Není to na jedné straně příliš obecné a na druhé zase naopak specifikované ?

Většina tradičních evangelíků k nám nechová nenávist a mnozí z nich ani nevěří ani na jistotu spasení.  Mají svůj vlastní a bohatý náboženský život  a vztah k Bohu a k Písmu a nestaví na negaci a odmítání druhých. Mnozí z nich aktivně pracují na to abychom žili v jednotě a společně chválili Pána. Je to vidět i tady na Granu a jednou z indicií je i to že dokážou svou denominaci pojmenovat a nestydí se za ní, někteří jí mají dokonce jasně uvedenou v profilu. Na negaci a nenávisti staví zejména fanatici a sektáři  kterým jde o peníze a o moc, náboženství je jenom zástěrkou a nemají nic pozitivního co by mohli nabídnout. Popřípadě satanisti a militantní ateisti kteří se vydávají za katolíky i za evangelíky a snaží se poškodit ekumenický proces. To že někdo věří že má jistotu spásy ještě neznamená že musí ostatní nenávidět a chovat se jako hulvát. Podsouvat takové věci protestantům v obecném slova smyslu mi nepřipadá správné.

Na druhou stranu bychom si z toho co píšete měli brát ponaučení i my katolíci . Ježíš nám VŠEM říká jasně jak se chová ten kdo je první. Na hostinu zve ty kteří nemají čím oplatit, umývá nohy a sedává na posledním a nejhorším místě. I my máme mezi sebou lidi kteří by raději dostali od jinověrce pár facek než aby v něm  viděli bližního a samého Krista a děkovali za něho Bohu. Zajímavé je že takoví lidé většinou odmítají všechny bližní, i ty kteří jsou ve stejné církvi a nabádají ostatní k neposlušnosti a vyvolávání sporů a vůbec se tím netají. Když před nimi někoho jakkoliv pochválíme tak to vyvolá záchvat  žárlivé nenávisti a absurdní kritiky. Mějme ale na paměti že i oni k nám patří a že byli stvořeni k obrazu Božímu. Přistupujme k nim s trpělivostí a laskavostí. I my můžeme  podlehnout dojmu že jistota spásy = naše církev a zatracovat přitom bližního svého. Se všemi důsledky. V tomhle ohledu bych to zevšeobecnil a vztáhnul i na nás.

Nepřítel a otec lži sice reálně existuje a nikdy nespí ale měli bychom mít na paměti že v oblasti svodů je co do četnosti až na 3. místě.  Nejčastěji přicházíme do pokušení skrzeva vlastní pýchu a tělo, pak následuje okolní svět ve kterém žijeme a potom teprve ďábel. Není všemohoucí, vševědoucí ani všudepřítomný, nevidí nám do srdce.

Plačme raději vždycky především sami nad sebou a litujme vlastních hříchů, tak jak to řekl náš Pán jeruzalémským ženám. A toho kdo se k nám staví jako nepřítel litujme vždycky jen v duchu, pokud ho DOOPRAVDY litujeme a nechoďme mu to povídat. Nepokoušejme ho k tomu aby se poskvrnil naší krví.  I kdyby byla jen z rozbitého nosu. :o)))