O to je tvá situace horší.

  Můžeš nám k tomu napsat něco blíže? Kdy se to změnilo, jak se to v tom vašem světě stalo?

  Takže váš svět není "něco za něco", ale musíš platit. 

  A já jsem (podle tebe) ten, kdo tu píše  jednou tak a podruhé naopak.

  Tento váš hloupý a krátkozraký postoj. Co na to říci: Pokud to opravdu takto máte, máte to těžké. Je mi vás líto. Ale udělat pro vás nic nemohu, protože je to vaše rozhodnutí. Snad. Pokud nejste otroky hříchu.

  Samozřejmě, že si to nemyslím. Znám vaši situaci, vím, v čem žijete. Jsou lidi, které Boží dobrota a odpuštění vede ke vzpouře, vypočítavosti, k převrácenostem.

  No, není vám k ničemu a je to určitě vaše škoda.

  Psal jsem ti, že láska nejedná účelově, ale charakterově. Vysvětlit to dokážu. Nevím, zda si to ty dokážeš přečíst a porozumět.

  Toník 

  Zatím jsi mne na nějaký zjevný protimluv se slovy Ježíše neupozornil.

  Ještě jednou co říkal Pán Ježíš:

  Zatím jsi ty pomíchal odpuštění hříchů v Pánu Ježíši s odpuštěním provinění druhým lidem. A ty jsi tvrdil, že nejde zaměňovat "hřích" a "vinu". 

  Platí to ještě, nebo když si potřebuješ pro tebe vymyslet nějaký protimluv, tak už to neplatí a můžeš "hřích" a "vinu" zaměňovat?

  Navíc píšeš o nečem, co jsi ze skutečného křesťanství poznal, i když už to asi nežiješ, když se tak bouříš. Zkus ti tedy tvé teorie o tvých protimluvech co sis ty vymyslel porovnat s realitou, kterou jsi popisoval. 

  Ve chvíli, kdy jsi poznal skutečné křesťanství po tom, co normálně žijete po zpovědnicích, tak jsi odpustil těm, co se proti tobě provinili. O tom totiž je skutečné křesťanství. O tom mluví Ježíš.

  Ve skutečném křesťanství je Ježíšův výrok o odpuštění provinění lidem v souladu s tím, že člověk přijal Boží odpuštění. Bůh křesťany vede k odpuštění, dává jim svou moc odpuštění. Zkus se na to některého křesťana zeptat. 

  Ve chvíli, kdy jsem přijal Boží odpuštění, v té chvíli jsem přijal moc odpustid druhým jejich provinění bez pokání.

  "Odpuštění", které se děje ve zpovědnicích, je samozřejmě v rozporu s Ježíšovým výrokem. Člověk vleze do zpovědnice, sám si nese bezpočet neodpuštění druhým (protože sám nepoznal Boží odpuštění, to skutečné křesťanství), od kněze přijme jakési "odpuštění" (které člověk nemá, jak dobře píšeš) a dál není jediného hříchu, který by se ho netýkal. A takových koleček "odpuštění" projdou někteří za život i stovky.

  

  Pozici, ve které byl protimluv, jsem opustil před pětadvaceti lety. Pozici, ve které protimluv není, jsem tehdy s povděkem přijal.

  V čem ty vidíš protimluv?

  Toník