No, ono je to takové zvláštní, když píšeš, že "trvalé rozhodnutí je pro tebe jen iluze", snažíš se nám omylem vnutit, že náš život stojí na nějakém našem trvalém rozhodnutí, a pak píšeš, že ty jsi v nějakém trvalém stavu s tím, že sis vědom křehkosti člověka... 

  Tak nějak tvá klasická motanice.

  Rozumíš tedy, co se ti snažím na svých otázkách sdělit? 

  Týká se to naší dřívější diskuze o spasení: To, že máme věčný život, to, že nás Bůh zachránil, ten trvalý stav, ve kterém jsme, nestojí a nepadá s nějakým naším trvalým rozhodnutím, jak ses omylem domníval. Pokud by stálo naše spasení a věčný život na rozhodnutí člověka, mohl by to být jen stěží věčný život. Byl by to nanejvýš nějaký "přerušovaný věčný život", nebo "dočasný věčný život".

  Snad už v této věci nebudeš tedy oponovat nesmyslnými a nesouvisejícími hláškami typu "Lidská definitivní rozhodnutí mívají jepičí život" či dokonce hloupými nepravdami ve stylu "tvoje definitivní rozhodnutí pro Boha jsou Bohu jen tak pro hořké pousmání - trvají totiž jen do doby, kdy znovu zhřešíš" a podobně?

  Jsi už schopen porozumět, že naše spasení a věčný život nestojí na člověku, že nejsme svým rozhodnutím sami sví spasitelé?

  Víš, Stando, já se ptal, protože mne to zajímalo. Jsi tu jeden z katolíků, který je ochoten něco psát. 

  To, že od otázky utíkáš k výmluvám či ke zlehčování, jen abys nemusel napsat, co v této věci opravdu žiješ, také dost vypovídá k tomu, jak moc máme brát vážně tvé teoretické poučky.

  Ale díky alespoň za takovou "odpověď".