víceméně souhlasím. Ne vždy bych použil tak tvrdá slova, ale ani mi to nevadí. Věřím, že bylo celkem jisté, že člověk dříve nebo později padne. Kdyby to nebyl Adam, tak zřejmě nějaký potomek. Nějak mi to vyplývá z principu možnosti živých bytostí milovat. Aby mohly skutečně milovat, musí mít i volbu nemilovat - toto se mi jeví jako jedna z podmínek lásky. Odtud už vyplývají další věci, včetně pádu Adama a včetně Božího vyvolení, předzvědění, nebo čehokoliv, co si kalvinistické nějak divně vykládají po svém. Teoreticky samozřejmě mohlo nastat, že milovat budou všichni, ale v praxi se dalo čekat, že to tak nebude - a Bůh to prostě věděl a vědět musel, že to bude jinak. 

Tak nějak bych to viděl. Aspoň zatím, dokud nebude přijatelnější vysvětlení, jak všechny tzv. arminiánské a kalvinistické verše harmonizovat to logického celku.

wollek