| Ahoj Brusle.
Opět jen pro pořádek: To, co jsi zažila v ŘKC není nijaká výjimka, je to v denominacích celkem běžná záležitost.
Zažil jsem podobnou zkušenost v jedné letniční církvi, kdy rozpor nastal celkem jednoduše: Vedoucí té církve měli ve zvyku hodnotit všechny ostatní církve kolem dokola co dělají špatně a jak by to oni dělali jinak. A já jsem jim tehdy řekl, že ať si to klidně hodnotí, ale u mně v domě že to dělat nebudou.
Tak to fakt přestali u mně v domě dělat: přestali k nám chodit a zakázali svým ovečkám se s námi stýkat. Když pak jejich americký pastor odjel do Ameriky a už se neozval a druhý pastor utekl do hor a rozvedl se, vzpoměly si tehdy ovečky co byly dříve pod jejich vlivem na nás, přijely se zeptat jak se máme, omluvily se nám, vysvětlily nám, že nás tehdejší vedoucí pomluvili a řekly nám, jaké všechny pomluvy o nás v té církvi ti dva pastoři rozšířili. Tak jsme se to alespoň po těch deseti letech dověděli.
V tom je také často rozdíl mezi křesťany a nekřesťany, mezi církví a necírví, mezi malým a velkým stádem,
Chyba se stane těm i těm.
Křesťané ale o pořádný kus snáze přijmou nápravu, dokážou odpustit, omluvit se.
Jinak odpuštění je jedna z nejsilnějších, nejmocnějších věcí, co existují. Odpuštění rozvazuje i tu druhou stranu z pout hříchu, který udělala.
| 
