Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak (vy)řešit pat (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 20. červenec 2014 @ 08:42:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | To, že jsi správně nepochopil učení římskokatolické církve v některých konkrétních oblastech, jsem ti už vysvětloval mnohokrát.
Jak víš, že zrovna ty jsi pochopil učení ŘKC správně?
Jsem dalek toho, že bych někomu snad nemoc přál, ale není vyloučeno, že za nějaký čas ty nebo já budeme stejně na nemoc umírat. A budeme třeba i mít bolesti a uzdravení nikde. Nakonec zemřeme.
Jak se s takovou situací pak vyrovnáš?
Už jsem ti psal, že smrt těla je pro nás nepodstatná, podružná věc, nejsme náboženství, které by uctívalo Smrt a její okamžik a nemáme modliteby či domy plné rozkouskovaných mrtvol a neuctíváme je.
Když zemře naše tělo, půjdeme do nebe, k Bohu. Dostaneme nové tělo. V nebi pak už nebude pláč, žal, nemoci ani žádné trápení. S takovou situací se tedy vyrovnám velmi snadno, protože na tu chvíli se už docela dlouho těším.
Zkus si někdy přečíst písmo svaté na dané téma. Jen tak, nedomýšlet si, co tam není, ale číst si, co v něm je.
Třeba co říkal a psal apoštol Pavel:
Vždyť žít pro mne znamená Kristus a zemřít zisk. Jestliže tedy mám žít dále v těle, znamená to pro mne užitek z práce a nevím, co bych zvo Najít lil. Přitahuje mě obojí: Mám touhu odejít a být s Kristem, což je mnohem, mnohem lepší; ale zůstat v těle je nutnější pro vás.
Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, při zvuku poslední polnice. Zazní polnice, a mrtví vstanou Najít jako neporušitelní a my budeme proměněni. Neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: ‚Smrt byla pohlcena ve vítězství.‘
****** Ale znamená to také to, že se skrze utrpení připodobňujeme Kristu a můžeme své utrpení nabídnout k užitku ostatních lidí (po vzoru Krista), k užitku celé církve.
Jak se rakovinou nebo depresí připodobňuješ Kristu? Jaký užitek má rakovina či deprese nebo jiná nemoc pro ŘKC, pro ostatní lidi, Stando?
Toník
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak (vy)řešit (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 20. červenec 2014 @ 10:24:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Jak víš, že zrovna ty jsi pochopil učení ŘKC správně?"...
Proto jsem stále římskokatolíkem, zatímco ty jsi od římskokatolické víry odpadl.
..."Jak se rakovinou nebo depresí připodobňuješ
Kristu? Jaký užitek má rakovina či deprese nebo jiná nemoc pro ŘKC, pro
ostatní lidi,"...
Rozumím, že je to analogie na pochopení náročná.
Jaký užitek pro nás mělo bičování a trním korunování Krista? Jaký užitek pro nás měly všechny útrapy, které na svých cestách zakoušel?
Jaký užitek pro nás mělo utrpení apoštola Pavla?
"Nyní se tedy raduji ve svých utrpeních pro vás a svým
tělem doplňuji to, co zbývá z Kristových soužení pro jeho tělo,
jímž je církev.
"
Až zde pochopíš smysl, pochopíš smysl i utrpení vlastního.
..."Už jsem ti psal, že smrt těla je pro nás nepodstatná, podružná věc"...
Smrt těla je čas Pánovy žně.
Žně jsou pro zemědělce významným okamžikem zúčtování. Jaký význam by pro rolníka měla bohatá úroda během roku, kdyby ji třeba těsně před sklizní zničilo krupobití - v případě člověka hřích?
Projevem Boží lásky je shovívavost s člověkem, trpělivost. Bůh dává člověku příležitost k nápravě.
I v každém z nás roste spolu koukol se pšenicí (ve smyslu Ř 7).
Smrt se tedy nijak neuctívá, ale ani se jí nijak nepohrdá a netváříme se, jako by neexistovala, nebo jako by se nás netýkala. Je to nesporně lidsky těžká a významná chvilka v životě člověka, protože až tehdy se setkáme s Kristem tváří v tvář a až tehdy se bude posuzovat užitek z úrody na poli každého z nás.
A ty zde vystupuješ jako člověk, kterému se podařilo si vsugerovat, že je takový borec, že už nyní mu může být smrt ukradená.
Pro víru ve vzkříšení z mrtvých jsme přesvědčeni, že už nyní jsou všechna těla zemřelých v Božím vlastnictví. Budou vzkříšena a vytvoříme spolu všichni společenství v Kristu. Lidské ostatky nejsou pro nás jen prázdná hmota, ale stále se identifikují s osobností člověka, který je už nyní spolu s Kristem.
Já ale hovořil hlavně o smyslu utrpení před smrtí!
Jaký význam má pro člověka utrpení a jak s ním může člověk naložit, jak se k tomu postavit, jak vlastní utrpení přetransformovat pro užitek jiných..
..."nejsme náboženství, které by uctívalo Smrt"...
Jak jsem postřehl ze tvých minulých komentářů, patříš mezi malou skupinu lidí, kteří si posunuli původní význam slova "náboženství".
Pro vás neplatí význam tohoto slova, definovaný třeba na Wiki takto: "Náboženství je moderní souhrnný pojem pro velmi rozmanité
soustavy jednání, symbolů a představ, jimiž různá společenství vyjadřují
reálný, životní, osobní vztah k transcendentní zkušenosti."
Dali jste tomuto slovu nový pejorativní obsah: jako "náboženství" označujete víru lidí, kteří věří jinak, než vy (pochopitelně oni jsou ti, co věří špatně!). Pak vznikají zbytečná nedorozumění, protože náboženství označuje souhrn všech vír, včetně těch přirozených pohanských, ale také včetně víry křesťanské..
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak (vy)ř (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 21. červenec 2014 @ 09:06:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, Anneliese Michel či Matka Tereza, které pochopily a žily učení ŘKC stejně, jako já, zůstaly až do konce života římskými katoličkami.
Co přesně si představuješ, že jsem z toho učení ŘKC pochopil špatně a co ty jsi pochopil dobře?
Až zde pochopíš smysl, pochopíš smysl i utrpení vlastního.
Opět ses hezky vynul odpovědi, Stando, jak je tvým zvykem když dojde na realitu a konkrétní věci, konkrétní příklady.
Jaký užitek pro nás mělo bičování a trním korunování Krista? Jaký užitek pro nás měly všechny útrapy, které na svých cestách zakoušel?
Jaký užitek pro nás mělo utrpení apoštola Pavla?
To samozřejmě chápu.
Ježíš nesl moje nemoci a moje bolesti, nesl můj trest za hřích, byl trestán pro můj pokoj. Ježíš tedy nenesl svoje utrpení za sebe, ale nesl cizí utrpení pro druhé.
Apoštol Pavel nesl evangelium ježíše Krista a byl jeden z těch, kteří ho přinesli mnoha dalším lidem - snad i ke mně. I když ke mně se dostalo evangelium spíše přes učedníka, který se jmenoval Addai. když Apoštol Pavel tedy trpěl pro evangelium, když ho nábožensští fanatici ukamenovali, když ho kousnul jedovatý had, a tak, bylo to pro to, že byl na cestách s evangeliem.
Utrpení Ježíše tedy pro mne mělo smysl, stejně jako utrpení učeníků, kteří nesli evangelium.
Na to jsem se ale neptal. Takže znovu jednoduchá otázka na praktickou realitu života.
Jaký užitek by mělo utrpení Ježíše, kdyby nesl jako lidé svoje vlastní nemoci a svůj vlastní trest sám za sebe? Jaký užitek by nesl apoštol Pavel, kdyby místo na cestách ležel doma na posteli s rakovinou?
A ty zde vystupuješ jako člověk, kterému se podařilo si vsugerovat, že je takový borec, že už nyní mu může být smrt ukradená.
Ano, takto se ti to převrací ve tvé hlavě díky tomu, co máš v srdci.
Ve skutečnosti jsem člověk, kterého vykoupil Ježíš Kristus a on také o mne rozhoduje, protože mu patřím. Nerozhoduje o mne ani Smrt, ani její okamžik či hodina. Smrt pro mne není rozhodující, rozhodující je pro mne Ježíš. To jen tobě se to díky tvému převrácenému srdci a tomu, v čem žiješ, převrací do karikatur nebo je to pro tebe jen "prázdná fráze".
Kdyby ses obrátil a přijal Ježíše, nedělo by se ti to.
Toník |
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: J (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 21. červenec 2014 @ 18:25:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, tušil jsem, že se odpovědi na jednoduché otázky vyhneš, jako vždycky, když se zamotáš do svých vlastních sítí.
Pokud své utrpení nemoci neseš jenom sám za sebe, užitek ani smysl to pochopitelně nemá žádný.
Tak jen pro zajímavost, Stando: Ty, když jsi nemocný, neneseš své utrpení jenom sám za sebe? Neseš ho i za někoho jiného? Pokud ho neseš za někoho jiného, tak jak to prakticky děláš? Za koho a jak konkrétně jsi naposled nesl své utrpení a svou nemoc?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 22. červenec 2014 @ 12:18:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já se snažím na všechny tvé otázky odpovědět. Ale na příval otázek, z nichž každá vyžaduje rozsáhlou odpověď, občas reagovat nedokážu.
Už jinde jsem ti vysvětloval, že utrpení nemoci se netýká jen toho konkrétního nemocného, ale i všech lidí kolem. Těm se otevírá příležitost mu v nemoci službou ulevit, skrze realitu utrpení si srovnávat své životní hodnoty, projevovat navzájem lásku.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 23. červenec 2014 @ 07:03:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, tady to nebyl příval otázek, ale jedna jednoduchá otázka:
Když jsi nemocný, neseš svou nemoc sám za sebe, nebo ne?
Samozřejmě chápu, že ses zase zamotal do svých sítí a nemůžeš jednoduše odpovědět. Předpokládám, že tě v ŘKC učí o "pokladu církve" totéž, co nás a ty to nechceš přiznat, abys uznal, že jsem učení ŘKC pochopil docela stejně dobře, jako Annelise Michel nebo jako Matka Tereza. Natloukli vám do hlavy, že "ten kdo odešel z ŘKC nepochopil její učení" tak jako kdysi nám, takže tenhle postoj musíš držet hlava-nehlava.
Píšete tu o zamyšlení. Zkus se někdy zamyslet, co v tomto tématu předvádíš ty.
Máš "boha", který tě klidně zabije rakovinou abys nepřišel o věčný život protože si vidí dál než na špičku nosu, ale pokud jde o věčný život, tak stejně nevíš, jak to vlastně dopadne. Přes převrácenost vašeho boha a strašlivé prostředky, které používá aby vás vychoval, není úplně jasné, jak to s vámi dopadne, zda budete mít věčný život, nebo ne.
Píšeš, že já jsem pochopil ŘKC učení špatně, ale když se tě zeptám co konkrétně, je pro tebe potřeba "rosáhlá odpověď" či nevíš. Nebo víš, ale kdybys to napsal, zjistilo by se, že jsi učení ŘKC pochopil stejně špatně a věříš témuž.
Utrpení nemoci se opravdu netýká jen toho člověka, ale i lidí okolo něj. Jeho nejbližší trpí s ním, často i stejně, nebo hůře než on. Tomu nemocnému pomáhají, nesou jeho nemoc spolu s ním. Ten nemocný svým nejbližším nepomáhá, protože leží třeba v komatu na kapačkách, nebo má dost starostí sám se sebou aby svou nemoc zvládl.
Ale na to jsem se neptal, Stando. Ptal jsem se na nemocného:
Když jsi nemocný, neseš svou nemoc sám za sebe, nebo ne?
Pokud ho neneseš sám za sebe, ale za jiné, jak se to stane, pokud se to nestane virtuálně přes "poklad ŘKC" a odpustky, jak to učili v ŘKC nás a o čemž píšeš, že jsem to "správně nepochopil"?
|
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 25. červenec 2014 @ 08:59:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Cožpak nevidíš, že věci jsou jinak než ve tvojí hlavě, že realita neodpovídá tvým vysněným představám?
Stando, nevidím, jaké představy jsi mi tvými motanicemi ve tvé hlavě vysnil.
Budu rád, když nejdřív sesumíruješ, co sis vlastně v hlavě vysnil a pak se zeptáš, protože nejsem jasnovidec a nemůžu reagovat na to, co máš v hlavě a nenapíšeš.
Pokud by ses ptal na něco, co mám v hlavě já, tak jsem ti odpovídal výše. Ještě jednou, co jsem napsal, s doplněním jak věcem rozumím já:
Nemoci rozumím tak, že když člověk nemoc či posedlost nepřijme (tak, jak nás to kdysi učili v ŘKC, kde nás učili, že máme nemoci a posedlosti přijímat a nést) ale vzepře se té nemoci či démonu (tak, jak to učí Ježíš či apoštolové) a přijme uzdravení nebo vysvobození, tak je to z mého pohledu v pořádku a nevzpírá se tím Bohu, ale vzpírá se původci nemoci (kterým je Hřích a jeho sluhové).
Pokud člověk nemoc přijme, nevzpírá se jí, nechce uzdravení, tak je to jistě jeho svobodné rozhodnutí, byť třeba zmanipulované sektou některým z karmických náboženství (například budhismem či náboženstvím královny nebes). Takovému rozhodnutí nebudu bránit, ale takovou situaci nepovažuji za dobrou a pokud mohu takovému člověku z jeho situace pomoci, rád mu pomůžu. I proto, že kdysi lidé z takové situace pomohli mně.
Pokud bys měl nějakou připomínku nebo dotaz k tomu, co píšu já, k mým názorům, rád ti odpovím. Pokud máš nějakou připomínku k tomu, co se ti z tvého převráceného srdce vylíhlo ve tvé hlavě, a chceš na to odpověď ode mne, napiš prosím nejdřív tu tvojí myšlenku, které oponuješ, ať mohu vědět, na co oponuješ a na co mám tedy vlastně reagovat.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 26. červenec 2014 @ 09:20:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Nemoci rozumím tak, že když člověk nemoc či
posedlost nepřijme (tak, jak nás to kdysi učili v ŘKC, kde nás učili, že
máme nemoci a posedlosti přijímat a nést) ale vzepře se té nemoci či
démonu (tak, jak to učí Ježíš či apoštolové) a přijme uzdravení nebo
vysvobození, tak je to z mého pohledu v pořádku a nevzpírá se tím Bohu,
ale vzpírá se původci nemoci (kterým je Hřích a jeho sluhové)."...
Jak mám toto tvé tvrzení zasadit do mého obrazu světa, kde každá událost se děje s Božím svolením? Do světa skutečného, reálného, kde bez Boží vůle člověku nespadne ani vlas s hlavy?
Pokud v tomto světě onemocníš, onemocníš z Božího dopuštění. Bůh s tvým onemocněním musí nejdřív souhlasit. Nemoc přitom vůbec nemusí být přímý následek hříchu, ale třeba jen životní zkouška, která nás má posunout blíže k Bohu.
Nemoc tedy máme nést jako součást svého životního kříže. Toto nesení kříže v sobě přirozeně obsahuje i bojovat proti nemoci za uzdravení. Je těžší bojovat a vynakládat úsilí, námahu, než pasívně přijímat. Pasivita není postojem křesťana. V tomto jsi učení ŘKC vůbec nepochopil.
..."původci nemoci (kterým je Hřích a jeho sluhové)"...
Zní to sice rétoricky hezky, ale jdi do hloubky: hřích není osobou, nemá rozum a svobodnou vůli.
A sluhové hříchu - to má být vlastně kdo konkrétně?
Hřích je především zvráceným postojem tvora, většinou doprovázený i zvráceným skutkem. To je ve skutečnosti hřích.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 28. červenec 2014 @ 07:16:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Jak mám toto tvé tvrzení zasadit do mého obrazu světa, kde každá událost se děje s Božím svolením? Do světa skutečného, reálného, kde bez Boží vůle člověku nespadne ani vlas s hlavy?
O tom jsme se bavili níže v diskuzi s Bylinou.
Myslím si totéž i o světě božího dopuštění, světě, kde máte svobodu hřešit a kde vám váš bůh schvaluje zlo a souhlasí se hříchem.
Věřím tomu, že Bůh nechce, aby ani lidé ve světě vzpoury žijící v božím dopuštění nesli následky hříchu a že když jsou v tomto světě uzdraveni, nepovažuji to za vzpouru proti Bohu ani za vzpouru proti jeho řádu. Naopak pevně věřím, že Bůh chce, aby i lidé vzpoury byli uzdraveni a vysvobozeni a poznali Boží milost.
Zní to sice rétoricky hezky, ale jdi do hloubky: hřích není osobou, nemá rozum a svobodnou vůli.
Jejej, Stando. Jak to víš, že Hřích není osobou? Z čeho tak usuzuješ?
A sluhové hříchu - to má být vlastně kdo konkrétně?
Sluhové hříchu jsou ti, kdo se vzbouřili proti Bohu nebo v té vzpouře proti Bohu žijí.
Nemoc tedy máme nést jako součást svého životního kříže. Toto nesení kříže v sobě přirozeně obsahuje i bojovat proti nemoci za uzdravení. Je těžší bojovat a vynakládat úsilí, námahu, než pasívně přijímat. Pasivita není postojem křesťana. V tomto jsi učení ŘKC vůbec nepochopil.
Hned dva omyly v jednom odstavci.
První je klasická Standovina: Vymyslel sis ve své hlavě něco o pasivitě a teď tomu statečně oponuješ. O pasivitě já vůbec nepsal ani jsem nic takového nemyslel. Už jen z této věci je vidět, jak málo znáš ŘKC učení. Když nás v ŘKC učili přijímat nemoci a posedlosti a nést je, nikdy nebyla řeč o nějaké pasivitě, jak sis to ty vymyslel v hlavě. Vždy nás učili přijímat a nést nemoc aktivně, vědomě a obětovat jí za jiné.
Znovu: Zkus si přečíst příběh Anneliese Michel. Její příběh je výsledkem kombinace učení, které prodělala v ŘKC a zjevení "krásné paní", podobně jako příběh Matky Terezy. Pochopil a žil jsem ta zjevení a učení ŘKC stejně, jako ony. Zajímalo by mne, co jsem tedy na tom ŘKC učení pochopil špatně. To, co sis prozatím vymyslel, že jsem pochopil špatně, nebylo pravda, pasivitu sis vymyslel jen ve své hlavě.
Druhá věc je nesmysl: Samozřejmě, že je jednodušší a lehčí vzít si při angíně antibiotika, než angínu nést. Samozřejmě je jednodušší a lehčí být vysvobozen z démonické posedlosti, než démona nosit ve svém těle.
Snad možná krátkodobě je "jednodušší" a "lehčí" věci přijímat a nést, tak jako je "jednodušší" a "lehčí" vzít si flašku nebo si šlehnout když je úzko, otevřít si porno když schází žena, půjčit si, když nejsou peníze či cokoliv jiného běžného ve světě božího dopuštění, kde vládne bůh, který schvaluje zlo a souhlasí s lidským hříchem.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 28. červenec 2014 @ 09:11:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Jak to víš, že Hřích není osobou? Z čeho tak usuzuješ?"...
Proč dáváš otázku, na kterou jsi odpověď už dopředu dostal?
Hřích je především zvráceným postojem svobodného tvora, většinou doprovázený i zvráceným skutkem. To je ve skutečnosti hřích.
..."O pasivitě já vůbec nepsal ani jsem nic takového nemyslel"...
Pak je tu mezi námi nějaké nedorozumění: " ...v ŘKC, kde nás učili, že máme nemoci a posedlosti přijímat a nést ..."
Člověk posedlý za svoji posedlost nemůže, je obětí. Posedlost je dílem zlého ducha. Přijmout tento stav, smířit se s tímto stavem, by znamenalo právě pasivitu. Bojovat, usilovat se z tohoto stavu vymanit, znamená aktivitu a ta je pravým křesťanským postojem.
Toto aktivní úsilí, tento boj a z něj plynoucí utrpení lze teprve obětovat v něčí prospěch (je to aktem lásky),
samotný stav posedlosti nebo nemoci principiálně nelze za nikoho obětovat, protože tento stav není naším dílem.
..." Samozřejmě, že je jednodušší a lehčí vzít si při angíně antibiotika, než angínu nést."...
Jde zde o volbu menšího zla. Je třeba zohlednit četnost užívání antibiotik, poněvadž mají neblahé vedlejší důsledky na zdraví člověka. Na druhé straně, bez antibiotik vysoké teploty jsou přirozenou reakcí organismu proti nemoci a v dlouhodobém důsledku posilují vlastní imunitu. Takže správný lékař se rozhoduje individuálně podle stavu pacienta a zvažuje obě možnosti.
Takže znovu: angínu nést znamená pro mě pasivitu. S angínou bojovat, znamená pro mě aktivitu. Bojovat lze dvěma způsoby: antibiotiky, nebo vyburcováním vlastní imunity (třeba španělským pláštěm). Až toto utrpení vlastního boje lze nabídnout k užitku druhého, poněvadž až to je lidskou zásluhou. Nicnedělání spojené s utrpením je bezcenné.
..."Samozřejmě je jednodušší a lehčí být vysvobozen z démonické posedlosti, než démona nosit ve svém těle."...
Opak je pravdou.
Pokud posedlý člověk nebojuje, démon jej netrápí - nemá k tomu důvod. Je spokojen se současným stavem.
Pokud se člověk vzepře a požádá o pomoc církev, démon se brání vymítání a trápí posedlého všemi možnými způsoby. Vymítání je bojem, znamená obrovské úsilí všech zúčastněných, obrovskou námahu a jako každý boj i riziko prohry.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 28. červenec 2014 @ 21:35:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Hřích je především zvráceným postojem svobodného tvora, většinou doprovázený i zvráceným skutkem. To je ve skutečnosti hřích.
A co když je hřích především ajitel, otrokář, který vlastní člověka, drží ho v otroctví?
Já vím, v tomhle Ježíši nevěříš as neustále máš něco proti. Ale zkus se někdy nad jeho slovy zamyslet.
Kdo hřeší, je otrokem hříchu.
Pak je tu mezi námi nějaké nedorozumění: " ...v ŘKC, kde nás učili, že máme nemoci a posedlosti přijímat a nést ..."
Snad nedorozumění. Nebo ses zamotal do svých kliček a nechce se ti přiznat, že vás učí totéž, co nás. A nebo neznáš ŘKC učení na dané téma a tvoje slova že jsem mu správně neporozuměl jsou jen tvé prázdné machrování.
Můžeš si přečíst třeba citaci exorcisty, který s ní pracoval: „Zdá se mi být odůvodněné, že se zde jedná o případ posedlosti jako zástupného pokání. ... V případě posedlosti jako pokání je úloha exorcisty velmi namáhavá, poněvadž vůbec není snadné pochopit smysl pokání. Jediná útěcha, jakou člověk jako nezasvěcená osoba má, je to, že hrozným utrpením je zachráněno mnoho duší."
Můžeš si i přečíst, jak uvažuje dětský nebo mladý mozek, zmagořený takovým nebezpečným učením sekty:
Panna Marie Anneliese sdělila: ,,Mému srdci působí velké utrpení, že v tomto čase mnoho duší odchází do pekla. Je třeba učinit oběť za kněze, za mládež. Chtěla bys učinit pokání za tyto duše, aby tolik lidí netrpělo v pekle? " Anneliese, byla po tomto zjevní náhle plna energie a překvapené mamince ukazovala, že může tančit a běhat. Když však maminka vyslechla co se přihodilo, zesmutněla, poznala, že její dceru čeká nelehké rozhodnutí. Anneliese tři dny klečela před křížem a modlila se, aby mohla odpovědět Panně Marii na její těžkou otázku. Po třech dnech řekla mamince:,,Maminko, když nepřijmu pokání za duše, mnoho těch duší přijde do pekla a já budu cítit vinu. Maminka i Anneliese byli velmi smutné, obě již pocítily tíhu přetěžkého kříže a kříž se měl stát ještě těžším, těžkým až k smrti. Anneliese si ve své dobrotě a lásce vybrala tu nejtěžší cestu.
To je učení, které jsem slyšel v ŘKC a nikde jinde, nevymyslel jsem si ho. Ten exorcista to učení asi taky neslyšel u evangelíků nebo charizmatiků, když to byl římský katolík. Ani Anneliese to učení neslyšela u baptistů.
Samozřejmě, že v podobných sektách nenutí nikdo nést démonickou posedlost. Jen nám dávali tohle učení o zástupném nesení utrpení jako příklad a když je člověk mladý, nemá zkušenost, tu ďábelskou léčku neprohlédne. Zařizovali jsme se podle vzorů, které nám předkládali.
Opět: Tvrdil jsi, že jsem ŘKC učení pochopil špatně a pak píšeš v bleděmodrém totéž, jak jsem ŘKC učení pochopil já. Pochopil jsi tedy ŘKC učení v této věci tak, jako já. V čem konkrétně jsem ho tedy já pochopil špatně?
Opak je pravdou.
Pokud posedlý člověk nebojuje, démon jej netrápí - nemá k tomu důvod. Je spokojen se současným stavem.
Myslím, že bys neměl psát o věcech, kterým nerozumíš, je to dost trapné. Naivní poučky mrtvého náboženství se k tématu fakt moc nehodí.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 29. červenec 2014 @ 09:16:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."„Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu. A otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn. Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní. Vím, že jste potomci Abrahamovi, ale usilujete mne zabít, protože mé slovo nemá ve vás místo"...
Ve smyslu: jste sice potomci Abrahamovi, ale jako byl Izmael - váš hřích vám vzal zaslíbení, jste otroci, potomci otroků.
..."každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu"...
Hřích však není cizí samostatnou osobou, která by nás vlastnila!
Svody těla, světa a ďábla jsou příčinou hříchu.
Kdo činí hřích, stává se otrokem své vlastní zvrácenosti, své vlastní pokřivenosti. Křiví se stále víc. Ani ďábel v nás samotný hřích nečiní, jen k němu navádí. Cizímu otrokáři by se člověk dovedl postavit, proti sobě samému je bezmocný a odkázán na pomoc zvenčí, na milost od Boha.
Hřích je především zvráceným postojem a rozhodnutím svobodného tvora, většinou doprovázený i zvráceným skutkem. To je ve skutečnosti hřích.
..."To je učení, které jsem slyšel v ŘKC a nikde jinde"...
Příběh Anneliesse není učením církve.
Já, jako římskokatolík, se s ním setkal až zprostředkovaně od tebe.
Internet je pro mě sice zdrojem mnoha informací, ale jsem si vědom, že neumí rozlišovat, která informace je pravdivá a která nikoli. Neposoudím, nakolik a v čem je příběh zkreslený a proto k němu nebudu zaujímat žádný postoj.
Pokud posedlý člověk z démonem nebojuje, je démon spokojený se současným stavem. To není učením žádného náboženství, ale prostý rozumový závěr. Je na pováženou, jestli tvůj rozum proti čemusi tak logickému a pochopitelnému protestuje.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 29. červenec 2014 @ 18:13:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Příběh Anneliesse není učením církve.
A někdo si snad myslí, že ano?
Já, jako římskokatolík, se s ním setkal až zprostředkovaně od tebe.
To je možné. Ale učení, které Anneliese žila, znáš dobře, i když se tváříš, že ne.
Internet je pro mě sice zdrojem mnoha informací, ale jsem si vědom, že neumí rozlišovat, která informace je pravdivá a která nikoli.
Pokud posedlý člověk z démonem nebojuje, je démon spokojený se současným stavem. To není učením žádného náboženství, ale prostý rozumový závěr. Je na pováženou, jestli tvůj rozum proti čemusi tak logickému a pochopitelnému protestuje.
Já vím, ta tvoje "logika". Kdyby tě někdy zajímalo, jak je to ve skutečnosti a ne v tvojí hlavě, tak si o tom něco zjisti.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 30. červenec 2014 @ 08:47:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Příběh Anneliesse není učením církve. ...A někdo si snad myslí, že ano?....
Evidentně si to myslíš právě ty:
...v ŘKC, kde nás učili, že máme nemoci a posedlosti přijímat a nést ..."
Snad nedorozumění. Nebo ses zamotal do svých kliček a nechce se ti
přiznat, že vás učí totéž, co nás. A nebo neznáš ŘKC učení na dané téma a
tvoje slova že jsem mu správně neporozuměl jsou jen tvé prázdné
machrování.
Učení katolické církve je v úplnosti docela přehledně zapsáno v římskokatolickém katechismu.
Stačí tedy z něj ocitovat body, ve kterých se učí, že máme nemoci a posedlosti přijímat a nést. Tím mě naprosto uzemníš.
Konfrontuj skutečnost s tím, co je ve tvé hlavě.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 30. červenec 2014 @ 20:10:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Příběh Anneliesse není učením církve. ...A někdo si snad myslí, že ano?....
Evidentně si to myslíš právě ty:
...v ŘKC, kde nás učili, že máme nemoci a posedlosti přijímat a nést ..."
Zas ta tvoje "logika"? Samozřejmě, že si nemyslím, že příběh anneliese je učením církve, ani jsem nic takového nepsal, opět tvůj výmysl z tvých motanic.
Psal jsem o tom, co nás učili v ŘKC. O tom, co učili i Anneliese a podle čeho se řídila, stejně jako jsme se podle něj řídili my.
Učení katolické církve je v úplnosti docela přehledně zapsáno v římskokatolickém katechismu.
Stačí tedy z něj ocitovat body, ve kterých se učí, že máme nemoci a posedlosti přijímat a nést. Tím mě naprosto uzemníš.
Jasně, ten tvůj alibismus a kličkování s katechismem.
Stando, uvědom si, že to, co bylo v našem katechismu a co učili nás je pro tebe "učení středověku". Vaše učení je poněkud dynamické a učí se zrovna to, co se hodí vůdcům vaší sekty.
Když nás učili v ŘKC přijímat nemoci a posedlosti, nést je a obětovat za druhé, prosím tě, čí to bylo učení, když to nebylo učení ŘKC? Kde jsi prosímtě ty vzal ty své učení v článku Poklad církve? To jsi to učení ukrad u mormonů, budhistů nebo jehovistů, když tě to neučili v ŘKC?
Konfrontuj skutečnost s tím, co je ve tvé hlavě.
Skutečnost je ta, že nás v ŘKC učili přijímat nemoci a posedlosti a nést je. Ne pasivně, ale aktivně. Čí to Stando bylo učení, které nás v ŘKC učili, když nebylo učením ŘKC?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 31. červenec 2014 @ 11:52:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jak je zřejmé, máš problém s tím najít v katechismu katolické církve ono učení o tom "že nás v ŘKC učili přijímat nemoci a posedlosti a nést je". A mohl jsi zalistovat třeba i v dřívějším Tomáškově katechismu (v onom "učení středověku") a v takové podobě bys tam nic takového nenalezl.
Tomáškův katechismus je už zastaralý pouze jazykovou formou, nikoli odlišný svým obsahem učení. Porovnáním obsahu obou katechismů nenajdeš v učení jediný rozpor.
Ale to ty sám moc dobře víš.
Že by tak důležitou složku římskokatolického učení o "přijímání nemoci a posedlosti a nést je" v katechismu nezaznamenali?
To se nám snažíš namluvit?
Samozřejmě, že podstata zástupné oběti za druhého tvoří samotný základ křesťanství a vysvětlil jsem tento postoj poměrně podrobně v tebou zmiňovaném článku Poklad církve.
Ty jsi ovšem zcela patologicky obrátil toto učení zcela naruby. Vytvořil jsi karikaturu (musíme prý trpět kvůli samotnému utrpení) a tu se nyní snažíš podsunout římskokatolíkům.
Nikoli, my jsme byli stvořeni ke krásnému životu v síle a zdraví duše i těla.
Ve svém článku popisuji učebnicový příklad syna, který na sebe dobrovolně vzal trest za svoji matku, aby tak naplnil spravedlnost.
Nyní však „v Boha jen věříme, ale dosud ho nevidíme“ (2 Kor 5,7) a
poznáváme Boha „jen jako v zrcadle, nejasně“ (1 Kor 13,12).
Víra
ozařovaná tím, v něhož věří, bývá často prožívána v temnotě. Víra může
být podrobena zkoušce.
Zdá se, že svět, v němž žijeme, je velmi vzdálen
tomu, o čem nás ujišťuje víra; styk se zlem a utrpením, nespravedlností a
smrtí, odporuje radostné zvěsti; to vše může zviklat naši víru a stát
se pro ni pokušením.
Lidé mohou často jako bezděční spolupracovníci s Boží vůlí svobodně
vstoupit do Božího plánu svými skutky, svými modlitbami, ale i svým
utrpením. Tak se pak plně stávají „Božími spolupracovníky“ (1 Kor 3,9) a
jeho království.
Ty říkáš, že člověk nemůže svým utrpením být užitečným pro nikoho jiného.
Prý je toto jenom vlastnost Boha a my se tomuto Kristu nemůžeme připodobňovat. To je chabý argument bez jakékoli reálné opory.
Ježíš hned od počátku přidružil své učedníky ke svému životu; zjevil jim
tajemství království; dal jim účast na svém poslání, na své radosti i
na svém utrpení.
Ježíš mluví o ještě těsnějším spojení mezi sebou a
těmi, kdo ho budou následovat: „Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás …
Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti“ (Jan 15,4-5). A nadto mluví o
tajemném a skutečném společenství mezi svými vlastním tělem a naším
tělem: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm“ (Jan
6,56).
Všechny údy se musí snažit připodobňovat se mu, „dokud nenabudou podoby
Kristovy“ (Mé děti, které opět v bolestech rodím, dokud ve vás nebude zformován Kristus; - Gal 4,19). „Proto jsme přibíráni do všech tajemství jeho
života … spojujeme se s jeho utrpením jako tělo s hlavou; trpíme s ním,
abychom s ním byli oslaveni.“
Naše utrpení, které je součástí života každého člověka přijímáme jako součást Božího plánu, přetavujeme jej láskou, aby se stalo užitkem jiných. Mohu tedy se nejenom modlit za to, aby třeba moji vnuci neztratili víru, ale mohu už nyní na tento účel obětovat i toto své vlastní utrpení. Tím mé vlastní utrpení dostává vnitřní smysl, neboť: "Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele". (J 15,13).
Stále se odmítáš vyjádřit k mé otázce ohledně smyslu Pavlova utrpení v nemoci (slabosti těla - Gal 4,13). Podle mého přesvědčení Bůh zcela záměrně dopustil na apoštola během jeho cesty nemoc, aby jej donutil změnit jeho plán cesty podle Božích záměrů. Apoštol totiž původně zamýšlel jít dál - však nemoc jej Božím řízením přivedla ke Galaťanům. A tak apoštol trpěl i zde pro Kristovo tělo církev. A pro církev zbývá ještě hodně vytrpět i od nás v dnešních dnech. K užitku těch, kteří teprve mají být k víře přivedeni.
Říkáš, že my obyčejní lidé nemůžeme nabídnout své utrpení k prospěchu jiného člověka. Že to nejde, že toto mohl jen Boží Syn.
Neslyšel jsi nikdy životní příběh Maxmiliána Kolbeho, který se v koncentráku dobrovolně přihlásil na smrt místo jiného vězně, otce rodiny?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 04. srpen 2014 @ 19:47:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Jak je zřejmé, máš problém s tím najít v katechismu katolické církve ono učení o tom "že nás v ŘKC učili přijímat nemoci a posedlosti a nést je".
Je zřejmé, že už jsi opět od diskuze nad tématem utekl k vymýšlení lží o diskutujících.
Kdyby tě to zajímalo, tak ne, nemám takový problém.
Že by tak důležitou složku římskokatolického učení o "přijímání nemoci a posedlosti a nést je" v katechismu nezaznamenali?
To se nám snažíš namluvit?
Ptáš se, abys zjistil odpověď?
Ne, to, co sis ty vymyslel se vám nesnažím namluvit.
Ale určitě je někdo, který se ti snaží namluvit různé lži a ty namluvené lži sem pak píšeš do diskuze. A ten "někdo" bude otec lži.
Ty jsi ovšem zcela patologicky obrátil toto učení zcela naruby. Vytvořil jsi karikaturu (musíme prý trpět kvůli samotnému utrpení) a tu se nyní snažíš podsunout římskokatolíkům.
Nic takového se samozřejmě nesnažím a žádnou takovou karikaturu jsem nevytvořil. Nevymyslel jsem si ani můj příběh (ten jsem sám prožil) ani životní příběh anneliese michel či matky terezy a mnoha a mnoha dalších, které nám v této věci dávali za příklad.
Ty říkáš, že člověk nemůže svým utrpením být užitečným pro nikoho jiného.
Říkáš, že my obyčejní lidé nemůžeme nabídnout své utrpení k prospěchu jiného člověka. Že to nejde, že toto mohl jen Boží Syn.
Nic takového jsem neříkal a neříkám, to sis opět vymyslel. Nebo ti to někdo vymyslel do hlavy.
Já jsem ti jenom kladl jednoduché otázky jak to ty prakticky děláš, abys nesl své utrpení v nemoci za někoho jiného (pokud to ověšem umíš a děláš, to nevím), na které jsi zatím neodpověděl.
Samozřejmě, že třeba někdo trpí nějakou nevyléčitelnou nemocí a lékaři objeví nový lék a na něm ten lék testují. A třeba zjistí, že ten lék nefunguje. Nebo funguje. A utrpení toho člověka je užitečné pro další lidi, protože díky takovému testu může být bezpočet lidí uzdraveno. A jsou další způsoby, jak může být nemoc někoho užitečná pro druhého.
Ale aby na sebe vzal někdo nemoci tak, že ten druhý tu nemoc nebude mít, to člověk nedokáže, to umí jenom Bůh. A pokud se někdo v bláznivém náboženském pomatení domnívá, že on to dokáže, rouhá se Bohu. je to totéž, jako kdyby nějaký pomatenec říkal, že je spasitelem světa.
Naše utrpení, které je součástí života každého člověka přijímáme jako součást Božího plánu, přetavujeme jej láskou, aby se stalo užitkem jiných.
A to vás Stando učil kdo to takto dělat, když to není učení ŘKC? Mormoni?
Mohu tedy se nejenom modlit za to, aby třeba moji vnuci neztratili víru, ale mohu už nyní na tento účel obětovat i toto své vlastní utrpení.
A jak to Stando prakticky děláš? Jak to utrpení prakticky obětuješ? Jak se pak stane, že tvoje nemoc způsobí, aby tvoji vnuci neztratili víru? Vezme jim Bůh svobodnou vůli díky tvé nemoci?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 05. srpen 2014 @ 08:34:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Ale aby na sebe vzal někdo nemoci tak, že ten druhý tu nemoc nebude mít, to člověk nedokáže, to umí jenom Bůh."...
Jsem rád, že už jsi konečně správně pochopil ten mechanismus, jak může křesťan po vzoru Krista přinést zástupně oběť za jiného, toto myšlení středověku.
Kdyby přitom člověk nespolupracoval s Bohem, jistě by to byla činnost marná.
Ale Bůh o spolupráci člověka ve prospěch bližního stojí a sám přitom vůbec nezůstává stranou.
(1 Pt 4,8)
Především k sobě mějte vroucí lásku, neboť láska přikrývá množství hříchů.
(Jk 5,20)
Moji bratři, zbloudí-li někdo mezi vámi od pravdy a někdo ho obrátí zpět, ať ví, že kdo obrátí hříšníka od jeho bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.
Toto myšlení středověku je tedy stále učením ŘKC.
..."Jak se pak stane, že tvoje nemoc způsobí, aby tvoji vnuci neztratili víru? Vezme jim Bůh svobodnou vůli díky tvé nemoci? "...
Vůbec ne.
Bůh klidně třeba i dopustí, aby člověk víru dočasně ztratil, aby upadl do hříchu. Ale pokud se celá církevní obec za něho stále modlí (Sk 12,5), přichází mimořádně silná Boží milost. Je nemožné, aby Bůh nevyslyšel modlitby rodičů za takto ztracené dítě. Při návratu k Bohu pak dochází k zajímavému jevu horlivosti ve víře, jehož obdobu známe z vesmírné mechaniky a také ji tam využíváme: Pokud chceš udělit vesmírné sondě rychlost, na kterou její motory samy nestačí, nasměruješ její dráhu těsně vedle hmotné planety. V podstatě tento "řízený pád" sondu díky gravitaci urychlí a katapultuje ji do vesmíru daleko vyšší rychlostí, než by sama vyvinula.
Takto obdobně se stává, že i obrácený hříšník je v dalším životě opravdovější a blíže Bohu, než bez této zkušenosti. Ale ani zde to nejde bez působení "Boží gravitace", oné milosti, kterou si můžeme vymodlit svými modlitbami, láskou a obětmi.
Proto se mé podvědomí vzpírá uvěřit tomu, že by se tví rodiče tebe jako syna zřekli, jak o sobě popisuješ v jednom ze svých článků. Nemůže to být pravda. AŤ je zklamání rodičů nad dítětem jakkoli veliké, dítě vždycky zůstává pro rodiče milovaným dítětem a stále očekávají jeho návrat - úplně jako v podobenství o ztraceném synu - také tam otec vyhlížel jeho návrat.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 05. srpen 2014 @ 19:07:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ale pokud se celá církevní obec za něho stále modlí (Sk 12,5), přichází mimořádně silná Boží milost. Je nemožné, aby Bůh nevyslyšel modlitby rodičů za takto ztracené dítě.
Stando a jak se tato teorie ve tvém světě srovná se tvou svobodou hřešit?
Za tebe se tvoji rodiče nemodlili, nebo za neztracené dítě je možné, aby Bůh tu modlitbu nevyslyšel a ty jsi šel do pekla pro svou zpropadenou svobodu hřešit?
Proto se mé podvědomí vzpírá uvěřit tomu, že by se tví rodiče tebe jako syna zřekli, jak o sobě popisuješ v jednom ze svých článků. Nemůže to být pravda.
Je vidět, že jsi ještě nepoznal co vaše sekta dokáže. Ani brusli jsi nevěřil, když tu psala svůj životní příběh. Jsi zkrátka dostatečně zmanipulovaný, abys viděl jen to, co ti vůdci sekci dovolili vidět.
Ale jinak neboj. Ten sektář, který naočkoval moje rodiče, pak dokonale rozložil jednu středně velkou farnost v desetitisícovém městě tak, že zůstalo několik rozhádaných skupin a musel to dokonce řešit biskup a přeložit ho, aby zase škodil jinde. Takže si rodiče brzu uvědomili, že cosi na jeho "radách" nebylo úplně v pořádku, oni jsou docela normální, hodní, jen jsou pod vlivem stejné sekty, jako ty a poslouchají všechno, co se jim přikáže dělat. Nemohli tedy za to, co udělali.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 11. srpen 2014 @ 12:40:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku
je otázkou, kdo z nás dvou je vlastně pod vlivem sektářského učení.
Princip zástupné oběti za bližního neskončil u Krista na kříži, ale pokračoval i v prvotní církvi (jak jsem dokázal z Písma) a platí stále až dodnes. Je chováním ryze křesťanským. Nikdo nemá větší lásky než ten, kdo dal život za své přátele.
Jsem naprosto přesvědčen, že tvoji rodiče tě stále milují a stále se za tebe modlí.
V opravdovém, skutečně reálném životě se naplňuje Boží plán s tímto světem a většinu věcí, které se nám přihodí, ani nijak ovlivnit nemůžeme. Jen malou část z toho můžeme ovlivnit svým vlastním rozhodnutím a svým vlastním jednáním - ale právě na této malé části nejvíce Bohu záleží jak se zachováme. Jak jí ovlivníme svůj život, své směrování. Bůh stojí o naši spolupráci - ale naše poznání skutečnosti může být sektářským učením pokřiveno do nepodoby. Naše činy pak stejně neodpovídají Božímu záměru, protože už naše poznání skutečnosti je mylné. A aby jsi mi podle svého zvyku nepodsunul, že hovořím snad o sobě, hovořím zde o obecné pravdě a směřuji ji na tebe. Protože se mi jeví, že se tě do jisté míry týká.
V římskokatolické církvi je jistě stále hodně nedostatků, hodně věcí by šlo udělat lépe, mnoho údů neslouží jak by sloužit mělo - ale přes to všechno je zde i opravdový život, o jakém se ti může jenom zdát. Život naplněný Kristovými dary, které jsou určeny jenom pro opravdové společenství těla Kristova a mimo toto společenství na ně nedosáhneš.
A z tohoto jsi se ty sám oddělil a zřekl se těchto milostí.
Netvrdím vůbec, že nejsi podle svého snažení poctivý a spravedlivý člověk. Tvá životní cesta se ale ztratila kdesi v outu - svým odchodem z ŘKC jsi překročil bludný kořen a uvěřil jsi prorokům falešným.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 11. srpen 2014 @ 18:29:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | je otázkou, kdo z nás dvou je vlastně pod vlivem sektářského učení.
To není tak složitá otázka. Stačí si porovnat běžné rozlišovací znaky sekty s tím, kde člověk žije.
Například:
"veliká osobní nenávist a zášť vůči jinému člověku, proklínání a svazování, uvalování klateb na lidi, pro jejich otevřenou kritiku, anebo i manipulativní modlitby za lidi, kteří odešli z těchto skupin nebo i náboženství."
Princip zástupné oběti za bližního neskončil u Krista na kříži, ale pokračoval i v prvotní církvi (jak jsem dokázal z Písma) a platí stále až dodnes. Je chováním ryze křesťanským. Nikdo nemá větší lásky než ten, kdo dal život za své přátele.
Samozřejmě, Stando. Princip zástupné oběti je základ křesťanství. Je dobře, že sis to dokázal z písma a že to tedy víš.
Jsem naprosto přesvědčen, že tvoji rodiče tě stále milují a stále se za tebe modlí.
To jsi přesvědčen moc dobře. Jsem rád, že alespoň něco se ti v hlavě nepřevrátilo do nepodoby.
V opravdovém, skutečně reálném životě se naplňuje Boží plán s tímto světem a většinu věcí, které se nám přihodí, ani nijak ovlivnit nemůžeme.
To máte dost blbý. Ale zase máte svobodu hřešit a můžete ovlivnit alespoň to?
Píšeš moc hezky, že sektářské učení dokáže úplně převrátit myšlení člověka. Spolu s tím, když člověk žije v otroctví hříchu, nedokáže rozpoznávat základní, naprosto jednoduché věci. V tomhle se náš život hodně liší: Vy máte svobodu hřešit, nikdo vám do toho nebude mluvit, ale pokud jde o vaše náboženství, máte nalinkovaných bezpočet všelijakých pravidel ve stylu "to musíš" "to nesmíš", kterými se musíte řídit. Čím víc pravidel, tím méně pak zbývá na svobodu. Je to podobné jako v EU, kde jsou pravidla i na správné zakřivení banánů.
Pokud máš představu, že přijmu tvé vidění světa, ve kterém ti Bůh dovoluje hřešit a souhlasí se zlem, které děláš a přitom ti nedovolí ovlivnit co se ti přihodí, tak ta není úplně reálná.
Já jsem nemohl nijak ovlivnit kde jsem se narodil, v jaké zemi, na jakém místě. Ale mám svobodu vybrat si, ve které zemi a na kterém místě budu žít. Nemůžu si vybrat, co žiju teď, ale mohu svým rozhodováním ovlivnit co budu žít už za okamžik nebo za deset let. Od toho mám také svobodnou vůli: Tu zase naproti vám nemáme k tomu, abychom měli svobodu hřešit. A tak je to s mnoha jinými věcmi.
V opravdovém, reaálném světě se naplňuje Boží plán a jistě se naplní. Ale také se v opravdovém, reálném světě děje mnoho věcí, které nejsou Boží vůlí a se kterými Bůh nesouhlasí a chce, aby ty věci byly jinak.
V římskokatolické církvi je jistě stále hodně nedostatků, hodně věcí by šlo udělat lépe, mnoho údů neslouží jak by sloužit mělo - ale přes to všechno je zde i opravdový život, o jakém se ti může jenom zdát.
Stando, zapomínáš, že si nepíšeš s nějakým evangelíkem či komunistou, kterému snadno navěšíš bulíky na nos o něčem, co třeba náhodou nezná, ale s někým, kdo zažil na vlastní kůži realilitu toho, co "opravdového života" a " společenství svatých" či " svátostí" a má jí možnost dodnes velmi zblízka sledovat a nemusí s mi o tom tedy zdát.
Život naplněný Kristovými dary, které jsou určeny jenom pro opravdové společenství těla Kristova a mimo toto společenství na ně nedosáhneš. A z tohoto jsi se ty sám oddělil a zřekl se těchto milostí.
Kdyby tě to někdy zajímalo, tak kdysi, když jsem byl mimo společenství Kristova těla jsem se opravdu zřekl milosti, která je určena jen pro církev. Ale to už je opravdu hodně, hodně dávno. A jsem Bohu moc vděčný, že za lidskými rozhodnutími, které jsou proti němu, nestojí, nepodporuje je a pokud je potřeba, klidně je zruší a člověka od nich osvobodí.
A moje tehdejší rozhodnutí taky bylo k něčemu užitečné: Vím, že bez církve na milost nedosáhnu. Proto taky dobře dokážu rozpoznat církev.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 12. srpen 2014 @ 18:00:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku.
I když je tato tvá odpověď kousavá, plná ironie a sarkasmu, pokusím se stručně reagovat.
..."Cožpak křesťané nemají ve svém životě
následovat vzoru Krista? Jestliže Kristus svým utrpením zachránil mnohé,
neměli bychom my se svým utrpením činit totéž? Ptáš se, abys znal odpověď? A přečteš si jí, budeš jí brát vážně? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 12. srpen 2014 @ 19:48:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, i když je tvoje odpověď nadřazená a plná ideologických výmyslů, které vám v ŘKC tlučou do hlavy, a tvých omylů a lží, které sis o mne vymyslel, pokusím se stručně reagovat.
To jsi dělal zbytečnou práci, protože ses omylem domníval něco, co není pravda a nečetl sis, co ti píšu.
Křesťanství je o oběti jednoho za druhého. O reálné oběti. O tom, že jeden člověk pomáhá druhým. Skutečně, reálně, ne virtuálně jen v hlavě lidí, kteří se omylem domnívají, že se obětují za druhé, ale přitom trpí jen a jen za sebe.
Křesťanství je i o tom, že je jeden člověk v těžké situaci (například je nemocný, chudý) a druhý člověk mu pomůže (uzdraví ho, dá mu najíst).
Ježíš Kristus nesl naše nemoci, náš hřích, náš trest za hřích. Reálně. Nenesl svoji nemoc a svůj hřích ani svůj trest. Protože Ježíš nesl náš hřích, nemusí už nikdo z nás nést ten hřích, ani jeho trest. Jsme vykoupeni jeho mocí a zachráněni.
Tohle člověk nedokáže. Pokud člověk nese nemoc, nese svoji nemoc sám za sebe. Nikdo z lidí nedokáže na sebe vzít nemoc nebo hřích druhého člověka tak, aby ten druhý nemusel svůj hřích a svou nemoc nést. A pokud si takové rouhání pod vlivem hloupého učení nějaké sekty namlouvá do hlavy, je to k velké škodě jak jeho, tak lidí okolo něj. Pokud má nějaký člověk rakovinu či depresi a myslí si, že tu nemoc trpí za jiného, tak ano: Ale jen ve virtuálním světě jeho hlavy a v ohavné ideologii, kterou mu do té hlavy někdo natloukl.
Pokud apoštolové a učedníci šli a nesli zprávu o našem spasení v Ježíši dál, byli při tom svlékaní do naha, bičovaní, kamenováni, pronásledováni, vysmíváni a popliváni, zraněni až do krve, byla to oběť pro náš užitek, protože díky nim se evangelium dostalo k mnoha lidem a až k nám. Ale ani jeden z nich nenesl moje nemoci nebo nemoci či hřích někoho jiného.
Svátostný život v církvi je pro vás nedostupný.
A také nepotřebný.
Vynechám haldu tvých bulíků a ideologických lží z ŘKC, které se marně snažíš navěsit na nos druhému.
Ve společenství, kde je nepřetržitá moc od apoštolů dodnes je ta moc vidět.
Církev je totiž viditelná ve světě, není to jako když je někdo "věřící" a lidi se to o něm v práci dovědí až po dvaceti letech, když jdou na jeho pohřeb do kostela. Před tím se totiž choval stejně, jako ostatní: Kradl stejně i chlastal, rád si přisadil při sprosťárničkách či hrubé písničce, tak jak mu dovolovala jeho "svoboda" hřešit.
A tihle lidé pak přijímají moc Ducha svatého a nesou tu moc evangelia k záchraně dalším. Ne, že by za ně trpěli či nesli jejich hřích nebo nemoc: To ani oni nedokážou, když jsou nemocní, nesou jen svou nemoc. Ale mají moc Ježíše Krista, která druhé vysvobozuje a udravuje a proměňuje situaci lidí.
A tohle je zase věc, která dost chybí tam, kde jsou náhražka skutečného života s Bohem ve formě všelijakých uctívaných materií, prázdných vnějších znamení, formulí, soch, obrazů a pověr.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 16. srpen 2014 @ 09:03:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Křesťanství je i o tom, že je jeden člověk v
těžké situaci (například je nemocný, chudý) a druhý člověk mu pomůže
(uzdraví ho, dá mu najíst)."...
Platí to i obráceně, kdy nemocný svým utrpením či chudák svou chudobou pomáhá tomu druhému přiblížit se Bohu.
(Žd 10,32-34)
Připomínejte si tedy dřívější dny, v nichž jste byli
osvíceni a podstoupili jste mnohý zápas s utrpením,
ať už jste byli veřejně vystavováni potupám a soužením, nebo
jste se stali společníky těch, s nimiž bylo takto nakládáno.
Zakusili jste přece spolu se mnou i vězení a s radostí jste
přijali uloupení svého majetku s vědomím, že máte pro sebe
lepší a trvalé vlastnictví v nebesích. ..." Pokud člověk nese nemoc, nese svoji nemoc sám za
sebe. Nikdo z lidí nedokáže na sebe vzít nemoc nebo hřích druhého
člověka tak, aby ten druhý nemusel svůj hřích a svou nemoc nést."... Každý člověk ovšem taky může své utrpení a nemoc nést k užitku jiných lidí. Proč by měl nosit samotné hříchy či nemoci jiných lidí, když má těch vlastních sám dost? A jak jsi vlastně přišel na takové zvrácené myšlenky? ..." Opět, zřejmě si neuvědomuješ že mám reálné a praktické srovnání mezi svátostným životem a praktickým účinkem svátostí na život lidí (a to nejen osobně, od sebe, ale i z praktického života lidí okolo mne)"...
Opět hovoříš o čemsi úplně jiném. Hodnotíš způsob života jednotlivců - jako dokonalý farizej.
Svátosti jako zvláštní milosti - pramen milostí pro život s Bohem pro křesťany ve společenství církve ustanovil sám Kristus.
..."Církev je totiž viditelná ve světě, není to jako když je někdo "věřící" a lidi se to o něm v práci dovědí až po dvaceti letech"...
Církev je především společenstvím hříšníků, kterých spojuje jediné - Kristus. A nejenom spojuje, ale také postupně proměňuje. Činí si z některých z nich světla postavená na hoře, aby svítili těm ostatním, aby i oni žili ve světle. My jsme prodloužením Kristových rukou a nohou, zjeviteli Kristova srdce těm, kdo prahnou po lásce - ovšem jistě nedokonalými.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 17. srpen 2014 @ 19:39:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Proč by měl nosit samotné hříchy či nemoci jiných lidí, když má těch vlastních sám dost? A jak jsi vlastně přišel na takové zvrácené myšlenky?
V římskotatolické církvi nás učili, že když je člověk nemocný nebo posedlý, zachraňuje svou nemocí či posedlostí druhé lidi od utrpení. Samozřejmě jen virtuálně, přes "poklad ŘKC" a odpustky.
Platí to i obráceně, kdy nemocný svým utrpením či chudák svou chudobou pomáhá tomu druhému přiblížit se Bohu.
V hlavách těch, co si to myslí, nanejvýš.
Opět hovoříš o čemsi úplně jiném. Hodnotíš způsob života jednotlivců - jako dokonalý farizej.
Opět se uchyluješ ke lžím o mne, když už nevíš, kudy dál.
Nic takového jsem samozřejmě v článku, na který ti dávám odkaz, nedělal. V něm jsem nehodnotil způsob života jednotlivců, ale hodnotil jsem v něm praktické "účinky" svátostí proti účinkům Boží moci, proti znovuzrození a křtu Duchem.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 18. srpen 2014 @ 08:30:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."V římskotatolické církvi nás učili, že když je člověk
nemocný nebo posedlý, zachraňuje svou nemocí či posedlostí druhé lidi od
utrpení. "...
Nic takového samozřejmě v římskokatolické církvi vůbec neučí. Máš v tom dokonalý zmatek. Pokud chceš poukazovat na to, co římskokatolická církev učí, máš to přehledně a v úplnosti v našem katechismu.
Člověk může v životě trpět jak chce a nemusí to být k užitku třeba vůbec nikomu - ani jemu samotnému, ani komukoliv dalšímu. Trpí jako zvíře - a zbytečně.
Jde ovšem také trpět jako křesťan - ve všem se dávat k dispozici Bohu, být jeho nástrojem. Přijat svou úlohu v režii Božího plánu se světem. I utrpení může tak posloužit k duchovnímu růstu a vlastnímu objevení Boha (jako u Joba) - zrovna tak může posloužit jako příležitost pro druhé lidi k projevům křesťanské lásky, kdy nemocnému svou službou ulevujeme - pomáháme nést jeho kříž.
Jestliže obdaruješ chudáka v nouzi, pomáháš tím zároveň i sám sobě se oprostit od jisté lidské závislosti na majetku, od touhy vlastnit.
Není to tedy nic, co by se snad událo jen v mé hlavě.
..."jako když je někdo "věřící" a lidi se to o něm v práci dovědí až po dvaceti letech"...
Co jiného je toto, než hodnocení hříšnosti celníka od dokonalého farizeje?
Pane Bože, děkuji ti, že nejsem, jako tento celník ...
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 18. srpen 2014 @ 18:40:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Nic takového samozřejmě v římskokatolické církvi vůbec neučí. Máš v tom dokonalý zmatek.
Jejej, Stando, to určitě mám. Já vůbec nevím, co vás teď všude v ŘKC učí: Jednou napíšeš, že to, co nás učili, není učení ŘKC a dokonce je to pro tebe myšlení středověku a hned o příspěvek dál napíšeš, že vás učili totéž, co nás. Když máš zmatek ty a nedokážeš se pořádně vyjádřit co vás vlastně dnes učí, jak můžu vědět, co vás v té vaší lokální sektě učí?
V ŘKC se určitě na některých místech stále učí to, co učili nás. Matka Tereza neumřela zase tak dávno a předpokládám, že učení pod kterým žila neměla od mormonů. Článek na který jsem ti dával odkaz vyšel také teprve před pár lety a časopis Milujte se určitě nepíšou jehovisti.
Ale já jsem nepsal o tom, co se zrovna teď aktuálně u vás učí, ani o tom, co se v ŘKC učí, ani jsem nechtěl poukazovat na to, co ŘKC učí, to sis nějak popletl, vymyslel ve své hlavě. Psal jsem o nás a o tom, co v ŘKC učili nás.
Na to, co vás zrovna teď v ŘKC učí se tě snažím ptát. Často marně, protože ty sám nevíš, zamotáváš se do vlastních výmyslů a zřejmě musíš někde zjišťovat, co máš vlastně psát. Takže není jednoduché z tebe dostat odpověď.
Člověk může v životě trpět jak chce a nemusí to být k užitku třeba vůbec nikomu - ani jemu samotnému, ani komukoliv dalšímu. Trpí jako zvíře - a zbytečně.
Ano. Velmi výstižné. A ještě mu nějací převrácení zločinci natlučou do hlavy, že tím trpí za někoho jiného. Což je docela škoda pro všechny strany a nejvíc pro toho nemocného nebo posedlého, pak i pro jeho rodiče a lidi okolo.
A o tom jsem psal.
V tom se právě liší křesťanské utrpení. Není to jako příběh Anneliese Michel, matky Terezy či příběh můj.
Co jiného je toto, než hodnocení hříšnosti celníka od dokonalého farizeje?
Ptáš se, abys to zjistil?
Zkus si někdy představit, že ne všichni lidi uvažují tak, jako vy, aby neustále hodnotili druhé lidi a že píšu k tématu.
V tomto případě to byl příspěvek o rozdílu "viditelnosti" ŘKC a církve.
ŘKC je "vidět" v restitucích, pedofilních skandálech, uctívání papeže a materií a podobných věcí, přičemž na úrovni jednotlivých lidí není poznat rozdíl mezi politým a nepolitým, jeden i druhý žijí stejně.
Církev a Boží moc naproti tomu není vidět v politice, o to více je vidět v takových příbězích, které tu třeba píše František, kdy ho "viditelná" ŘKC nijak nezaujala, naopak její viditelnost byla odpuzující. Zaujali ho docela obyčejní křesťané, kteří mu pomohli ve chvíli, kdy to potřeboval. Podle toho je poznal.
Kdybys ještě nerozuměl, o čem jsem psal a stále se ti to ve tvé hlavě převracelo na souzení lidí, tak se zeptej.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 20. srpen 2014 @ 09:38:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Myslím si, že větší příčinou tvého zmatku není vůbec ve srozumitelnosti mého vyjadřování, ale tvoje neochota ze zásady cokoli pozitivního o ŘKC přijmout.
..."Zaujali ho docela obyčejní křesťané, kteří mu pomohli ve chvíli, kdy to potřeboval. Podle toho je poznal."...
I toto je však ŘKC také.
Církev je společenstvím hříšníků.
Z nichž mnozí stále znovu usilují o dokonalost v Kristu, stále znovu padají a znovu obrozeni Kristem vstávají - zatímco jiní, zlákáni svody tohoto světa, neusilují o věci duchovní, ale o věci hmotné.
Příslušnost k církvi (k tělu) nespočívá v tom, zda je úd zrovna zdravý či nemocný, ale prostě ve skutečnosti zda je či není údem Kristova těla. A údem Kristova těla se člověk stává znovuzrozením ve křtu - obléknutím Krista (Gal 3,27).
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 20. srpen 2014 @ 22:33:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Myslím si, že větší příčinou tvého zmatku není vůbec ve srozumitelnosti mého vyjadřování, ale tvoje neochota ze zásady cokoli pozitivního o ŘKC přijmout.
Také bych řekl, že ta příčina není ve srozumitelnosti tvého vyjádření, ale v tom, že se buď nevyjadřuješ, když se zeptám co vás dnes učí, nebo se jednou vyjádříš nějak a podruhé přesně naopak.
Typický je zmatek s "dovolením hřešit" co máš od boha, kdy jednou napíšeš, že tvoje "svoboda hřešit" neznamená dovolení hřešit a hned na to, zase napíšeš, že ti bůh musí dovolit hřešit a píšeš, že ti bůh hřích dovolil. Cizoložství ti bůh nedovolí, ale který hřích ti bůh vlastně dovolil, to už neodpovíš.
Stejné je to s přijímáním nemocí. Jednou napíšeš, že to není učení ŘKC a pak napíšeš, že máte nemoci přijímat. Kdo vás naučil přijímat nemoci když to není učení ŘKC ale už odmítáš odpovídat.
A to jsou desítky věcí, ve kterých se zamotáváš do svých kliček a háčků, sítí, které sis sám na sebe upletl ve své neomylnosti a neschopnosti uznat chybu.
Mně je samozřejmě jasné, že vás v ŘKC nejspíš učí totéž, co učili nás, protože vím, že i dnes se toto v ŘKC učí. A tvoje kličky mi připadají zábavné, je zajímavé sledovat, jak se zamotáváš a jsi schopen zapřít nos mezi očima.
I toto je však ŘKC také.
Určitě, samozřejmě. I v ŘKC je mnoho lidí, kteří se obrátili, přijali Krista a stali se křesťany a nesou svědectví Ježíše, jsou součástí církve, to je Těla Kristova.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 21. srpen 2014 @ 08:23:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku,
má vyjádření jsou po celou dobu zcela konzistentní.
Protimluvy z nich konstruuješ jedině ty sám, protože je pro tebe nepředstavitelné si přiznat, že mám stejně pravdu.
Jak v mém, tak i ve tvém světě je pánem všeho dění Bůh.
Bůh je naprosto svrchovaným Pánem nad každou událostí, může ji nedovolit (neumožnit člověku provést jím zamýšlený skutek) nebo naopak dopustit (dovolit, umožnit člověku provést jím zamýšlený skutek) - i když je jím zrovna jednání hříšné.
Člověk by tedy ani nemohl vůbec zhřešit skutkem, pokud by mu v tom Bůh vždycky zabránil. Také zlo musí Bůh nejdříve dovolit - dopustit tedy tvoru, aby zlo vůbec vykonal. To ale neznamená, že Bůh se zlem souhlasí!
Bůh dává člověku vybrat mezi dobrem a zlem a radí mu: "Zvol dobro!
O tomto je ta lidská svoboda, o které říkáš, že ty ji prý nemáš.
(Dt 30,15-15; 19-20)
Neboť to slovo je zcela blízko u tebe, je v tvých ústech a v tvém srdci, abys je plnil. Hleď, dnes ti předkládám život a štěstí, smrt a neštěstí.....
Beru si dnes proti vám za svědka nebe i zemi:
předkládám ti život nebo smrt, požehnání nebo prokletí. Vyvol tedy
život, abyste ty i tvé potomstvo žili v
lásce k Jahvovi, svému Bohu, poslouchajíce jeho hlasu a lnouce k němu;
neboť v tom je tvůj život, stejně jako dlouhé trvání tvého pobytu na
zemi ...
Nemá ale cenu, abychom zde v tom pokračovali.
Pokud to vůbec má někde cenu...
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 28. červenec 2014 @ 12:08:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku, ještě bych rád pochopil, co ti brání odpovědět mi na moji konkrétní otázku, kterou jsem ti už několikrát opakoval?
Co dělám špatně?
Je snad moje otázka špatně formulována?
Ve tvém světě snad neplatí, že člověku bez Boží vůle nespadne ani vlas z hlavy, natož aby bez Boží vůle onemocněl?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Pondělí, 28. červenec 2014 @ 13:23:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Mám hroznou otázku? Jsou z Boží vůle i války a všechny ty projevy násilí, lží a podvodů? Je to z Boží vůle, anebo je to z vůle někoho jiného, ale Bůh to tak nechává? Na světě je tolik utrpení a tolik beznadějných situací. Je všude Bůh ??? Vlastně smíme si takovou otázku vůči Bohu položit ??? Existuje na ni odpověď?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 29. červenec 2014 @ 08:48:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Myslím si, že zde se dotýkáme tajemství, které člověk v úplnosti nikdy dostatečně nechápe. Čím rozsáhlejší bude odpověď, tím více dalších otázek se vynoří.
Bůh stvořil svět, stvořil i člověka a prohlásil o tom, že je to velmi dobré. Cožpak se svět Bohu nepovedl?
Tím, že dal Bůh člověku svobodnou vůli, otevřel Pandořinu skříňku a svým způsobem si svázal ruce. Nemůže Kainovi zakázat zabít Ábela, protože by tím omezil Kainovu svobodnou volbu. Nemůže z lidí učinit poslušné loutky, protože tím by znehodnotil celé lidství. Loutka totiž nemá schopnost milovat, opětovat lásku. A kvůli opětované lidské lásce láska Boží strpí na zemi i války, násilí a podvody. Nikoli, že by to Bůh zrovna takto chtěl, ale dopustí to, protože respektuje lidskou svobodu volby, která v Boží očích je vzácnější pro schopnost člověka opětovat lásku, než samotné odstranění zla ze světa.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 28. červenec 2014 @ 23:18:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Toníku, ještě bych rád pochopil, co ti brání odpovědět mi na moji konkrétní otázku, kterou jsem ti už několikrát opakoval?
Na kterou otázku, Stando? Odpovídám ti na otázky, i na ten tvůj svět, kde bůh schvaluje hřích a souhlasí se zlem jsem ti odpovídal. Věřím, že ani tam není vzpourou proti Bohu když se člověk vzepře tomu, co žije. Věřím, že Ježíš zemřel za všechny lidi, i za lidi ve vzpouře, i za tebe.
Ve tvém světě snad neplatí, že člověku bez Boží vůle nespadne ani vlas z hlavy, natož aby bez Boží vůle onemocněl?
Stando, odpovídal jsem ti desetkrát, tak ještě jednou.
Ne, nežiju pod bohem, jehož vůlí je aby byli lidi nemocní a posedlí. Náš Bůh neschvaluje zlo a nesouhlasí se hříchem. Nemáme za boha satana.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 29. červenec 2014 @ 09:37:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ...Odpovídám ti na otázky...
Kde? Ptal jsem se už několikrát na to samé!
Ptám se tě na skutečnou realitu dnešního života, kdy nemocný se vzepře své nemoci ze všech sil, prosí Boha o uzdravení - přesto uzdravení nepřichází, naopak nemoc se přes veškerou snahu lékařů i pacienta dále zhoršuje.
Jak tato skutečnost z reálného světa koliduje s tvojí představou: "Jeho ranami jsme byli uzdraveni...?"
Ty jsi hovořil o jakémsi přijmutí uzdravení od Ježíše: "ale vzepře se té nemoci či démonu (tak, jak to učí Ježíš či apoštolové) a přijme uzdravení nebo vysvobození"...
O jakém uzdravení to mluvíš, když tento nemocný nakonec umře?
Já to prožíval, když takto umírala matka šesti dětí - životem svatá. Kvůli svým malým dětem bojovala s rakovinou, vzpírala se jí v modlitbách i v utrpení - a stejně nakonec zemřela.
Cožpak nevidíš, že věci jsou jinak než ve tvojí hlavě, že realita neodpovídá tvým vysněným představám?
..."Ne, nežiju pod bohem, jehož vůlí je aby byli lidi nemocní a posedlí. Náš Bůh neschvaluje zlo a nesouhlasí se hříchem."...
Jak je tedy možné, že jsou lidé stále nemocní a posedlí, jestliže to váš Bůh neschvaluje? Je snad někdo silnější, než on, že si váš Bůh nedokáže prosadit svou vůli ani ve světě, který sám stvořil?
Náš Bůh je transcendentní, sám nezávislý na nikom a na ničem, ale přitom může svobodně zasahovat do dění ve světě podle své vůle. Nic na světě se nestane bez toho, aby to on dovolil, aby to schválil, aby to dopustil, že se to stane. Žádné tornádo, žádná katastrofa, žádná nemoc nepřijde na člověka bez jeho vědomí.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 29. červenec 2014 @ 18:48:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | O jakém uzdravení to mluvíš, když tento nemocný nakonec umře?
Kde já píšu o uzdravení, když nemocný umře, Stando?
Asi sis mne zase s někým popletl. A ten "někdo" sídlí nejspíš někde v tvojí hlavě.
Já to prožíval, když takto umírala matka šesti dětí - životem svatá. Kvůli svým malým dětem bojovala s rakovinou, vzpírala se jí v modlitbách i v utrpení - a stejně nakonec zemřela.
Cožpak nevidíš, že věci jsou jinak než ve tvojí hlavě, že realita neodpovídá tvým vysněným představám?
Stando, vidím, že máš ve své hlavě nějaké vysněné představy, kterým statečně oponuješ. Znovu: Já ti samozřejmě nemůžu odpovídat na to, co sis ty v hlavě vysnil a řešit to. Alespoň ne do té doby, dokud to nenapíšeš. Je dost těžké se vyznat ve tvých motanicích. Zkus prosím nejdříve zeptat, co sis to vlastně ve tvojí hlavě ve své "logice" vysnil a jaké "závažné důsledky" sis odvodil a pak se zeptat, co v té souvislosti vlastně chceš po mně.
Pokud by ses zajímal o to, co mám já v hlavě nebo co jsem já psal, odpovídal jsem ti několikrát výše.
Pokud se mne ptáš jak přijmout od Boha uzdravení, jak se to dělá, ten "fígl", odpověděl jsem ti. Pokud se ptáš na to, co píšu o vzepření se nemoci já, snažím se ti velmi podrobně popisovat co si myslím a pokud tomu nerozumíš, snažím se ti to vysvětlit.
Jestli chceš odpovědět k tomu co jsem psal já teď pro tvůj konkrétní případ, tak ani v tom konkrétním případě matky šesti dětí, která nebyla uzdravena nevěřím, že by byla Boží vůle aby zemřela a nevěřím, že když stála o uzdravení a vzpírala se nemoci, že by se tím vzpírala Bohu. Naopak věřím, že pokud se modlila k Bohu o uzdravení, vzpírala se Satanu a ne Bohu a dělala dobře a doporučil bych každému totéž.
Není to tedy něco jiného, než na co jsem ti už několikrát odpovídal. Vždyť to je stále dokola: Nevěřím, že Bůh vychovává lidi nemocemi nebo že na lidi sesílá nemoci. Ten, kdo se vzpírá nemoci se tedy nevzpírá Bohu, ale vzpírá se původci nemoci.
Ten rozpor, který máš ve své hlavě a který se mi snažíš vnutit, je tedy jen a jen v tvé hlavě, ve které vás jakýsi bůh vychovává nemocemi. Pak je logické, že nevíš, jak se k takové situaci postavit. To ovšem nesvaluj na mne.
Ptám se tě na skutečnou realitu dnešního života, kdy nemocný se vzepře své nemoci ze všech sil, prosí Boha o uzdravení - přesto uzdravení nepřichází, naopak nemoc se přes veškerou snahu lékařů i pacienta dále zhoršuje. Jak tato skutečnost z reálného světa koliduje s tvojí představou: "Jeho ranami jsme byli uzdraveni...?"
S mojí představou to nekoliduje.
Rozumím tomu tak, že Ježíš nesl všechny naše nemoci, všechen náš trest, všechny naše hříchy, a to nejen "dozadu", za lidi, co už umřeli a byli v jeho době pohřbeni, ale i "dopředu" za ty, co žili v jeho době i za další lidi až do naší doby i do budoucna.
Když jsem tedy nemocný, rozumím tomu tak, že Ježíš nesl tu moji nemoc a Ježíš není ten, kdo tu nemoc na mne seslal. To mi dává důvěru k tomu, abych se na něj mohl obrátit s prosbou o uzdravení. Z toho slova že Ježíš nesl naše nemoci a naše bolesti, že jeho ranami jsme uzdraveni, pochází moje víra k uzdravení. A to i tehdy, když se situace nemocného (třeba mně) zhoršuje. Nebo právě tehdy.
Když se modlím za druhé lidi nebo i za sebe, tak někdy Bůh ukazuje, proč se ta situace zhoršuje.
Potkal jsem pár lidí, kteří nenávidí nebo závidí a mají problémy s vnitřnostmi. Ani závisti ani nenávisti by se nevzdali. Je jim málo platné, že Ježíš nesl jejich hřích. Ta nemoc pak logicky roste.
Jsou situace, kdy nevím, kdy mi Bůh nic neřekne. A tak nedělám chytrého, abych si něco vymýšlel z "logiky" proč a jak věci jsou. Zjistil jsem, že mým úkolem není objevit každé tajemství zákoutí světa.
Mým úkolem v těchto věcech je věřit Bohu co řekl a říká, poslouchat ho, zachovat se podle jeho slova.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 30. červenec 2014 @ 08:37:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Kde já píšu o uzdravení, když nemocný umře, Stando? "...
Tady: "ale vzepře se té nemoci či démonu (tak, jak to učí Ježíš či apoštolové) a přijme uzdravení "....
..."Pokud se mne ptáš jak přijmout od Boha uzdravení, jak se to dělá, ten "fígl", odpověděl jsem ti."...
Tak tedy to praktické vysvětlení jak přijmout toto uzdravení, ten "fígl", se od tebe až ke mě jaksi nedostal.
Zůstal zřejmě někde na půli cesty.
Stále
dál mi není jasné, jak podle tebe aplikovat ono "naše nemoci na sebe
vzal" do případu matky malých dětí umírající na rakovinu tak, aby se nakonec uzdravila - podle tvých slov "přijala uzdravení". Vždyť přece Bůh si to tak podle tvého mínění taky přeje! Tak v čem ona matka udělala chybu, že nakonec zemřela? Ujišťuj tě, že problémy s "vnitřnostmi" neměla o nic větší - spíš menší než většina ostatních.
Také ona věřila Kristu.
Ale nikoli způsobem světa "přijmout uzdravení" pro tělo, ale způsobem Kristovým: "Pokud je to tvá vůle, odejmi ode mě tento hořký kalich. Ale ne má, ale tvá vůle se staň." A odešla za Kristem do nebeského království.
..."Když jsem tedy nemocný, rozumím tomu tak, že Ježíš
nesl tu moji nemoc a Ježíš není ten, kdo tu nemoc na mne seslal. To mi
dává důvěru k tomu, abych se na něj mohl obrátit s prosbou o uzdravení. Z
toho slova že Ježíš nesl naše nemoci a naše bolesti, že jeho ranami
jsme uzdraveni, pochází moje víra k uzdravení. A to i tehdy, když se
situace nemocného (třeba mně) zhoršuje. Nebo právě tehdy."...
S vírou prosit o uzdravení je naprosto v pořádku. Ale s vědomím "Nikoli má, ale tvá vůle se staň."
..."Nevěřím, že Bůh vychovává lidi nemocemi nebo že na lidi sesílá nemoci."...
Ve světle toho, že Bůh je svrchovaným pánem nad každou událostí ve stvoření, nemůže přece nikdo onemocnět bez Božího dopuštění. Vůbec zde neřešíme to, co je příčinou konkrétního onemocnění - může to být na sta příčin, kterým se můžeme vzpírat a nemocím se snažit vyhýbat - ale tímto svým tvrzením omezuješ svrchovanost Boha nad vším stvořením.
Vždycky o každém našem onemocnění Bůh ví a vždycky jej on musí dovolit. Z mnoha různých důvodů, které zná jen on sám.
Z pozice reálného světa se vyjadřuji velmi jasně. Pokud ti to stále připadá jako motanice, hledej problém spíš u sebe.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 30. červenec 2014 @ 20:19:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
Aha.
Takže opět "nedorozumění" tvé "logiky"
A nebo už ti z tvých převrácených motanic docela hráblo. Což vypadá pravděpodobnější.
Stando, když se u nás napíše, že "člověk přijme uzdravení" tak to znamená že ten nemocný člověk je uzdraven. Neznamená to, že umře. Zkus někdy číst, co píšu a přemýšlet nad tím a ne si domýšlet, co ti převrácené srdce našeptává a já nepíšu a nemyslím.
Tak v čem ona matka udělala chybu, že nakonec zemřela?
Nevím, Stando. Neznám její příběh.
Stále dál mi není jasné, jak podle tebe aplikovat ono "naše nemoci na sebe vzal" do případu matky malých dětí umírající na rakovinu tak, aby se nakonec uzdravila - podle tvých slov "přijala uzdravení".
A chtěl bys, aby ti to bylo jasné? Pokud ano, zkus si číst někdy moje příspěvky, to co v nich píšu a přestat si vymýšlet naprosto totální nesmysly.
S vírou prosit o uzdravení je naprosto v pořádku. Ale s vědomím "Nikoli má, ale tvá vůle se staň."
Pokud o něco Boha prosím, je pro mne lepší vědět, jaká je jeho vůle, co Bůh chce. Je pak pro mne snadnější Bohu věřit.
Z pozice reálného světa se vyjadřuji velmi jasně. Pokud ti to stále připadá jako motanice, hledej problém spíš u sebe.
Stando, nezlob se, pokud já napíšu "nemocný přijme uzdravení" a v tvé hlavě se to převrátí do "nemocný umře", co si asi mám myslet, že máš v hlavě, než nějakou obracečku myšlenek, která zamotává jednoduché věci?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 31. červenec 2014 @ 12:00:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku, nezlob se, ale pokud ty napíšeš, že nemocný přijme uzdravení a že tedy je uzdraven - ale ve skutečnosti reálného světa je mu stále hůř a nemoc postupuje - tak to tedy asi hráblo spíš tobě.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 04. srpen 2014 @ 19:47:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, ale nic takového jsem já ani nepsal, ani nemyslel. To celé bylo jen v tvé hlavě a tvých příspěvcích.
Zkus se někdy zamyslet, kde se tyhle převrácenosti ve tvojí hlavě berou.
Jsi-li toho schopen. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 05. srpen 2014 @ 09:28:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Můj svět není převrácený.
To jen pohledem ze tvého světa virtuálního to tak vypadá.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 06. srpen 2014 @ 07:28:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, je mi jasné, že nejsi schopen porozumět, že sis jakousi jistotu uzdravení o které učí apoštolové a jakousi smrt člověka, který přijal uzdravení, domyslel do mého příspěvku i když já já o ničem takovém nepsal. A když se tě budu ptát jak je možné, že člověk, který přijme uzdravení umře, tak nějak nejsi schopen odpovídat.
Jsi už tak zaseklý v tom, co si vymyslíš a není pravda, že nejsi schopen reflektovat realitu. Nejsem schopen reagovat na vše, co máš ty ve svojí hlavě, dokud to nenapíšeš.
Jestli tě tedy mohu poprosit k další diskuzi o jednu věc: Pokud reaguješ na nějaký můj příspěvek, napiš nejdříve nějak systematicky to, jak se ti můj text převrátil ve tvojí hlavě, ať to z tebe nemusím dolovat po kouskách deset příspěvků a ztrácet tím čas. Já jsem sice schopen se ještě trochu vcítit do toho, co si asi tak domyslíte do textu a jak se vám text převrátí, ale dokud nenapíšeš co všechno sis domyslel, těžko mohu reagovat a odhadovat co máš vše v hlavě.
Taky už mne nebaví, když mojí jednoduchou myšlenku díky svému převracení pochopíš až po mnoha dnech a začneš na ni reagovat a před tím reaguješ jen na kdejakou ptákovinu, která se vylíhla ve tvé hlavě, ale na co vlastně reaguješ nenapíšeš a můj příspěvek a myšlenku ignoruješ.
Toník |
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 13. srpen 2014 @ 08:08:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Na to tě já upozorňoval na realitu světa skutečného, kde se člověk sice nemoci vzepře - přesto uzdravení nepřijde a onen člověk nakonec zemře.
Toto ale Stando neoznačujeme pojmem "přijme uzdravení". Pojem "přijme uzdravení" je pro mne "přijde uzdravení, je uzdraven a nezemře". Samozřejmě nakonec někdy také umře, jako každý člověk, ale nemusí nutně umřít na nemoc.
A může to být dobrý křesťan, kterému nelze vytknout ani snahu se nemoci vzepřít, ani snahu žít svůj život s Bohem.
A proč bys někomu, kdo je nemocný a potřebuje uzdravení a pomoc, něco vytýkal? Je takové jednání k něčemu užitečné? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 30. červenec 2014 @ 20:45:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | ..."Pokud se mne ptáš jak přijmout od Boha uzdravení, jak se to dělá, ten "fígl", odpověděl jsem ti."...
Tak tedy to praktické vysvětlení jak přijmout toto uzdravení, ten "fígl", se od tebe až ke mě jaksi nedostal.
Zůstal zřejmě někde na půli cesty.
Asi jo. Jak jsi zaměstnaný vymýšlením nesmyslů a převráceností, asi nemáš tolik času číst si, co ti píšu, když se mne na něco zeptáš.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 31. červenec 2014 @ 12:38:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Znovu jsem si tvůj odkaz pročetl, a opět ten "fígl" jak se zaručeně z nemoci uzdravit jsem nenašel.
Snažíš se v tomto svém příspěvku ze všech sil o karikaturu mého Boha, ale nebude ti to nic platné. Stále zde totiž budou lidé umírající na rakovinu a ty by ses měl konečně rozhodnout, zda umírají z vůle svého nebeského Otce, nebo navzdory jeho vůli. Že by si Bůh nedokázal udělat ve světě pořádek, aby platila jeho vůle?
Já totiž vím, že pokud z Boží vůle onemocním rakovinou (a nakonec umřu), Bůh mi dá také dostatek sil, abych toto své utrpení zvládl a jím prošel k užitku svému i svých blízkých. Nikdo nedostane vlastní kříž těžší, než by mohl unést.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 04. srpen 2014 @ 19:47:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Znovu jsem si tvůj odkaz pročetl, a opět ten "fígl" jak se zaručeně z nemoci uzdravit jsem nenašel.
Zkus někdy číst o čem píšu a na nejasnosti se zeptat a ne číst si co nepíšu a vymýšlet, co není pravda.
Pomůže ti to i když budeš takto zacházet s tím, co napsali apoštolové a proroci.
Stále zde totiž budou lidé umírající na rakovinu a ty by ses měl konečně rozhodnout, zda umírají z vůle svého nebeského Otce, nebo navzdory jeho vůli.
Kdyby tě to zajímalo, takovéhle rozhodnutí jsem prodělal už před mnoha lety.
Že by si Bůh nedokázal udělat ve světě pořádek, aby platila jeho vůle?
To se ptáš, abys to zjistit?
Ano, myslím, že si dokáže udělat pořádek a díky Bohu jsem to měl možnost vícekrát zažít ve svém životě.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 05. srpen 2014 @ 09:05:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | ..."Stále zde totiž budou lidé umírající na
rakovinu a ty by ses měl konečně rozhodnout, zda umírají z vůle svého
nebeského Otce, nebo navzdory jeho vůli.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 05. srpen 2014 @ 19:24:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Pokud by tě to zajímalo, proč sis to v mých příspěvcích nepřečetl? Bavili jsme se o tom už několikrát.
Lidé, kteří umírají v nemoci neumírají z vůle Boha. Není vůlí Boha, aby umíraly maminky od dětí na rakovinu a aby tátové od dětí umírali na deprese.
Bůh si dokáže ve věcech udělat pořádek.
Proto má pro mne také smysl se k Bohu modlit za uzdravení, vzepřít se nemoci a dar uzdravení přijmout.
Kdyby to bylo naopak a byla by Boží vůle, aby někdo umřel na rakovinu a jiný na depresi, byla by taková modlitba za uzdravení naprosto nesmyslná: Nemá smysl modlit se za něco, co není Boží vůle. Stejně nesmyslná by ta modlitba byla pokud by si nedokázal Bůh zjednat pořádek a kdyby Rakovina byla silnější, než Ježíš.
Leda že by to byla modlitba jako ve tvém světě: Člověk by "přijal uzdravení" a měl "jistotu uzdravení" a na nemoc by logicky umřel, jak jsi to psal "logicky" ve svých příspěvcích.
V ŘKC nás učili přijmout každou událost v životě jako součást Božího plánu (tedy přijmout i nemoc).
A čí to, prosím tě, bylo učení, které vás takto učili, když to nebylo učení ŘKC, Stando?
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 12. srpen 2014 @ 15:45:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | ..."Lidé, kteří umírají v nemoci neumírají z
vůle Boha. Není vůlí Boha, aby umíraly maminky od dětí na rakovinu a aby
tátové od dětí umírali na deprese.
Bůh si dokáže ve věcech udělat pořádek."...
V tom ti obecně rozumím.
Proto má i pro mne také smysl se k Bohu modlit za uzdravení, vzepřít se nemoci a odevzdat se do Boží vůle. Uzdravení však ani tak není automatické a nepřijde vždycky. To je realita tohoto skutečného světa, na kterou tě pořád upozorňuji. Dar uzdravení se dá s radostí přijmout pouze v případě, že dar uzdravení skutečně přijde.
Ale skutečností také bývá, že uzdravení ani po všech těch modlitbách nepřijde a že maminka od dětí nakonec zemře. A i takový scénář může být naplněním Božího plánu. Bůh je dárcem života a on určuje délku žití každého z nás. Přes všechny představy o tom, že Bůh přece nechce, aby dětem umíraly maminky, se toto nedá generalizovat. My nevidíme do Boží kuchyně a nevíme, co Bůh pro koho uchystá.
Obecně platí, že Bůh nechce smrti hříšníka, ale aby se obrátil a živ byl.
Ale stejně dříve nebo později každý z nás zemře. A když Bůh zavolá, nezbývá než poslechnout. Ovlivnit můžeme jenom náš vnitřní stav, ve kterém se postavíme před Pána. Zda jako zatvrzelí hříšníci, či jako hříšníci s už odpuštěnými hříchy.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 13. srpen 2014 @ 08:55:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | V tom ti obecně rozumím.
To jsem rád.
A porozuměl jsi i tomu, že náš Bůh neschvaluje lidem hřích a nesouhlasí se zlem, které se ze hříchu děje?
Ale skutečností také bývá, že uzdravení ani po všech těch modlitbách nepřijde a že maminka od dětí nakonec zemře. A i takový scénář může být naplněním Božího plánu.
Teď se třeba díky vážné nemoci oběsil jeden známý americký herec, nechal za sebou spoustu přátel, manželku, děti.
Myslíš si, že to byl plán tvého boha pro jeho život?
Má tvůj bůh obecně takový plán pro některé lidi?
Rozumíš tedy věcem tak, že tvůj bůh některým lidem naplánuje život uprostřed hříchu, jiným naplánuje smrt ve třiceti rakovinou, jinému zase v pětašedesáti na depresi a dalšímu naplánuje osmdesát bez nemocí?
Víš, celkem často tu píšu, že jsem byl nemocný velmi vážnou, smrtelnou nemocí. Dlouho jsem se modlil za uzdravení, ale uzdravení nepřicházelo. Hledal jsem uzdravení i na různých posvátných návrších a skrze různé materie, jak jsme tomu byli vyučeni. A nic.
A v ŘKC jsem potkával lidi s podobným uvažováním, jako tu píšeš ty. Říkali mi: Ta nemoc je boží plán pro tvůj život. Máš ji nést a trpět, abys pomáhal druhým (nevím, kde to vzali, když to nebylo učení ŘKC, nevíš, odkud to učení měli?)
A pak přišli křesťané s evangeliem, tou dobrou zprávou a k té nemoci mi z evangelia řekli: To není Boží plán pro tvůj život. Bůh ti říká: Vím, co s tebou zamýšlím. A jsou to úmysly o pokoji a ne o zlu, abych ti dal budoucnost a naději. Když budeš Boha volat, půjdeš a budeš se k k němu modlit, vyslyší tě. Když budeš Boha hledat, nalezneš ho, pokud ho budeš hledat celým svým srdcem. Dám se ti nalézt, to říká Bůh.
A víš co se mi stalo, když ke mně přišlo to jasné a čisté Boží slovo?
Místo toho, abych to Boží slovo přijal a pokořil se před Bohem, tak jsem se vzepřel tomu slovu a postavil se do vzpoury. Tím, jak jsem byl vychovaný a tím, co jsem žil a byl vyučen, to slovo pro mne bylo výtkou že "špatně věřím", to slovo šlo proti tomu, co mne doteď učili a ta dobrá zpráva evangelia pro mne byla pohoršením díky tomu, jak byl naprogramován můj mozek na vzpouru proti Bohu.
Nerozuměl jsem tomu slovu jako zaslíbení, jako Božímu vzácnému slibu, ale rozuměl jsem tomu slovu jako podmínce. To nádherné Boží slovo naděje, slovo zaslíbení, se mi totiž díky zákonu, pod kterým jsem žil, převracelo do podmínek: Nesplnil jsi podmínku. Nevěřil jsi dost. Proto jsi dál nemocný.
Nebral jsem z toho, co jsem žil a jak jsem byl vyučen to slovo jako zaslíbení, kterému mám věřit, ale jako výtku.
Proto přišla vzpoura proti tomu slovu.
Ještě po nějaké době, to už jsem byl Boží dítě a mohl jsem slyšet Boží hlas a nemusel ke mě Bůh posílat prostředníky, abych slyšel, co říká, ke mně Bůh v této věci mluvil. A řekl mi osobně, že nemoc není jeho plán pro můj život, že mne uzdraví. To už jsem také přijímal to Boží slovo z evangelia. Měl jsem tedy i jistotu uzdravení dříve, než jsem byl skutečně uzdravený. Tu jsem tehdy nutně potřeboval, abych nemoc přežil, bez té jistoty uzdravení bych nejspíš nepřežil.
A tehdy ke mne Bůh mluvil nejen osobně, ale obecně. Řekl mi, že to slovo evangelia neplatí jen pro mne, ale že platí pro všechny lidi. Že já nejsem žádná extra spešl vyjímka.
Takže jestli vy třeba v této věci "nevidíte do Boží kuchyně" tak vám třeba není úplně jasné, co Bůh skutečně zamýšlí a můžete si třeba myslet, že o někom Bůh myslí o pokoji a o dobru a o jiném zase myslí o depresi a o zlu a podle toho se zařídíte.
Já se zase zařizuji podle toho, co dal Bůh poznat mně.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 13. srpen 2014 @ 12:04:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." A porozuměl jsi i tomu, že náš Bůh neschvaluje lidem hřích a nesouhlasí se zlem, které se ze hříchu děje?"...
Mě vyčítáš, že si ve své hlavě vytvářím závěry o tvé poodbě víry, kterou ty nezastáváš. A toto je co? Z čeho jsi vydedukoval, že bych zastával názor, že Bůh schvaluje lidem jejich hříchy?
Snad jen ve tvé hlavě.
Bůh neschvaluje lidem hřích, ale ponechává lidem i svobodu hřešit, nezabije je hned bleskem. Boží shovívavost čeká, že se hříšník ve stejné svobodě volby nakonec obrátí.
Se zlem, které se ze hříchu děje, je to poněkud složitější:
Bůh sám ustanovil pravidla pro život, sám ustanovil i tresty za porušování těchto pravidel. Dává člověku vybrat - předkládá před něj dvě možnosti volby. Srovnej si s Dt 28 - i s následky, které z takové volby vyplynou.
Bůh tedy nepřeje lidem zlo, které ze hříchu vyplyne, ale to sám člověk si toto zlo spolu s hříchem vybírá. Nedá se však říci, že by Bůh nesouhlasil se zlem, které ze hříchu pro hříšníka vyplyne jako následek jeho hříchu, když je sám za volbu tohoto hříchu ustanovil.
Ještě obtížnější je pochopit zlo ze hříchu, které dopadá na ostatní nevinné lidi. Třeba zlo války, kterou vyprovokovalo pár jedinců, ale trpí tím celé národy. Samozřejmě že Bůh lidem nepřeje toto utrpení, ale na druhé straně jej stejně dopouští, protože kdyby jej násilím eliminoval, vstoupil by na půdu lidské svobodné volby, kterou by tím zredukoval, omezil. Takto Bůh člověka nikdy neznásilňuje.
Dokáže však působit na člověka skrze události a dokáže zlo přetavit v dobro.
Zde se přímo dotýkáme tajemství Božího jednání ve stvoření a pokud někdo tvrdí, že tomuto dokonale rozumí, nepochopil zatím ani podstatu.
..."Má tvůj bůh obecně takový plán pro některé lidi?"...
Určitě nikoliv. Tak jako neplánuje války, které postihuji svět.
Toto je ten bod, který ty stále odmítáš "pochopit", přijmout jako realitu - respekt Boha ke svobodné lidské volbě, jejíž přítomnost je nezbytně nutná pro to, abychom se (alespoň někteří) sami rozhodli Boha milovat.
..."Rozumíš tedy věcem tak, že tvůj bůh některým lidem
naplánuje život uprostřed hříchu, jiným naplánuje smrt ve třiceti
rakovinou, jinému zase v pětašedesáti na depresi a dalšímu naplánuje
osmdesát bez nemocí? "...
Tak jednoduché to není.
Bůh přistupuje ke každému člověku naprosto jednotlivě, neopakovaně. Neřídí se žádnou šablonou.
Platí však, že délku lidského života s konečnou platností určuje Bůh, člověk se však svým způsobem života na tom částečně podílí. Tak jako může Bůh za dobře prožívaný život člověku jeho délku žití prodloužit, tak jiného se stejně dobře prožívaným životem zavolat předčasně. V Božích očích délka lidského života nic podstatného neznamená (jen jeho skutky v režii Božího plánu se světem), nýbrž jeho kvalita.
A tak někdo může být v Božím plánu ve třiceti sťat pro víru v Krista, nebo předčasně zemřít na rakovinu, jiný si tu samou rakovinu může přivodit nezdravým způsobem žití, kouřením a pod.
Zrovna tak může člověk svou vlastní volbou svůj život předčasně ukončit - a Bůh i toto jeho rozhodnutí respektuje. I sebevrahovi ponechá někdy svobodu takto zhřešit - zabít se, jinému třeba na poslední chvíli přivede zachránce, který jej od tohoto hříchu odradí.
..." Říkali mi: Ta nemoc je boží plán pro tvůj život. Máš ji nést a trpět, abys pomáhal druhým "...
Všechno těžké, co v životě na nás přijde, máme nést jako svůj kříž. Poprat se s tím. Přijde - li nemoc, bojovat za zdraví. To je skutečné učení ŘKC.
Lhostejno, zda se nakonec uzdravíš nebo ne - každé své utrpení (námahu, nemoc) můžeš nabídnout jako svou oběť Bohu - přetavit k užitku jiných lidí.
(1 Pt 4,15-19)
Ať ovšem nikdo z vás netrpí jako vrah nebo zloděj nebo
zločinec vůbec, ani jako ten, kdo se plete do cizích
věcí.
Jestliže však trpí jako křesťan, ať se nestydí, ale
oslavuje za to Boha.
Přišel totiž čas, aby soud začal od Božího domu. A
jestliže začíná nejdříve od nás, jaký bude konec těch, kdo
nejsou povolní Božímu evangeliu?
"Jestliže spravedlivý stěží dochází spasení, kde se ukáže
bezbožný a hříšník?"
A proto ať ti, kdo trpí podle Boží vůle, svěřují dobrým
jednáním své duše Bohu jakožto věrnému Stvořiteli. Naše římskokatolická víra nás tedy učí, že také my můžeme trpět podle Boží vůle. To není jak učení o cukerínovém bohu. Ale Bůh nám pro takový druh utrpení dává také dostatek sil, abychom jej unesli. ..." A řekl mi osobně, že nemoc není jeho plán pro
můj život, že mne uzdraví. To už jsem také přijímal to Boží slovo z
evangelia. Měl jsem tedy i jistotu uzdravení dříve, než jsem
byl skutečně uzdravený. Tu jsem tehdy nutně potřeboval, abych nemoc
přežil, bez té jistoty uzdravení bych nejspíš nepřežil.A tehdy ke mne Bůh mluvil nejen osobně, ale obecně. Řekl mi, že to
slovo evangelia neplatí jen pro mne, ale že platí pro všechny lidi. Že
já nejsem žádná extra spešl vyjímka."...
Slovo evangelia ovšem říká pravý opak, než mylně vyvozuješ ty: že také křesťan může trpět podle Boží vůle. Že také nemoc může být Božím plánem pro lidský život.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 13. srpen 2014 @ 19:51:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Mě vyčítáš, že si ve své hlavě vytvářím závěry o tvé poodbě víry, kterou ty nezastáváš. A toto je co? Z čeho jsi vydedukoval, že bych zastával názor, že Bůh schvaluje lidem jejich hříchy?
Snad jen ve tvé hlavě.
Omlouvám se, jestli jsem použil špatný pojem. Psal jsi, že ti bůh dovolil nějaký hřích a jindy zas, že všechno je ti dovoleno a že o tom je tvoje svoboda hřešit. Myslel jsem tedy tou větou to tvé "dovolení hřešit", které máš od boha. Bavíme se o tom delší dobu a snažím se zjistit co vše máš od svého boha dovoleno, měl bys tedy vědět, o čem píšu. Pokud jsem nepoužil přesně "správná" slova, která ke tvému "dovolení hřešit" od boha používáš ty, omlouvám se.
To není jak učení o cukerínovém bohu. Mohl bys někdy to své učení o cukerinovém bohu, co máš v hlavě, trochu specifikovat?
To psal apoštol velmi výstižně, jsem stejného názoru. Ten, kdo je zavřený do vězení taky trpí. Když je to "věřící", může si omylem nalhávat, že trpí pro někoho jiného nebo za někoho jiného. Ale to je asi tak všechno. Stejně tak si může totéž nalhávat omylem kdokoliv jiný, kdo trpí sám za sebe svou nemoc či jiný následek hříchu.
V tom se právě liší utrpení křesťanů: Netrpí sami za sebe, ale trpí pro druhé, pro jejich užitek. Tak, jako to dělal Ježíš a jako to dělal i apoštol Pavel a další apoštolové či učedníci.
A není to tak složité, aby to člověk nepochopil.
Slovo evangelia ovšem říká pravý opak, než mylně vyvozuješ ty: že také křesťan může trpět podle Boží vůle.
Opak k čemu? K tomu, co si vyvozuju já ve tvém světě pevně zakořenéném ve tvojí hlavě?
Mohl bys prosím specifikovat, co sis o mne ve svojí hlavě zase vymyslel, že si vyvozuji a k čemu přesně je to pro tebe opak, abych to mohl vědět i já mimo tvou hlavu?
Jak jsi na to přišel, Stando?
To, že odmítám "boha", který dovoluje hřích, schvaluje zlo a souhlasí se satanem, boha, jehož plánem pro lidský život je nemoc a zmar, zlo a deprese, neznamená, že bych nerozuměl tomu, že Bůh respektuje svobodnou lidskou volbu. Na dané téma už jsme se bavili, psal jsem ti k tomu příspěvek, nevím, zda jsi ho četl, protože jsi na něj nereagoval.
To že odmítám "boha", který dovoluje hřích neznamená, že bych nerozuměl, že takový bůh opravdu reálně je, v jeho plánu je krást, zabíjet a ničit (právě skrze hřích a zlo) a vím, že je mnoho lidí, kteří pod tímto bohem žijí a uctívají ho.
To, že náš Bůh respektuje lidskou volbu neznamená, že by Bůh hřích a zlo schvaloval, dovoloval nebo s ním souhlasil. Naopak: Bůh vždy naprosto jasně říká, že se hříchem nesouhlasí a varuje lidi před zlem.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 16. srpen 2014 @ 08:42:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Myslel jsem tedy tou větou to tvé "dovolení hřešit", které máš od boha."...
Každý hřích, který člověk spáchá, musí Bůh dovolit, dopustit.
A dělá to, i když sám s hříchem nesouhlasí.
Je to totiž nutnost existence svobodné lidské volby - podmínka pro lidskou svobodu volby. Kdyby se totiž člověk rozhodl pro hřích a Bůh by jej z principu nedopustil, nebyli by sice na světě žádní hříšníci, ale ani žádné svobodné bytosti, schopné ve své svobodě se rozhodnout nehřešit, ale naopak milovat.
Bůh je totiž naprosto suverénním Pánem všeho dění ve vesmíru a vůbec nic, žádná událost, se neuděje bez jeho vědomí a bez jeho dovolení. Ani vlas ti z hlavy nespadne, aniž by to Bůh předtím nedopustil.
..."Ten, kdo je zavřený do vězení taky trpí. Když je
to "věřící", může si omylem nalhávat, že trpí pro někoho jiného nebo za
někoho jiného. "...
Apoštol Pavel si právě toto podle tebe jen nějak omylem nalhával? Nebo v čem spatřuješ rozdíl "být ve vězení"mezi apoštolem a dnešními křesťany?
(Fp 1,7-14)
Je přece správné, abych o vás všech takto smýšlel, protože
vás mám v srdci: vy všichni jste spoluúčastníci mé milosti, jak
v mém vězení, tak v obraně a potvrzování evangelia.
...
Chtěl bych však, bratři, abyste věděli, že to, co mě
potkalo, přispělo spíše k prospěchu evangelia,
takže celé císařské gardě i všem ostatním je známo, že mé
vězení je pro Krista,
a mnozí bratři v Pánu se spolehli na mé vězení a mají mnohem
větší smělost mluvit Slovo beze strachu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 17. srpen 2014 @ 19:41:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Apoštol Pavel si právě toto podle tebe jen nějak omylem nalhával? Nebo v čem spatřuješ rozdíl "být ve vězení"mezi apoštolem a dnešními křesťany?
Snad v tom, že apoštol Pavel nebyl ve vězení za to, že by za oltářem znásilnil malého chlapečka ani za to, že by takovou věc tutlal a snažil se jí krýt?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 17. srpen 2014 @ 19:41:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Apoštol Pavel si právě toto podle tebe jen nějak omylem nalhával? Nebo v čem spatřuješ rozdíl "být ve vězení"mezi apoštolem a dnešními křesťany?
Snad v tom, že apoštol Pavel nebyl ve vězení za to, že by za oltářem znásilnil malého chlapečka ani za to, že by takovou věc tutlal a snažil se jí krýt?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 18. srpen 2014 @ 08:37:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Meriam Ibrahim, súdánská pravoslavná křesťanka, stále čekající na
spravedlnost, je podle sdělení svého právníka, „vděčná za mezinárodní
podporu, které se jí dostalo. »Stále věřím ve svou svobodu, neztratila
jsem naději«,“ opakovala několikrát advokátovi Mohamedovi Kelnourovi,
který o tom referoval italskému katolickému deníku Avvenire. „Ve vězení
ji navštívil také její manžel. Meriam se dosud nachází ve vězeňské
nemocnici, kde porodila dcerku Mayu,“ informuje dále advokát. „Sňali jí
řetězy, ale brzo se v nich může opět ocitnout. Její propuštění bohužel
dosud není na obzoru.“ |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 18. srpen 2014 @ 18:46:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Takže už jsi snad pochopil rozdíl mezi tím, když je někdo zavřený do vězení a trpí pro svědectví Ježíši Kristu a mezi tím, když je někdo zavřený do vězení pro krádež a trpí tam?
Už jsi pochopil rozdíl mezi tím, když lékař či sestra jede pomáhat do Afriky, onemocní, trpí a zemře a mezi tím, když někdo slouží modlám a temnotě a trpí, protože od model a temnoty dostává svou odměnu?
To první utrpení je utrpení jednoho člověka pro druhého. Byť ten člověk třeba vůbec není křesťan.
To druhé utrpení je utrpení jen sám za sebe. Byť si třeba člověk popletený sektou může omylem myslet, že trpí za někoho jiného.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 20. srpen 2014 @ 09:07:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Snad si tedy pochopil, že utrpení coby následek hříchu (coby trest za hřích) je čímsi jiným, než utrpení, které přichází jako zkouška.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 20. srpen 2014 @ 22:35:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Jasně, Stando. Před dvaceti lety.
Rozdíl mezi odměnou hříchu a temnoty, kterou jsme zažívali při službě modlám a temnotě a mezi službou Bohu, do které jsem tehdy vstupoval, byl dost markatní. Bylo by hodně náročné nepochopit ho.
Proto tu také o tom píšu. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 21. srpen 2014 @ 08:27:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nerozumím tomu, proč jsi si vůbec někdy zvolil službu modlám a temnotě.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 23. srpen 2014 @ 07:20:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Nerozumím tomu, proč jsi si vůbec někdy zvolil službu modlám a temnotě.
A chtěl bys tomu rozumět, zajímalo by tě to? Už jsem to tu několikrát popisoval, i v diskuzích s tebou a podrobně, jak mne rodiče vedli k modlám, tak jak byli sami naučeni, jak jsme sledovali zjevení krásných paní a byli vedeni k tomu, abychom jim zasvětili život, jak jsem to udělal. I to, jak mne Bůh vysvobodil z marného způsobu života, který jsem zdědil po otcích.
Když tomu nerozumíš, tak je jen otázka, jestli chceš ve svém neporozumění zůstat. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 23. srpen 2014 @ 08:18:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."jak mne rodiče vedli k modlám"...
Jsem přesvědčen, že toto je jenom tvá utkvělá představa coby následek zmateného evangelikálního učení v kombinaci s nedostatečným osobním vzděláním ve víře.
Katolická církev nikoho k modlám nevede, a každou pověru považuje za hřích. Najdeš to snad v každém zpovědním zrcadle.
Katolické učení je docela jiné.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 23. srpen 2014 @ 16:43:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, je mi jasné, že zůstaneš u svého přesvědčení a u toho, co ti tví šéfikové dovolí si myslet a že tě nebude zajímat, jak to v mém životě bylo. Jsem na tento tvůj postoj zvyklý. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 24. srpen 2014 @ 14:29:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Můj šéf má i jméno - Ježíš Kristus.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 24. srpen 2014 @ 15:05:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, a Ježíš Kristus je ten, kdo ti v hlavě převrací všechno do lži a ten, který tě nutí nezajímat se o druhé a jejich život, ale vymýšlet si o nich z tvého převráceného srdce nepravdy?
Asi ta Svatá Hora, Mariazell, Králíky, Hostýn, Turzovka, všechny ty růžence, medailky, křížky a prstýnky, pověry a temnota a všechno to, co jsem zažil, byla jen utkvělá představa.
Ale utkvělá představa to je jen ve tvé hlavě. V mém životě to byla realita, kterou jsem žil.
Díky Bohu, že ne moc dlouho. Pak bych asi dopadl tak, jako ty.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 25. srpen 2014 @ 10:01:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ale já si nemám ve zvyku si o druhém vymýšlet, jen adekvátně reaguji na podobu, kterou mi dotyčný zrovna předkládá.
Možná, že když ti nastavuji zrcadlo, tak se někdy neorientuješ, která je ta levá a která ta pravá strana vlastního obličeje.
..." Asi ta Svatá Hora, Mariazell, Králíky, Hostýn,
Turzovka, všechny ty růžence, medailky, křížky a prstýnky, pověry a
temnota a všechno to, co jsem zažil, byla jen utkvělá představa. "...
Bylo by užitečným do hloubky rozebrat, co jsi vlastně tehdy žil. Mnohé by se možná osvětlilo.
Snad ti tehdy nebylo jasné prožívání života v plnosti vztahů ve všech třech rovinách (ne že by snad dneska už bylo).
1.) v přímému vztahu k Bohu (v nerovnosti osob - rovina vertikální)
2.) v lásce k žijícím bližním (v rovnosti osob - rovina horizontální)
3.) ve vztahu k andělům (Mt 18,10) i svatým v nebi (ZJ 20,4) - (v rovnosti osob - druhá horizontální osa)
JEN NAPLNĚNÉ VZTAHY VE VŠECH TĚCHTO TŘECH OSÁCH TEPRVE VYTVÁŘÍ PLNOST PROSTORU ŽIVOTA KŘESŤANA.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 25. srpen 2014 @ 18:43:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ale já si nemám ve zvyku si o druhém vymýšlet, jen adekvátně reaguji na podobu, kterou mi dotyčný zrovna předkládá.
A proč vlastně systematicky děláš to, co nemáš ve zvyku? To je ta tvoje "logika"?
Možná, že když ti nastavuji zrcadlo, tak se někdy neorientuješ, která je ta levá a která ta pravá strana vlastního obličeje.
Možná, že na hladině té tvojí žumpy není pro samou lež a špínu do které se zamotáváš poznat, co vlastně chceš říci. To tvoje zrcadlo je hodně podobné, jako zrcadlo Rudého práva Wall streetu či zrcadlo Bumeranga zdejším lidem. Jen v tom tvém "zrcadle" není tolik hrubostí.
Bylo by užitečným do hloubky rozebrat, co jsi vlastně tehdy žil. Mnohé by se možná osvětlilo.
Určitě, kdyby tě to někdy zajímalo, rád ti napíšu, co jsem vlastně žil. Psal jsem to tu vícekrát a nemám problém o tom komukoliv vydat svědectví.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 24. červenec 2014 @ 08:20:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nemíním posuzovat žádné lidi, tedy ani Annelise Michel nebo Matku Terezu.
..."Máš "boha", který tě klidně zabije rakovinou abys
nepřišel o věčný život protože si vidí dál než na špičku nosu, "...
Zato ty máš boha, který za tvou rakovinu vůbec nemůže - tak slabého, že nedokáže zabránit, aby ti satan takto ublížil.
Pokud by tomu totiž dokázal zabránit a neudělal to - co to máš za zvráceného otce, který tě vychovává rakovinou? Který odsouhlasil, abys rakovinou onemocněl?
..." ale pokud
jde o věčný život, tak stejně nevíš, jak to vlastně dopadne."...
Na to je prostá odpověď.
Vím.
Pokud zemřu v milosti posvěcující (bez těžkého hříchu), dostanu se jistě do nebe.
Ohledně utrpení nelze dát jednoduchou otázku a čekat jednoduchou odpověď.
Je to oblast tak rozsáhlá, že není jednoduché odpovědi. A klidně si přiznám, že na mnohé otázky ani odpověď neznám.
Třeba když umírá malé dítě, nebo matka od malých dětí. A třeba i matka hluboce věřící a horoucně milující Krista, životem svatá. Zkus takové kázat své řeči o tom, jak že má přijmout Krista a jeho uzdravení!
Vždyť jsi úplně odtržen od skutečného života!
A musím zde kapitulovat před Boží velikostí a ve víře, že ve světě se nic neděje jinak než v Boží režii, doufat, že Bůh dokáže každé takové utrpení přetavit ke konečnému užitku člověka i jeho společenství.
Každá událost, včetně utrpení nemoci, lidi vnitřně formuje.
Poznal jsem případ slepce, který svůj handicap považuje za dar, protože mu Bůh otevřel docela jiné obzory a on by neměnil.
Nedílnou součástí prožívání utrpení ve vztahu s Bohem je to, co člověk s tímto utrpením podnikne. Zda jej dokáže zúročit způsobem, aby přineslo dobré ovoce. Ale to je v oblasti přísně intimního vztahu mezi člověkem a Bohem a je to tak individuální jako i celý lidský život. Není pro to jednotný návod.
Společným je jen to, že i v utrpení se máme připodobňovat Kristu a jako i Kristus nabízet své utrpení nebeskému Otci za ostatní lidi - zvláště za společenství, jehož jsme nedílnou součástí - za společenství Kristova těla - církve..
Jsme - li učedníci, máme následovat příklad svého Mistra naprosto ve všem.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 24. červenec 2014 @ 17:33:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Nemíním posuzovat žádné lidi, tedy ani Annelise Michel nebo Matku Terezu.
A mě posuzovat míníš?
Nechtěl jsem od tebe, abys posuzoval Annelise Michel nebo Matku Terezu, to sis zase převrátil moje slova.
Chtěl jsem od tebe abys posuzoval svoji víru a své chápání nebo abys mi napsal co jsem pochopil špatně. Já jsem ŘKC nauku s "pokladem církve" pochopil stejně, jako ty dvě ženy a řídil jsem se podle toho. Ty jsi tvrdil, že jsem jí pochopil špatně, ale nějak už jsi nenapsal co jsem pochopil špatně a ve svých smyčkách se zamotáváš tak, že vychází najevo, žes tu nauku pochopil docela stejně jako já, jen to ve své motanici nechceš uznat.
Zato ty máš boha, který za tvou rakovinu vůbec nemůže - tak slabého, že nedokáže zabránit, aby ti satan takto ublížil.
Stando, nemám tvého boha, to sis popletl.
O našem Bohu jsem ti psal. Máme Boha, který nesl naše nemoci a naše bolesti. Boha, který uzdravuje a vysvobozuje. Jeho jméno je nad každé jméno. Nevychovává nás rakovinou, jako vychovává váš bůh. To ses v té své motanici docela pomotal.
Pokud zemřu v milosti posvěcující (bez těžkého hříchu), dostanu se jistě do nebe.
Proč tam píšeš to "pokud"? Jak se může stát, že bys nezemřel v milosti posvěcující, když v případě, že bys měl o tu milost posvěcující přijít, tak tě tvůj bůh, který vidí dál než na špičku nosu, zabije skrze rakovinu, abys o tu milost nepřišel?
Ohledně utrpení nelze dát jednoduchou otázku a čekat jednoduchou odpověď.
No, jestli stále odpovídáš k mé otázce, tak nevím, jak to učí vás dnes, ale nám tehdy tu jednoduchou odpověď dávali. Alespoň mě připadá jednoduchá.
Když někdo trpěl nějakou nemoc nebo posedlost, tak tu nemoc trpělivě nesl a obětoval jí na úmysl papeže. Tím se to utrpení dostalo do pokladu ŘKC. A z pokladu ŘKC pak zase papež rozděloval skrze odpustky odpuštění časných trestů tak, aby člověk nemusel ty časné tresty v očistci trpět, protože už trpěl někdo jiný. Spravedlnosti bylo učiněno zadost protože když někdo dostal odpustek, utrpení v očistci za něj odtrpěl někdo jiný, který trpěl více, než by si býval zasloužil. Jedno, zda to byla matka malých dětí, nebo chlap důchodce.
Vy to teď máte po tom středověku nějak složitější, že nejde odpovědět takto jednoduše?
Zkus takové kázat své řeči o tom, jak že má přijmout Krista a jeho uzdravení! Vždyť jsi úplně odtržen od skutečného života!
Stando, zase podle toho, jak se ti převracejí věci neposuzuj nás. Nedělal bych to, co tě v tvém křivém srdci napadá.
Společným je jen to, že i v utrpení se máme připodobňovat Kristu a jako i Kristus nabízet své utrpení nebeskému Otci za ostatní lidi - zvláště za společenství, jehož jsme nedílnou součástí - za společenství Kristova těla - církve.. Jsme - li učedníci, máme následovat příklad svého Mistra naprosto ve všem.
V tomhle to máme opravdu hodně, hodně jiné.
A řekl bych, že to dost vypovídá o tom, kdo z nás dvou je zcela mimo realitu.
Nejsme bohové a nejsme spasitelé světa. Nemůžeme být v tomto jako Bůh a nestojíme o to být v této věci jako Bůh.
Ježíš nebyl nikdy nemocný, nikdy nezhřešil, nikdy nebyl oddělen od Boha, nenesl samotu. Když pak přišel na zem a pověsili ho na kříž, netrpěl a nenesl svoje nemoci, tak jako neseme my, ale nesl naše nemoci, za nás, na místo nás. Netrpěl trest za sebe, ale nesl náš trest. Netrpěl svůj hřích, ale nesl náš hřích. Netrpěl svoji samotu, ale trpěl namísto nás.
Žádný z nás neumí nést nemoc za druhého člověka. Nemůžu si vzít rakovinu druhého člověka a odnést jí tak, aby jí neměl, tak jako to udělal Bůh. Ani depresi. Ani chřipku ne. A že by to kdejaká matka třeba pro svého syna či dceru udělala: Ale nemůže. Člověk není Bohem. A pokud si někdo takovou hloupost myslí či namlouvá, tak ho sekta kde mu to tlučou do hlavy fakt hodně zblbla.
Na druhou stranu, když Ježíš přinášel svoji zprávu, uzdravoval, vysvobozoval Boží mocí, pronásledovali ho náboženští fanatici, provokovali ho, vymýšleli si o něm lži, snažili se ho chytat za slovo, proklínali ho, chtěli ho ukamenovat či hodit ze srázu, a nakonec ho lstí pomocí justiční mašinerie poslali na smrt, zavraždili. Tohle se křesťanům děje také a od tehdy až dodnes: nesou totiž stejnou dobrou zprávu, jakou nesl Ježíš, zprávu o Božím spasení. Modlí se za nemocné stejně jako Ježíš. Tak jako Ježíše fanatici pronásledovali a snažili se ho umlčet a zabít, pronásledují i křesťany.
V tom máme být Ježíši podobní a přes takové utrpení nést evangelium lidem, kteří o něj stojí.
To je utrpení, které máme nést i my za někoho jiného. Ne proto, že když budeme trpět, tak trpíme za někoho jiného a ten nebude tak dlouho v očistci, ale proto, že když přes utrpení, které je ve světě poneseme tu zprávu o spasení v Ježíši, budou lidí díky té zprávě zachráněni a nebudou v očistci vůbec. A mohou také sami přijmout uzdravení a vysvobození už tady na zemi, tak jako jsem ho přijal před lety i já a mnozí další.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 24. červenec 2014 @ 19:38:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Vidím, že opět tvá logika pokulhává.
Představ si hypotetický případ, že ti lékař oznámí diagnózu "rakovina".
Kde byl tvůj bůh? Co dělal, že tě nechal onemocnět?
Logicky existují jenom dvě varianty:
1.) Buď je tvůj bůh tak slabý, že tomu tvému onemocnění nedokázal zabránit (pak ovšem nemá vliv na všechno dění ve světě), nebo
2.) se Bůh tak rozhodl, že právě ty a zrovna teď onemocníš rakovinou. Dopustil na tebe zkoušku této strašlivé nemoci. Pak je tento mocný Bůh ale docela jiný, než si Boha (pouze uzdravujícího) představuješ ty.
Už po páté ti opakuji stejnou otázku - a stále je mimo tvůj zorný úhel - ve slepé skvrně.
Ptám se tě na skutečnou realitu dnešního života, kdy nemocný se vzepře své nemoci ze všech sil, prosí Boha o uzdravení - přesto uzdravení nepřichází, naopak nemoc se přes veškerou snahu lékařů i pacienta dále zhoršuje.
Jak tato skutečnost koliduje s tvojí představou: "Jeho ranami jsme byli uzdraveni...?"
Ty jsi hovořil o jakémsi přijmutí uzdravení od Ježíše: "ale vzepře se té nemoci či démonu (tak, jak to učí Ježíš či apoštolové) a přijme uzdravení nebo vysvobození"...
Cožpak nevidíš, že věci jsou jinak než ve tvojí hlavě, že realita neodpovídá tvým vysněným představám? Odpovíš mi na to někdy?
..."Žádný z nás neumí nést nemoc za druhého člověka.
Nemůžu si vzít rakovinu druhého člověka a odnést jí tak, aby jí neměl,
tak jako to udělal Bůh. Ani depresi. Ani chřipku ne."...
Ale můžu mu ji pomáhat nést. Když vidím, že bližní prochází těžkou životní zkouškou, mohu se za něho modlit, mohu se za něj i postit - mohu za něj i obětovat své utrpení vlastní.
(Gal 6,2)
Neste břemena jedni druhých, a tak naplňte zákon Kristův.
..."Nemůžeme být v tomto jako Bůh a nestojíme o to být v této věci jako Bůh."...
Když jsem hovořil o následování Krista jeho učedníky, hovořil jsem o Kristu - člověku, o našem bratru. A Ježíš - člověk byl za nás ukřižován, Ježíš - člověk za nás nesl samotu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 30. červenec 2014 @ 20:38:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Cožpak nevidíš, že věci jsou jinak než ve tvojí hlavě, že realita neodpovídá tvým vysněným představám? Odpovíš mi na to někdy?
Stando, nemůžu vědět, co sis v tvojí hlavě vysnil, dokud to nenapíšeš. Nemůžu ti tedy odpovědět na to, co máš ty ve své hlavě.
Na to, co jsem psal já a co mám já ve své hlavě jsem ti odpovídal vícekrát, už asi pětkrát, pokud tě zajímá, co mám já v hlavě a srdci, přečti si moji odpověď. Zkus si číst, co píšu já a přestat vkládat do mých příspěvků to, co sis vysnil pouze ty ve své hlavě.
Ale můžu mu ji pomáhat nést. Když vidím, že bližní prochází těžkou životní zkouškou, mohu se za něho modlit, mohu se za něj i postit - mohu za něj i obětovat své utrpení vlastní.
Stando, prosím tě, jak konkrétně můžeš za někoho obětovat své vlastní utrpení? Čím to uděláš?
Když máš třeba rakovinu nebo depresi. Jak konkrétně tím svým utrpením pomůžeš jinému člověku?
Když jsem hovořil o následování Krista jeho učedníky, hovořil jsem o Kristu - člověku, o našem bratru. A Ježíš - člověk byl za nás ukřižován, Ježíš - člověk za nás nesl samotu.
No, právě. Tvoje slepá skvrna.
Ježíš-člověk nemohl nést cizí hříchy a cizí nemoci. To člověk totiž neumí, nedokáže, byť mu to v některých popletených sektách guruové namlovají aby zničili jeho život a oddálili jeho uzdravení nebo vysvobození.
Proto se tě ptám jak to děláš, že za někoho obětuješ utrpení vlastní? Jak se to dělá, že svou nemoc obětuješ za někoho jiného?
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 31. červenec 2014 @ 12:25:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | ..."Nemoci rozumím tak, že když člověk nemoc či posedlost nepřijme
(tak, jak nás to kdysi učili v ŘKC, kde nás učili, že máme nemoci a
posedlosti přijímat a nést) ale vzepře se té nemoci či démonu (tak, jak
to učí Ježíš či apoštolové) a přijme uzdravení nebo vysvobození, tak je
to z mého pohledu v pořádku a nevzpírá se tím Bohu, ale vzpírá se
původci nemoci (kterým je Hřích a jeho sluhové).
Pokud člověk nemoc přijme, nevzpírá se jí, nechce uzdravení, tak je to jistě jeho svobodné rozhodnutí"...
Tedy ještě jednou:
1.) my nepřijímáme nemoc a utrpení a rádi uvítáme uzdravení. S nemocí bojujeme všemi prostředky.
2.) my přijímáme všechny události, které na nás v životě přijdou jako režii Božího plánu. Včetně nemoci a utrpení. Hledáme jejich smysl a účel, jaký mají v Božím plánu splnit.
Přijmout skutečnost nemoci vůbec neznamená nechtít uzdravení, ale naprosto reálně a smysluplně využít nastalý stav k užitku Božího království.
Člověk ani zdaleka není všemocný, aby se vzepřel - a stalo se, aby byl i uzdraven.
Takto to funguje snad jenom ve tvém virtuálním světě.
V tom světě skutečném se už mnoho lidí nemoci vzepřelo a na uzdravení z nemoci to stejně nemělo vůbec žádný vliv.
..."Jak konkrétně tím svým utrpením pomůžeš jinému člověku?"...
Úplně stejně, jako to udělal Kristus. Nabídneš své utrpení nebeskému Otci ve prospěch jiného.
..."Ježíš-člověk nemohl nést cizí hříchy a cizí nemoci. To člověk totiž neumí, nedokáže"...
Právě že Ježíš - člověk za nás zemřel na kříži, jako Bůh zemřít ani nemohl. Kdyby mohl, nemusel by se ani jako člověk vůbec narodit. Natolik ti už tvá hlava vynechává, že si neuvědomuješ, že jen jako člověk mohl Ježíš na sebe vzít hříchy lidstva?
Jsou tedy v lidském životě situace, kdy nemoci přicházejí jako následek hříchu, jsou i situace, kdy nemoc přichází nezaviněně jako zkouška (třeba i pod vlivem trápení od zlého ducha), jsou však v životě i situace, kdy Bůh na člověka nemoc dopustí přímo s určitým záměrem, k jeho vlastnímu konečnému užitku či k užitku těch, kdo jsou mu nejblíž.
A vůbec tato skutečnost nestojí v opozici k Boží lásce k člověku!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 04. srpen 2014 @ 19:47:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
A celé to je "logické" a je to "pravda". Pokud to nenapíšu já. A nejspíš vás to naučili metodisti, protože tohle zcela jistě není učení ŘKC.
Člověk ani zdaleka není všemocný, aby se vzepřel - a stalo se, aby byl i uzdraven.
Takto to funguje snad jenom ve tvém virtuálním světě.
Ne, takto to v mém světě nefunguje. Zkus si někdy představit, že ne všichni žijí to, co vy a uvažijí jako vy.
V mém světě je všemocný Bůh.
Taky v mém světě člověk není sám, ale má okolo sebe blízké lidi, kteří mu pomáhají.
V mém světě jsou také lékaři, kteří lidem pomáhají.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak (vy)ř (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 21. červenec 2014 @ 18:47:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Dali jste tomuto slovu nový pejorativní obsah: jako "náboženství" označujete víru lidí, kteří věří jinak, než vy (pochopitelně oni jsou ti, co věří špatně!).
Stando, jako obvykle tvé nepravdivé výmysly. Ne, opravdu jsem (jsme? Kdo ještě) neudělal to, co sis vybájil. Pod pojmem "náboženství" si představuju zhruba totéž, co je popsané na té wiki.
Dokonce ani nevěřím, že jde "věřit jinak". Všichni lidé, které znám, věří naprosto stejně, jen věří různým věcem, různým slovům, různým lidem.
Snad posunuji význam toho slova "náboženství" tím, že se na danou věc dívám poněkud s nadhledem a zařazuji do pojmu "náboženství" například komunismus, protože mi přijde nelogické když uctívání faraona jako boha a spoléhání na něj většina považuje za náboženství, není logické aby náboženstvím nebylo uctívání mrtvého Marxe a Engelse a spoléhání na ně. Do pojmu náboženství zařazuju i velkou část oblasti, které se říká "věda", a to takové "vědy", které jsou jen v hlavách vědců, ale nezakládají se na exaktním výzkumu (tedy například evoluční psychologie a podobně). I když pro tyto obory by byl asi vystižnější pojem "kult" nebo "sekta".
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak ( (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 24. červenec 2014 @ 08:44:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Vnímáš tedy i svou osobní víru jako "náboženství"?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: J (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 24. červenec 2014 @ 09:26:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Jak kterou osobní víru, Stando.
Když mi manželka řekne: "Mám tě ráda", tak tomu slovu věřím, je to moje velmi osobní víra a nevnímám jí jako náboženství, stejně jako když mi moje manželka, moje děti, rodiče, partneři v podnikání nebo kdokoliv z lidí cokoliv říká a já mu osobně věřím.
Když mi Bůh řekne: Tuhle práci nedělej ale dělej jinou, tak mu věřím, je to moje velmi osobní víra a nevnímám ji jako náboženství, stejně jako když mi Bůh říká cokoliv jiného a já jeho slovům věřím a zařizuji se podle nich.
Když je v bibli napsáno: "Izrael je můj vyvolený a milovaný národ, kdo mu žehná, bude požehnaný a kdo ho proklíná, bude prokletý", tak tomu slovu věřím, je to moje osobní víra, zařizuji se podle toho slova a takovou víru vnímám jako náboženství.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 24. červenec 2014 @ 10:09:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Když jsem mluvil o tvé osobní víře, měl jsem na mysli celkové praktikování tvého života s Bohem podle křesťanských zásad. Tvé osobní zažívání Boha, zkušenost s Bohem. Označuješ tento způsob žití, tuto transcendentní zkušenost, také jako náboženství?
Pokud nikoli, jsi v rozporu s definicí náboženství podle Wiki: " Náboženství - souhrnný pojem pro velmi rozmanité
soustavy jednání, symbolů a představ, jimiž různá společenství vyjadřují
reálný, životní, osobní vztah k transcendentní zkušenosti."
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Kjubik (forrest.gump.junior@gmail.com) v Neděle, 27. červenec 2014 @ 15:21:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Zdravím. Myslím oko, že odpovědí na tuto otázku se nedočkáš. Je totiž hodně nepohodlná pro některé zde. Protože pokud by křesťanství považovali za náboženství tak by se ukázalo, že již to nevidí jako někteří co s kterými se ztotožnili v komentářích, které zde napsali. Pokud by na druhou stranu, křesťanství nepovažovali za náboženství, ukázalo by se, že tvůj předpoklad byl správný a že máš v tom pravdu.
Myslím, že podobně to je s katolictvím Cizince. Na jedné straně je přesvědčen, že je katolíkem ale na druhou stranu nevěří ani v šest základních pravd víry.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 28. červenec 2014 @ 09:51:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Je to škoda.
Jestliže se někdo vyhýbá konfrontaci s nějakými otázkami, je na víře cosi špatně.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 30. červenec 2014 @ 20:51:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, nemám nějaké "jiné celkové praktikování života s Bohem podle křesťanských zásad", než jsem ti popsal výše. Proto jsem ti odpověděl podrobně, i když jsem tušil, že o odpověď nestojíš a jde ti o chytnutí za slovo.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 01. srpen 2014 @ 08:22:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já tě nepotřebuji chytat za slovo. Upozorňuji tě jen, že se takto usvědčuješ ty sám vlastními slovy - a že to tedy nedává smysl.
Např.:
"Když mi Bůh řekne: Tuhle práci nedělej ale dělej
jinou, tak mu věřím, je to moje velmi osobní víra a nevnímám ji jako
náboženství, stejně jako když mi Bůh říká cokoliv jiného a já jeho
slovům věřím a zařizuji se podle nich.
Když je v bibli napsáno: "Izrael je můj vyvolený a milovaný národ, kdo
mu žehná, bude požehnaný a kdo ho proklíná, bude prokletý", tak tomu
slovu věřím, je to moje osobní víra, zařizuji se podle toho slova a
takovou víru vnímám jako náboženství."
Jestliže si čtu v Bibli, věřím, že i skrze ni mi to zase říká Bůh. Úplně stejně, jako když ke mě promluví jiným způsobem.
Uslyšet Boží hlas (komunikovat s Bohem) tak nebo onak je vždycky transcendentní zkušenost, kterou Wikipedie označuje výrazem "náboženství". Skutečná víra v Boha nemůže být neosobní, je vždycky osobní a každá zkušenost s Bohem je do určité míry vždycky zahalena do tajemství.
Osobní víra v Boha, vlastní osobní prožívání Tajemství, komunikace s Bohem - to vše je zahrnuto ve významu slova "náboženství".
Zda tedy věříš slovům své ženy nemá skutečně s náboženstvím nic společného.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 01. srpen 2014 @ 08:42:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Vlastními slovy se usvědčuji z čeho, Stando?
Pojmem "náboženství" označuji to, co se pojmem náboženství označuje. Nemohu pojmem náboženství označovat něco, co se pojmem náboženství neoznačuje.
Celý můj život je život s Bohem. Když ráno vstávám, už tam je Bůh a když večer uléhám, ještě tam je. Boha poslouchám.
Šest dní pracuju a sedm dní odpočívám. V práci to o mně vědí a vědí taky, že v sobotu nepracuju. Ale zase klidně budu dělat v neděli od večera do rána a celý den až do pátku do odpoledne. Když jim to budu vysvětlovat a řeknu jim "to je moje náboženství", každý mi bude rozumět, o čem mluvím. Kdybych jim řekl: Moje vstávání a uléhání je moje náboženství, asi by si mysleli, že mi hráblo.
Oboje je pro mne přitom " celkové praktikování tvého života s Bohem podle křesťanských zásad."
Jakým jiným způsobem k tobě Bůh promlouvá?
Pochopil. Ano, tak tomu také rozumím.
V tom se právě liší víra Bohu, komunikace Boha s člověkem, protože ta je docela stejná, jako osobní víra člověku, třeba mé ženě. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 02. srpen 2014 @ 14:49:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | "Když mi Bůh řekne: Tuhle práci nedělej ale dělej
jinou, tak mu věřím, je to moje velmi osobní víra a vnímám ji jako součást svého náboženství, stejně jako když mi Bůh říká cokoliv jiného a já jeho
slovům věřím a zařizuji se podle nich.
Život s Bohem se všemi důsledky ve všech rovinách považuji za své náboženství.
..."Jakým jiným způsobem k tobě Bůh promlouvá?"...
Mimo Písmo třeba ústy jiného člověka, který třeba bezděčně řekne něco, co mě osloví a nasměruje. Nebo skrze modlitbu, kdy hledám a prosím Boha o správné rozhodnutí. A najednou přijde ta chvíle, kdy je mi naprosto jasné, co všechno třeba udělat.
Nebo skrze různé mimořádné události v životě, které jsou mnohdy výmluvnější, než jakákoli slova.
Nebo skrze zcela mimořádný živý sen (ale to se mi stalo jen jedenkrát v životě).
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 03. srpen 2014 @ 09:17:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | A v tom se náš život liší.
Celý svůj život žiji s Bohem a to, co lidé označují pojmem "náboženství", je z toho mého života jen malý zlomek.
To chápu, Stando a věřím. Tak jedná Bůh s mnohými lidmi, věřícími i nevěřícími a slyším často jejich svědectví.
A mluví k tobě Bůh? Myslím přímo, ne skrze lidi nebo události.
A slyšíš ho?
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 03. srpen 2014 @ 11:17:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Mluví a slýchám jej, ale nikoli ušima, ale srdcem.
|
]
|
|
