Člověk se pokáním zbaví hříchu - Re: Spletl jsem se - věřil jsem špatn (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 27. červen 2012 @ 19:07:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | No, oko, přemýšel jsem nad tím, že to co píšu, je asi mimo tvou realitu, tak jsem si říkal, že by ti k pochopení toho o čem píšu, mohl pomoci příběh ze života, svědectví.
Od mala jsem vyrůstal na té vesnici, o které tu občas píšu. Deset kilometrů od ní byla známá velká fabrika na střelivo. Půlka lidí z vesnice dělala ve zbrojovce. Baráky u nás byly prošpikované patronami, broky, střelným prachem, flintami. Od mala jsem zažil střílení: Střílelo se o svatbách, posvíceních, poutích, oslavách, střílelo se ráno a večer, v polích, lesech, na střelnici. Když kluk unes brokovnici, už měl modré rameno. Kluci měli někdy od dvanácti převrtané vzduchovky na 6 mm a po půdách lovili tátům malorážkové náboje a roznětky, střelný prach a broky. Ráj na zemi. ;-)
Součástí toho střílení byla i myslivost. Chlapi se třeba večer sebrali a šli na kachny nebo na holuby k rybníku, pár jich sundali. Podobně se chodilo na zajíce, prasata, srnky, chlapi se trumfovali, kdo střelí víc a kdo střílí líp.
To, co dělali oni, dělali jsme taky.
Vzali jsme vzduchovky a vyrazili kolem vesnice a stříleli na všechno, co se hýbe a může padnout: Od vos a čmeláků přes vrabce až po kočky nebo psy.
Když mi bylo něco přes těch dvacet, přijal jsem Ježíše.
Brzy potom, dny nebo jen nějaký týden nato jsem se vrátil jeden víkend domů, vzal jako obvykle vzuchovku, vyrazil na zahradu a střílel. Všechno bylo v pohodě až do chvíle, kdy jsem namířil vzduchovkou na prvního vrabce.
Těžko to popsat, ale v tu chvíli se mi udělalo tak lze od žaludku, že jsem myslel, že se pozvracím. A Bůh ke mně mluvil a začal mi vysvětlovat věci. Zakázal mi to dělat. Nedal mi svobodu to dělat.
Od té chvíle jsem nezastřelil jediného vrabce. Nemám ani žádnou touhu střílet jen tak po vrabcích. Ani by mne to nenapadlo. Už je to přes dvacet roků a nepředpokládám, že se to změní. Alespoň já na tom nic měnit nechci a jestli mám nějakou svobodnou vůli ...;-)
Přestal jsem v té věci hřešit. Protože Bůh mi dal dar pokání - ne proto, že bych byl nějaký hrdina a Já zvítězil nad Hříchem. Ježiš, který byl ve mne a který je silnější než hřích, zvítězil.
(Mimochodem, tohle byla jedna z věcí, ze které jsem poznal, že v mém životě nastala skutečná změna. Kdyby tě někdy zajímalo, jak to se znovuzrozením je, zeptej se, ti, kteří to zažili ti o tom rádi vydají svědectví)
Tohle je trochu vyjímečné, protože nikdy jsem s tím hříchem nebojoval: Pro nikoho u nás to nebyl hřích, dělali to všichni, ani svědomí tedy nesignalizovalo, že je něco špatně, neměl jsem tedy důvod s tím bojovat. Od té události pokání a změny smýšlení v téhle věci už jsem nikdy nemusel bojovat s tímhle hříchem.
To, v jakém jsem byl stavu, tak hrozném a necitelném, že jsem ani hřích nerozpoznával (my tomu říkáme "mrtvý v hříchu"), mi Bůh odpustil v našem čase už dávno: V Ježíši Kristu. Přesto, že jsem nikdy ten hřích nevyznal, protože jsem o něm ani nevěděl. V Ježíši a jeho oběti jsem také přijal odpuštění. Před tím, než mne Bůh toho hříchu zbavil.
Ale abych se toho hříchu zbavil (a už ho neměl, nehřešil), potřeboval jsem pokání: Boží dar a otcovskou výchovu.
Samozřejmě už jsem nikdy nebyl schopen napravit následky toho hříchu: Vystřílená okna, mrtvé ptáky, díry v nohách, hlavě... Ale jeden následek hříchu z té doby napravil Bůh: Už nejsem bezcitný ke zvířatům.
Snad ti to tedy pomůže k pochopení toho, o čem píšu, když píšu, že pokání člověka zbaví hříchu a člověk už pak nehřeší.
Čemu říkáš že "to absolutně není pravda"? Když ti napíšu takovýhle příběh - je fakt reálný - je to pro tebe mimo realitu a považuješ ho za nepravdivý, virtální? Nebo mi věříš, že to je pravda?
Ty tu často píšeš o tom, jak se "zbavuješ" hříchů ve zpovědi. To jsem nikdy nezažil, zajímá mne to tedy.
Znamená to slovo "zbavit se hříchu" pro tebe zhruba totéž, jako pro mne, t.j. že člověk ten hřích už nemá, nehřeší v té věci?
Pokud ano:
- Proč se tak vzpíráš když napíšu o tom, že pokáním se člověk zbaví hříchu a už nehřeší?
- mohl bys prosím napsat něco o tom, jak ses zbavil ve zpovědi nějakého hříchu?
Pokud ne:
- mohl bys prosím nějak srozumitelně vysvětlit, co to pro tebe reálně znamená "zbavovat" se hříchu, jestli se někdy hříchu zbavíš a jak to prakticky vypadá?
|
| NadřazenýČlověk se pokáním zbaví hříchu - Re: Spletl jsem se - věřil jsem špatn (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 28. červen 2012 @ 10:23:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Když člověk změní své smýšlení, přestane "střílet vrabce".
Uvědomí si nové skutečnosti, které dříve neviděl.
My to ovšem nenazýváme "znovuzrozením"¨, ale prostě růstem ve víře.
..."Od té chvíle jsem nezastřelil jediného vrabce. Nemám ani žádnou touhu střílet jen tak po vrabcích."...
Za čas si třeba uvědomíš, že i moucha, kterou dneska bezmyšlenkovitě plácneš, je Božím tvorem s darem života a dostaneš znovu odlišný pohled na život.
Tvůj výrok "už nejsem bezcitný ke zvířatům" má tedy své omezení, neplatí univerzálně pro všechno živé.
..."Proč se tak vzpíráš když napíšu o tom, že pokáním se člověk zbaví hříchu a už nehřeší?"...
Už výše vysvětluji, že se zde jedná o matení pojmů.
Hřích je jednotlivý skutek proti Bohu a lidem.
Jinou skutečnost (třeba život v zajetí hříchů) bychom měli vyjadřovat jiným výrazem, jinak si nemůžeme rozumět, co máme zrovna na mysli..
Člověk se jednotlivého hříchu může zbavit pokáním. Může však do tohoto hříchu opakovaně za čas upadnout znova. Pokud tvrdíš, že nikoli, jsi mimo realitu.
Růst ve víře nutně způsobuje změnu smýšlení.
Tato změna není trvalá v čase. Může růst, může se umenšovat. Podle toho, nakolik člověk žije s Bohem.
Podle úrovně našeho smýšlení pak některé hříchy už neděláme. Ale stejně vždy zůstáváme hříšní a máme své další hříchy. Jen jejich závažnost se mění podle úrovně našeho smýšlení.
|
]
Člověk se pokáním zbaví hříchu - Re: Spletl jsem se - věřil jsem špatn (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 29. červen 2012 @ 08:54:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Když člověk změní své smýšlení, přestane "střílet vrabce".Uvědomí si nové skutečnosti, které dříve neviděl.My to ovšem nenazýváme "znovuzrozením"¨, ale prostě růstem ve víře.
My takové události také nenazýváme znovuzrozením. Znovuzrozením nazýváme jiný okamžik života, tehdy, když člověk přijme Ježíše, když kladně odpoví na tu Boží nabídku spasení v Ježíši Kristu.
To, když pak Bůh zbaví člověka otroctví nějakého hříchu (a tím pádem i hříchů) nazýváme pokáním. Pokání je Boží dar, který nastává na základě takových událostí jako jsem popsal nebo na základě jiné Boží výchovy, Božím slovem. Buď slovem z písma, které obživne (napíšu k tomu článek "Je možné rozumět písmu?") nebo tak, že Bůh přímo mluví ke znovuzrozenému duchu člověka.
Hřích je jednotlivý skutek proti Bohu a lidem.Jinou skutečnost (třeba život v zajetí hříchů) bychom měli vyjadřovat jiným výrazem, jinak si nemůžeme rozumět, co máme zrovna na mysli..
Když mluvím o tom, že mne "Bůh zbavil hříchu" znamená to, že mne zbavil života v zajetí hříchu, vysvobodil mne ze hříchu. To je základ křesťanství.
Zajetí hříchu je systematická chyba. Pokud je člověk v zajetí hříchu, pak dělá jednotlivé hříchy, hříšné skutky. Ten stav hříchu (člověk je bezcitný ke zvířatům, svědomí nic nesignalizuje, je ocejchované) může za jednotlivé hříchy (člověk vezme vzduchovku a jen-tak zastřelí zvíře, prottože hřích ho táhne k dané věci, má hříšnou náklonnost to dělat, není svobodný aby to nedělal).
To, čeho je potřeba se zbavit je ten stav hříchu, to oklamání hříchem, protože pokud je člověk zbaven zajetí hříchu, přestanou i jednotlivé hříšné skutky. Nemají už žádný podklad.
Jedna z kvalitních součástí oklamání hříchem je dle mého poznání to, že si člověk myslí, že má nad hříchem moc a může si hřích vybírat. Tohle si často myslí třeba kuřáci či alkoholici, lidé kteří se přežírají či fetují, že kdykoliv mohou přestat, že mají hřích pod kontrolou, že mají "svobodu" hřešit. Jedno pokání, které jsem s Bohem zažil bylo tehdy, když mi Bůh dal poznat, že hřích není svoboda, ale otroctví a já musel změnit smýšlení v téhle věci.
Ale to už jsem ti také psal.
Teď zpět. Opět komentuješ mojí víru, mojí situaci, převracíš do nesmyslných absurdit (mouchy a pod) a konkrétní otázku o svojí víře a své situaci jsi ignoroval a neodpověděl. Zkusím ti jí nějak zdůraznit aby sis jí všimnul.
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Napíšeš mi někdy, jak se prakticky zbavil hříchu, co to pro tebe reálně znamená? Nějaký příklad ze života, kdy jsi měl nějaký hřích, omyl a zbavil ses ho ve zpovědi? Co přesně znamená pro tebe "zbavit" se hříchu? Znamená to, že už hřích nemáš (t.j. nehřešíš v dané věci) nebo to znamená že za týden po zpovědi jsi na stejném, hřích je pořád s tebou?
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
To s těmi otazníčky jsou ty otázky. Je to pro tebe srozumitelné, chápeš, na co se ptám?
Zajímá mne to. Byl jsem u zpovědi stokrát a nikdy jsem se žádného hříchu nezbavil, nikdy jsem nezažil pokání, všechny moje hříchy byly pořád se mnou. Pokud to ty prožíváš jinak, zajímá mne ta praxe a co jsem třeba minul, když jsem se ve zpovědi nikdy žádného hříchu nezbavil.
|
]
Člověk se pokáním zbaví hříchu - Re: Spletl jsem se - věřil jsem špatn (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 29. červen 2012 @ 11:46:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku
Já ti přece odpovídal několikrát. Ale ty si žiješ ve své krabičce a očekáváš odpověď určitého druhu. Nic jiného nevnímáš a za odpověď nebereš.
Jestliže vidím svět jinak než ty, nemohu ti přece odpovědět v intencích podle tvé víry, způsobem jak očekáváš.
Ty tvrdíš, že nehřešíš, že jsi bez hříchu. Že to u tebe takto změnil Bůh. Říkáš, že Bůh ti vymělil srdce. Jaká je tedy tvoje zásluha, že nehřešíš?
Máš Boha za Čáryfuka, který jednoho změní a jiného ne?
Tvoji situaci nepřevracím do absurdit. Je - li znakem výměny srdce, že třeba přestaneš bezmyšlenkovitě střílet vrabce, už jsem se s vyměněným srdcem asi narodil. Vždycky jsem se dokázal vcítit do role toho vrabce. Jenže to jsou pak nejlepšími křesťany s vyměněným srdcem asi budhisté, kteří nezašlápnou broučka!
Jenže jak odlišíš proměněné srdce od probuzeného citu?
Nic proti citu, je to to nejúžasnější, čeho je člověk schopen. Člověk bez - citný je zrůda.
Jenže proměńované srdce není jen cit, ale je také vůle, lidské přitakání, lidský souhlas.
Bůh tě ve spolupráci s tebou může zbavit závislosti (otroctví) ne nějakém hříchu. Nezbaví tě ale obecně sklonu hřešit, že by sis po zbytek života žil už svatě, bez jakékoli hříšné žádosti. Naopak, čím blíže jsi Bohu, tím více si uvědomuješ svoji hříšnost, tím více věcí ve svém životě rozpoznáváš jako hříšné.
Rozdíl mezi námi:
My katolíci uznáváme stále svou hříšnost. Přiznáváme svoji náklonnost ke hříchu. Víme, že změny se v člověku dějí pomalu a dlouho. Nikdo nedostane nové srdce rázem. Je to proces, který se neděje bez lidského souhlasu, bez naší spolupráce.
Takto se modlíme ke Kristu.
Proto tě prosím: Učiň moje srdce podle srdce svého,
dej mi tichost a skromnost,
čistotu srdce a poslušnost,
trpělivost a obětavost.
Nenávist k hříchu, lásku ke cnosti.
Sílu k sebepřemáhání a radost z věrného plnění zákona Božího.
Věříme, že k výměně srdce je zapotřebí třeba celý věk lidského života, zrání ve víře, růstu ve vztahu lásky k Bohu i lidem. Výměna srdce je věc často bolestivá, nejde bez utrpení, bez pádů a znovupovstání. Vždyť komu bylo více odpuštěno, ten také více miluje!
|
]
Člověk se pokáním zbaví hříchu - Re: Spletl jsem se - věřil jsem špatn (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 29. červen 2012 @ 12:00:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ty tvrdíš, že nehřešíš, že jsi bez hříchu. Že to u
tebe takto změnil Bůh. Říkáš, že Bůh ti vymělil srdce. Jaká je tedy
tvoje zásluha, že nehřešíš?
Máš Boha za Čáryfuka, který jednoho změní a jiného ne?
Je zvláštní sledovat, jak se tobě každé moje slovo převrací do nepodoby. úplně stejně, jako se ti převrací slova písma, když tu předvádíš jejich "výklad". Opravdu nemáš vůbec žádnou chuť pochopit co ti píšu, i když napíšu tak názorný příklad?
Nebudu tedy oko komentovat to, jak se tobě moje slova převrací do nepodoby, bylo by to zbytečné.
My katolíci uznáváme stále svou hříšnost.
Přiznáváme svoji náklonnost ke hříchu. Víme, že změny se v člověku dějí
pomalu a dlouho. Nikdo nedostane nové srdce rázem. Je to proces, který se neděje bez lidského souhlasu, bez naší spolupráce.
My křesťné uznáváme stále svoji hříšnost. Díky Bohu, že nám dal víru v Ježíše Krista a nové srdce, které je silnější než hřích a hřích přemáhá. Také nám daroval dar pokání, které proměňuje náš život a díky tomu nás zbavuje hříchu. Každá taková událost v našem životě potvrzuje naši víru Ježíši, víru v jeho moc, v to, že On je Pánem. To celé se samozřejmě děje s naším souhlasem, když jsme přijali Ježíše jako Pána nad naším životem.
|
]
]
Člověk se pokáním zbaví hříchu - Re: Spletl jsem se - věřil jsem špatn (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 30. červen 2012 @ 16:52:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Oko, kde jsem tvrdil, že nehřeším?
Už jsem ti psal vícekrát: Snažím se ti vysvětlovat naši situaci, ale to, co ti píšu o nás, se ti neustále převrací do nepodoby. To, co ty o mne píšeš, není pravda a často to píšeš několikrát po sobě, přes upozornění.
Co ti tedy můžu do diskuze poradit je to, co jsem ti radil vícekrát: Více si čti co ti píšu a méně si domýšlej to, co ti nepíšu. Pak pro tebe budu více čitelný.
Psal jsem tu mockrát i o tomhle: Protože jsme uznali svoji hříšnost a poznali svoji neschopnost se ze hříchu dostat, poznali moc a otroctví hříchu a jeho špínu, přijali jsme Ježíše. Kdybychom to nepoznali, mysleli bychom si bláhově, že jsme sami schopni vybírat si hřích. I článek jsem ti k tomu napsal, a hned několik, třeba "Spravedlnost., modlitba a přímluva".
Často tu píšu o pokání, o tom, co vše Bůh v mém životě změnil. Nikdy jsem nenapsal, že už jsem na konci proměn a že už není potřeba nic měnit. Naopak i dnes mi Bůh dává dar pokání a zbavuje mne hříchu i hříchů (tak, že ty hříchy už pak nemám a nemám ani nejmenší touhu je dělat).
Ano, je pravda, že v něčem už je naše situace jiná. Tak, jako nás náš stav dříve neodolateně táhnul ke světu, k modlám, ke hříchu, jak to celkem věrně popisuješ ty, tak teď nás Ježíš táhne k Bohu a s tím souhlasí naše srdce, které jsme od Boha dostali. Nemusím už řešit otázku jestli chci nebo nechci řešit, jestli chci žít pro Boha nebo pro svět: Tu už jsem si dávno vyřešil před mnoha lety. I tak je dost věcí na řešení.
|
]
Člověk se pokáním zbaví hříchu - Re: Spletl jsem se - věřil jsem špatn (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 01. červenec 2012 @ 07:33:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Oko, kde jsem tvrdil, že nehřeším?"...
Naposled o kousek výš v komentáři.
Tvoje slova: "Proč se tak vzpíráš když napíšu o tom, že pokáním se člověk zbaví hříchu a už nehřeší?"
Máš to podtrženo.
Myslíš si, že bylo ode mne ještě třeba něco převracet do nepodoby?
|
]
Člověk se pokáním zbaví hříchu - Re: Spletl jsem se - věřil jsem špatn (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 01. červenec 2012 @ 11:11:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | No, to se bavíme o konkrétním hříchu.
Ty říkáš, že zpovědí se zbavíš hříchu. Mne zajímá, jestli se ho fakt zbavíš, že už ho nemáš. Nikdy jsi nenapsal, jak to prakticky vypadá či jakého hříchu ses zbavil, jestli se reálně zbavíš hříchu tak že už ten hřích není - nebo jen virtuálně, jako jsem to zažíval já, kdy jsem šel ke zpovědi, vyzpovídal se z nějakého hříchu, vyšel jsem ven a ten hřích byl pořád se mnou, nezbavil jsem se ho.
Já píšu o pokání, o Božím daru, kdy se člověk zbaví hříchu tak, že už ten hřích nemá. A dávám ti k tomu praktické příklady, které jsem zažil v konkrétních situacích. Dar pokání mohu přijmout právě proto, že uznávám svoji hříšnost.
Proč se ti mé praktické a podrobně popsané příklady v hlavě převrací do podoby "že já už nikdy v ničem nezhřeším a nemusím nic řešit" by sis měl sám rozmyslet. Nic takového jsem nepsal a vícekrát jsem tu psal opak.
Psal jsem ti, že pro zbavení se hříchu je mnohem důležitější ta hříšná závislost, oklamání hříchem, otroctví hříchu, ten STAV hříchu samotný. Dokud je člověk oklamán hříchem, dělá jednotlivé jeho skutky. Představa že zpověď po nějakém skutku člověka v otroctví hříchu "zbaví" člověka hříchu je z mého pohledu podvod, klamavá reklama.
Nic takového zpověď neumí.
Pokud máš jinou zkušenost, zajímala by mne.
|
]
Člověk se pokáním zbaví hříchu - Re: Spletl jsem se - věřil jsem špatn (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 03. červenec 2012 @ 10:28:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Když mluvím o hříchu, mluvím o konkrétním skutku proti Bohu a lidem a jeho následcích.
Tento hřích se smazává pokáním ve zpovědi (službou církve). Kristus bere jednotlivě v pokání vyznané hříchy na sebe.
Toto zpověď skutečně umí.
Když vyjdeš od zpovědi, tento hřích už byl smazán, ale následky hříchu (následky způsobeného zla) smazány nebyly - ty přetrvávají a je třeba je podle svých sil ještě odčinit.
Pokud mluvím o následcích hříchů, mluvím o hříšné náklonnosti (nikoli o jednotlivém hříchu). Samozřejmě tyto následky plynou z každého jednotlivého hříchu - nesou závislost, otroctví. Je třeba umět rozlišit následky hříchů od samotných zlých skutků.
I když máš jednotlivé hříchy odpuštěny (smazány) - následky hříchu smazány ještě nejsou. Ty se smazávají až postupně dobrým životem v Bohu, růstem ve víře, dary Ducha svatého. Hřích přestává vábit a naopak je odporný.
Přesto přichází větší citlivost na rozpoznání hříchů, které si člověk dříve jako hříchy (zlé skutky nebo nevykonané dobro) ani neuvědomoval. Tak paradoxně čím více žiješ v Duchu svatém, tím více jsi "hříšný" - tím na sobě objevuješ více jednotlivých vin - hříchů.
|
]
Člověk se pokáním zbaví hříchu - Re: Spletl jsem se - věřil jsem špatn (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 04. červenec 2012 @ 07:25:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Chápu (snad?)
Takže tím "zbavit se hříchu ve zpovědi" jsi nemyslel to, že bys ten hřích už neměl.
Bereš to tedy tak, jako jsem to prožíval já: že se vyzpovídáš ze závisti, pak ti pan farář dá rozhřešení, tím je ti "odpuštěno" a uloží "pokání", které uděláš, tím si se zbavil jednoho skutku závisti, ale závist je stále s tebou, dál závidíš a závisti samotné se musíš zbavit jiným způsobem, než zpovědí.
Chápu tě dobře?
Pokud ano, tak to byl jen zmatek pojmů, kdy jsi použil slovo "zbavit" (se hříchu) ve smyslu, který to slovo běžně nemá.
|
]
Člověk se pokáním zbaví hříchu - Re: Spletl jsem se - věřil jsem špatn (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 04. červenec 2012 @ 10:25:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Neřekl jsem snad jasně, že se jde hříchu ve zpovědi zbavit? Pokáním a vyznáním, udělením rozhřešení.
Pokud se v pokání vyznám třeba ze hříchu smilstva, je mi tento konkrétní skutek proti Božímu řádu odpuštěn - smazán.
Neznamená to ovšem, že bych se tím hned stal imunní i proti hříšné žádosti těla.
Ta přetrvává a člověk s ní musí i nadále zápasit a s Boží pomocí ji překonávat.
Někdy vítězí a jindy (třeba později, po čase) může třeba zase prohrát.
Znovu spáchat tento hřích.
Pak nezbývá, než se znovu v pokání k Bohu vrátit skrze službu církve odpustit hříchy (J 20,21-23).
Ty se tu pořád snažíš dokázat, že Bůh tě skrze pokání jednou provždy zbaví hříšné žádostivosti a ty už nemůžeš upadnout do stejného hříchu!
To je ovšem nesmysl. A pořádný.
|
]
Toníku, nádherné svědectví, díky! - Re: Spletl jsem se - věřil jsem špatn (Skóre: 1)
Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Pátek, 17. duben 2015 @ 20:19:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Toníku, nádherné svědectví, díky! |
]
|
|
