Žiješ dlouhý život, zažil jsi hodně. Ale nezažil jsi moc k vysvobození ze hříchu, ze zlé situace - to je ten kousek, co ti do té knihy schází, aby v ní nebyla pořád ta beznaděj, co z tebe padá snad v každé chvilce. Abys nemusel soudit druhé lidi a porozuměl jsi, že nejsi nějak "lepší", než oni. Aby porozuměl, že člověk, který přijal Pána Ježíše a kterého Ježíš zachránil ze hříchu, nebyl nějak "lepší", než ty, nebo kdokoliv jiný.

  Já mám jinou zkušenost než ty - když jsem byl mladý, uvěřil jsem Ježíši, poznal jeho moc, zažil jí ve svém životě a Ježíše jsem přijal a žil sním. Bylo to zrovna v období chvíli po revoluci, v roce 90, 91. 

  Taky jsem měl podepsanou smlouvu na byt a práci nadosmrti, jak se tehdy to nevolnictví dělalo. Kdybych neuvěřil Ježíši, tak tam možná v té fabrice sedím, dokud nezkrachuje a až by krachovala, využil bych nejspíš příležitost a byt bych si privatizoval, tak jako ty. Že se ale směr mého života změnil, museli mne rodiče ze smlouvy zpět vykoupit a smlouva se vypověděla. 

  Ale ještě pak když jsem byl křesťan, bylo ve mne myšlení světa hluboce zakořeněné - byl jsem v Praze,  zažil jsem Boží zázrak [granosalis.cz], ale stejně jsem se pak choval jako svět - hledal jsem "jistoty", práci s bydlením, protože jsme neměli kde být a nájmy byly tehdy vyšší, než plat mladého člověka. A tak jsem šel do ČEZu, kde mi slíbili práci s bytem. Ale nedodrželi slib. Tak jsem šel do jiného státního podniku, na venkov, kde nám dali dokonce dům, krásný dům u lesa, snad v nejhezčím prostředí co je v okolí Prahy, dokonce se mu říká ráj, český ráj. 

  A kdybych tam v tom domě zůstal, nejspíš bych si ho zprivatizoval, jak by přišla příležitost. Tak jako ty sis zprivatizoval svůj byt, tak, jako si ODS a lidovci a ČSSD a zelení zprivatizovali obchody, podniky, fabriky, když dostali příležitost - a jistě to taky mysleli docela upřímně. A nepovažoval bych na tom nic zlého a neobviňoval lidi z toho, co bych sám udělal. Protože je dobře, když se o majetek stará někdo konkrétní - je to lepší, efektivnější, užitečnější, praktičtější, než když má majetek v moci někdo, komu nepatří a kdo nemá žádnou odpovědnost vzhledem k tomu majetku.

  Ty, když obviňuješ lidovce a ODS z krádeží, obviňuješ jen sám sebe za to, co jsi dělal taky, za to, co by udělala většina lidí a správně, když by dostala příležitost legálně nabýt nějaký majetek a starat se pak o něj. Neobviňuje tě nikdo z lidí okolo - buď je privatizace za výhodnou cenu krádež a pak je zloděj každý, kdo si za výhodnou cenu privatizoval, nebo je privatizace správná a pak není potřeba nikoho vinit. Ale měř rovným metrem, ne pro sebe jinak, než pro druhé. Ať nejsi zbytečně jako ti věřící, co se chovali křivě.

  Mně pak Bůh dál znovu a znovu učil, že nemám být závislý na majetku, penězích, že o tom bohatství opravdu není - a naučil mne to. A nebyl jsem pak závislý na majetku, penězích, bytech, nemovitostech - až jsem i druhé učil o tom, co je to opravdové bohatství (a i tady se našel člověk, "křesťan" který, když četl název mé přednášky "opravdové bohatství", myslel  si, že je to o financích...). 

  A abych se to naučil pořádně, dal mi Bůh během chvilky víc majetku, než kolik schraňovalo na vesnici deset generací mých předků přede mnou - a  zažil jsem další věci z Písma, abych věděl, že Bůh je Bohem a ne majetek [obohu.cz], abych věděl, v čem a v kom je skutečné bohatství (ono se podle něj taky bohatství jmenuje, nejmenuje se bohatství po tom odpůrci). Bylo mi něco přes třicet, byl jsem rok doma s dětmi a užíval si, co Bůh připravil. 

  A abych se naučil nezávislost na majetku, a že život není o majetku, o většinu jsem pak přišel. A pak mne Bůh ještě učil to, že majetek je mnohem, mnohem lepší a efektivnější, když se sdílí s ostatními.

  A tak je to s Bohem - máš osobní zkušenost, osobní zkušenost vysvobození ze hříchu, ze závislostí, Bůh osobně vychovává lidi, kteří mu patří. Nemusíš koukat kde okolo, abys věděl, jestli Bůh vůbec je a musel to věřit. Tuhle zkušenost potřebuješ - ne víru, že Bůh je. Ta je dobrá jako základ, ale moc užitečná není [obohu.cz].

  Toník