Re: Názor „heretika“ na katolickou „svátost“ biřmování. (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 13. květen 2022 @ 07:08:31 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Odpuštění hříchů Bohem je jedna věc.
To, že člověk nutně zhřeší dalšími svými hříchy znovu, je už věci docela jinou, která s původním odpuštěním nijak nesouvisí.
Jsem hříšníkem proto, že jsem člověk - potomek lidí v ráji, co zhřešili. Ze své přirozenosti nedokážu vůbec nehřešit. Tudy cesta nevede!
Dokážu ale své nové další hříchy znovu odevzdat v pokání Kristu a on mně dává milost tyto moje slabosti proměnit v sílu, abych dál takto nehřešil. Je to proces postupného uzdravování člověka ze hříchů, proces růstu ve víře, modlitbě a svatém životě - proces celoživotní, který skončí až ve smrti těla.
..." Právě takové řeči mě iritují.
To jsem si všiml už dříve, že tě irituje konkrétní svědectví o tom,
když Bůh člověka zbaví hříchu, když je člověk vysvobozený ze hříchu. "...
Za zvrácenost považuji, když se člověk chlubí svým konkrétním hříchem (který je přece ohavností), aniž by zdůraznil onen nejdůležitější prvek - vlastní učiněné pokání z tohoto hříchu.
Na základě čeho jsi, Toníku, nabyl dojmu, že právě tobě Bůh hříchy odpustil? Čáry, máry, fuk - a otrok hříchu najednou už nehřeší?
Obecně platí, že člověk, který i po odpuštění hříchů znovu zhřeší, je hříšníkem. Na základě čeho jsi ty nabyl dojmu, že ty už nejsi hříšníkem - tedy že ty, Toníku, už vůbec v ničem nehřešíš?
Toníku, jevíš se mi jako slušný chlap - proto s tebou také ztrácím čas, aniž bych ho považoval za zcela promarněný. I když jsi mě už počastoval kdejakými nelichotivými tituly (lhář, hulvát a pod - nikdy mé jednání vůči tobě neplynulo z těchto pohnutek), nemám ti to za zlé, protože jsem přesvědčen, že tvůj chybný úsudek plyne ze tvého zmatení, ze tvého oklamání herezemi. Byl jsi, Toníku, oklamán! A věřím, že kdesi v hloubi srdce to musíš poznávat, že život bez katolické církve není to pravé ořechové, že bez skutečných svátostí duchovně růst nejde.. Že člověk stagnuje jako v uzavřené smyčce. A takto je to s tebou už tři desítky let!
Ovčí sýr poznáš podle typických znaků - musí "vrzat" mezi zuby. Když se "maže", když má charakter mazlavý, je to podvod - jedná se o jeho nastavení kravským mlékem (to má větší molekuly a není tak zdravé pro člověka).
Podobně se dá poznat podle určitých znaků, kde je skutečný život v církvi a kde je jenom zdání duchovního života. Kde chybí skutečná Boží milost.
Znám jenom dva základní přístupy k životu, které pro mne kdy přicházely do úvahy.
1.) Člověk ráno vstane a musí se do svých povinností nutit, musí si připomínat, pro koho a proč je dělá. "Obětuje se" pro "vyšší dobro".
2.) Člověk ráno vstane a nedočkavě se vrhne do práce. Protože mu pro tuto činnost hoří srdce a práce je mu potěšením, seberealizací. Přemýšlí nad ní dokonce i v dobách svého odpočinku - těší se, až dílo bude moci zrealizovat.
Jestliže křesťan ustrne v bodě 1.), je všechno zatím moc špatně. Ještě není skutečným křesťanem. Chybou pak je, když tento svůj stav dává za vinu církvi a nehledá příčinu především u sebe.
.
|
| NadřazenýLenoch a workoholik. (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Pátek, 13. květen 2022 @ 09:34:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | 1.) Člověk ráno vstane a musí se do svých povinností nutit, musí si připomínat, pro koho a proč je dělá. "Obětuje se" pro "vyšší dobro".
2.) Člověk ráno vstane a nedočkavě se vrhne do práce. Protože mu pro tuto činnost hoří srdce a práce je mu potěšením, seberealizací. Přemýšlí nad ní dokonce i v dobách svého odpočinku - těší se, až dílo bude moci zrealizovat.
Znám jenom dva základní přístupy k životu, které pro mne kdy přicházely do úvahy.
Tak pokud Oko znáš jenom tyto dva přístupy k životu, tak to není dobré. První je o lenochovi a druhý o workoholikovi.
Oko, pokud si musí člověk ráno nutit do povinností tak je to lenoch, a pokud si musí ráno připomínat pro koho co dělá a proč, tak je to blbec. Tak se křesťan nechová ani neuvažuje, a proto nemůže v takovém bodě ustrnout.
Pokud se někdo hned z rána vrhá nedočkavě do práce, protože tato činnost je pro něj potěšením a seberealizací, a nad prací přemýšlí i v době odpočinku, tak je to duševně nemocný člověk workoholik, závislák na práci, který si workoholismem většinou kompenzuje nějaký svůj mindrák.
Život není jenom o práci Oko.
Já když ráno otevřu oči tak první myšlenku věnuji Bohu, poprosím o požehnání nového dne a o to abych to co budu dělat bylo prospěšné všem, srovnám si denní program v hlavě do kterého samozřejmě patří i pracovní činnosti. Práci je třeba si naplánovat a vykonávat ji s rozmyslem. Nedočkavé vrhání se do práce je znakem lenochů a flákačů co chtějí mít práci rychle za sebou, anebo workoholiků. To je moje životní zkušenost, neb ten kdo se do práce nedočkavě vrhá, toho většinou nejvíce pokazí, jelikož nad práci nepřemýšlí, neb ji chce mít rychle za sebou, anebo druhá varianta, že je mu práce drogou, která otupuje rozum, což stejně jako šlendriánství snižuje kvalitu odvedené práce.
Ty Oko přemýšlíš nad prací a těšíš se na ni i v době odpočinku? Pořád v hlavě pracuješ? Ty se prací seberealizuješ? U tebe je seberealizace hlavní motivací k práci?
Přečti si něco z Wiki.
Workholismus postihuje hlavně osoby s vyšším vzděláním a častěji muže než ženy.[zdroj?] Větší riziko vzniku závislosti na práci mají lidé ve vyšších funkcích. Většinou jsou to lidé, kteří do práce unikají z konfliktní rodinné atmosféry nebo si prací kompenzují komplexy méněcennosti, nízkou sebedůvěru. Bývají to lidé osamělí nebo nespokojení v partnerském vztahu, kteří si z práce udělali jedinou náplň života. Workholici často slibují víc než mohou splnit, dělají několik věcí najednou, a když nepracují, trpí pocitem viny. Mnoho workholiků po různě dlouhou dobu sklízí úspěchy v práci. Dříve nebo později ale nastává zlom, vyčerpaný workholik nedokáže udržet nasazené tempo a jeho práce není zdaleka tak efektivní jako dříve. |
]
Re: Názor „heretika“ na katolickou „svátost“ biřmování. (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Pátek, 13. květen 2022 @ 10:13:04 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Oko: I když jsi mě už počastoval kdejakými nelichotivými tituly (lhář, hulvát a pod - nikdy mé jednání vůči tobě neplynulo z těchto pohnutek), nemám ti to za zlé, protože jsem přesvědčen, že tvůj chybný úsudek plyne ze tvého zmatení..
Oko, a když tě zde i ostatní diskutující upozorňují na tvé hulvátské výroky a lži, tak jsou také zmatení a mají chybné úsudky?
Cizinec ti zde občas předkládá tuny tvých hulvátských výroků, a jsou to výroky typické hulvátům, jsou to výroky která většina občanské společnosti označuje jako hulvátské, jsou to výroky které slušní lidí nepoužívají. Jak je možné Oko, že hulvátství ve tvých výrocích nerozpoznáváš? Rozlišovat nevhodné, urážlivé výroky, sprostotu, hulvátství se učíme již v dospívání. Pak je zde společenská etiketa, společenské chování, kterou naprostá většina lidí ctí a hulvátské výroky netoleruje, což hulváta společensky vyčleňuje a působí to na něj výchovně. Kde jsi Oko žil? Na Marsu, že se takhle chováš? To jak se zde vyjadřuješ o jiných a k jiným je z hlediska společenského chování nepřípustné! Ty se běžně bavíš se ženami tak, že jim říkáš, že někomu lezou do postele, ty běžně říkáš manželům, že jejich manželství je neplatné? Ty tohle nepovažuješ za hulvátství? |
]
Cože? (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Pátek, 13. květen 2022 @ 11:26:34 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Odpuštění hříchů Bohem je jedna věc.
To, že člověk nutně zhřeší dalšími svými hříchy znovu, je už věci docela jinou, která s původním odpuštěním nijak nesouvisí.
Nutně? Ty Oko NUTNĚ musíš hřešit znovu?!
Taková "nutnost" se správně nazývá-NEPOLEPŠITELNOST.
Jsem hříšníkem proto, že jsem člověk - potomek lidí v ráji, co zhřešili. Ze své přirozenosti nedokážu vůbec nehřešit. Tudy cesta nevede!
Ne Oko, lidská přirozenost je svatost. Na hříchu a hříšnosti není přirozeného nic, tak jako na smrti kterou hřích přinesl. Nesváděj příčinu tvé hříšnosti na první lidi, příčina tvé hříšnosti je v malověrnosti. Věř Bohu Oko a hřešit nebudeš!
Dokážu ale své nové další hříchy znovu odevzdat v pokání Kristu a on mně dává milost tyto moje slabosti proměnit v sílu, abych dál takto nehřešil. Je to proces postupného uzdravování člověka ze hříchů, proces růstu ve víře, modlitbě a svatém životě - proces celoživotní, který skončí až ve smrti těla.
A kdy Kristu odevzdáš hříchy hulvátství a lhaní? Na začátku komentáře píšeš o nutnosti hřešit a končíš řečí o tvých slabostech proměněných v síle Krista abys nehřešil.
Tak co Oko. Musíš nutně hřešit, anebo v síle Krista nehřešíš?
Ty ve svém věku hřešíš stále novými a stále jinými hříchy? |
]
Re: Názor „heretika“ na katolickou „svátost“ biřmování. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 13. květen 2022 @ 19:18:19 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
Za zvrácenost považuji, když se člověk chlubí svým konkrétním hříchem (který je přece ohavností), aniž by zdůraznil onen nejdůležitější prvek - vlastní učiněné pokání z tohoto hříchu.
To je dobře, Stando.
Tak snad už se tu nebudeš chlubit hřešením bez pokání, když to považuješ za zvrácenost.
Na základě čeho jsi, Toníku, nabyl dojmu, že právě tobě Bůh hříchy odpustil? Na základě čeho jsi ty nabyl dojmu, že ty už nejsi hříšníkem - tedy že ty, Toníku, už vůbec v ničem nehřešíš?
Na základě ničeho, Stando.
Žádného takového dojmu jsem nenabyl, ani dojmy nepotřebuju. Nejsem moc na dojmy, psal jsem to tu mockrát. Jsem člověk spíše racionální, potřebuji fakta, informace, ověření, realitu, než dojmy.
A dojem, že právě mě Bůh hříchy odpustil, jsem nikdy nepotřeboval, ani teď ho nepotřebuju a potřebovat ho nebudu. Ani jiné dojmy nepotřebuju.
Čáry, máry, fuk - a otrok hříchu najednou už nehřeší?
To je zase něco z tvého světa kouzelných hůlek? Neznám.
Snad v televizi dávali něco takového ve studiu kamarád. To máš z televize? Nebo jste to brali v náboženství?
Nebo odkud máš ty tvoje "čáry máry fuk"?
Z té nepravdivé sociální bubliny, co jsi o ní vedle v diskuzi sám za sebe psal, že v ní žiješ a že odmítáš fakta?
Možná z dětství, děti si říkají takové věci, tak se vracíš do dětství?
Nebo odkud máš tyhle tvoje "čáry máry fuk" nápady?
To, že člověk nutně zhřeší dalšími svými hříchy znovu, je už věci docela jinou, která s původním odpuštěním nijak nesouvisí.
To ti věřím. To je k jádru věci.
To je tedy tvoje situace, že nutně zhřešíš dalšími svými hříchy znovu?
Je tedy teď tvoje situace horší, zhoršuje se? V příspěvcích o hříchu a hřešení píšeš asi tak 3x častěji než před deseti lety. Souvisí to nějak s tvým životem, má hřích a hřešení 3x větší místo, než před lety?
Nebo proč tak ze svého života stále dokola zdůrazňuješ hřích a hřešení?
To není tak úplně normální, aby katolík psal porád dokola o hřešení. Je to zvláštní svědectví.
Dřív jsi třeba psal celkem často o Marii, Královně nebes a tak - to tak katolíci dělají. O tom teď nepíšeš zase snad vůbec, nevzpomínám si, kdy bys zmínil.
Čím se tedy u tebe stal takový posun? Je to tou situací hříšníka, "svobodou" hřešit, co jsi tu propagoval, tím, že tě lákají zakázané věci a zhoršuje se to? Nebo tě dohnala ta "svoboda" hřešit?
Nebo co se to s tebou děje?
Toník |
]
Re: Názor „heretika“ na katolickou „svátost“ biřmování. (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 14. květen 2022 @ 07:22:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku, o Marii - Královně nebes - jsi tu psával daleko častěji spíš ty. Samozřejmě ty v negativním smyslu - ve svém popletení jsi ji vydával za falešné zjevení, za převlečeného "anděla světla", kterému jsi se zasvětil.
..."Souvisí to nějak s tvým životem, má hřích a hřešení 3x větší místo, než před lety? "...
Já píšu pořád stejně - sice mírně, ale trpělivě vysvětluji (u tebe pořád dokola - a zatím, jak vidno, evidentně zbytečně).
Psal jsem (a stále píšu), že životem s Bohem se závažnost hříchů u člověka postupně neustále snižuje.
Zlo , které plyne jako důsledek hříchů člověka a dopadá jak na konkrétního hříšníka tak i na lidi, kteří mu stojí nejblíže - tak toto zlo se neustále snižuje, umenšuje.
Jsou tedy hříchy, které jsou spoluprací s Bohem ze života člověka už nadobro odstraněny, ale člověk na sobě objevuje hříchy nové, jiné - které dříve za hříchy ani nepočítal. Jedná se tedy o zvýšenou citlivost na každý hřích - ta je důsledkem zbožného života křesťana.
Život s Bohem a skutečnost, že člověk na sobě objevuje další nepěkné vlastnosti vůbec neznamená, že se situace člověka nějak zhoršuje.
Naopak, nepřiznávat si své hříchy - říkat, že jsem nikoho nezabil a nikoho neokradl a že tedy nemám žádný hřích a že jsem vlastně člověkem spravedlivým, je ta nejspolehlivější cesta k duchovní smrti.
|
]
Re: Názor „heretika“ na katolickou „svátost“ biřmování. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 14. květen 2022 @ 08:45:29 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
Já píšu pořád stejně - sice mírně, ale trpělivě vysvětluji (u tebe pořád dokola - a zatím, jak vidno, evidentně zbytečně).
No, nepíšeš pořád stejně, Stando. Když jsi začal psát, byl hřích a hřešení v každém tvém desátém příspěvku. Loni už byl hřích a hřešení v každém třetím.
Jsou tedy hříchy, které jsou spoluprací s Bohem ze života člověka už nadobro odstraněny, ale člověk na sobě objevuje hříchy nové, jiné - které dříve za hříchy ani nepočítal.
A to píšeš jen sám za sebe, že. Nikdy nepíšeš za jinou osobu, než za sebe.
To tedy na sobě v sedmdesáti letech objevuješ na sobě další a nové hříchy, které jsi dříve za hříchy nepočítal?
Když jsi začal psát, psal jsi něco normálního ze života, teď píšeš docela sám za sebe, že ti chutná zakázané ovoce, že tě lákají pozlátka světa...
|
]
Re: Názor „heretika“ na katolickou „svátost“ biřmování. (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 15. květen 2022 @ 09:26:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Jsou tedy hříchy, které jsou spoluprací s
Bohem ze života člověka už nadobro odstraněny, ale člověk na sobě
objevuje hříchy nové, jiné - které dříve za hříchy ani nepočítal.
A to píšeš jen sám za sebe, že. "...
Toto píšu jako obecnou univerzální pravdu o každém, kdo žije skutečně křesťanským životem. A potvrzuji vlastní zkušeností života.
..."To tedy na sobě v sedmdesáti letech objevuješ na sobě další a nové hříchy, které jsi dříve za hříchy nepočítal?"...
Ano! A to díky působení Boží milosti v člověku.
..."...."dokážeme po většinu času žít bez hříchu" a "stále hřešíme", to je přeci dost velký posun za 5 let života."...
Toto je ale vyjádřením pořád stejné situace, jen z jiného úhlu - i když díky posvěcující Boží milosti dokážeme žít třeba už trvale a dlouhodobě ve stavu bez hříchu ke smrti, stejně pořád nedokážeme nehřešit zcela. Hřešit drobnými, všedními hříchy, které ovšem nám také škodí - podle své míry závažnosti naleptávají náš živý vztah k Bohu.. Proto i z těchto hříchů všedních nutno činit pokání a odmítnout je hned, když si jejich zlo uvědomím.
|
]
Re: Názor „heretika“ na katolickou „svátost“ biřmování. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 15. květen 2022 @ 10:10:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Toto píšu jako obecnou univerzální pravdu o každém, kdo žije skutečně křesťanským životem. A potvrzuji vlastní zkušeností života.
To ne, Stando. Nikdy nepíšeš za jinou osobu, píšeš jen a jen sám za sebe. Psal jsi to tu.
Nebo to už neplatí?
Ne, Stando, to co píšeš, určitě není obecná pravda o každém, kdo žije křesťanským životem.
Pro tvou informaci, Stando: Ten, kdo žije skutečně křesťanským životem, má na práci užitečnější věci, než aby na sobě objevoval nové hříchy.
Může třeba poslechnout a dělat to, co říkal Pán Ježíš svým učedníkům, nést evangelium nějakému cizinci zdaleka, jako Filip, nebo prorokovat, jako jeho dcery, nebo se modlit, jako Petr, nebo provozovat zbožnost, kterou radí Jakub, ...
Zkrátka je na světě tisíce s tisíce užitečnějších činností, než 'na sobě objevovat hříchy nové, jiné - které dříve za hříchy ani nepočítal'
I kdyby třeba člověk zasadil strom, postavil dům nebo rybník, uklidil trochu nepořádku na cestě, po které jde, bude to užitečnější, než nesmysly, které řešíš uzavřen ve své nepravdivé sociální bublině ty.
Toto je ale vyjádřením pořád stejné situace, jen z jiného úhlu
Aha. Takže to, že "dokážete po většinu času žít bez hříchu" a "stále hřešíte" je vyjádřením stejné situace. No, pak se nediv, že jsou lidi zmatení z toho, co píšeš. Nebo že ty sám nerozumíš psanému textu a potřebuješ výklad.
Proč ale píšeš o hříchu a hřešení o tolik častěji, než dříve, když jsi ve stále stejné situaci?
Toník |
]
Re: Názor „heretika“ na katolickou „svátost“ biřmování. (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 20. květen 2022 @ 07:58:16 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Není nic užitečnějšího v životě člověka, než z něho s pomocí Boží postupně odstranit všechny hříchy. Vždyť právě kvůli tomu Kristus přišel na svět ...
Nikdo ani s jedním jediným neodpuštěným a nevyřešeným hříchem totiž do nebe vstoupit nemůže.
|
]
Re: Názor „heretika“ na katolickou „svátost“ biřmování. (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Pátek, 20. květen 2022 @ 09:02:15 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Není nic užitečnějšího v životě člověka, než z něho s pomocí Boží postupně odstranit všechny hříchy. Vždyť právě kvůli tomu Kristus přišel na svět ...
Užitečnějšího? Oko užitečné je konat vůli boží. To je užitečné hlavně ostatním. Zbavit se hříchu není o užitečnosti, je to o záchraně, je to o záchraně tonoucího který se v pudu sebezáchovy chytá záchranného kruhu, a to je to jediné co v dané situaci může udělat. Pěvně se držet, věřit zachránci a nechat záchranné práce na něm. U tebe je to Oko ale jinak. Ty jako neustále tonoucí věčně kající se hříšník kladeš svému zachránci podmínky. Chceš mít 1% podíl na své záchranně. A zachránce bereš jako někoho kdo ti pomáhá ve tvém sebezachraňování. .. s pomocí Boží postupně odstranit všechny hříchy.. Víš proč tam máš to slovo "postupně"? Protože Bohu NEVĚŘÍŠ, že z tebe může sňat všechny hříchy a to hned. Nevěříš Bohu že ti v pravdě Ducha svatého ukáže veškerý tvůj hřích a nic v TOBĚ nezůstane skryto. Ale ty namísto toho s Bohem SPOLUPRACUJEŠ, svoje hříchy chceš objevovat sám, a Boha bereš pouze jako tvého pomocníka ve tvém POSTUPNÉM a marném procesu objevování a sebezáchrany. Ale hlavě že víš, cituji:
Nikdo ani s jedním jediným neodpuštěným a nevyřešeným hříchem totiž do nebe vstoupit nemůže.
Když toto víš, tak proč věříš na hloupý očistec po smrti? Proč věříš na očistu kdesi v neznámu a temnotě smrti, a nevěříš na rychlou očistu právě teď a nyní v milosti boží? Nyní to nejde a potom to půjde? Kdy si konečně přiznáš, že ta tvoje snaha sebezáchrany je marná, a že jsi v oblasti víry dodnes nepokročil ani k tomu, abys neměl hříchy o kterých nevíš, hříchy které tě oslepují natolik, že po celý život ani nevíš, že je máš. Třeba hulvátství. Kdy si to konečně přiznáš a začneš se chovat slušně? Hmm..
|
]
Re: Názor „heretika“ na katolickou „svátost“ biřmování. (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 20. květen 2022 @ 12:38:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Jsi, Myslivče, jen popletené sebejisté trdlo.
Já hovořil o odstranění hříchu ze života člověka (o smazání viny, o odpuštění) - ty do toho, že užitečné je konat Boží vůli! Jeden o voze, druhý o koze!
A ještě si myslí, že mluví k věci!
Židé, když vydali nevinného Krista na smrt, měli hřích. Byli pod vinou tohoto hříchu (Jeho krev na nás a na naše děti! - Mt 27,25... Jeden z nich, nějaký Kaifáš, který byl onoho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nechápete; ani nemyslíte na to, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“ - J 11,49 ...).
Bylo však i Boží vůlí, aby Kristus zemřel!
Přesto, že Židé spáchali hřích a nesporně měli vinu, splnili tím přesto Boží vůli.
Proč se vůbec pleteš do věcí, kterým ani zbla nerozumíš?
|
]
Re: Názor „heretika“ na katolickou „svátost“ biřmování. (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Pátek, 20. květen 2022 @ 18:31:19 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jsi, Myslivče, jen popletené sebejisté trdlo.
A toto je další tvůj hulvátský výrok Oko. A že už jich tady ve sbírce máš. Vzhledem k tomu co zde předvádíš ta tvoje výchova musela ale vypadat.
Já hovořil o odstranění hříchu ze života člověka (o smazání viny, o odpuštění)
Ale nepovídej. A já ti k tomu znovu dodávám, že UŽITEČNÝ můžeš Bohu být teprve až žádný hřích mít nebudeš! Dokud hříchy máš, a to máš, neb jak TY sám píšeš stále v sobě objevuješ neobjevené hříchy, tak se o UŽITEČNOSTI nebav. Zatím jsi v situaci tonoucího, který namísto užitku přináší Záchranáři starost neb těžko zachraňovati blba, který se záchranného kruhu nechce chytit a svou záchranu si podmiňuje vlastní POSTUPNOU spoluprací na záchraně. A teprve až jako zachráněný bez zakamuflovaných hříchů můžeš být UŽITEČNÝ při výkonu boží vůle. A když jsme u té UŽITEČNOSTI, tak ta pravá, skutečná, poctivá UŽITEČNOST je užitečná tehdy, když někdo snaží být UŽITEČNÝ někomu jinému, jiným. SOBECKOST tobě vlastní a na tvých slovech patrná ti zatím zamezuje toto pochopit.
Proč se vůbec pleteš do věcí, kterým ani zbla nerozumíš?
To zásadně nedělám Oko. Nepletu se do toho čemu nerozumím. A to čemu rozumím k tomu se vyjadřuji. Vyjadřuji se ke tvým hloupostem, ke tvému hulvátství, nesmyslům, lžím a nepravdám co zde píšeš a ve vyjádření vždy najdeš argument. Na běžné otázky na které každý křesťan odpoví bez problémů neodpovídáš a když už odpovíš tak scestně anebo vulgárně jako třeba v komentáři na který nyní reaguji. Ty nejsi Oko v situaci abys mohl někomu říkat že něčemu nerozumí. Neustálé kárné napomínání a poučování ze všeobecných vědomostí si tady vysluhuješ ty. Oponent tě faktem usvědčí ze lži, ale ty lžeš dál a sám sobě nepřiznáš že jsi lhář.
Jak se ti Oko žije v tom tvém vylhaném světě?
|
]
Re: Názor „heretika“ na katolickou „svátost“ biřmování. (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Neděle, 15. květen 2022 @ 10:32:09 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jsou tedy hříchy, které jsou spoluprací s Bohem ze života člověka už nadobro odstraněny, ale člověk na sobě objevuje hříchy nové, jiné - které dříve za hříchy ani nepočítal.
A to píšeš jen sám za sebe, že.
Toto píšu jako obecnou univerzální pravdu o každém, kdo žije skutečně křesťanským životem. A potvrzuji vlastní zkušeností života.
Ne Oko, to není pravda o mně, to není pravda o každém, to je pravda o tobě a je hloupé že TVOJE zkušenosti si projektuješ do všech. To, že v sobě objevuješ nové hříchy o kterých jsi doposud nevěděl je nám zde jasné, a k tomu ti dodávám že máš toho ještě hodně co objevovat. Začni třeba u hulvátství a lhaní. To, že v sobě objevuješ neobjevené hříchy není v žádném případě o skutečném křesťanském životě, je to o životě ve lži. Kdybys totiž žil v pravdě Ducha, tak bys o všech tvých hříších věděl. Protože o svým hříších nevíš- v pravdě nežiješ. K tomu že nežiješ v pravdě již stačí to, jak zde neustále ten tvůj pochybný "křesťanský" model života vydáváš jako příkladný všem.
..."To tedy na sobě v sedmdesáti letech objevuješ na sobě další a nové hříchy, které jsi dříve za hříchy nepočítal?"...
Ano! A to díky působení Boží milosti v člověku.
|
]
Re: Názor „heretika“ na katolickou „svátost“ biřmování. (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 15. květen 2022 @ 09:36:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku, ještě ti zkusím poradit jednu docela prostou věc.
Když se o sobě domníváš, že jsi už tak duchovně dokonalým , že nejsi hříšníkem - zkus se zeptat jaký mají na toto názor tvoji nejbližší v rodině: zeptej se manželky, svých dětí, snad i rodičů...
Jestli oni si o tobě také myslí, že už na sobě nemáš co vylepšovat, jestli na tobě nevidí žádné chyby, které by jim vadily.
Protože podle zkušenosti ony chyby bývají většinou ve své podstatě zároveň i hříchy proti lásce ...
|
]
Re: Názor „heretika“ na katolickou „svátost“ biřmování. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 15. květen 2022 @ 09:47:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | A to píšeš Stando jen sám za sebe, viď.
A to je dobrá rada, Stando.
Když se o sobě domníváš, že jsi už tak duchovně dokonalým , že nejsi hříšníkem - zkus se zeptat jaký mají na toto názor tvoji nejbližší v rodině: zeptej se manželky, svých dětí, snad i rodičů...
Jestli oni si o tobě také myslí, že už na sobě nemáš co vylepšovat, jestli na tobě nevidí žádné chyby, které by jim vadily.
Protože podle zkušenosti ony chyby bývají většinou ve své podstatě zároveň i hříchy proti lásce ...
Toník |
]
Sdílení se v lásce. (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Neděle, 15. květen 2022 @ 18:16:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Cizinče to jsou ale rady, co? Alespoň víme odkud u Oka fouká. Jeho chyby podle jeho zkušenosti jsou zároveň hříchy proti lásce. No a je to venku. To co jsem u něj předpokládal. O své rodině zarytě mlčí a vzhledem k tomu jak se zde chová jsou jeho problémy v rodinném sdílení se velmi pravděpodobné. No a když nyní přiznal, že jeho chyby jsou zároveň i hříchy proti lásce, tak je to potvrzené.
A co se týče mých zkušeností v této tématice tak nyní napíšu, a zajímalo by mne zda je tomu tak i u tebe.
Moje chyby ve sdílení se s bližními hříchem nejsou. Moje chyby vznikají většinou kvůli zapomětlivosti a nedorozumění. Je pro mne úplnou samozřejmostí tyto chyby rychle napravit a omluvit se za ně. Při sdílení se s bližními nejvíce uplatňuji empatii a sebereflexi podle které okamžitě upravuji vzorec chování. Nedovedu si ani představit rodinný vztah bez vzájemného sdílení se v lásce. A vůči rodinným vztahům páchat hříšné chyby? Uff. Tak to nikdy! Něco takového mívá pro rodiny fatální následky.
Sdílení se v lásce jsem se naučil v mládí metodou pokus omyl. Jsou záležitosti ke kterým se musí přistupovat mírně, citlivě, k jiným záležitostem zase třeba důrazně, s respektem , úctou, ale vždy volím míru takovou abych nezraňoval. Nejvíce práce mi dalo naučit se zvolit správný vzorec chování k adekvátně k nastalé situaci. Poté co jsem se naučil těmto základům sdílení se, se v dalším mém životě až doposud koná spíše dolaďování motivované prohlubující se zkušeností. A žádné hříchy ve sdílení se nedělám, na to již jsem drobátko zkušenější, a tyto zkušenosti předávám. A předávám je jak jinak než za pochodu.
Ptát se mých bližních co si o mně myslí? Tak to by mne ani nenapadlo, vždyť mi to přece dávají každý den neustále najevo. Takto se může ptát jenom někdo kdo se bližními v lásce a pravdě nesdílí. Na tuto otázku existuje v rodině jenom jedna odpověď: když to nepoznáš, tak se neptej, když jsi to doposud nepoznal, nepomůže když ti to řeknu!
Učit se správnému chování a hřešit proti lásce bližních je v sedmdesáti letech tragické. V tomto věku má být křesťan dávno příkladem, a ne pohoršením.
U Oka je stálý problém s popleteností. Spojuje si pojmy nedokonalost a hříšnost do stejného významu. Nedokonalost je pro něj to samé co hříšnost. Jenomže ono to to samé není. Tento člověk je na svůj věk nebývale nezkušený. |
]
Re: Sdílení se v lásce. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 16. květen 2022 @ 06:31:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
Ptát se mých bližních co si o mně myslí? Tak to by mne ani nenapadlo, vždyť mi to přece dávají každý den neustále najevo. Takto se může ptát jenom někdo kdo se bližními v lásce a pravdě nesdílí.
No, samozřejmě, Myslivče. Nebudu se ptát lidí, se kterými žiju dvacet, třicet nebo padesát let, co si o mně myslí. Dávno to vím.
Stejně tak chápu odkud pochází nápady ve stylu "dokonalý, nemá na sobě co vylepšovat, nevidí žádné chyby, hříchy proti lásce" - píše jen a jen sám za sebe, nikdy nepíše za jinou osobu.
Moje zkušenost je taková, že mé hříchy a soud nad životem mi Bůh ukázal na začátku křesťanského života. Nemusel jsem čekat až na konec, abych viděl nějaký hřích a aby ho Bůh řešil. A pak už mi Bůh ukazoval, že to důležité jsou vztahy lidí, něco užitečného, co člověk dělá pro druhé. Na to je potřeba se soustředit. Ne na chyby nebo na to, co mají jiní lepší a dokonalejší.
Jestli je někdo v něčem lepší a 'dokonalejší', je to proto, že žijeme společný život a máme se doplňovat.
Já třeba umím matiku a analýzy, dělám to rád, tak je dělám. Ne tak rád komunikuju s lidmi a vyjednávám, tak to nedělám - dělá to někdo jiný, kdo zase neumí to matematiku a analýzy, ale umí hodně mluvit.
Neumím třeba udržet v hlavě víc jak dva problémy k řešení, tak se o to nesnažím, vím, že by to byla marná snaha. Mám doma Cizinku, která jich udrží v hlavě pětadvacet, doplňuje za zachytí to, co minu. Zase nedosáhne na cukr ve špajzu, v tom jí můžu pomoci já, že nemusí pro žebřík. A nemyslím si proto o ní, že není dokonalá.
Musel bych být na hlavu padlý, kdybych ještě v padesáti doháněl nějakou 'dokonalost'.
A když jsme se brali, slibovali jsme 'vytrvám s tebou v dobrém a zlém až do smrti'. Stejný slib jsem dal asi o rok dříve Bohu. To je rozhodnutí člověka, které Bůh poctí. Rozhodnutí, které ví, že není jiná cesta, než láska. A ta v sobě zahrnuje i odpuštění, když člověk udělá nějakou chybu či hřích a chození ve světle, tak, aby nežil v temnotě.
Cizinec |
]
Re: Sdílení se v lásce. (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Pondělí, 16. květen 2022 @ 08:11:39 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Výborně. :-))))
Ty udržíš dva problémy v hlavě? Gratuluji. Já pouze jeden.
Mám doma Cizinku, která jich udrží v hlavě pětadvacet, doplňuje za zachytí to, co minu.
:-))))
U paní Myslivcové je to stejné, jenom bych pro upřesnění doplnil- VŽDY doplňuje a zachytí to, co minu. Často s otázkou- "jak to, že si to nepamatuješ"? S častou mou odpovědí na to "doktoři povídali, že nám mužům funguje vždy jenom půl mozku, a nikdy ne obě dvě půlky naráz tak jako vám ženám". :-)))))
No a pak jsou zde ještě krabice. :-))))
|
]
Re: Sdílení se v lásce. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 16. květen 2022 @ 16:44:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
Ty udržíš dva problémy v hlavě? Gratuluji. Já pouze jeden.
Tak. Udržím v hlavě přesně dva problémy. z toho jeden jsem schopen řešit. Navíc: Když jdu do obchodu a dostanu jako zadání nákup do dvou věcí, je jisté, že přinesu zadaný počet zboží.
Ale zase vím na první dobrou, kde je vlevo a kde je vpravo ;-)
Cizinec |
]
Re: Sdílení se v lásce. (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Pondělí, 16. květen 2022 @ 16:46:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | :-))))) A ještě uprostřed. :-))) |
]
Re: Sdílení se v lásce. (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Pondělí, 16. květen 2022 @ 15:24:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Cizinec: Moje zkušenost je taková, že mé hříchy a soud nad životem mi Bůh ukázal na začátku křesťanského života. Nemusel jsem čekat až na konec, abych viděl nějaký hřích a aby ho Bůh řešil.
K tomuto jsem ti v minulosti oponoval. Nezpochybňuji, že ti Bůh v pravdě Ducha ukázal tvé hříchy a nejenom tvé hříchy, neb jak sám ze své stejné zkušenosti vím, nejsou jenom hříchy, ale jsou i mezilidské vazby mezi hříchy. To s čím nesouhlasím je to, že to nazýváš "soudem". Pro mne za mne, klidně si to tak nazývej, ale pro mlíčňáky to může být zavádějící název. Boží soud teprve bude, a závěrečnému odsouzení podléhají pouze ti, kteří ve víře nepřijali očistnou milost našeho Pána Ježíše Krista. Chápu, že tvůj i můj prožitek z prozření nese velmi obdobné znaky jako soud, ale skutečný soud to není. Je to uvědomění si prastarého boží odsouzení ke smrti kvůli hříchu, prastarého odsouzení všech hříšníků již od Adama, uvědomění si situace pro člověka bezvýchodné a neřešitelné, uvědomění které současně provází poznání Krista Spasitele, který v této bezvýchodné situaci nabízí záchranu, a to za víru k Němu a lásku k pravdě. Všiml sis toho Cizinče jak to Bůh moudře zařídil? Poznání vlastní hříšnosti je současné s poznáním Spasitele. Bůh mi ukázal nepříjemnou pravdu o mně, a přitom zároveň nabídl způsob záchrany v osobě Spasitele Ježíše Krista, který můj život proměnil prakticky okamžitě. Něco takového u těch všemožných zjevení anděla světla nikdy nebylo, jenom samý klam, nenaplněné sliby a plno keců o pěstování podivné pseudolásky.
Stejně jako tobě mi na začátku křesťanského života Bůh ukázal "soud" nad mým životem. Já to však nenazývám soudem, ale prozřením. Uvidět náhle všechno v mém dosavadním životě očima Boha nebylo vůbec hezké. To co jsem uviděl bylo, že jsem kvůli celému mému dosavadnímu hříšnému životu byl mrtvý. Poznal jsem co stojí za tou strašlivou a děsivou duchovní temnotou. Byla to smrt. Ten "soud" se nekonal v okamžiku mého prozření, ale verdikt mrtev pro hřích, mrtev pro odloučení od Boha zde byl dávno předtím, než v okamžiku kdy jsem si to uvědomil! Etapa toho co nazýváš "soudem" probíhá v životě v hříchu, a ne až v okamžiku prozření, v tom okamžiku znovuzrozením hříšná etapa končí..
Na začátku křesťanského života je přece znovuzrození ve víře v Boha. Prozření v pravdě Ducha svatého. Očistná milost Krista. Nový život s Bohem a v Bohu. To je začátkem křesťanského života, a to co bylo předtím byla hříšná mrtvola. Před tím jsem ani nevěděl že jsem duchovně mrtvý, ty snad ano? Pochybuji. Zažil jsi to samé. Moc klamu "spolu spasitelky" byla tak silná, že mi povědomí smrti zastřela. Dokonce to tento klam nazýval duchovní smrt "životem", a jako duchovního zombíka mne "oživoval" všemožnou modlářskou euforií, která většinou rychle vyprchala a opět následoval pád do temnot. Již tehdy mi Bůh ukazoval mou smrt ducha prostřednictvím těchto temnot, ale modlářský klam o těchto temnotách tvrdil, že to prý jsou útoky toho zlého, že se musím více snažit, absolvovat více novén, růženců zpovědí a mší. Marnost nad marnost. Ta temnota byla má smrt způsobená zasvěcení se "Marii" zakuklenému andělu světla. A to už je Bohu díky pryč. Bohu díky.
Zdar
Myslivec |
]
Re: Sdílení se v lásce. (Skóre: 1) Vložil: Akuzativ v Pondělí, 16. květen 2022 @ 15:26:53 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Myslivec, snažíš se vysvětlit tvůj blud. Tak to přece není |
]
Re: Sdílení se v lásce. (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Pondělí, 16. květen 2022 @ 17:48:43 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Recept na guláš s hlívy, zkus to.
V kastrolu rozpálíme sádlo nebo olej, přidáme nadrobno nakrájenou cibuli a opékáme ji dozlatova. Poté přisypeme mletou papriku, promícháme a přidáme na proužky nakrájenou hlívu. Opečeme a podlijeme menším množstvím vody, přidáme protlak, utřený česnek, kmín, pepř a sůl. Přikryjeme pokličkou a necháme dusit. |
]
Re: Sdílení se v lásce. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 17. květen 2022 @ 08:55:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Myslivče, uvědomění si hříšnosti, poznání vlastní hříšnosti a znalost rozsudku jsou dost různé věci.
Uvědomění vlastní hříšnosti a poznání vlastní hříšnosti jsem měl dost dlouho před tím, než jsem poznal Spasitele. Nebylo to tedy současné. Stejně tak rozsudek nad hříchem a tím i jeho nositeli je něco jiného, než poznání vlastní hříšnosti.
Poznání vlastní hříšnosti není znalost rozsudku nad životem. Poznání vlastní hříšnosti jsem měl dlouho i v době, kdy jsem rozsudek nad svým životem neznal - a naivně jsem se domníval, že by to se mnou na soudu mohlo dopadnout dobře.
Ale to bylo samozřejmě jen oklamání herezemi, tak nějak jsem jako bezbožník tušil, že výsledek soudu by dobře dopadnout nemusel, i když nás přesvědčovali, že když se povede jít na soud po zpovědi, tak to dopadne dobře. To už jsem si ale tehdy uvědomoval, že i kdybych na soud šel úplně těsně po zpovědi, že to dobře nemusí dopadnout a jak utíkala doba, bylo jasné, že postupy a snahy hříšníka k lepšímu výsledku na soudu nepovedou.
Ale to stále nebyla znalost rozsudku (výsledku soudu) nad takovým životem. Jen tušení.
Tedy ještě jednou.
Poznání hříšnosti ≠ Poznání rozsudku/verdiktu nad životem.
No, nevím. Určitě bych to takto nenazval. Ale věděl jsem dobře, že v sobě nemám život, věděl jsem, že jsem oddělený od Boha a Bůh je daleko.
Cizinec
|
]
Re: Sdílení se v lásce. (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Úterý, 17. květen 2022 @ 09:24:32 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Myslivče, uvědomění si hříšnosti, poznání vlastní hříšnosti a znalost rozsudku jsou dost různé věci.
Uvědomění vlastní hříšnosti a poznání vlastní hříšnosti jsem měl dost dlouho před tím, než jsem poznal Spasitele. Nebylo to tedy současné. Stejně tak rozsudek nad hříchem a tím i jeho nositeli je něco jiného, než poznání vlastní hříšnosti.
Bereš to tak proto, že tvé obrácení, prozření, znovuzrození probíhalo na etapy a na etapy probíhalo kvůli modlitbám křesťanů za tebe, které iniciovali postupný proces obrácení. Určitě máš poznání, že to byly modlitby a ty sám bys pak měl mít stejný dar jako ti, kteří se za tebe modlili. U mne žádné etapy nebyli Cizinče. Moje obrácení bylo vůlí boží a tak jsem to i poznal.
Poznání vlastní hříšnosti není znalost rozsudku nad životem. Poznání vlastní hříšnosti jsem měl dlouho i v době, kdy jsem rozsudek nad svým životem neznal - a naivně jsem se domníval, že by to se mnou na soudu mohlo dopadnout dobře.
Jak říkám, byl to proces. Pokud bys tento proces prožil ve velmi krátkém čase, vnímal bys to jinak. To že jsou tyto záležitosti ve tvé zkušenosti procesně oddělené, neznamená že nejsou jedno a to samé. Technicky vyjádřeno, jsou to záležitosti kompatibilní a mohou se všechny odehrát v jednom okamžiku.
Ale to bylo samozřejmě jen oklamání herezemi, tak nějak jsem jako bezbožník tušil, že výsledek soudu by dobře dopadnout nemusel, i když nás přesvědčovali, že když se povede jít na soud po zpovědi, tak to dopadne dobře. To už jsem si ale tehdy uvědomoval, že i kdybych na soud šel úplně těsně po zpovědi, že to dobře nemusí dopadnout a jak utíkala doba, bylo jasné, že postupy a snahy hříšníka k lepšímu výsledku na soudu nepovedou.
Ale to stále nebyla znalost rozsudku (výsledku soudu) nad takovým životem. Jen tušení.
Věc individuálního náhledu. Zkušenost. Samozřejmě.
Tedy ještě jednou.
Poznání hříšnosti ≠ Poznání rozsudku/verdiktu nad životem.
Pro tebe ano.
No, nevím. Určitě bych to takto nenazval. Ale věděl jsem dobře, že v sobě nemám život, věděl jsem, že jsem oddělený od Boha a Bůh je daleko.
Ale to je přece to samé být duchovně mrtvý, jako nemít v sobě život. Můj výraz být duchovně mrtvý je přesnější. Nemít v sobě život iniciuje otázky. Co tedy v sobě má. Smrt anebo nějaký třetí stav mezi životem a smrtí. A to může být zavádějící. Z pohledu evangelia se apoštolové baví o "dvou životech" z naší nynější pozice smrtelníků. O životě tělesném časném a životě duchovním věčném. Tělo je smrtelné, a duch může být věčný. Tělo se rozpadne v prach a je třeba totální rekonstrukce, kdežto živý a znovuzrozený duch zůstává napořád, a nic takového nepotřebuje. Mrtvý, ne znovuzrozený lidský duch nemá u božího Soudu nárok na věčnost a končí druhou smrtí. |
]
Rozsudek soudu, život - Re: Sdílení se v lásce. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 18. květen 2022 @ 07:22:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
A taky proto, že jsem analytik. ;-)
Byla poměrně dlouhá doba mezi tím, kdy se ke mně dostalo evangelium a tím, kdy jsem se stal křesťanem. A pak ještě delší doba ke křtu. Takže si pomatuju a vím, že je počátek života i narození a že to může být různé.
Chápu, že někdo, kdo ve středu slyší evangelium, v pátek přijme Pána Ježíše a v neděli ho pokřtí, nevnímá rozdíl mezi některými okamžiky. Tím spíš někdo, kdo slyší evangelium, přijme ho a pokřtí ho ten samý den. Je to pro něj jedna věc. A to je dobře - to totiž není vůbec potřeba řešit, nezáleží na tom.
Poznání hříšnosti ≠ Poznání rozsudku/verdiktu nad životem. Pro tebe ano.
Tak, ano. Pro mne to jsou různé věci. Jako když zloděj porozumí, že krádež je špatná a že ho chytli a pak se dozví rozsudek, kolik dostal. Jsou to různé věci.
Stejně tak je různé poznání hříšnosti a informace o tom, kolik za to člověk dostal, jaký je trest.
Ale to je přece to samé být duchovně mrtvý, jako nemít v sobě život. Můj výraz být duchovně mrtvý je přesnější.
Jasně, Souhlas.
Oddělený od Boha, bez Boha = duchovně mrtvý.
Jen když jsme žili v náboženství, nenazývali jsme to tak.
Cizinec |
]
Rozsudek soudu, život - Re: Sdílení se v lásce. (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Středa, 18. květen 2022 @ 11:04:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tak fajne. :-)
Ještě něco rozvedu. Tys v zajetí klamu věděl, že v sobě "nemáš život". Já to nevěděl. Moc klamu byla tak velká, že mi tuto moji temnotu smrti ducha klam vykládal jako můj duchovní boj s mocnostmi zla v opuštěnosti po vzoru Krista na kříži. Tyto temnoty "víry" jsou typickým projevem u mariánských ctitelů. Je k tomu vydaných i několik spisů od řk mystiků, kteří pro spásu duší prožívali temnotu a opuštěnost a někteří dokonce trpěli i v pekle. Takové bludy! Odloučenosti od Boha a duchovní smrt klamně vydávat za boží dílo a za "opravdový" život v bohu!! Něco takového může učinit jenom pýcha satana. Člověka od Boha odvést, uvěznit ho v temnotě smrti, a ještě mu nakecat že je to všechno od Boha a že Bůh to tak chce, že tím zachraňuje duše po vzoru Krista. Na světě není větší lži, než ta ve které satan vydává své působení za působení Boha!!
Mno. Takže suma sumárum. Tys věděl, že nemáš život, a já to sice vnímal ale nevěděl jsem že je to smrt ducha, a ještě jsem si o tom myslel, že je to od Boha, že je to OK, že tomu tak má být. A nyní analyticky. Tys život neměl, a věděl jsi že život nemáš, takže "stačilo" tě "přes lidi" k Bohu přivést. Já život neměl, sice jsem to vnímal, ale vnímal jsem to v moci klamu jako něco co je od Boha. Nebylo to od Boha. A aby mi bylo možné pomoci bylo napřed nutné, aby mi Bůh ukázal, že to co si myslím, že je od Něho od Něho není, až teprve pak jsem mohl tak jako ty přijít k Bohu. Ale taková vize pravdy která by mi ukázala skutečný stav je úkolem nad lidské síly. To může jenom Duch pravdy, ukázat v pravdě všechnu tu blamáž a klam. A tím se dostávám k dokonalosti. Bůh je dokonalý. Neukázal mi jenom toho kdo stojí za zjevením Marie, neukázal mi jenom můj skutečný duchovní stav, ukázal mi v pravdě Ducha všechno co se týká mého života, a nejenom to*.
Cizinče, po takovém božím zásahu jde všechno ráz na ráz. Něco takového změní život prakticky okamžitě. A taky mi to ze života vyseparovalo všechny ty pohoršující nepolepšitelné lumpy, které jsem pod vlivem náboženství mylně považoval za přátele. A to je to "nejenom to*" co mi Bůh ukázal. Ta separace lumpů proběhla proto, že jsem do nepolepšitelných lumpů začal vidět, a oni to vědí že do nich vidím a proto mne nemají rádi. Tohle je důležité, přeji si abys to správně pochopil. Pohoršeným svedeným toto může být a většinou je ku pomoci. Ale nepolepšitelní lumpové vědí, že do nich vidím. Vědí.. Co vědí? Oni totiž moc dobře vědí že jsou lumpové, a libují si v tom. Biblicky se nazývají děti otce lži. Oni totiž mají poznání pravdy o tom, že žijí ve lžích a přesto ve lžích žijí. Stejným poznáním pravdy pak poznají, že do nich vidím, a to jim vadí. Největší moc lži a klamu je v její skrytosti. Dokud je lež, klam, a jejich producent lhář skrytý, může mocně působit. Když je však lež a lhář odhalený, jeho lži impérium se náhle sesype jako domeček z karet. A z toho má každý lhář strach- z odhalení. A proto bude dál a dál až do úmoru lhát a vymýšlet si, jenom aby oddálil ten nevyhnutelný okamžik odhalení. No, a ten kdo do lháře vidí, je pro lumpa lháře vysoce nebezpečný. Píšu o nepolepšitelných lumpech. Nepolepšitelných proto, že oni mají poznání pravdy, ale v pravdě přesto nežijí. Hřích je obecně chápaný jako povětšinu přímo viditelný skutek. Jsou hříchy které ihned viditelné nejsou, hříchy proti Bohu. Bůh odpustí hřích pohrdání Spásou Krista, Bůh odpustí pohrdání Láskou Otce, ale Bůh neodpustí urážku Ducha. Proč? Čím na nás působí Duch svatý? Je to osvobozující pravda. Je to uschopnění pravdu Ducha vnímat. Jenomže když někdo Ducha zradí, tak schopnost poznávat pravdu mu zůstává. Stejně tak jako zůstala satanovi jeho andělská moc. Poznají pravdu a proti poznané pravdě bojují lží. To jsou ti nepolepšitelní lumpové s neodpustitelným hříchem. A že jich v tomto světě ale je, jako kobylek. Kobylky.
- Jestliže svévolně hřešíme i potom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, ale jen s hrozným soudem a ‚žárem ohně, který stráví Boží odpůrce‘.
|
]
Re: Názor „heretika“ na katolickou „svátost“ biřmování. (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Sobota, 14. květen 2022 @ 10:35:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jsou tedy hříchy, které jsou spoluprací s Bohem ze života člověka už nadobro odstraněny, ale člověk na sobě objevuje hříchy nové, jiné - které dříve za hříchy ani nepočítal. Jedná se tedy o zvýšenou citlivost na každý hřích - ta je důsledkem zbožného života křesťana.
Tak předně Oko, hříchy nejsou odstraněné pro tvou spolupráci, ale pro milost boží přijatou ve víře. Dokud si budeš představovat, že TY s Bohem spolupracuješ na odstraňování tvých hříchů, tak se hříchu nikdy nezbavíš a ani je všechny nikdy neuvidíš, což ostatně sám dosvědčuješ! Ty Oko žiješ s Bohem a přitom nevidíš všechny tvoje hříchy? Ty žiješ s Boheh, a přitom máš hříchy o kterých nevíš? Pak je to ale nějaký divný bůh. V přítomnosti Boha je každý hřích ihned transparentní. Nemůžeš Oko být s Bohem a zároveň nevědět o svých hříších. To co píšeš o zvýšené citlivosti na hřích v důsledku zbožného života jsou neskutečné bláboly! Bůh po nás vyžaduje lásku k pravdě, a jinak než v pravdě není možné mít s Ním vztah. Hříšník který ani neví, že má hřích v pravdě nežije!!
Život s Bohem a skutečnost, že člověk na sobě objevuje další nepěkné vlastnosti vůbec neznamená, že se situace člověka nějak zhoršuje.
Hříšník který si své hříchy ani neuvědomuje, je natolik vzdálený od pravdy, že život s Bohem pro něj není možný. Pochop Oko. Hříšník který zhřeší a svůj hřích v pravdě rozpozná se utíká k Bohu, ale hříšník který v pravdě nežije ani neví že je hulvát a lhář, a nedá na to když mu to ostatní poukazují na jeho hříchy, tak takový hříšník nemá ani důvod jít k Bohu pro pomoc.
Naopak, nepřiznávat si své hříchy - říkat, že jsem nikoho nezabil a nikoho neokradl a že tedy nemám žádný hřích a že jsem vlastně člověkem spravedlivým, je ta nejspolehlivější cesta k duchovní smrti. Velmi nebezpečně svědčíš proti sobě samému Oko!
Ty jsi Oko někoho zabil a okradl? |
]
|
|