Zase lžu?

Že tě to baví! A já tě zase musím v tomto opravovat!

Ty sice věříš o mě, že jsem hříšník (a to je pravda a tu ti přece já nevytýkám), ale ty sám o sobě se domníváš, že ty hříšníkem nejsi - a v tomto už jsi na omylu.

..." List Římanům jsem já zažil. Osobně. Hluboce.  "...

Relevance takového tvrzení má pro ostatní lidi váhu svědectví lidí unesených údajně mimozemšťany.

..."Dokázal bys vůbec někdy normálně napsat, co to teda žiješ, s tím, že bys vynechal druhé lidi ..."...

Jestliže mám svůj osobní náhled na podobu světa ve kterém oba žijeme, nemohu z tohoto světa vytrhnout a vynechat ostatní lidi a ponechat v něm jen mě samotného! Tím bych se právě dostal do světa nepravd.

...""Křesťan, oblečený do Krista a mající živou víru, je svatý, je spravedlivý, poněvadž je údem církve, která je přece svatá." tak to jsi nepsal o tobě, jestli ti dobře rozumím. To se tebe netýkalo."...

Naopak, toto se týká také mě samotného - jako i všech ostatních, kteří žijí v důvěrném společenství s Bohem.

Tvůj svět, Toníku, je světem extrémů. 

V něm je člověk buď dokonale svatý, nebo je dokonalým hříšníkem. Nic mezi tím. Ale náš svět skutečný, ve kterém oba žijeme, ten není jen o těchto extrémech, ten je hlavně o "zlaté střední cestě".

O "zlaté střední cestě" nedokonalého chybujícího a občas klopýtajícího hříšníka, který se proto nechává v životě vést raději dokonalým Bohem.

..."jestli se zrovna nacházíš v Římanům 3,23."...

Toto místo je nadčasové, platí na každého z nás pořád (stejně jako i kapitola 7, stejně jako i kapitola 8.)

Nikdo z nás se nenachází "zrovna" v některém místě listu Římanům. Toto bývá častým omylem různých heretiků.

Chyba tu tedy není v samotných  textech, ale až v nesprávném porozumění těmto textům.

Necítím se nad tebou ani nadřazený, natož pak něco se zlobou.

To ne - spíš pociťuji lítost, že jsi v mnohých věcech až tak moc mimo realitu.

Něco konkrétně  k tomu tvému videu:

Není to můj svět. 

Nikdy za celý život se mi nestalo, abych od zpovědníka dostal za pokání deset otčenášů. Toto je nepřirozeně nafouklé - podporuje to nepravdivá klišé proti zpovědi šířená nepřáteli církve.. Zpovědník mi ve skutečnosti  uloží obvykle jednu určitou modlitbu, nebo dvě různé modlitby.

U Baptistů - všichni tam byli tak milí a laskaví.  Ale o tom to celé je! Toto zažiješ třeba i u jehovistů. Tímto začíná úplně každá sekta! - "Láskou". 

Aby se člověk u nich cítil výjimečný, přijatý, jedinečný ... Nevidí pak, že nabízené houby jsou jedovaté!

Není to můj svět.

Nikdy za celý život se mi nestalo, že bych přemýšlel o sebevraždě. Nikdy. Nedovedu si to představit jinak, než že člověk musí nejprve prakticky opustit katolickou víru, než se začne zabývat takovými myšlenkami.

Žít dobrým životem v dobrých skutcích má naopak hodně společného s Bohem - v tom se ta nešťastná dívka mýlí, když říká že ne. Právě taková je totiž Boží režie pro život každého z nás.

(Mt 5,16)

Takto musí zářit vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a oslavovali vašeho Otce, jenž je v nebesích.

Ohledně Ř 3 - Bůh ti tam, Toníku říká, že nejsi spravedlivý - ty sám mu tady ale tvrdíš opak - že ty jsi člověk spravedlivý!  A ani ti to nepřijde divné, nenormální!

Samozřejmě že v životě jsou i věci, kdy volíš buď jedno nebo druhé a mezi tím nic není - žádná střední cesta.  Studený, či horký, ale nikoli vlažný....

A tyto věci třeba rozlišovat od těch extrémů, které jsou škodlivé a kde je správné řešení uprostřed nich. K tomu jsme právě dostali od Boha zdravý rozum - jen ho správně používat.

V tom videu ona říká, že Bůh jí ukázal, že ona není dobrá.

Ani já nejsem dobrý, ale na to přece nesázím. V každém pokřtěném člověku nebeský Otec vidí krásu svého Syna - krásu, kterou jsme dostali darem ve křtu - křestní nevinnost. Žádný z nás si ji neuchoval bez dalších hříchů - ale můžeme si ji obnovovat svátostí smíření, pokáním a novým odpuštěním hříchů. Bůh nám v životě dává další šance k záchraně pro věčnost. Bůh nám nabízí možnost ospravedlnění skrze svého Syna.

Ona na sobě v dospělosti objevila to, co už dávno po celých těch 18 let měla - Bůh v ní viděl svého Syna - rány svého Syna, nikoli její hříchy a slabosti! Stačilo se svých hříchů a slabostí zbavovat skrze Kristem ustanovenou službu církve hříchy odpouštět (J 20,21-23) a vůbec nemusela procházet zbytečným peklem utrpení.

Ve své popletenosti si později dodatečně vsugerovala, že těch prvních 18 let života byla dokonce "dítětem ďábla" - což není pravda. I tehdy, jako pokřtěná, byla dítětem Božím. Dneska žije v těchto nepravdivých halucinacích a dokazuje si, že nyní je na tom dobře, že je "znovuzrozená".

Ale to byla už i ve svém křtu!

Prvních 18 let jejího života nebylo u ní žádnou katastrofou - jak si snaží namluvit. Pokud žila do velké míry správně, žila přece podle Božích představ.  Problém vidím v tom, že nedokázala křesťansky správně "dospět" - přetavit svoji dětskou víru do víry dospělého křesťana. A to musí udělat každý křesťan, jinak zdětinští a svoji víru nakonec zavrhne.

Nebude - li naše spravedlnost větší, než je spravedlnost farizeů, do nebeského království nevstoupíme. - Říká Pán Ježíš.

Proto nám nabízí onu možnost ospravedlnění Kristem skrze službu církve hříchy odpouštět. Získáváme tak  Kristovu spravedlnost - darem.

Tento příběh ve videu je vlastně do velké míry i tvým životním příběhem. 

"Ale rovnako zúfalo Ho potrebujú arogantní pyšní l'udia, ktorí sú spravodliví vo vlastných ičiach!"

Víš, Toníku, nemáme se srovnávat s druhými lidmi.

Ale do jisté míry zkušenost ukazuje, že určitá pravidla jsou ukazatelem stavu člověka. 

Např. Pokud čas tvých modliteb (čas vyhrazený jenom Bohu)  za den je méně, než jedna hodina, tak vlastně ani jako křesťan nežiješ.