Pokud otázka směrovala do historie, jak to bylo před obrácením, co určovalo moje chtění. Tak to bylo moje tělo. Pokud otázka směřovala na otázku, proč někdo chce následovat a někdo ne (Pána), proč někdo uvěří a někdo ne, tak tam té hlubině plně nerozumím. Něco odkrývá apoštol Jan 3:18-21

Proč jsem já uvěřil a můj rodný bratr ne? To nevím přesně, ale vím, že Pán si přeje jeho záchranu stejně jako mojí a On udělal proto vše. Můj bratr může uvěřit, nevím do hlubiny, proč to zatím neudělal, ale není to chybějícím vyvolením z nezávislého Božího úradku. Zatím více miluje tento svět a co svět nabízí? Proč on a já ne? Nevím, ale vím, že je psáno Římanům 1:19-21.

Pavel zde používá velmi silná slova, oni POZNALI Boha. Odmítli Jej. 

Proč? To snad napovídá Jan. 

Smrt Pána, nebyla zbytečná, nemohu věřit, že by spasení člověka záviselo na primárním Božím vyvolení bez předzvědění. Pán prosil Otce od odejmutí kalichu, ale nebylo to možné. Představa, že spasen je jen ten na koho Otec ukáže prstem, je mi cizí. Vyprázdnila by oběť mého Pána. Bůh Otec je Bůh, On je nepředstavitelně svrchovaný, nemám na to vůbec slova, je to prostě Bůh. Kdyby chtěl spasit jen někoho, jen ty na koho ukáže prstem, tak by Pán nemusel umírat na kříži. Můžeš namítnout, že bez prolití krve není odpuštění, ale to by v tomto případě omezeného smíření /jen pro vyvolené/ právě popíralo absolutní svrchovanost Boží. Právě proto, že spasen může být každý kdo přijme Boží dar, právě proto Pán postoupil cestu poslušnosti až na kříž. Omezené spasení by snad mohl být i bez kříže, omezené smíření a kříž dohromady ve mně vyvolává dojem Boha zpovídajícího se vesmírným mocnostem, jak učí adventisté. Bůh se nikomu nemusí zpovídat. I kdyby zachránil jediného člověka, tak se nemusí nikomu zpovídat, ...ale On se rozhodl jinak, udělal vše pro spasení. Vše zatím vnímám jinak než kalvinisté.

Věříš, že může být spasen každý? Já věřím, že ano. Proto umíral Pán.

Pán s tebou