Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pokání k odpuštění hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 11. březen 2016 @ 16:17:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Nejsi schopen pochopit, že odpuštění hříchů a vyléčení ze hříchů jsou dvě různé věci - i když spolu souvisí? Že odpuštění je sice okamžité ale vyléčení je procesem rekonvalescence?
Jsem to schopen pochopit. V běžném, reálném světě to tak funguje. I když jeden druhému odpustí, tak ten druhý nemusí být schopen nebo ochoten odpuštění přijmout. A i když ten druhý odpuštění přijme, stejně nějakou dobu trvá, než se vztahy uzdraví, narovnají, napraví.
I s naším Bohem to tak funguje: I když nám dávno odpustil, tak dlouho trvalo, než to odpuštění přišlo do mého života. Nejdřív jsem o tom odpuštění vůbec nevěděl, ani jsem Boha neznal, žijl jsem ve světě a jeho stylu. Pak jsem se o Božím odpuštění v Pánu Ježíši dozvěděl, ale nevěřil jsem mu: To, co Bůh udělal v Ježíši na mne bylo příliš jednoduché, příliš jasné a přímočaré, než abych tomu byl ochoten uvěřit. To trvalo několik měsíců. Pak jsem odpuštění v Pánu Ježíši uvěřil, ale neměl jsem odvahu ho přijmout. To trvalo ještě nějakých pár měsíců. I když jsme pak odpuštění přijal, tak napravení zla hříchu trvalo velmi dlouhou dobu a trvá dodnes.
Ale to je náš reálný svět. Nejsou to vaše kličky s pokáním-lítostí nelítostí, s podmíněným odpuštěním, a s kdečím, co si ve vašich kličkách vymýšlíte.
Nejsem úplně schopen pochopit proč stále odbíháš od tématu článku "odpuštění hříchů" k něčemu úplně jinému a mixuješ páté přes deváté. Odhaduji, že ti tebou nahozené téma nějak vadí, že se vyhýbáš otázkám? Proč když se tě zeptám jednoduchou otázku jak máš vymyšleno "Kdy ti bůh odpustí tvůj hřích?" neodpovíš jasně a jednou píšeš, že ti bůh odpustí hřích v okamžiku, jindy zas píšeš, že nemáš odpuštěny hříchy v okamžiku a že to trvá nějakou dobu. Možná si teprve urovnáváš, jak to máš mít vlastně vymyšleno?
Jen mne zajímalo jak a kdy máš vymyšleno že ti tůj bůh odpouští tvé hříchy. Proto se ptám.
Zpět k tématu.
1. Pokání. Bez lítosti nad způsobeným zlem není opravdového pokání. Tato lítost je nejdůležitější součástí pokání. Pokání je postoj lidského srdce před Bohem, postoj lítosti nad způsobeným zlem. Pokání a lítost už pro tebe tedy nejsou synonyma. A co tedy je pro tebe kromě lítosti to "pokání"? Kdy, v jaké chvíli, jsi udělal to "pokání", aby ti bůh odpustil hřích? Co všechno kromě lítosti musíš ty udělat, aby ti bůh odpustil hřích? (v okamžiku?) Co kromě "lítosti" schází, aby to tvé pokání byl hotové tak, aby ti tvůj bůh odpustil?
2. Neodpuštění tvého boha
Hříchy tedy nejsou jako stádo krav, které má Bůh v ohradě a které by si nějak "držel".
Když teda neděláš pokání, tak ti tvůj bůh tvoje hříchy neodpustí, je to tak? Tvůj bůh si ale hříchy nedrží. Je to tak? Takže ty tvé hříchy zároveň neodpustí a zároveň si je nedrží, je to tak? Snad jsem tě pochopil dobře.
Otázka 2a: "Co tedy s tvými hříchy, které tvůh bůh neodpustil a nedrží si je, tvůj bůh dělá?" je pro tebe ujetá, hloupá. Odpovíš na ní? Nebo nemůžeš odpovědět? Otázku 2b už jsem ti dával, ale zkusím položit jinak: Je tobě, tvému bohu nebo komukoliv jinému nějak jakkoliv užitečné, že ti neodpustí tvoje hříchy? Má to nějaký účel, že ti tvůj bůh neodpustí hříchy, ze když neděláš pokání? Má to nějaký smysl?
Abys měl představu, proč se ptám: Když nám náš Bůh odpustil v Pánu Ježíši Kristu a vzal naše hříchy na sebe v době, kdy jsme (jako všichni lidé) byli ještě mrtví v hříchu, bezmocní, v jeho otroctví, tak to Boží odpuštění, ta Boží milost, uvolnila moc, která rozvázala moc hříchu a nás dovedla k pokání. Když Bůh odpustil a vzal na sebe naše hříchy, rozvázalo to naše otroctví, vysvobodil nás od hříchu. Boží odpuštění pro nás tedy mělo užitek: Změnilo náš svět, přineslo nám pokání, probudilo nás k životu.
Je tedy tobě nebo tvému bohu k něčemu užitečné to, že ti neodpustí? Má neodpuštění tvého boha to nějaký smysl, je ti k něčemu?
Toník |
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pokání k odpuštění hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 13. březen 2016 @ 09:47:15 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." I s naším Bohem to tak funguje: I když nám dávno
odpustil, tak dlouho trvalo, než to odpuštění přišlo do mého života.
Nejdřív jsem o tom odpuštění vůbec nevěděl, ani jsem Boha neznal, žijl
jsem ve světě a jeho stylu. Pak jsem se o Božím odpuštění v Pánu Ježíši
dozvěděl, ale nevěřil jsem mu: To, co Bůh udělal v Ježíši na mne bylo
příliš jednoduché, příliš jasné a přímočaré, než abych tomu byl ochoten
uvěřit. To trvalo několik měsíců. Pak jsem odpuštění v Pánu Ježíši
uvěřil, ale neměl jsem odvahu ho přijmout. To trvalo ještě nějakých pár
měsíců. I když jsme pak odpuštění přijal, tak napravení zla hříchu
trvalo velmi dlouhou dobu a trvá dodnes."...
To s naším Bohem to funguje právě tak, jak je popsáno v podobenství o milosrdném otci.
Kdo žije v hříších v cizině otci vzdálen, je mrtev. I kydž ho otec miluje.
Náš Bůh odpouští hříchy až v okamžiku, kdy se hříšník navrací domů - tehdy ho nedočkavě obejme a odpustí mu. Pak následuje služba "služebníků", služba církve, skrze kterou probíhá uzdravení z hříšných závislostí, uzdravení ze špíny ciziny.
..."jednou píšeš, že ti Bůh odpustí hřích v okamžiku,
jindy zas píšeš, že nemáš odpuštěny hříchy v okamžiku a že to trvá
nějakou dobu. "...
Bůh mi odpustí hříchy v okamžiku, kdy z nich učiním pokání, v okamžiku, kdy se navrátím k Otci. Tehdy mě obejme a odpustí mi. Uzdravení ze hříchu je ale procesem, který trvá různou dobu v čase a zapojuje se do tohoto procesu i služba církve. Nestačí mít hříchy odpuštěny a dál s*****ět prasaty a být jako trhan, jako bezdomovec. To stále ještě neodpovídá postavení syna nebeského Otce.
..."Otázka 2a: "Co tedy s tvými hříchy, které
tvůh bůh neodpustil a nedrží si je, tvůj bůh dělá?" je pro tebe ujetá,
hloupá. Odpovíš na ní? Nebo nemůžeš odpovědět?
Otázku 2b už jsem ti dával, ale zkusím položit jinak: Je tobě, tvému
bohu nebo komukoliv jinému nějak jakkoliv užitečné, že ti neodpustí
tvoje hříchy? Má to nějaký účel, že ti tvůj bůh neodpustí hříchy, ze
když neděláš pokání? Má to nějaký smysl? "...
Lidé svými hříchy staví zeď rozdělení mezi sebe a Boha, mezi sebe a své bližní. Zeď rozdělení, která je reálná a trvá až do doby, kdy hříšník učiní ze svých hříchů pokání. Až tehdy (při návratu hříšníka k Otci) Boží moc boří zeď hříchu. Do té doby Bůh respektuje lidskou svobodu vystavět si mezi sebe a Boha ze rozdělení. Nemůže ji zbořit nikoli že by nechtěl, ale proto, že by to bylo násilím na svobodě člověka, který si zvolil hřích.
..."Abys měl představu, proč se ptám: Když nám náš Bůh
odpustil v Pánu Ježíši Kristu a vzal naše hříchy na sebe v době, kdy
jsme (jako všichni lidé) byli ještě mrtví v hříchu, bezmocní, v jeho
otroctví, tak to Boží odpuštění, ta Boží milost, uvolnila moc, která
rozvázala moc hříchu a nás dovedla k pokání. Když Bůh odpustil a vzal na
sebe naše hříchy, rozvázalo to naše otroctví, vysvobodil nás od hříchu.
Boží odpuštění pro nás tedy mělo užitek: Změnilo náš svět, přineslo nám
pokání, probudilo nás k životu."...
Snad i ty jsi ve stavu uznat a připustit, že nikoli všichni lidé už činí pokání ze svých hříchů. Že skutečnost reálného světa je už taková.
Byla - li to výhradně jen Boží milost, která tě dovedla k pokání (a bez Boží milosti by skutečně nikdo nebyl schopen pokání učinit) - jak je možné, že u jednoho hříšníka se to Bohu "podařilo" a u jiného nikoli? Jak to, že Boží milost u někoho neúčinkuje? Nevzal snad Bůh ty "jeho hříchy" na sebe úplně stejně jako vzal na sebe ty "tvoje hříchy"? V čem je tedy rozdíl?
Povím ti to: v lidské svobodě rozhodnout se pro Boha nebo proti Bohu.
Bůh na sebe vzal úplnou vinu lidstva. Vina je cosi jiného, než hřích. Naše hříchy na sebe bere Bůh poprvé až v našem křtu, následně vždycky, když se ze hříchů kajeme. Pokud ze hříchů neučiníš pokání, zeď rozdělení mezi tebou a Bohem stále trvá ....
Toto všechno je o křtu:
(Ef 2,1-14)
A vzkřísil i vás, mrtvé v proviněních a hříších,
v nichž jste kdysi chodili podle běhu tohoto světa, podle
mocného vládce ovzduší, toho ducha, který nyní působí v synech
neposlušnosti,
mezi nimiž jsme také my všichni kdysi žili v žádostech svého
těla, když jsme dělali to, co chtělo tělo a mysl, a byli jsme
přirozeností dětmi hněvu tak jako ostatní.
Ale Bůh, který je bohatý v milosrdenství, pro svou velikou
lásku, kterou si nás zamiloval,
obživil spolu s Kristem i nás, mrtvé v proviněních - jste
spaseni milostí -
a spolu s ním vzkřísil a posadil na nebesích v Kristu
Ježíši,
aby v budoucích dobách ukázal nesmírné bohatství své milosti
skrze svou laskavost k nám v Kristu Ježíši.
Neboť jste spaseni milostí skrze víru, a to není z vás - je
to Boží dar,
ne na základě skutků, aby se nikdo nemohl chlubit.
Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým
skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich chodili.
Proto pamatujte, že vy, kdysi tělem pohané - které takzvaná
obřízka na těle, učiněná rukou, nazývá neobřízkou -
jste byli v té době bez Krista, odcizení od společnosti
Izraele, cizí vzhledem k zaslíbeným smlouvám, nemající naději a
bez Boha na světě.
Ale nyní, v Kristu Ježíši, jste vy, kteří jste kdysi byli
dalecí, učiněni blízkými skrze Kristovu krev.
Vždyť on je náš pokoj; on, který učinil z obojího jedno a
zbořil zeď rozdělení....
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pokání k odpuštění hříchů (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 13. březen 2016 @ 10:19:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Náš Bůh odpouští hříchy až v okamžiku, kdy se hříšník navrací domů - tehdy ho nedočkavě obejme a odpustí mu.
A co dělá váš bůh s vašimi hříchy do okamžiku, než se vrátite domů?
Bůh mi odpustí hříchy v okamžiku, kdy z nich učiním pokání, v okamžiku, kdy se navrátím k Otci. Stando, a co je to teda pro tebe to že "učiníš pokání"? Jak to děláš, to "učinění pokání"?
Lítost pro tebe není pokání, už to pro tebe nejsou synonyma. Lítost je pro tebe indikátor pokání, ukazatel, nejdůležitější součást pokání. Je to tak?
Ale lítost pro tebe není celé pokání. Když máš lítost, tak to ještě není celé pokání. Je to tak?
Co kromě lítosti ti chybí do celého pokání, aby nastal ten okamžik a tvůj bůh ti mohl odpustit tvé hříchy?
Lidé svými hříchy staví zeď rozdělení mezi sebe a Boha, mezi sebe a své bližní.
No, já se neptal na lidi a co dělají lidi.
Já se ptal na vašeho boha, co dělá on s vašimi hříchy.
Chápu, že váš bůh nemůže zbořit zeď hříchu, když nečiníte pokání, to je srozumitelné, v tom se od našeho Boha dost liší. Už jsem pochopil, že vám váš Bůh vaše hříchy neodpouští, v tom se taky od našeho Boha hodně liší.
Neptal jsem se ale, co s vašimi hříchy nedělá, ani jsem se neptal, co s vašimi hříchy dělat nemůže.
Ptal jsem se, co s vašimi hříchy, které vám neodpouští, váš bůh dělá? Dělá s vašimi hříchy něco, když nečiníte pokání?
Pokud ze hříchů neučiníš pokání, zeď rozdělení mezi tebou a Bohem stále trvá ....
To mi stando vůbec nevadí, váš bůh je mi celkem šumafuk a co si drží a co dělá je jeho věc. Nežiju už léta pod jeho mocí, můž život patří Pánu Ježíši a ten se chová hodně jinak. Jestli si chce váš bůh držet moje hříchy a k něčemu mu to je užitečné, ať si je drží, já mu bránit nebudu.
Jsem praktik. Vždycky se ptám na účel, smysl.
Má nějaký smysl pro tebe nebo pro tvého boha, že ti neodpouští?
Je tobě nebo tvému bohu nějak užitečné, že ti neodpouští tvé hříchy?
Slouží to neodpuštění prakticky k něčemu? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pokání k odpuštění hř (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 14. březen 2016 @ 08:35:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."A co dělá váš Bůh s vašimi hříchy do okamžiku, než se vrátite domů?"...
Do té doby s nimi nedělá nic. Nejsou to přece jeho hříchy, jsou to naše hříchy. Proč by s nimi měl On něco dělat?
Až když mu hříšník své hříchy v pokání odevzdá, Kristus si je vezme na sebe. Pak s nimi teprve může něco dělat, poněvadž jsme mu je odevzdali.
Bůh nekrade! A to ani lidské hříchy!
A skutečné odpuštění hříchů bývá Bohem také vždycky oznamovánoo - hlasitě, aby hříšník slyšel a byl o odpuštění ubezpečen.
(Mt 9,2)
A hle, přinášeli k němu ochrnutého, položeného na lůžku. Když Ježíš
uviděl jejich víru, řekl ochrnutému: „ Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti tvé hříchy.“
...
Tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lůžko a jdi do svého domu.“
V tomto okamžiku nejenom jeho hříchy, ale také jeho nemoc vzal Kristus na svá ramena.
Bůh nechce soudit hříšníka, kterého miluje, ale odsuzuje hřích.
..." Co kromě lítosti ti chybí do celého pokání, aby nastal ten okamžik a tvůj bůh ti mohl odpustit tvé hříchy?"...
Lítost nad způsobeným zlem je "hlavou těla" pokání.
Pokání je celým procesem uzdravení z nemoci hříchu.
V pokání rozeznáváme pět hlavních částí:
1.) zpytování svědomí - poznání své hříšnosti
2.) vzbuzení lítosti (nejenom cit, ale také vůle, rozum a chtění)
3.) předsevzetí se obrátit a změnit svůj hříšný způsob života
4.) svátostná služba církve - zpověď s rozhřešením o odpuštění hříchů (Mt 9.2)
5.) dostiučinění (např. J 8,10-11)
Ježíš se vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kde jsou tvoji žalobci? Nikdo tě neodsoudil?“ 11Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od této chvíle již nehřeš.“
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pokání k odpuštěn (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 14. březen 2016 @ 17:20:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Do té doby s nimi nedělá nic. Nejsou to přece jeho hříchy, jsou to naše hříchy. Proč by s nimi měl On něco dělat?
Díky, Stando za informaci. To jsem tušil.
Nenapadá tě tedy žádný důvod, proč by váš bůh měl s vašimi hříchy něco dělat?
Pokání je celým procesem uzdravení z nemoci hříchu. V pokání rozeznáváme pět hlavních částí:...
Stando, díky za dlouhé psaní, ale odpověď na otázku jsi mi zatím nedal. Ta otázka zněla "Co kromě lítosti ti chybí do celého pokání, aby nastal ten okamžik a tvůj bůh ti mohl odpustit tvé hříchy?" Asi se neumím zeptat, nebo co.
Zkusím upřesnit na co se ptám.
Píšu stále k tématu tohoto tvého článku "Pokání k odpuštění hříchů." a k tomu, co jsi mnohokrát zdůrazňoval, tedy že "Bůh ti odpustí hříchy v tom okamžiku, kdy z nich učiníš pokání."
Píšeš o jednom okamžiku. A píšeš to boldem, zdůrazňuješ, že ti Bůh odpustí až v okamžiku, kdy učiníš to pokání. Platí to ještě pořád?
Takže je nějaký okamžik, kdy ti tvůj bůh hříchy neodpustí a nic s nimi nedělá. Pak nastane další okamžik, kdy ti tvůj bůh hříchy odpustí. Je to tak?
A mezi těmi dvěma okamžiky jsi ty udělal to "pokání", kterým jsou ti odpuštěny ty hříchy. Je to tak?
Který okamžik je ten, kdy jsi učinil to "pokání" tak, že je to pokání hotové a tvůj bůh ti odpustí tvé hříchy?
Psal jsi, že ten okamžik u tebe nastane před zpovědí. Pokud vím, tak svátost a dostiučinění jsou až po zpovědi. Pokud ti tvůj bůh odpustí hříchy před zpovědí, tak svátost a dostiučinění není k odpuštění hříchů potřeba. Chápu tě dobře?
Co je tedy přesně z toho tvého "pokání" potřeba k tomu, abys měl odpuštěné hříchy?
Hříchy už nemáš odpuštěny lítostí. To taky ještě platí? Sama lítost ti nestačí aby ti tvůj bůh hříchy odpustil.
Co je tedy potřeba nad lítost abys dodělal to "pokání" a odpustil ti tvůj bůh? Jsou to ty body 1. - 3. z tvého seznamu a pokud je uděláš, tak máš pokání hotová tak, aby ti tvůj bůh odpustil? Nebo stačí jen část těch bodů?
(je ta otázka pro tebe srozumitelná?)
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pokání k odpuštění hř (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 16. březen 2016 @ 21:57:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, ještě by mne stále zajímala odpověď na otázky z tvého života, na tvého boha.
|
]
|
|
