Jen jestli opravdu Oka chápeš správně(?). Myslíš si, že Oko se zde někoho snaží svést od ctného života? Co se týče diskuze na téma svobody, o tom už spolu diskutujete dlouho. A mně se jen zdá, že se na svobodu díváte ze dvou pohledů, z osobního (ty) a všeobecného (on). Všeobecně platí, že se člověk může svobodně rozhodnout mezi hříchem a spravedlností. Z osobního hlediska je však spravedlivý člověk sám (v) sobě, ve svém dobrém svědomí, zavázán ke spravedlnosti, použiji-li slova rav Šaula - je sám sobě zákonem (morálním či b-žím). Stále má možnost se nezachovat spravedlivě, ale tíhne ke spravedlnosti. Pociťuje, že kdyby jednal nespravedlivě, bude činit nesprávně. Člověk nespravedlivý pak ve svém zlém svědomí nevnímá závazek ke spravedlnosti, ale pociťuje svobodu ke hříchu, a ač má stále volbu se zachovat tak i onak, tíhne více k nespravedlnosti, není v sobě vázán morálním závazkem ke spravedlnosti. Když se pak člověk ocitne po několika hříších, řekněme třeba lžích (nemyslím jen ústních), v zajetí těch svých lží, stane se otrokem své nepravosti, protože nechce, aby byla o něm zjevena pravda. Hrubián se cítí být silný ve svém zlostném jazyku a nepřizná si své hrubiánství, ale bude se obhajovat, že jedná upřímně, mluví lidem pravdu do očí atd., bude se cítit jako spravedlivý podle svého svědomí. Člověka spravedlivého (nikoliv sama u sebe) lze také nazvat otrokem, totiž spravedlnosti; tak jako je člověk nespravedlivý (nebo také spravedlivý jen sám pro sebe) otrokem svého hříchu. Ale stále všeobecně platí, že si oba mohou svobodně zvolit opačné jednání oproti svému svědomí (dobrému nebo zlému), navzdory tomu k čemu více tíhnou. Ale jen ten, kdo je ve svém svědomí sobě morálním zákonem, kdyby jednal proti svému svědomí, pocítí výčitky - obvinění. Vím, paradoxně z toho vyplývá, že ten nespravedlivý je svobodnější ve svém rozhodování (volbě) než člověk spravedlivý, a dokonce je i svobodnější ve svém jednání, protože ho dobré svědomí nepálí; avšak spravedlivý člověk se bude cítit svobodně pouze tehdy, pakli bude jednat spravedlivě. Tedy alespoň takto to probíhá v mé mysli a tak jak chci stále nyní žít a jak jsem i dříve žil. Dříve jsem tedy podle slov rav Šaula měl svobodu ke hříchu a necítil jsem se vázán někde lidskou etikou či dobrou morálkou a vůbec ne slovy Písma, a vydával jsem své tělo do služby nepravosti, ale nyní vnímám v sobě závazek žít tak, jak žil Ješua, podle jeho slov a Tóry, a cítím se nesvoboden k činění jakékoliv nepravosti, a mé svědomí na mne žaluje (obviňuje mne), pakli jednám zle. Ale pakli činím spravedlnost (tedy jednám v dobrém podle B-žího zákona), cítím se svobodný. Ono svědomí, bylo očištěno od nánosu hříchů, aby tíhlo k jecer ha-tov, a v případě provinění bylo usvědčováno ha-ra. A pakli cokoli bylo dříve, že jsem neznal B-ží zákon, z toho jsem vnímal (i vnímám) potřebu nápravy, tedy tšuvy (tedy nikoliv jen změny postoje, ale doznání i nápravy věcí mnou učiněných). A pakli vychováváš své děti jako tví rodičové tebe ke spravedlivému životu ve ctnostech, pak víš, že pokud oni sami nepřijmou tvou výchovu za svůj zákon pro sebe sama, budou tě poslouchat jen z donucení a nikoliv z dobrého přesvědčení. 

A jakpak to máš ty, Tondo? Ono slovo bylo vyřčeno k Izraeli, nepíše se v něm o nějakých nových přikázáních, ale nově o těch starých (původních, od počátku). Nicméně uvěřivší z pohanů mají těch přikázání méně. :-) Ale pokud vím a četl jsem dobře, Standa těm prorockým slovům vůbec neoponuje, ale tvému porozumění jim. Ono totiž žádný člověk není naprosto spravedlivý, ale jeho srdce bylo obměkčeno (nebo nahrazeno, jak chceš), aby byl člověk citlivý a vnímavý k B-hu a jeho přikázáním a sám se rozhodl s B-hem podle jeho přikázání chodit.

Tak to se Standovi zase tolik ani nedivím, Tondo, tedy ohledně toho videa. :-) 

Co se týče onoho skutkaření, tady záleží na tom, co máte oba na mysli, tedy co za skutkaření vnímáte a co už ne.