Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 29. květen 2020 @ 08:54:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Ohledně nezbytné přítomnosti lítosti nad hříchy, podmiňující opravdovost pokání - ty naopak tvrdíš, že lítost nad hříchy není pro opravdovost pokání potřebná - to je tvůj konkrétní omyl, tvá hereze.
Což je jen dobře - je to pro člověka plusem!
Protože mít hřích je člověku vždycky jen na škodu - předejít hříchu je výhrou.
Co konkrétně je na tom pro tebe ten "omyl" a "hereze"?
Je toto snad ode mne pomluva?
Ne, to ne. To je jen tvoje popletení tvým světem pocitů a zážitků.
Pokud totiž i lituješ, pořád mi z toho vychází, že vlastně podle tebe děláš zbytečnost.
Určitě, Stando, to jsi porozuměl dobře - dělat hříchy a litovat je zbytečnost.
Proč lituješ svých hříchů, když zároveň i tvrdíš, že lítosti nad hříchy není zapotřebí?
Lítost nad hříchy, nad tím, co člověk zkazil, promarnil, nad zlem, nad škodou, nad něčím, co už nejde napravit, vrátit, to je přirozená záležitost, je to vrozená, normální věc, kterou mají skoro všichni lidé ve větší či menší míře.
Melancholik je povahové založení, nevybral jsem si ho, nevymyslel jsem ho. Musel by ses zeptat toho, kdo mně takhle udělal proč mne udělal tak, že lituji hříchů. Třeba ti to poví. Já jsem se tak neudělal.
Toník |
| NadřazenýRe: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 30. květen 2020 @ 12:38:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Principem pokání je právě to, že přichází až po hříchu. Kát se tedy z věcí, které jsi neudělal je docela proti zdravému rozumu.
Pak se tedy musíme bavit o smyslu jednotlivých pojmů a nepřisuzovat jim rozdílnou náplň, rozdílný význam.
Rozhodnout se uposlechnout nabádání Ducha svatého a přimknout se v životě k Bohu není pokáním. Je to svobodné lidské rozhodnutí, jak žít svůj život pravdivě.
..." Což je jen dobře - je to pro člověka plusem! Protože mít hřích je člověku vždycky jen na škodu - předejít hříchu je výhrou. Co konkrétně je na tom pro tebe ten "omyl" a "hereze"? ...."...
Můj výrok se vztahoval ke křtu miminek - stát se dítětem Božím má své důsledky. Člověk se stává členem Boží rodiny a je Bohem vychováván jako syn. Život víry jej pak uchrání od mnoha hříchů a poklesků.
(Žd 12) Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu, ani neochabuj, když jsi od něho kárán; neboť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna.‘ Snášejte to ke své výchově, Bůh s vámi zachází jako se syny. Neboť je nějaký syn, jehož by otec nevychovával? Jste-li však bez výchovy, jíž se stali účastni všichni, potom jste nemanželské děti, a ne synové.
..."Lítost nad hříchy, nad tím, co člověk zkazil,
promarnil, nad zlem, nad škodou, nad něčím, co už nejde napravit,
vrátit, to je přirozená záležitost ..."...
Není to ani zdaleka tak přirozené. Je přece mnoho hříšníků, kteří svých hříchů nelitují a pokání nečiní! Lítost nad hříchy je potvrzením opravdovosti postoje člověka změnit svůj život, změnit své jednání a chování. Organicky tento postoj lítosti nad způsobeným zlem (nebo nevykonaným dobrem) souvisí s upřímným postojem obrácení člověka k Bohu.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 16. červen 2020 @ 08:43:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Principem pokání je právě to, že přichází až po hříchu.
Kát se tedy z věcí, které jsi neudělal je docela proti zdravému rozumu.
Zas ten tvůj "zdravý rozum".
To je ten "zdravý rozum", pro který se držíš jak klíště tvojí "svobody hřešit" a který tě vede k tomu, že hřešíš vědomě, svobodně, dobrovolně a chtěně?
Pak se tedy musíme bavit o smyslu jednotlivých pojmů a nepřisuzovat jim rozdílnou náplň, rozdílný význam.
Tak, naprosto přesně. K tomu jsem ti už před lety psal článek pokání nebo lítost [granosalis.cz]. Asi máš jiný i obsah pojmu "zdravý rozum".
Pokud bych popisoval já můj pojem "zdravý rozum", tak:
Dělat hříchy je docela proti zdravému rozumu.
Hříchy nedělat, to je zdravý rozum.
Rozhodnout se uposlechnout nabádání Ducha svatého a přimknout se v životě k Bohu není pokáním.
A zato neuposlechnout Ducha svatého, nepřimknout se v životě k Bohu a dělat hříchy a litovat těch hříchů, to je pro tebe "pokáním", jestli ti dobře rozumím?
Není to ani zdaleka tak přirozené. Je přece mnoho hříšníků, kteří svých hříchů nelitují a pokání nečiní!
Určitě je spousta lidí, kteří pokání nečiní - obrovské množství.
Ale může se stát, že nějaký člověk má život tak zničený hříchem, je tak kamenný, tvrdý, že už necítí lítost - ale ani to nebrání člověku tomu, aby změnil smýšlení, pobral zdravý rozum, obrátil se, přijal dar pokání. To jsem ti taky psal v článku pokání nebo lítost [granosalis.cz].
Lítost nad hříchy je potvrzením opravdovosti postoje člověka změnit svůj život, změnit své jednání a chování. Organicky tento postoj lítosti nad způsobeným zlem (nebo nevykonaným dobrem) souvisí s upřímným postojem obrácení člověka k Bohu.
No, nemusí to tak být.
Jednou bude pozdě - zvláště pro hříšníky, kteří jsou popletení učením náboženství soch, obrazů a pověr, neznají Boží soud a omylem si vyrobili učení lehce šimrající uši o tom, že projdou do nebe přes spravedlivý Boží soud, i když jsou hříšníci a nechtějí přestat být hříšníky, chtějí si svobodně hřešit. A upínají se k Smrti s její Hodině, Smrt je jediná pevná věc v jejich životě.
Toník |
]
|
|
