Zkus si o smilstvu něco přečíst na Wiki: https://cs.wikipedia.org/wiki/Smilstvo (to platí i pro tele, které mne neustále tlačí někam, s čím nesouhlasím, a jasně jsem se vyjádřil, že bych nevěřil ani jemu, ani komukoliv jinému, kdyby tvrdil, že to poznají a ví vždy dokonale)

Jednak se celkem všichni shodnou na tom, že cizoložství je zároveň smilstvem, zatímco smilstvo zahrnuje i další horší sexuální praktiky a přeneseně i modloslužbu. Patrně zahrnuje i neuskutečněné nelegální sexuální praktiky, a modloslužba je zřejmě brána jako hřích v oblasti intimity vůči Bohu, v oblasti jež je na úrovni Bůh-člověk zcela porovnatelné se sexuálním vztahem na úrovni člověk-člověk, čili muž-žena. Proto se třeba hovoří o Nevěstě v NZ, apod. Nechci jít více do hloubky, protože ani Písmo nejde příliš moc do hloubky a mám za to, že tento princip stačí.

Smilstvo rozhodně je nadmnožina cizoložství. Jak jsi přišel na to, že ne? Pokud je někdo ve smilstvu, nemá příliš velký význam je nazývat cizoložníkem, ale rovnou smilníkem. Tak rozumím, že to Ježíš myslel - nechtěl obviňovat muže (potažmo i ženu), že uvádí druhého do cizoložství (což by byl zlý skutek), pokud už ten jeho partner byl před tím ve smilstvu. 

Následujicí přirovnání není zcela přesné, ale podobně by nemělo vraha nazývati zlodějem, když by zabil několik lidí, a pak jednoho okradl. Tu se však nejedná o nadmnožinu. Přesnější i když méně výstizné přirovnání by bylo, že loupežníka neučini zlodějem to, že někoho okradl, když má na svědomí řadu loupežných přepadení.

Jestli to nechápeš ani teď, tak už Ti opravdu asi nedokáži pomoci. Někomu je to jasné hned, někdo potřebuje poměrně detailní logický rozbor a někdo bude vůči všemu imunní, protože nakolik miluje nebo potřebuje uchovat svůj původní postoj.

Jo, slon nebyl růžový, ale spíše tmavě modrý - a ta světle modrá barva nemá moc šanci tu tmavou plně překrýt... každé přirovnání má své mouchy, ale růžová rozhodně nepatří do podmnožiny modrých barev. Zkus se na to opravdu podívat přísně logicky, když už jsme se do toho pustili. Minimálně si opravdu ujasni, co je podmnožina čeho, a zda je možné obvinit muže z uvádění do cizoložství, když už ta žena před tím byla v něčem horším a navíc v něčem nadřazeném, co v plném obsahu veškeré cizoložství zahrnuje. Opravdu mi Tvé úvahy a Tvá polemika z čístě logicko-matematického hlediska nedává žádný smysl.

//Ale jo shodujeme. Opravdu to v tomto případě chápeme stejně. Platí to pro muže i pro ženu a platí to obecně.

To jsem rád, neboť i na tom můžeme stavět. Kdo by chtěl hodně točit, mohl by toto popírat, a pak by některé kombinace patrně nebyly úplně exaktně odvoditelné. Toto je prostě docela nutný předpoklad. Podobně je důležitý předpoklad (možná stačí jeden z nich), že není možné, aby vztah muže a ženy byl cizoložným pouze z pohledu jednoho z nich (nemám teď na myslí cizoložení v srdci, kdy se o vztah de fakto nejedná, ale spíše o touhu nebo úmysl tu ženu získat)

//Já pouze dodávám, že dle mne to neplatí pro muže či ženu, která se rozvedla z důvodu smilstva svého partnera.

Souhlasím přece s tím, že se může rozvést. Ale není možné si takového rozvedeného člověka vzít, aniž by se dopouštěli cizoložství. To vyplývá např. z té části výroku za středníkem, jak jsem to vysvětloval na počátku. Nevidíš to v tom? Mám to vysvětlovat znovu, nebo se k tomu vrátíš?

//Proč si Bůh jako proroky vyvolil lidi, kteří získali informace o Ježíšovi zprostředkovaně - proč pověřil přímé svědky, aby předali informace Markovi a Lukášovi, aby pak po mnoha letech mohl Bůh vstoupit Markovi a Lukášovi do vědomí

-------

Ahoj,

A nahlédl jsi do nejstarších manuskriptů? Ja kdybych chtěl znát pravdu, tak tam nahlédnu:) Těžko mohl mít ten pozdní opisovač  v době vzniku vsuvky Šammajovu školu, v té době už židovství nemělo na křesťanství prakticky žádný vliv.

Řeším to tak, že pracuji s tou méně příznivou variantou. Ano, zmiňoval jsem jiný překlad dříve - to jsem našel na křesťanských stránkách, kde prezentují názor totožný s tím mým. Ale nejsem o tom zcela přesvědčený. Ta vsuvka v podstatě nemá na nic zásadního vliv, ať se přeloží tak nebo onak. Více jsem Ti vysvětloval dříve dneska.

Ono těch jednoznačněji napsaných věcí v Bibli by mohlo být více. Ovšem poznal jsem, že Bůh chce k lidem také promlouvat osobněji. Písmo je vodítkem. Podstatné věci pro život z něj vyčteš. V takovém Zjevení se nevyznám do teď, a ani to nějak neřeším. Zkušenost je taková, že když je někdo moc netrpělivý a příliš chce vědět a všemu rozumět, spíše se chytne nějaké sekty, či zavádějícího výkladu.

Zkrátka a dobře, věřím, že mezi člověkem a Bohem existuje vztah, a Písmo je pouze jedna z forem vzájemného poznávání. Ovšem to Ti tady píšu jenom jako můj pohled. Nepovažuji to jako argument do diskuze, a navíc mnozí křesťané tohoto faktu značně zneužívají - tvrdí lidem navenek, že jim Bůh řekl to nebo ono. A není, resp. nemůže to být pravda. Toto opravdu patří pouze do vztahu Bůh-člověk, a jediný, kdo by toto měl kdy hodnotit, je Bůh sám. Ber to prosím jako doplnění mého pohledu k tomu, co jsi psal, ale polemizovat o tom více nechci. Vím, že Ty jako nevěřící tomu věřit nebudeš. Chtěl bys všechno mít precizně nalajnované v Bibli, a patrně ji mít k dispozici přeloženou pro všechny lidi, z celého světa. Chtěl bys ji mít kanonizovanou od počátku. Rozumím, ale tak to není a je třeba z toho vycházet. Mně se asi tomu 'věří' lépe, neboť jsem měl přirozeně velmi, velmi podobné názory, jako jsem se později dočetl v Písmu - považuji je tedy za přirozené, za produkt Boží a svědomí. Proč to jiní lidé mají jinak, to nevím. Ale vím, že i bez znalosti Bible bych měl velmi podobné názory. (vyjma toho, co se týkalo přímo Boha - to jsem jako ateista neviděl) A taky vím, že lidé, co už v dětství konali jinak, většinou dobře věděli, že nejednají správně. Třeba lhaní, podvádění ve škole při opisování, neposlušnosti paní učitelce, ubližování jiným spolužákům. Tím se jejich svědomí postupně narušovalo, a dost možná k nim Bůh pak nepromlouval v otázkách pozdějších, týkající se třeba sexu. Nebo spíše promlouval, ale oni byli od dětství naučeni tento hlas neposlouchat, možná jej později ani nedokázali rozlišit. Já opravdu nevím. Ale vím, že už od počátku jednali zle. Byl jsem celkem jednoznačně považován za nejhodnějšího a neslušnějšího kluka ze třídy. Je možné, že pak i bez Bible mi dával Bůh poznat další a další témata, která se třeba týkala toho, co přijde později. Nevím, jak jinak si vysvětlit, že lidé přirozeně podobné názory na morální otázky nemají totožné, či velmi podobné s Biblí.

Píšu to spíše proto, že nemám zásadní problém s tím, že neexistovaly překlady, že někteří lidé nikdy neslyšeli o Ježíšovi, nebo že konečný konsenzus o základních knihách křesťanství byl kanonifikován až stovky let po té. Kdyby lidé byli od malička poslušní v malých věcech, Bůh by jim později svěřil věci veliké - a takové teoretické a teologické rozebírání Bible by nebylo potřeba, neboť by každý, kdo by vědět chtěl, věděl. A kdo by chtěl hřešit, tak by hřešil. I dle Bible máme národy, jež jsou sami sobě zákonem a na základě jejich srdcí činí, co zákon žádá.

Mám za to, že Ježíš mohl užívat různé myšlenkové proudy své doby, pro prosazení svých vlastních, Božích, myšlenek.

Já to v tom opravdu nevidím. Ono to zdánlivě k tomu může svádět, a tak jsem se tím už roky tomu (a nyní zase) zabýval. Ale opravdu nevidím možnost dalšího sňatku. Vidím možnost opuštění partnera (a vím, že to má smysl i v třeba případě značné duševní poruchy osobnosti - kterou nevím, zda mohu řadit pod smilstvo, jsem za určitých okolností ochoten připustit, že ano - už proto, že ke smilstvu taková porucha mnohdy vede, co vím). Ale když už se Písmo NZ vyjadřuje k novému sňatku, tak pouze pro vdovy. Ostatním říká zůstat sám nebo se usmířit. Nevidím jediný legální či schvalovaný sňatek v Písmu NZ, který by se dal označit za druhé manželství - ani popsaný příběh, že k tomu došlo, ani teoreticky připuštěný, že možný je.

Jistě to někteří tvrdí. Podobně diskriminace muže může být to, že nemůže mít děti, kojit je, atd. Prostě jiná role muže a ženy. Muži jsem třeba objektivně silnější, a docela objektivně jich je převaha třeba v profesích, kde potřebuješ skutečně logické myšlení - např. IT, a zejména programování. V průměru to tak prostě je.

Pro mně by bylo diskriminací třeba to, kdyby muž mohl mít více žen, a žena nikoliv více mužů. Nevěřím, že křesťanství toto připouští, i když se tu někteří taky křesťané snažili tvrdit opak. Nevěřím ani, že by muž mohl opouštět ženu a vzít si další (pochopitelně svobodnou), a žena by totéž učiniti nemohla. Prostě rovnocennost v oblastech, kde je to recipročně na místě. Dalo by se jmenovat další místa z Písma. Jeden příklad za všechny:

Mt 18:15  Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra.

Jistě to platí i pro sestru. A mnohé verše vztažené na muže, bratry mají obecnou platnost, nevyplývá-li z kontextu něco jiného (např. ať žena mlčí, nebo se zahaluje, nebo, ať muž nosí krátké vlasy a ženou dlouhé).

Rozuměj, že Bůh nebyl přísnej, protože by chtěl. Bůh stvořil člověka nehříšného a člověk měl všechny předpoklady nehřešit nikdy. Jakmile, už k pádu došlo, není přece možné dostát původnímu záměru. Člověk poznal dobré a zlé, chtěl být jako Bůh - a toto se už vymazat nedá.

Nevidím přece přesně do myšlení Boha - to přece nejde. Popisuji to, co mohu odpozorovat navenek. Jistě už před vznikem Izraele Bůh věděl, že přijde na Zemi v podobně Ježíše, a že lidé stejně nakonec budou spaseni milostí. Izrael tomuto všemu sloužil jako předobraz. Bůh věděl, že nikdy nebudou spaseni skrze Zákon. A taky věděl, že i takto okleštěný Zákon lidé nikdy nedokáží naplnit. Nevím, třeba by to pro lidi pod Zákonem bylo neúnosné žít zcela čistě. Třeba to žít opravdu s jednou ženou jako jedno tělo, a nevymýšlet mnohoženství, rozlukové lístky, druhá manželství apod. Sami Židé měli v Toře příběh o počátečním stvoření. Věděli, že muž a žena jsou jedno. Přesto se tím neřídili. A Bůh jim to evidentně skrze Mojžíše umožnil, toleroval, a dokonce Zákonem, tedy zákonnými prostředky Izraele, upravil, aby věděli, jak mají přesně postupovat. Tak nějak to vidím, i když by to samozřejmě bylo k diskuzi - pokud bych měl s kým.

Dříve jsem v tom rozdílu úplně jasno neměl, a tak jsem hledal. Nyní už nacházím převážně jen velmi podobné postoje pokud jde o významy těch dvou slov.

A vyvádět ze zmatku bys především neměl mě, který jen někde něco okrajově cituje, ale všechny ty, co významy těchto slov popisují mnohem veřejněji a mají názor podobný tomu mému, neboť jsem si to své porozumění a drobné pochybnosti na jejich základě doladil.

Stačí si do Googlu zadat: smilstvo význam slova... a dohledá mi to jeden odkaz za druhým, obsahující velmi podobné až prakticky identické myšlenky s těmi mými. Proč máš tedy potřebu mne takto zpochybňovat a znevažovat? A proč to neděláš u jiných, kde kdybys podobně hledal, tak zjistíš, že jejich názor žádnou obecnou podporu nemá a skutečně ten problém je u nich? Nějak mi to nedává smysl. Mám na mysli tu poslední a docela zbytečnou větu.