Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bludy se stávají zjevnými, Haleluja, sláv (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 18. leden 2011 @ 21:15:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Oko, neboj, soud mrtvých bude jen jeden - člověku je jednou uloženo zemřít a pak přijde soud.
Možná byste měli přepsat ale i vaše učení. Když už ses neučil katechismus jako mladý, mohl bys to napravit alespoň na konci svého života.
Soud soukromý.
Po smrti odchází duše každého člověka před
Boží soud. Písmo svaté o tom praví: „Jest určeno lidem jednou zemřít a potom
(následuje) soud. . ." (Žid 17, 27). Boží soud je dvojí: 1. soukromý
neboli tajný, hned po smrti a 2. veřejný neboli poslední, na konci světa.
Při
soudu soukromém je souzena jen duše, a to každá zvlášť. Při soudu veřejném
neboli posledním bude souzena každá duše ve svém vzkříšeném těle, veřejně před
všemi lidmi a společně s ostatními. Po soudu soukromém přijde duše ihned bud do
očistce, do nebe nebo do pekla. Smrt, soud, nebe nebo peklo jsou čtyři
„poslední věci člověka".
Poslední soud.
„Odtud přijde soudit živé i mrtvé."
„Živé , to znamená ty, kteří jsou v milosti posvěcující a tím určeni pro život
věčný v nebi. „Mrtvé", to znamená ty, kteří jsou bez milosti posvěcující,
a proto mrtví pro nebe. Jako pastýř odděluje ovce od kozlů, tak budou odděleni
dobří od zlých.
Kdyby sis zase náhodou nevzpoměl na zdroj a myslel, že podvádím, tak tady je. Řekl bych, že tohle je víra tvojí církve. Pokud se teda učení tvé církve nemění a dnes už to není jinak, než jsme se to učili my.
My to sice máme podle bible, ale rozdělení na dva soudy - soud živých a soud mrtvých - máme také.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bludy se stávají zjevnými, Haleluja, (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 19. leden 2011 @ 08:17:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku, chápu.
jenže dneska jsi už s takovou teologií, s takovým výkladem Písma už sto let za opicemi. Tomáškův katechismus je jistě v pořádku, ale my dneska žijeme v jednadvacátém století a lidské myšlení zaznamenalo za tu dobu jakýsi posun v pochopení života po smrti. Však stále platí: Smrt, soud, nebe nebo peklo jsou čtyři
„poslední věci člověka".
..." „Odtud přijde soudit živé i mrtvé.""...
To jsme měli vždycky od tvého výkladu trochu jinak.
Až slavně přijde Kristus k poslednímu soudu, budou souzeni jak ti, které ještě zastihne naživu, tak ti, kteří už dříve zemřeli (viz 1 Tes 4,13-18). Avšak těmi živými i mrtvými můžeme také rozumět duchovně živé i duchovně mrtvé, tj. spravedlivé i hříšníky. Oba výklady jsou správné a nijak si neprotiřečí.
Je třeba nezapomínat na to, že poslední soud bude pro ty, kdo se ho dožijí, počátkem věčnosti.
Zrovna tak naše smrt v čase (kdy život na zemi pokračuje dál) pro nás bude také znamenat počátek věčnosti.
Na věčnosti už nemůžeme uvažovat s plynutím času způsobem, jak jsme zvyklí za života na zemi. Nebe a země pominou, pomine vesmír i čas. Člověk, který zemře přirozeným způsobem v čase (kdy život na zemi pokračuje dál) přechází už do věčnosti a přichází na Kristův soud.
Z pohledu věčnosti (bez plynutí času) se ale zřejmě nejedná o dva soudy - vždyť to by bylo zbytečné, výrok Kristova soudu platí navěky a není potřeba ho dublovat - ale náš soud osobní se už vlastně stává i soudem na konci věků. Čas ztratil svůj rozměr, ve kterém jsme zvyklí uvažovat.
Náš soud soukromý je tedy už vlastně zároveň i součástí soudu na konci věků - po smrti čas už neplyne, jak jsme zvyklí za života.
Dva soudy jsou tedy zřejmě jen dva různé pohledy: jeden je pohledem člověka v plynutí času na zemi (soud soukromý a soud na konci věků), druhý je pohledem z věčnosti, kdy čas už ztratil svůj rozměr - zde se oba "soudy" časově vzdálené, překrývají do jednoho okamžiku.
Pokud tedy hodnotíš pohledem člověka tohoto světa, máš pravdu, že se jedná o "dva" soudy. Z pohledu věčnosti jsou dva soudy zbytečné, protože rozsudek nad každým z nás se nemůže nijak změnit. Na věčnosti se uplatňuje jen přítomnost. Minulost a budoucnost jsou vnímány jinak a my pro to nemáme žádné srovnání, žádnou zkušenost.
Věci posmrtného života (eschatologické) je třeba vždycky brát s velkou opatrností - poněvadž o nich Písmo mnoho neříká. Mimo to, co nám o nich zjevil Kristus, se můžeme jen domnívat (podle úrovně svého poznání). O životě po smrti toho více nevíme, než víme.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bludy se stávají zjevnými, Halelu (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 19. leden 2011 @ 10:07:15 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Přesně tak tomu rozumím.
Až na detaily, kdy přesně začal náš věčný život. Život obvykle nezačíná ani smrtí, ani soudem natožpak soudem mrtvých, ale početím a narozením.
Ale to by byly dohady o slovíčka.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bludy se stávají zjevnými, Ha (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 20. leden 2011 @ 09:34:12 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Věčný život dostáváme jako dar v okamžiku znovuzrození do dítěte Božího, v okamžiku křtu. Tehdy jsou nám poprvé odpuštěny hříchy a oblékáme Krista. Stáváme se křesťany.
Tento dar věčného života můžeme už jen sami zahodit hříchem ke smrti. Můžeme tak o něj přijít a už ho nemít - být věčně zavrženi, nebo ho můžeme znovu nalézt skrze pokání a vyznání hříchů.
|
]
|
|
