Nezrušitelnost smluv v KC (Skóre: 1) Vložil: ssns v Čtvrtek, 27. únor 2014 @ 19:04:05 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | "Bože já se ti vydávám k dispozici, ale ten můj fotbal (zahrádku či známky) mi neber! To je můj život."
Tak tady to vidím jinak. Myslím, že člověk se Bohu buď vydá nebo nevydá a nic mezi tím není. Buď jsi ještě v břiše maminky, nebo jsi se narodil a jsi ve světě. Buď jsi člověk duševní, nebo jsi se znovu-narodil, umřel svému starému já a jsi člověk duchovní. Nemůžeš mít dva pány - hřích a Ježíše. I když jsi otrokem hříchu, můžeš konat dobré skutky, protože každý člověk má ve svém srdci zapsaný Zákon. No a podobně když jsi otrokem Krista, hřešíš, protože máš v sobě stále ještě hříšnost, jak o tom píše pěkně Pavel v Římanům 7. Nejde být poloviční či čtvrtinový křesťan - tím buď jsi nebo ne. To je prostě otázka smlouvy - nějaká žena je buď tvoje manželka nebo není (neexistuje něco jako poloviční či čtvrtinová manželka, že?).
Vydání se Kristu neznamená automatickou dokonalost. Třeba ten Pavel se Kristu na cestě do Damašku vydal, ale i nadále selhával, o čemž sám píše. Petr se také vydal, když opustil své sítě (a pak dostal i dar Ducha), ale také selhával, o čemž zase Písmo píše. Možná, že tady tkví jeden z problémů, proč si s Toníkem nerozumíte. Je samozřejmě otázkou, jestli lze to vydání se Kristu vzít zpět, tj. odstoupit od té smlouvy. A řekl bych, že právě katolíci by tu měli tvrdit, že to nejde. Vždyť přece ŘKC považuje vydání se člověku v manželství za nezrušitelné, dokud oba manželé žijí. I pokud je katolík obětí rozvodu (partner se s ním rozvede, čemuž nejde moc zabránit), nemůže se přece znovu oženit/vdát, ne? Proč by pak měla být jiná smlouva, smlouva zpečetěná krví vypověditelná? Vždyť jednou vysvěcený kněz je knězem do smrti, i když může podléhat nějakým disciplinárním trestům. A chápu to správně, že pro vás je Toník stále římský katolík, i když je momentálně exkomunikovaný (latae sententiae), což neznamená, že už není katolík, ale že nemá přístup k většině svátostí - myslím, že mu zbývá jen možnost pokání a svátostné zpovědi.
Takže pokud se nedá vypovědět smlouva, kterou katolík uzavře v rámci svátosti manželské, svátosti svěcení (kněžství), jak by se mohla vypovědět smlouva uzavřená při křtu? Samozřejmě s tím úzce souvisí otázka, zda je vůbec správné chápat křest jako znovu-narození. Pokud ano a je pokřtěn kojenec, pak svému starému duševnímu já umírá, protože jej při křtu zabijí. Vím bezpečně, že od okamžiku svého znovu-narození jsem jiný člověk. Zažil jsem pár temných období, kdy jsem se věnoval tomu, co nazývám křesťanským spiritismem - snahou obživit své staré a mrtvé já.:-) Na druhou stranu samozřejmě nevím, jestli k podobné změně dochází i u toho kojence.
|
| NadřazenýRe: Nezrušitelnost smluv v KC (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 28. únor 2014 @ 19:17:15 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."nějaká žena je buď tvoje manželka nebo není "...
Souhlas. Ale vztah k ní není ve stavu zakonzervovanosti, ale může jak růst, tak i upadat. Zcela podle toho, jak spolu prožíváte život. A já to svoje přirovnání cílil na prožívání života, na vztah v jeho růstu, nikoli na stav, zda člověk je nebo není křesťanem. I svou ženu můžeš milovat jen do té míry, do jaké jsi schopen milovat.
Toník je pro mě ve svém stavu stále římským katolíkem, i když ve svém vztahu na mě někdy působí jako člověk, usilující se škrábat za pravým uchem levou rukou. Nic proti čistotě jeho úmyslů! Ale z mého pohledu jde k cíli složitě právě tam, kde to jde jednoduše přímo. Absence širokého společenství církve a nečerpání ze svátostí vykonává své.
Křesťanem se člověk stává ponořením do Kristovy smrti a následným vzkříšením spolu s Kristem ve křtu (Kol 2,8-14). Toto spasení je z milosti, bez jakýchkoli zásluh člověka. Stav Božího dítěte po křtu už tedy nejde nijak zrušit. Bůh nad námi (když jsme se ve křtu ztotožnili s Kristem ve smrti i vzkříšení) vyřkl slova: "Tyjsi můj milovaný syn ..." - a Bůh své slovo nikdy nevezme nazpět.
Docela něco jiného je duchovní vztah člověka vůči Bohu, který může být vztahem od vřelé vroucnosti až k naprostému ledovému nezájmu. Křesťan tedy vůbec nemusí jen proto, že byl pokřtěn, žít automaticky také ve vztahu jako křesťan - může si zvolit třeba i život bez Boha. Není ve tvé moci zabránit jinému, aby si zpackal život, i kdyby to bylo třeba tvoje vlastní dítě. Zde pak nastupuje přímluvná modlitba spolubratrů (neste břemena druhých...). A nevěra je těžké břemeno! Člověk je nešťastný a neuvědomuje si proč.
|
]
Re: Re: Nezrušitelnost smluv v KC (Skóre: 1) Vložil: ssns v Pátek, 28. únor 2014 @ 19:44:55 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já tak nějak pořád předpokládám, že ty jsi byl pokřtěný jako kojenec. Pokud to není moc osobní otázka - bylo to tak? Já jsem byl pokřtěn až na prahu dospělosti, takže já nemohu z vlastní zkušenosti mluvit o tom, jaký má na člověka vliv křest v prvních 14 dnech života, a ty zase nemáš tu moji zkušenost.
Zvláštní je, že jsi tu několikrát napsal o jakémsi neúplném vydání se Bohu a o opětovném přijímání Ježíše, což mi neladí s tím, co jsi napsal teď. Ohledně toho vztahu s tebou souhlasím. Ale možná jde jen o neporozumění, takže zkusím jednoduchou otázku. Pokud se člověk znovu-narodí z vody a ducha (a teď nechme stranou, jestli se to děje při křtu nebo ne), stává se Božím dítětem a přijímá smlouvu zpečetěnou v krvi Beránka. Bůh nebere své slovo zpět, ale může ho vzít zpět člověk? Může tu smlouvu vypovědět a přestat být Božím dítětem? Z některých tvých komentářů mám pocit, že si myslíš, že ano, z jiných se mi zase zdá, že si myslíš opak a že mluvíš jen o tom, že člověk může být nevěrným Božím dítětem.
Ono se to pak totiž týká toho, jak odpovědět na otázku, jestli je člověk spasen. Někde jsi tu uvedl tu katolickou (a tuším že i pravoslavnou a často i protestantskou) "nauku" o tom "byl jsem spasen, probíhá moje spása a doufám, že budu spasen." Ježíš jasně říkal, že k němu přichází každý, koho mu Otec dá. Takže mi z toho plyne, že ty jsi byl pokřtěn přesně proto, že tě Otec dal Kristu. Jedním z častých přirovnání vztahu mezi Ježíšem a těmi, které mu Otec dal, je vztah Pastýř-ovce. Ačkoli Ježíš pověřil tím pastevectvím (a i dalšími věcmi, např. odpouštěním hříchů) lidi (např. Petra), nepřestává být naším Pastýřem. A my věříme, že je to ten nejlepší Pastýř. Jenže o dobrém pastýři Ježíš říká, že nedopustí, aby se mu zatoulala byť jediná ovce. Jak by se mu pak ale mohlo tolik ovcí zatoulat? Jasně, lidskému pastýři se může zatoulat kdejaká ovečka (i pokud je papež tím nejvyšším lidským pastýřem, má vždy k Ježíšovi-Pastýři hodně daleko), ale jak by mohl Ježíš ztratit nějakou ze svých ovcí? Dopouštím se někde nějaké chyby? Ptám se proto, že mi právě dost katolíků říká, že jsou přesvědčeni o tom, že jsou spaseni a že je ta věčná spása prostě nemine, protože Ježíš je tím dokonalým Pastýřem. |
]
Re: Re: Re: Nezrušitelnost smluv v KC (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 02. březen 2014 @ 13:35:24 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já byl pokřtěn v nemocniční kapli v Uherském Hradišti hned několik dní po narození.
Osobně rozlišuji dva základní pohledy na křesťana.
Křesťan "de jure", křesťan spasený pro zásluhy Krista ve křtu zcela bez vlastních zásluh, výlučně darem. To je i stav pokřtěného miminka, stav dítěte Božího, kde se nepočítají žádné lidské zásluhy. (Ef 2,5-8; Ř 3,24;)
Křesťan "de facto", Je křesťan, žijící dále aktivně svou víru (podle rozumové vyspělosti a schopností), žijící a naplňující svůj život Bohem. (Ř 10,9-13) Zde se už požaduje lidská snaha, lidské zásluhy. Zde má už vliv svobodná volba člověka, poslušnost Božímu volání, konání dobrých skutků, vytváření si pokladů v nebi.
Člověk tedy nemůže zrušit žádným svým jednáním slovo Boha, který ho přijal za své dítě. Křesťanem "de jure" zůstává navždy.
Člověk však má svobodu si zvolit ke své vlastní škodě i život bez Boha. Nežije pak jako křesťan, není ve své životní situaci křesťanem "de facto".
Křesťan tedy nemůže nebýt Božím dítětem, může však žít způsobem vzdorného dítěte, nevěrného svému poslání. Vždyť ani ten největší zločinec nepřestává pro své rodiče být synem. A i kdyby se ho oni zřekli, Bůh se nás nezřekne. Ale domnívám se, že nikoho nespasí násilím proti jeho vůli. Na druhé straně jsem i já pevně přesvědčen, že nikoho, kdo i přes všechny své slabosti a hříšnost o spásu stojí, kdo stojí o život s Bohem na věčnosti - že nikoho z nich nenechá Bůh padnout natolik, aby o svou spásu přišli. Bůh od nás chce jen to naše chtění, tu naši odpověď na touhu, vzbuzovanou Duchem svatým - a všechno ostatní se v životě poddá, na vše ostatní zná Bůh řešení.
|
]
|
|