Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Při psaní této úvahy jsem se nechal inspirovat řadou myšlenek konzervativních ekonomů a politiků. Nedávno jsem například četl jednu zajímavou úvahu o „modle růstu“, kterou mnozí ekonomové, a nejen oni, vzývají. Ekonomika má prý stále růst, mají růst mzdy, důchody… Pokrok musí být stále zřejmý.

Člověk se nemůže spokojit s tím co má, ale musí chtít stále více. Jeden kritik přitom přirovnal společnost k člověku s tím, že v určité etapě jeho vývoje skutečně dochází k růstu, ale tento růst se jednou zastaví a bylo by pošetilé chtít po dospělém člověku, aby stále rostl. Vzývání modly růstu s sebou přineslo řadu nových věcí. Levné půjčky, stále větší a větší sociální jistoty, zabezpečení, růst mezd, důchodů… Byly nastartovány nové metody vedení, firmy začaly vést mladí, nadaní, avšak nezkušení manažeři, protože mají tah na branku a neznají žádná omezení. Třicetiletí starci se zdáli být neperspektivní. Kdo si uvědomil své hranice a omezení, byl náhle nepoužitelný. Když nevíš, že to nejde, pak to půjde, domnívali se mnozí. Jenže náhle nebylo z čeho brát a zdá se, že systém se hroutí. Dnes s úsměvem čtu komentáře „vyznávajících“ křesťanů, že je to církev, která zastává ty správné hodnoty, a proto by se měla snažit protlačit tyto hodnoty do společnosti, měnit ji k lepšímu a zachránit národy před krizí. Ty by se pak pod vlivem politicky angažovaných křesťanů měly obrátit ke kořenům svých tradic, které jsou ukotveny v křesťanství. Opravdu si církev myslí, že má řešení? Nesmíme přehlédnout, že i mnohé církve jsou v hluboké krizi. Obávám se proto, že řešení nenalezneme zde. Proč? Některé směry konzervativních a probuzeneckých skupin byly ekonomickým růstem natolik nadšeny, že je napadlo převzít jeho způsoby k tomu, aby zahájily svůj vlastní růst. Způsoby evangelizace byly inspirovány výrobou zboží. Když může firma úspěšně vyrábět kosmetiku, proč bychom podle stejných mustrů nemohli „šířit Boží království“? Jestliže mohou vznikat a růst nadnárodní koncerny, proč by nemohly církve formou megasborů? A tak církev začala kopírovat manažerské struktury rostoucích společností a začala se klanět modle růstu. Ve své době byl dokonce oblíben počítačový program na analýzu a modelování růstu sborů. Vložíte-li správná data, obdržíte recept na růst. Lhostejno zda jste katolík, či adventista. Církevní růst byl a stále je skloňován ve všech pádech. Mladí křesťané, kteří neznají hranice, proto věří, že mohou neomezeně růst. Míra úspěšnosti se měří mírou růstu. Snad už ani nezáleží na tom, zda se bohoslužby účastní obrácení věřící. Důležité je, aby kostel byl plný neboť tomuto růstu je třeba podřídit vše. Podstatné přece je, aby lidé církev navštěvovali a zapojovali se do nových a nových nápadů křesťanských manažerů podle hesla „když se nic neděje, musí se něco dít“. Někdy se tomuto růstu pomáhá různými proroctvími o duchovním probuzení, které je už na spadnutí. Nic nemění fakt, že se tato proroctví už řadu let nenaplnila. Jednou přece musí přijít to Velké Probuzení Poslední doby, které někteří – na základě náhrady Izraele církví – vyčetli v Písmu. Teď už snad konečně máme to pravé a probuzení stačí jen odblokovat, „uvolnit“ tou správnou technikou Boží moc. Podle církevní příslušnosti zaručeným receptem může být: vytváření viditelné jednoty, absolutní poslušnost autoritám bez ohledu na svědomí, zástupné vyznávání hříchů… případně stačí se trochu více snažit. Kdyby každý člověk přivedl jednou za rok jednoho člověka do sboru a ten přivedený člověk také jednoho člověka…? Už jste to někdy slyšeli? Když to vezmeme do důsledku, pak touto geometrickou řadou by za několik let nebyl v ČR jediný nekřesťan. Křesťanství už by nebylo jen solí a po široké cestě by lidé úplně přestali kráčet. A tak se křesťane víc snaž. Stavěj si před oči vizi růstu, služ jí a obětuj pro ni vše. Bohu se to jistě bude líbit a požehná ti. A nyní se z těchto kruhů ozývají myšlenky o tom, že církev má klíč k řešení společenské krize. Někteří dokonce věří, že šíření myšlenek křesťanství politicky se rovná šíření Božího království. A tak se téma Božího království skloňuje stále více a více. Nikdo zatím nenašel odvahu říci, že církev je Božím královstvím a že jeho šíření znamená uplatňování křesťanských myšlenek politickou cestou. Obávám se však, že se tato myšlenka stále více a více usídluje v myslích mnohých křesťanů. Jak ale může mít klíče k řešení politické a hospodářské krize někdo, kdo sám zastává hodnoty, které – podle mnohých – tuto krizi způsobily? A tak jestliže se něco neosvědčilo, pak směle „více téhož“. Církev se tímto přestává orientovat na oblast spásy duše a blaho obrácených, ale touží prorůstat do politiky a vládnout. Ve velkém poslání ale není řečeno, uplatněte mojí vládu na zemi prostřednictvím politiky. Takto chápali úlohu Mesiáše tehdejší židé, kteří si představovali, že Kristus pozvedne židovský národ politicky. Boží království ovšem není z tohoto světa. Písmo ukazuje několik základních principů: Například kdo je věrný v malém, bude věrný i ve velkém a kdo nedovede vést rodinu, nedokáže vést ani církev. Duchovní vůdce, kterému se rozpadá rodina, je protimluv. Stejně tak pokud církev nesprávně funguje, jak může chtít ozdravit společnost, když má problémy sama se sebou? Politika není místem pro ty, kterým to v církvi nějak nejde. Pokud bude církev plánovitě usilovat o politický vliv, stane se nevyhnutně jediné: Ztratí i ten, který ještě má. Pokud ale bude zaměřena na Krista a oddělena od světa, začne mít na společnost opravdový vliv.