Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 20. říjen 2014 @ 23:27:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Toníku, byl bych rád, kdybys začal reagovat věcně a aktuálně k tématu, o kterém se zrovna bavíme.
Stando, reagoval jsem na tvojí větu, kterou jsi psal ty. Zněla: "Tvůj časný život až do tvé smrti zůstává stále ve tvých rukách a ty určuješ směr svého žití i to, komu nebo čemu budeš sloužit." Předpokládám, že jsi psal o tobě a o tvém životě, o tvých postojích, o tom, co ty žiješ. To je tvoje věc, neberu ti to, žij co chceš, jen jsem ti chtěl ukázat, že mnoho lidí žije něco jiného, než ty a to i v římskokatolické církvi.
Jestliže jsem tvoje tvrzení v něčem pochopil špatně, mohl bys mi vysvětlit konkrétně v čem.
Určitě. A zajímalo by tě to?
dal jsem ti příklady z písma, z křesťanství (dokonce z ŘKC). Pochopil jsi, v čem sis z mého příspěvku udělal špatný závěr?
Pán Ježíš Kristus nám odpustil hříchy. Z jeho milosti a odpuštění pak máme sílu odpouštět našim nepřátelům. V Bohu a jeho bezpodmínečném odpuštění je pak síla a moc, která umožňuje také bezpodmínečně odpouštět. Když žijeme s Bohem, tak nás Bůh dokonce systematicky vede a vychovává k tomu, že máme odpouštět naprosto bezpodmínečně, t.j. i tehdy, když protistrana neprojeví lítost, natožpak že by zažila pokání. Bůh nás v této věci vede k tomu jak jedná on sám. Nechce po nás, abychom byli lepší než on.
Je to pro tebe alespoň trochu srozumitelné?
Pokud sis tedy ty udělal ten závěr, že Bůh potřeboval odpuštění té rodiny na to, aby tomu tátovi odpustil či mohl odpustit hříchy, tak to byl samozřejmě tvůj autentický závěr, ale závěr mylný, chybný. Bůh tomu tátovi odpustil dávno před tím, než mu odpustila jeho rodina. Ta rodina jen dělala z milosti to, co viděla u svého Pána.
K mému životu.
Můj život jsem zkazil. Zabředl jsem do hříchu a temnoty tak, že můj hřích byl na konci. Ježíš mne ale zachránil a já jsem vydal život Pánu Ježíši. Ježíši, který mne koupil vlastní krví. Život, který žiji, žiji pro Pána Ježíše. Ten život tedy patří Ježíši. Není "můj". Nejsem sám svým vlastníkem, protože svůj vlastní život jsem svým vlastním hříchem ztratil.
Nejsem svým pánem. Tím je Ježíš.
Život, který žiji a do kterého jsem vešel skrze Pána Ježíše Krista, je věčný život. Ten můj život, který jsem zkazil, jsme pohřbili spolu s Kristem (vysvětloval jsem ti také, že "Ježíš zemřel za nás, byl pohřben za nás" je realita, "být pohřben spolu s Kristem" je zpřítomnění toho, co se stalo.)
Je pro tebe to, co žiji, trochu srozumitelné? Ujasnil sis trochu, co žiji, stačí ti to popsat takto?
Pokud není a opravdu tě zajímá co žijeme, tak se zeptej.
Pokud chceš opruzovat jako myslivec či kjubik, tak si to laskavě nechej od cesty: odpuštění, milost a svoboda, které jsou v Ježíši a život, který pro Ježíše žijeme, je pro nás to nejvzácnější.
Pokud budeš dál prudit a vymýšlet si o mne nesmysly, budu si s tebou dál psát jako s retardovaným.
Pokud se budeš zajímat o to, co žijeme, rád ti odpovím a vysvětlím cokoliv tě bude zajímat.
Toník
|
| NadřazenýSmrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 21. říjen 2014 @ 09:44:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | ..."Pokud sis tedy ty udělal ten závěr, že Bůh potřeboval odpuštění té rodiny na to, aby tomu tátovi odpustil či mohl odpustit hříchy, tak to byl samozřejmě tvůj autentický závěr, ale závěr mylný, chybný. "...
To se ti to v hlavě pěkně převrátilo!
Já tvrdil, že Bůh čekal na odpuštění členů té rodiny jejich otci proto, aby konkrétně jim ostatním členům mohl odpustit jejich vlastní hříchy. To jsem doložil příkladem z Písma!
..."Bůh tomu tátovi odpustil dávno před tím, než mu odpustila jeho rodina. Ta rodina jen dělala z milosti to, co viděla u svého Pána."...
Jak jsi přišel na to, že Bůh tátovi odpustil jeho hříchy, i když stále zůstal zatvrzelým hříšníkem?
"Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže
totiž nebudete věřit, že já jsem, zemřete ve svých hříších."
(J 8,24).
Bez pokání není odpuštění hříchů!
Nějak jsem nepostřehl, že bys hovořil o tom, že onen táta učinil pokání ze svých hříchů.
..."Život, který žiji a do kterého jsem vešel skrze Pána Ježíše Krista, je věčný život."...
Pozemský život, který nyní žiješ, je životem časným, je ohraničen našim početím a smrtí těla. (Mé vysvětlení najdeš v mém komentáři ke Slávkovi).
Stále jsi mě jasně a srozumitelně neodpověděl na to, zda je ten život, který žiješ (podle tebe věčný život) životem stále tvým, nebo čí je to vlastně život.
To je hodně podstatné.
To není o tom, že bych já snad nějak prudil nebo si o tobě vymýšlel nesmysly. To zatím zvládáš o sobě bravurně ty sám.
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 21. říjen 2014 @ 19:37:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | To se ti to v hlavě pěkně převrátilo!
Stando, pokud jsem nepochopil ten tvůj chybný závěr, je to proto, že jsi ho neuvedl. Pokud sis nemyslel, že Bůh potřeboval čekat s odpuštěním na člověka, tak to sis nemyslel dobře. Budu rád, když příště nejdříve uvedeš ten závěr, abych věděl, na co reaguješ.
Já tvrdil, že Bůh čekal na odpuštění členů té rodiny jejich otci proto, aby konkrétně jim ostatním členům mohl odpustit jejich vlastní hříchy. To jsem doložil příkladem z Písma!
Jasně, samozřejmě. Ale to ses spletl. To byl chybný závěr. A v tom článku jsem psal, jak to bylo.
Ti lidé tomu tátovi samozřejmě odpustili. Bůh nemusel na nic čekat. Bůh nepotřebuje čekat na člověka aby někomu odpustil hříchy.
Snad to bylo složité, že jsi to nepochopil, tak ještě jednou, popořadě.
1. Bůh odpustil lidem. 2. Část rodiny přijala odpuštění hříchu od Boha. 3. Díky tomu odpuštění odpustili i oni sami.
Tedy tomu tátovi odpustili ti lidé bez toho, že by činil pokání.
Tvůj závěr že "není odpuštění bez pokání" je tedy mylný.
V křesťanském životě je to často tak, že nás Bůh vede k odpuštění dříve, než ten, kdo nám ublížil, činí pokání. Pokud se podívám na svůj život, tak mohu říci, že v naprosté většině případů.
Tedy: V našem životě je to zpravidla tak, že lidem odpouštíme aniž bychom viděli jejich pokání. To odpuštění totiž rozvazuje pouta hříchu.
Stále jsi mě jasně a srozumitelně neodpověděl na to, zda je ten život, který žiješ (podle tebe věčný život) životem stále tvým, nebo čí je to vlastně život.
To je hodně podstatné.
Stando, na tuto otázku jsem ti jasně a srozumitelně v našich diskuzích odpověděl asi 50x. Problém je v tom, že sis zatím mou odpověď nepřečetl. Kdyby tě zajímala tak se zeptej.
Toník
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 22. říjen 2014 @ 09:58:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku tvoji odpověď jsem si samozřejmě přečetl, ale je natolik nesmyslná, že ji neberu. A nemohu uvěřit, že ji myslíš vážně.
..." Žiji věčný život. Ten život však není můj život, ale ten život patří Pánu Ježíši Kristu"...
Ty tedy podle svého vyjádření žiješ doslova cizí život, žiješ život někoho jiného, nežiješ svůj život, žiješ život Ježíšův.
Když tedy zhřešíš, zhřeší vlastně Ježíš?
Nevidíš absurdnost takové víry, takových vyhlášení?
Není to správně tak, že stále žiješ svůj život (život časný na této zemi), ale že jsi ho z vlastního rozhodnutí svěřil pod patronaci Ježíše Krista? Aby tě chránil, aby ti pomáhal, aby s tebou spolupracoval na díle, které máš ty v tomto světě vytvořit? Abyste spolu byli "dvojka" v díle, přece jen o trochu lepší než Pat a Mat?
A po smrti že budeš z tohoto stále tvého života skládat účty?
..."Bůh nepotřebuje čekat na člověka aby někomu odpustil hříchy."...
"Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže
totiž nebudete věřit, že já jsem, zemřete ve svých hříších."
(J 8,24).
Proč si myslíš, že jsem tě upozornil právě na toto místo Písma?
Bez pokání hříšníka a jeho odvrácení od zla Bůh hříšníkovi jeho hříchy neodpustí.
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 23. říjen 2014 @ 06:28:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, vím, že je to pro tebe složité, ale zkus to pochopit, mášli tedy ochotu.
Je to podobné, jako když byli dřív otroci.
Človek žil život, ten život se mu nepovedl, upadl do dluhů, dluhy překročily jeho možnosti a toho člověka vzali a prodali na trhu. Už nepatřil sám sobě, neměl svobodu, ale patřil tomu, komu byl prodán.
Nebo někam vtrhla horda nepřátel, pobila co mohla a zbytek prodala do otroctví. Ti, co byli prodáni, nepatřili sami sobě, ale patřili jejich otrokářům
To je situace člověka v hříchu.
Z otroctví se člověk dostane buď tak, že ho někdo vykoupí nebo tak, že ho někdo vysvobodí bojem, velikou mocí.
To je i naše situace v Pánu Ježíši Kristu.
Ježíš nás vysvobodil ze hříchu, z toho otroctví. Zaplatil za hřích. Nezaplatil otrokáři penězi, předobrazem toho vykoupení je Izrael a Egypt. Zaplatil za nás tak, jako Bůh zaplatil za Izrael Faraonovi.
Protože nás Ježíš vykoupil, nejsme sami svoji. Náš život patří pánu Ježíši. Žiji pro Ježíše. Kdyby Ježíš nebyl a nevysvobodil mne, už tu nejsem.
Vím, co žiješ, žil jsem to sám také a chápu, že to co píšu je asi pro tebe absurdita a nemůžeš věřit, že to myslím vážně.
Tak věz, že to opravdu myslím vážně.
Ten život, který nám Pán Ježíš dal, není život, který by končil. Končí jen život těla a krve. Smrt těla a krve je v tom životě nepodstatná.
Toník |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 23. říjen 2014 @ 10:57:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku
položil jsem ti několik otázek. Neodpověděl jsi mi ani na jednu.
Já rozumím tomu, co výše říkáš a dokonce s tím i souhlasím. Ale vyjadřuješ se paralelně k něčemu trochu jinému, než o čem jsme mluvili doposud.
Ten život, který Kristus proměnil (narození shůry), milost posvěcující a pomáhající, je pořád naším životem. Žijeme svůj život - až na jeho konci z něj budeme skládat účet. Bůh nemá potřebu nám náš život sebrat, naopak on má zájem s námi prožívat vzájemný vztah - a k tomuto prožívání vztahu je samostatný život u člověka nutnou podmínkou.
Proto hříchy, které pácháme, jsou stále našimi hříchy a to my za ně neseme odpovědnost. A dobré skutky, které taky občas "pácháme", jsou společným dílem našim i Ducha svatého, který nás k takové činnosti povzbuzuje.
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 23. říjen 2014 @ 19:22:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, a kterou mojí odpověď sis zase nepřečetl?
Ptal ses, komu patří můj život. Odpověděl jsem ti. Nejdřív píšeš, že je moje odpověď nesmyslná, když ti jí podrobně rozepíšu, napíšeš že rozumíš a souhlasíš.
Já píšu stále o tomtéž. To se tedy ze dne na den tak proměnil tvůj postoj, že jsi to fakt pochopil o čem píšu?
Pokud jsi pochopil, o čem píšu, jaká odpověď ti ještě schází? O čem jiném jsi ty psal než o tom, komu patří můj život a jestli je věčný nebo ne?
Bůh nemá potřebu nám náš život sebrat..
Ani mně neměl potřebu Bůh můj život sebrat.
Já jsem měl ale velmi, velmi silnou potřebu Bohu svůj život vydat. A mám dodnes. Z důvodů, o kterých se tu bavíme.
Toník
|
]
|
|
