Stando, ty píšeš o něčem, co osobně neznáš, s čím nemáš osobní zkušenost, tak tu pořád něco tvrdíš a máš nějaká tvrzení.

  Já tu u daného tématu píšu o něčem, co jsem zažil, mám s tématem osobní zkušenost, tak tu nemusím psát tvrzení, ale píšu docela normálně svědectví z mojí osobní zkušenosti, svědčím o mé osobní zkušenosti. Nemám potřebu tu něco stále "tvrdit" jako ty, svědectví k tématu stačí.

  

  To určitě nebylo "údajně", to si pleteš, jak ignoruješ realitu, skutečnost. "Údajně" je to jen v tvé hlavě.

  K tématu diskuze už nic nemáš? Chápeš, od čeho zachraňuje křest člověka?

 

  Vás?

  Tebe?

  Ty jsi byl někdy pokřtěn ve vodě, Stando? 

  Nějaká novinka ve tvém životě, o které ještě nevíme?

   1 list Janův 3, 10 [obohu.cz]: 

  "Podle toho se poznají děti Boží a děti Ďáblovy: žádný, kdo nečiní spravedlnost a kdo nemiluje svého bratra, není z Boha."

  Toník   

  V náboženství soch, obrazů a pověr jsem ale strávil jen kousek života, pak mne Bůh našel, vysvobodil. Horší by bylo žít bez Boha třeba skoro sedmdesát let - to už by byl čas nejen na smutek, ale rovnou na lítost a brzo pak i na pláč a skřípění zubů.

Myslivec:

Oko stejně jako ty jsem si myslel, že se v eucharistii setkávám s živým Kristem, a myslel jsem si to proto, protože ten krásný svátostný pocit při přijímání je důsledkem setkání s Kristem. Jenomže zůstávalo jenom u toho pocitu. Pocitu který záhy odešel a spolu s ním i "kristus". No a já se stejně jako ty všemožně snažil abych se tomu "kristu" zalíbil, a když nastal opět ten krásný a svátostný pocit, tak "kristus" byl zase nakrátko zpět. Moje účast na svátostech byla pravidelná a velmi častá. Všechno jsem dělal jako vzorný a slušný katolík. Taky jsem si myslel, že ŘKC je jediná a praví církev a nedal jsem na ni dopustit. Potkalo mne to, co potkalo apoštola Pavla. I jemu Bůh v okamžiku ukázal pravou tvář náboženství kterému otročil, a v pravdě Ducha svatého uviděl Krista i jeho následníky kristovce. Něco takového již nezměníš Oko. Je to boží vůle. Bůh je spravedlivý, jsem rád že jsem mohl tak dlouho žít v římskokatolickém klamu kde duch antikrista emocionálně ovládá své oběti, poznal jsem ten klam do hloubky, a proto nyní mohu poznat do hloubky i skutečný svět Krista a jeho následovníků.

Oko, dobře vím proč se zde chováš jak se chováš. Jednou jako hulvát, a hned na to jako příkladný katolík. To je proto Oko, že v nitru o římském katolicismu pochybuješ. A čím jsi starší, tím jsou tvé pochybnosti větší. Nejistota spásy burcuje tvé svědomí. Hluk světa u tebe zahlušuje boží hlas. K modlitbě se musíš nutit cvikem, a vztah s Bohem je pro tebe příjemný pocit, anebo sebeznásilňování se.

Ty tvoje pochybnosti které intenzivně vnímáš navzdory hluku světa, jsou božím hlasem, který tě volá!

  Opět jsi v diskuzi napsal lež a urážku, tentokrát "Ovšem Toník se v zajetí svých herezí domnívá, že má výjimku", místo toho, abys odpověděl na otázky, které jsem ti položil.

  Už je to zase tři dny, po několikerém upozornění na tvou zjevnou lež a urážku, místo omluvy jen okecáváš. 

  A docela zbytečně. Stejně, jako si docela zbytečně okecával tu tvou drzou lež "Mnohokrát jsi zde tvrdil, že ty hříchů nelituješ" - a to už tuhle tvou dvojitou tučnou a podtrženou lež okecáváš přes dva roky, místo aby ses omluvil.

Uvěřivší pohan.

Někdy se , Toníku, jevíš jako docela bystrý inteligentní člověk. A z toho, jakmile vstoupíš na pole víry, jsi najednou rozumem jak zaseknutý v křeči.

Jedna hloupost stíhá další nehoráznost!

Ze slyšení Božího slova přichází víra - víra pak člověka přivádí ke křtu. Ve křtu se člověk stává křesťanem, znovu narozeným Božím dítětem pro zásluhy Krista. Křtem se člověk stává společným ponořením s Kristem do jeho smrti a vzkříšení účastníkem Nové smlouvy.

Hledal jsi na Google špatně;  zkus heslo katechumeni, katechumenát.

Katechumeni = čekatelé na křest - jsou právě oněmi "uvěřivšími pohany".