda máš ve svém srdci Krista, čili Boha, stále a nepřetržitě. ... Takže se ptám, kdo zde už skutečně poznal jediného pravého Boha, a kdo naopak má o něm pouze mlhavou představu? Přiznávám, že patřím k těm druhým a ty? A Ježíše znáš jak?
Teď k otázkám a úvodu: Občas se mi "povede" blbě zvolit způsob komunikace, tak se pak musím omluvit.
Když jsem nad odpovědí přemýšlel, tak jsem zjistil, že je trochu rozporuplná: Vím, kdy se mnou Bůh mluví, rozpoznávám jeho hlas, vím, kdy je se mnou. Ale taky vím, že někdy odejde a jindy ke mně přijde. Vím, že ke mně nemluví pořád, "nepřetržitě" - a přesto vím, že je se mnou stále. Rozpoznávám, kdy se mnou Bůh jedná, kdy jedná ve věcech okolo mne.
Když to srovnám třeba se znalostí mojí manželky, tak o ní mohu říci že jí znám. Žijeme spolu asi dvacet let, jsme spolu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, celý rok, kromě pár let kdy jsem byl občas "v práci". Podobné je to s mými dětmi. V tomhle porovnání znám Boha stejně jako svojí ženu a svoje děti: Vím, jak se chová, jak reaguje, jak jedná, co má rád a co je mu vysloveně nepříjemné. Proti znalosti svojí ženy nevím o Bohu jsnad jen jeden jediný detail: Jak vypadá.
Tak že říkáš, že už nedovedeš hřešit?
Ne, to neříkám a ani nepíšu. Obvykle nelžu, ale asi bych lhát dovedl ;-) Na druhou stranu pokud někdo napíše "vy jste spasení tak si můžete dělat co chcete a hřešit jak chcete", pomyslím si o dotyčném svoje.
... Víme tedy, jak se jmenuje pravý Bůh. Víme že Bůh a Ježíš jsou jedno. Můžeme z téhle informace odvodit možná spoustu dalšího poznání, ale neplyne z ni, že nehřešíme nebo že máme cokoli jistého.
No, tohle je právě otázka: Pokud člověk nemá nic jisté pak je celé to svědectví Ježíše ve vztahu k dotyčnému člověku dost divné. Pokud bych neměl nic jisté, tak bych Ježíši vůbec nevěřil, ne? Když Ježíši věřím, tak mám jisté minimálně to, co Ježíš říkal, ne?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Sobota, 28. srpen 2010 @ 15:52:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Dík, za takovou odpověď Cizinče,
plně přiznávám svou vinu za to, že můj
příspěvek v tobě mohl vyvolat dojem, že je adresován pouze tobě. Ale psal jsem
tak agresivně při vědomi, že to snad budou číst i jiní. Například, když
jsem formuloval ta souvětí typu Tak
čím se stále chceme chlubit? Já jsem spasený? Já už vůbec nehřeším? skutečně
jsem nemyslel konkrétně tebe, byla to má chyba, že jsem se neudržel a rozjetý
jsem to napálil do komunikace mezi námi. O to více si ale
vážím toho, jak jsi na mé útoky odpověděl. V podstatě se tedy dozvídám, že
bychom mohli mít také podobné vidění, alespoň v některých záležitostech. Sice
to z těchto naších postojů nečiní pravdu, ale ...potěší to.
V posledním bodě své odpovědí však píšeš, že: Pokud
člověk nemá nic jisté pak je celé to svědectví Ježíše ve vztahu k dotyčnému
člověku dost divné. Pokud bych neměl nic jisté, tak bych Ježíši vůbec nevěřil,
ne? Když Ježíši věřím, tak mám jisté minimálně to, co Ježíš říkal, ne?
Pokud si budeš jist, že bez možnosti omylu rozumíš tomu, co ti říká Ježíš, tedy že nečteš to co by jsi chtěl číst, ale čteš opravdu to co tam je, pak jistě, měl by jsi jeho slovům věřit, vždyť jsou to slova Boha. Já se domnívám, že odpověď na tvé závěrečné otázky by mohla být zde: 1 Korintským 13:13 A tak zůstává víra, naděje, láska - ale
největší z té trojice je láska. O jistotě tam nic není.
Takže si myslím, že pokoušet se vyvolat v sobě nebo druhých jakýsi falešný
pocit jistoty je nebezpečné. Nikdo nám nedává jistotu, pouze nadějí, která však
může mít schopnost růstu. Roste současně s vírou, ale hlavně, když roste láska. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Sobota, 28. srpen 2010 @ 16:13:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj karkulko,
myslíš, že apoštol Pavel měl vůči Filipským svatým falešnou jistotu, když jim ve Fp 1:6 napsal toto?:
Jsem si jist právě tím, že Ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Krista Ježíše.
KMS
a jsem si jist, že Ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše
Krista. ČEP
Jsem si jist, že Ten, který ve vás začal dobré dílo, [je také] do dne Ježíše
Krista dokončí. NBK (B21, Překlad 21. století)
A som si istý, že Ten, čo začal vo vás dobré dielo, aj
ho dokončí až do dňa Krista Ježiša. Rímsko-katolícky preklad
willy
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Sobota, 28. srpen 2010 @ 17:10:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ahoj Willy, na odpověď se musíš zeptat až se potkáš s Filipskými, popřípadě s Pavlem nebo s Bohem, jak to dopadlo. Slovní obrat "Jsem si jist" je použit ve smyslu projevené pevné víry, pevné naděje a velké lásky. Stejným způsobem mohu napsat já, že jsem si jist že je Bůh. A přesto si tím jist nejsem! Je to můj postoj, třeba je pevný, ne bázi víry. Žádné jistoty. Vidíš to jinak Willy? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Sobota, 28. srpen 2010 @ 18:49:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Vidím to úplně stejně jako apoštol Pavel! To znamená, že jsem si jist, že Ten, který ve mně a nejen ve mně začal dobré dílo, je také do dne Ježíše Krista dokončí/dovede do (zdárného a úspěšného) konce. Ty můžeš napsat, co chceš, ale nestane se to součástí Písma Svatého! Tož tak.
willy
|
]
Bez možnosti omylu rozumíš tomu - Re: Opravdu nehřešíme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 28. srpen 2010 @ 20:23:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Takže si myslím, že pokoušet se vyvolat v sobě nebo druhých jakýsi falešný
pocit jistoty je nebezpečné.
No, v tom se 100% shodnem. Myslím, že nejblbější výsledek těchto diskuzí, který si dokážu představit, je asi tenhle:
"Teda. Spousta lidí tady píše o jistotě a já žádnou jistotu v ničem
nemám, všechno okolo se hýbe a není na co se pořádně postavit. Měl bych
si nějakou jistotu vsugerovat, abych jí měl jako ti ostatní, protože oni
se vyvyšují, takže jsou určitě lepší".
No, tak nějak jsem to poskládal, aby z toho vyplynulo, že po zdejších diskuzích se podobná věc nemůže stát ;-)
Nikdo nám nedává jistotu, pouze nadějí, která však
může mít schopnost růstu.
No, kdybys byl oko, napíšu ti: "Vám jo, ale s námi je to jiné" ;-) Když třeba čteš věty:
A toto je vůle Otce, který mě poslal - abych nic z toho,
co mi dal, neztratil, ale vzkřísil to v poslední den.
nebo
Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něho jí,
nezemřel. Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Bude-li
někdo jíst ten chléb, bude žít na věky. A chléb, který já dám,
je mé tělo, které dám za život světa.
nebo
Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne,
i kdyby zemřel, bude žít.
A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře navěky. Věříš
tomu?
a desítky a desítky dalších, co to v tobě budí: Nejistotu a nejasnost, nebo jistotu a posílení na duchu? Myslíš, že Ježíš to říkal lidem, aby tomu rozuměli a aby je to posílilo a ujistilo, nebo jim to říkal, aby je zmátnul, znejistěl a odsoudil?
(snad nepíšu moc konfrontačně abych se zase nemusel omlouvat)
|
]
|
|
