Verše, co jsi vypsal, mám rád a jsou pro mne, mou víru a mé přesvědčení velmi klíčové. Ovšem nikdy bych na jejich základech nedocházel k tak absurdním závěrům, až fatalismu, jak se to některým podařilo. Prostě nevnímám to tak, že by z jednoho nezbytně vyvěralo druhé.

Jak se předem určuje (roz)(po)znání, určuje volba(vyvolenost), turisty?

Smilovává se nad kým chce, koho chce toho činí zatvrzelým ... to jako předem se smiluje na masovým vrahem, kterého k tomu předem určil  (stvořil jako nádobu) a také to, že učiní pokání; a člověka co stvořil jako dobrého, předem určil k tomu, aby ho zatvrdil? Tak rozumíš B-ží milosti a jeho hněvu? 

B-h chce zjevit svou milost i svůj hněv, tak snáší nádoby hněvu, aby je zavrhl nebo tedy vyvolil? Anebo spravedlivý za svou spravedlnost nemůže a i kdyby se rozhodl být nespravedlivý, tak se mu to nepovede nebo i přes svou nespravedlnost bude vyvolen ke spáse?

Jaké ti to dává poznání a iniciativu do života? Poznáváš tedy, že jsi stvořen k milosti (před-určen, či před-zřízen) anebo před-určen k záhubě, tak jakou ti to dává iniciativu do života činit dobro? Ano - vnímané poslání či úkol, a co ta nádoba na odpadky, co je věrná svému poslání? Posvěcuje ji její věrnost, 'dobré' dílo, věrnost svému poslání?

Co když ty verše mají přeci jen jiný smysl...