Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Oklamaní. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 08. únor 2011 @ 23:26:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Nenapsal jsem, že dvacet let života bylo zoufale prázdných.
Prázdné byly náboženské úkony bez podstaty. Přestava, že se něco mechanicky stane nějakým úkonem. Když třeba srovnám "svátost pokání" s celým tím tehdejším otroctvím hříchu a skutečné pokání, tak to se vlastně ani pořádně nedá srovnat ;-)
Já jsem v ŘKC zažíval jinak spoustu zajímavých věcí. Třeba v kostele na mši lítal vrabec. Taky tam bylo dost lidí, mohl jsem je počítat a pozorovat výšku stropu. V zimě jsem cvičil prsty, abych v mínus deseti nezmrznul, to bylo podobné jako u budhistů. Nebylo to zas tak úplně prázdné. Občas, když jsem byl malý, jsem chodil pozorovat chlapy, co se vytratili z kostela uprostřed mše na kouřovou. Společné odříkávání kde-čeho taky odměřovalo hezky čas kdy už to skončí.
Ale do té doby, než jsem přijal Krista, byly věci hodně prázdné. Třeba písmo jsem četl vždycky tak rok nebo dva než jsem ho přečetl, protože jsem mu rozuměl jen intelektuálně, netýkalo se mně osobně (třeba jsem měl dvě spásy: Jednu spásu světa v Kristu, druhou úplně jinou mojí osobní tím co jsem dělal, navzájem oddělené).
Když jsem pak přijal Krista a písmo se mi otevřelo, přečetl jsem evangelia a listy za dvě noci a celou bibli za pár týdnů. Izaijáše jsem přečetl několikrát dokola. Předtím jsem písmo poslouchal třeba v kostele, úryvky dokonale znal i nazpaměť, ale byla to rozumová zpráva o nějakých chlápcích před dvěma tisíci lety.
V milující rodině jsem nevyrůstal, ale zase mne rodiče docela hezky
vychovali a v mnoha věcech mi dali dobrý příklad, za to jsem rád a
vděčný, za to Bohu děkuju. Mnohé jiné základy, které jsem v rodině získal, musel Bůh pěknou dobu bořit, docela stejně, jako u mojí ženy, v tomhle jsi se tedy spletl. Ale i za to Bohu děkuju, protože jsem mohl vidět, že Bůh změnil věci, které mi připadaly nepohnutelné (jen jsem musel mít trpělivost. Svatou :-)
Ve křtu jsem jistě dostal obrovskou milost: Prožil jsem oddělení od minulosti, pohřeb starých věcí, prožil jsem, že když je člověk pohřben, věci světa už na mne nemají nárok (ten si před tím činily a docela dost). Po křtu ve vodě nastalo oddělení i v téhle věci a moc nad útoky proti mne i rodině, které předtím byly na denním pořádku.
ŘKC je přece otevřená pro všechny lidi bez výjimky, nerozlišuje barvu pleti, národnost, ani nic podobného. Stačí uvěřit v Krista, přimout ho do svého života a přijmout apoštolské učení církve.
Kdyby někdo uvěřil v Krista a přijal ho do svého života, zažil tu moc evangelia a proměnu života, svědčil o tom u vás v církvi, setkal by se se stejným uvítáním odezvou jako křesťané tady od tebe, JMK, Jaely, Poutnicka, Honzy a mnoha dalších z ŘKC? Jako třeba Nematemne?
Někdy už trochu přeháníš.
Pokud jde o nás, tak my lidi, kteří uvěří v Krista vítáme. Nikdy by nás ani nenapadlo, abychom jim rozmlouvali to, co s Ježíšem zažívají. Nerozlišujeme, jestli jsou to katolíci, evangelíci, komunisti, militantní ateisti nebo kdokoliv jiný. Když člověk opravdu přijme Krista a odevzdá mu svůj život (to, co je pro tebe "vyprázdněná fráze" a "duchovní nechciříkatco") je jeho působení naživotě toho člověka viditelné. Hodně viditelné. Ten člověk je viditelně veden Ježíšem Kristem. Člověk, který přijal Krista a uzavřel s Bohem tu věčnou smlouvu podřizuje svoji vůli vůli Krista Ježíše. nehledá jen svoje věci, ale věci Boží. A to už od úplného začátku věčného života.
V tomhle je to skutečně hodně jiné, než co jsem znal jako běžný standard v ŘKC, proto bez téhle zkušenosti těžko můžeš rozumět, o čem píšeme - to je potřeba poznat osobně.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Oklamaní. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 09. únor 2011 @ 07:23:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Hodně viditelné. Ten člověk je viditelně veden Ježíšem Kristem. Člověk,
který přijal Krista a uzavřel s Bohem tu věčnou smlouvu podřizuje svoji
vůli vůli Krista Ježíše. nehledá jen svoje věci, ale věci Boží."...
Nevím nakolik je toto v ŘKC "standart," protože jsme církev většinová se vším, co takovou církev provází. I s "nánosem" tradičních zvykových a vlažných "křesťanů", kteří se ukáží ve společenství věřících třeba jen na vánoce a velikonoce. To nám vyčítáš právem a věřím, že tvoje zkušenost intelektuálního, přitom však prázdého katolíka je opravdová. V tom zřejmě také vězí ta pravá, pro mě dosud nepochopitelná příčina tvého rozchodu z ŘKC..
Opravdový katolík se však dává Kristu, tak, jak jsi to popsal. Upřímně, hluboce a cele.
S tím rozdílem, že některé věci si uvědomujeme lépe a jasněji, než vy: že začátek našeho věčného života byl ponořením do Krista ve křtu , že toto byla naše první záchrana (spása) už pro tento život na zemi. Že tato spása může už být počátkem našeho věčného života (když v dobrém vytrváme), ale mnozí lidé tuto příležitost zahodí hříchem ke smrti.
A že naše věčná spása může být skutečně dovršena až uzavřeme svoji životní pouť, až po smrti těla a Kristově osvobozujícím rozsudku na našem soudu.
Mě osobně se stalo, že mě Bůh spasil, zachránil docela mimořádným způsobem od předčasné smrti těla i v průběhu mého života (to už popisuji třetí událost spásy!).
I taková zkušenost totiž bývá určitým druhem spásy - a nejen spásy těla, ale také zásadní změny duchovní. Setkání s realitou smrti ti otevře oči a začneš vidět svět reálně. Uvědomíš si, co je v životě důležité a co je docela nepodstatné. Člověka to naprosto a dokonale změní. Jako když člověk s šedým zákalem dostane nové čočky.
Pokud jsi nevyrůstal v milující rodině, tak to je mně skutečně líto. O to je větším zázrakem, když toto svým dětem přesto poskytuješ.
..."Jako třeba Nematemne?"...
Jeho podoba víry není vírou ŘKC. Co by mezi námi dělal?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Oklamaní. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 09. únor 2011 @ 11:22:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | O tom, jestli je ŘKC dvoumiliardový kolos všech politých jako miminka nebo dvěstěmilionový kolos žijících alespoň trochu podle toho, co ŘKC učí, budeš muset rozhodnout sám. Když je to ale jednou tak a jednou tak, podle toho, co se ti hodí v diskuzi, tak to působí podivně.
Já jsem nikdy v životě nepatřil mezi tu prázdnou masu, která chodí na půlnoční, kam se mne snažíš natlačit. Vždy už odmala jsem byl praktikujícím ŘK a to celkem hodně praktikujícím, tak, jako je běžné mezi těmi asi 200 tisíci lidmi u nás, kteří chodí do kostela.
V šestnácti se to ještě přehouplo do intenzivnější podoby. K víře v Krista a odevzdání života nás fakt nevedli, veškeré doufání, které měli lidé okolo nás, bylo ke Královně nebes, Královně slzavého údolí, Neposkvrněnému početí, atd. Jí se také odevzdávaly životy, jí patřily i životy našich vzorů i tehdejšího pana papeže.
Já jsem tedy jednal podle těch vzorů a dělal to, co nás učili. A nás opravdu učili svátosti, to, že hříchy se vyznávají knězi, který má moc hříchy odpouštět, to, že kněz proměňuje a že ta proměněná hostie je opravdu kristus, kterému se máme klanět, že je to vskutku bůh. Tak jsem to tak dělal, oko, a velmi poctivě.
Chápu, že ty si nějak musíš tu sektu omluvit a natlačit mne do pozice aby ti to všechno sedělo. Ale většinu věcí, které tu popisuješ, jsem prožíval docela přesně stejně, jako ty, znám je tedy velmi důvěrně, jen už je to dávno. (Až na poslední dobu, kdy už utíkáš do úletů typu vzkříšení do duchovního těla, až takové nesmysly nás neučili)
Dnes žiju s tím rozdílem, že si mnohem jasněji uvědomuji, že jsem se v hříchu narodil a dokud jsem nepřijal Krista, byl jsem docela normálně v pekle. Teprve když jsem přijal Krista Ježíše, přijal jsem spasení, přijal jsem moc stát se Božím dítětem. Protože jsem tuhle situaci prožil dost intenzivně na vlastní kůži, jsem schopen si jí uvědomit.
Pokud jde o smrt, tak jsem ti naší víru vysvětloval: Tím, že člověk přijme věčný život, jeho život se promění. Tím, že spasení pro mne není konec skutečného života, ale jeho začátek, mám na mnohé věci hodně odlišný pohled.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Oklamaní. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 09. únor 2011 @ 07:32:16 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ještě bych od tebe rád slyšel, zda jsi si už uvědomil, že každé setkání s Kristem bývá tajemné, že Bůh při vší své lásce a dobrotě pro nás vždy zůstává tajemným.
..."V křesťanské církvi je Ježíš vidět a není nijak zvlášť tajemný. Tedy alespoň pro ty, kteří ho znají a žijí s ním. "...
Že tento tvůj výrok byl ústřelem, nepromyšleným omylem, který z podstaty Boha nemůže být pravdou. To, co je v křesťanské církvi skutečně vidět, je ovocem Kristovy lásky, tajemného vztahu Boha k člověku.
|
]
|
|
