Neporozumění mezi mnou a Toníkem je reálné, očividné a dlouhodobé.

Myslím si, že je už naučen se vyjadřovat v jistých kolejích svého myšlení a mimo ně nechce vybočit.

Snažím se používat výrazy dva:

1.) svobodná volba člověka mezi dobrem a zlem.

2.) život člověka ve svobodě a nikoli v otroctví.

Obojí z tohoto má svůj odlišný význam.

Jakýsi společný jmenovatel u obou tu ale je: kdysi na počátku se člověk svobodně a nezatížen závislostí rozhodl pro dobro či pro zlo a toto rozhodnutí pak má zásadní vliv na další míru svobody či hříšné závislosti v žití člověka.

Takže souhlasím, že člověk nemá dovolení od Boha pro zlou cestu, ale má pořád možnosti volby mezi cestou správnou a cestou špatnou. V tomto má člověk svobodu, i když je už třeba  "závislákem" hříchu. Dokud žije, může se pořád svobodně rozhodnout závislosti zřeknout a vydat se na správnou cestu. Ovšem jednoduché a snadné to není - k poražení závislosti potřebuje pomoc i zvenčí - Boží milost a často i pomoc bližních.

..."Nebo si opravdu Oko myslíš, že Bůh ti dovolil jít po obou cestách?"...

Nemyslím.

Takto si toto vykládá Toník, že si to myslím.

Bůh mi v životě celkem jasně připravil mé skutky a tím vlastně  i cestu, kterou mám jít. Neznamená to ovšem, že bych snad už dneska nemusel volit mezi cestami dobrými a špatnými - hledat, mít pochyby, co je správné - rozlišovat, co vlastně chce Bůh po mě doopravdy a co chci jenom já. Vždyť zatím poznáváme jen jako v mlze!

A my si vybíráme. Svobodně si vybíráme - ale náš úsudek zamlžují všechny naše slabosti, náklonnosti ke zlému, vášně i vypěstované zlozvyky.  Jen v napojení na Boží milost jsme schopni rozpoznávat, co je správné (obvykle to bývá ta pro nás nejtěžší volba).

Neznamená to také to klišé, které tady někteří předvádějí - jak že se jednou kdysi v minulosti pro Boha jednou rozhodli a dneska už jen neomylně kráčejí životem jenom s Bohem, znajíce jeho vůli.

Toto já považuji za druh života ve virtuálním nábožném rauši typický pro život sekt. Tady ale neplatí, že přání je otcem myšlenky, ale vždycky jen jak jsou věci doopravdy!

 

  To jsem vysvětloval Standovi, když tu svou "svobodu" hřešit propagoval.

  K tématu už jsem ti dříve psal články "Svoboda nebo otroctví" a "Svoboda nebo bezbožnost".

1.  K tvému zmatku v pojmech

  Za komunistů tu byla pro některé lidi možnost cestovat po světě. Mohli si postavit vrtulník
a přeletět hranice, přejet je na vozíku po vysokém napětí, přeplavat Dunaj, unést letadlo,
postavit si tank a prorazit závoru, sešít balón a počkat na správný vítr.... Lidé měli nepřeberně
možností, jak vycestovat do NSR či Rakouska.

  Ale ani jedné z těchto možností jsme neříkali "svoboda". Z nějakého důvodu nám slovo "svoboda"
cestovat neštimovalo k možnostem, které člověk za železnou oponou k cestování měl.

  Podobné to bylo s podnikáním, vyznáním víry, projevování názorů, ...

  Slovo "svoboda" se používá právě pro situace, kdy má člověk dovolení nějakou věc dělat,
kdy mu nebrání vnější věci (zákony, násilí, ...) dělat danou věc.


2. Ke tvé "svobodě" hřešit.

  Zajímá mne, jak si představuješ situaci v nebi. Myslíš, že v nebi bude svoboda a možnost projevit lásku?
Bude v nebi nebezpečí zhřešit? Bude v nebi ještě co vyznávat, potvrzovat? Bude trvat nebezpečí nevěry?
Má svatý Petr a svatá Marie svobodu hřešit, nebo mají jen placatou minci o jedné straně, druhou vygumovanou
a "svobodu" docela ztratili, protože nemají možnost hřešit, takže vůbec nejsou schopni Bohu projevit lásku?


  Svatý Jan píše:

I ukázal mi řeku vody života, čirou jako křišťál, která vycházela z trůnu Božího a Beránkova. Uprostřed náměstí
toho města, z obou stran řeky je strom života, nesoucí dvanáctero ovoce; každý měsíc vydává své ovoce a listí
toho stromu slouží k léčení národů.

Nic prokletého již nebude.

V tom městě bude Boží a Beránkův trůn a jeho otroci mu budou sloužit a budou vidět jeho tvář a na jejich čelech
bude jeho jméno. Noci již nebude ani nebude třeba světla lampy nebo světla slunce: Pán Bůh je bude osvěcovat
a budou kralovat na věky věků.


„Blahoslavení ti, kdo si perou roucha, aby měli právo ke stromu života a aby branami vstoupili do města.
Venku zůstanou psi, kouzelníci, smilníci, vrahové a modloslužebníci i každý, kdo miluje a činí lež.“


  Lidem, kteří se svobodně rozhodují, jestli budou krást nebo tentokrát ne se u nás říká zloději. Na tom označení
se nemění nic ani když si 99x svobodně vyberou, že zrovna krást nebudou, protože 1x před tím vykradli kačenu
v nějakém podniku a mají tak z čeho zaplatit.

  Lidem, kteří si svobodně vybírají, jestli se vyspí s nějakou ženskou se u nás říká smilníci nebo cizoložníci. Je celkem
jedno, že 340 dní v roce nesmilní a svoji zpropadenou svobodu použijí jen 15x do roka.

  A tak je to s jakýmkoliv dalším hříchem.


  Jestli má někdo opravdovou "svobodu" hřešit, je v těžkém průšvihu, a to zvláště tehdy, pokud si to neuvědomuje
a svou "svobodu" si omlouvá, ať už světem a jeho během, nebo pokroucenými nábožnými řečičkami.



  K tématu je hříchu poučný  rozhovor Ježíše, jeho slova [www.obohu.cz].

Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.
Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“

Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nebyli ničími otroky. Jak můžeš říkat,
že se staneme svobodnými?“

Ježíš jim odpověděl: „Pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu.
A otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn. Jestliže vás tedy Syn vysvobodí,
budete vskutku svobodní. Vím, že jste potomci Abrahamovi, ale usilujete mne zabít, protože
mé slovo nemá ve vás místo. Já mluvím o tom, co jsem viděl u svého Otce, a vy činíte to,
co jste slyšeli u vašeho otce.“

Odpověděli mu: „Náš otec je Abraham.“ Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli Abrahamovy děti,
činili byste Abrahamovy skutky. Nyní mne usilujete zabít, člověka, který vám pověděl pravdu,
kterou slyšel od Boha. To Abraham neučinil. Vy činíte skutky svého otce.“

Řekli mu: „My nejsme zrozeni ze smilstva! Máme jednoho Otce, Boha.“

Ježíš jim řekl: „Kdyby byl Bůh váš Otec, milovali byste mě, neboť z Boha jsem vyšel
a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mne poslal. Proč nerozumíte mé řeči?
Proto, že nemůžete slyšet mé slovo. Vy jste z otce Ďábla a chcete činit žádosti svého otce.

On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví
ze svého vlastního, protože je lhář a otec lži. Poněvadž já říkám pravdu, nevěříte mi.
Kdo z vás mne usvědčí z hříchu? Říkám-li pravdu, proč mi nevěříte? Kdo je z Boha,
slyší Boží slova. Vy neslyšíte, protože nejste z Boha.“

Židé mu odpověděli: „Neříkáme správně, že jsi Samařan a máš démona?“ Ježíš odpověděl:
„Já nemám démona, ale ctím svého Otce, vy však mne znevažujete. Já nehledám svou slávu;
je však někdo, kdo hledá a soudí. Pravím vám, kdo by zachoval mé slovo,
nespatří smrt na věčnost.“



   Aby sis to zas nějak nepřevrátil: Ta slova mi připadají poučná proto, že jsou o mne.
Také jsem žil v tom oklamání, kdy jsem se domníval, že "hřešit" znamená "svobodu"
a že já se rozhoduji o hříchu. Ale naštěstí mi zůstalo kousek rozumu a taky schopnosti
porovnat věci s realitou. To mi bylo málo platné, ale když jsem vzal vážně svědectví
Ježíše k tomuto tématu, mohla v mém životě nastat nějaká změna.

   Dodnes věřím slovu Ježíše, jeho slova mohu na 100% potvrdit svým životem
a ze svědectví života několika desítek dalších lidí, které osobně znám.

  Toník