Budu rád, když příště nejdříve uvedeš ten závěr, abych věděl, na co reaguješ.

  Jasně, samozřejmě. Ale to ses spletl. To byl chybný závěr. 

A v tom článku jsem psal, jak to bylo.

  Ti lidé tomu tátovi samozřejmě odpustili. 

Bůh nemusel na nic čekat. Bůh nepotřebuje

čekat na člověka aby někomu odpustil hříchy.

  Snad to bylo složité, že jsi to nepochopil, tak ještě jednou, popořadě.

1. Bůh odpustil lidem.

2. Část rodiny přijala odpuštění hříchu od Boha.

3. Díky tomu odpuštění odpustili i oni sami.

  Tedy tomu tátovi odpustili ti lidé bez toho, že by činil pokání.

  Tvůj závěr že "není odpuštění bez pokání" je tedy mylný.

  V křesťanském životě je to často tak, že nás Bůh vede k 

odpuštění dříve, než ten, kdo nám ublížil, činí pokání.

Pokud se podívám na svůj život, tak mohu říci, že 

v naprosté většině případů. 

  Tedy: V našem životě je to zpravidla tak, že 

lidem odpouštíme aniž bychom viděli jejich pokání.

To odpuštění totiž rozvazuje pouta hříchu.

  Stando, na tuto otázku jsem ti jasně a srozumitelně 

v našich diskuzích odpověděl asi 50x. Problém je v tom, 

že sis zatím mou odpověď nepřečetl. Kdyby tě zajímala 

tak si klikni a přečti si jí. Pokud by ti bylo něco nejasné, 

tak se zeptej.

  Toník