poslal leonet Jak vidím z vašich reakcí, uzrál čas pokročit dále. V článku „Musíme pracovat pro království Boží?“, jsem nastínil Biblický pohled na království nebeské – Boží.
Především se podíváme, co říká anděl Gabriel Marii: Luk. 1,30-33… dá jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho. A kralovat bude v domě Jákobově na věky…Gabriel i Marie brali tento výrok doslovně. V Izraeli vždy existoval „věrný zůstatek“, který vzhledem k mesiášské naději a všemu, co s ní mělo souvislost, chápal tyto sliby takto. Tady vidíme, že starozákonní proroctví a sliby, ohledně potomka Davidova, trůnu a království jsou i v Písmech Nového Zákona plně platná a nezměněná.
Podívejme se, co kázal Jan Křtitel. „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ Viz Mat. 3,1-12. Jan očekával skutečnou vládu nebes na zemi v osobě Mesiášově. Proč jinak by později posílal své dva učedníky za Kristem, když hnil ve vězení? Mat. 11,2-3. „Ty jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“ Protože čekal své vysvobození s Kristovým povelem k vytvoření království, svržení edomských Heródovců a římského jha.
Stejně začal svou službu sám Syn Boží, a tak potvrdil službu Jana křtitele. Mat. 4,17-23. Kázání na hoře představuje program krále pro království a principy správy v království. Kristus starozákonní proroctví a sliby nezduchovnil, ani nepopřel, ale vždy potvrdil. Pokud se týkalo zákona např. Mat. 5,27-28, vidíme, že zákon se zabývá hříšným činem, Kristus již varuje před hříšnou myšlenkou. Rozšířil tak sice zákon o duchovní rozměr, avšak bez výhrad přijímá všechno, co starý zákon zjevuje o království, a nesnižuje, a ani nezduchovňuje jeho doslovné uskutečnění.
Například když matka Jakuba a Jana žádala o zvláštní výhody pro své syny (Mat. 20,20-23), nebyla odmítnutá kvůli omylu, ani kvůli příliš zemskému a hmotnému chápaní, jen zdůraznil, že to bude otec, kdo přiděli různá postavení v království. Jak naložíte s následujícím slibem Ježíše, vy, kteří věříte jen v duchovní království Boží v srdcích lidí, který dal učedníkům po svém zavržení a krátce před ukřižováním: Lukáš 22,29-30:… a já vám způsobují... království, abyste jedli a pili za mým stolem v mém království a seděli na trůnech a soudili dvanáct kmenů izraelských.
Další příklad: Skutky 1,6. „Pane, obnovíš v tomto čase království pro Izraelce?“ Nebyli snad tito učedníci, kteří věřili ve vzkříšeného Krista, v duchovním smyslu již v Božím království? Nevládl již Bůh v jejich srdcích? Kdyby Kristus a oni spatřovali v poslušnosti víry Boží království, mohli se ptát takovou otázkou? Odpověděl jím snad, copak nevíte, že už jste v království? Ne. Pán jim odpověděl: „Není vaši věcí znát časy nebo období, které Otec ustanovil ve své pravomocí.“ Ani jím neříkal, aby se vzdali myšlenky na království, protože všechno, co se týkalo království má být zduchovněno v době církve. Veškeré jeho učení a konání potvrdilo platnost proroctví a slibů týkajících se království a smlouvy s Davidem.
Byl to především Matouš, kdo popsal Krista jako mesiáše – krále Izraele. Zdůraznil jeho královský rodokmen, vyplnění SZ proroctví o něm, podrobně popisuje kázání na hoře. Také popisuje jeho zavržení národem (kap. 11) a později jeho představiteli (kap. 26 a 27).
Podívejme se dál. Jan Křtitel byl zavržen a ve vězení. A co najednou píše Matouš 11,15-24... Přišel Jan, nejedl a nepil, a říkají: Má démona! Přišel Syn člověka, jí a pije, i říkají: Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!.... Tehdy začal kárat města... ale pravím vám, že sodomské zemi bude lehčeji v den soudu snesitelněji nežli tobě.
A co následovalo po těchto výrocích o soudu? Verš 25: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a chytrými a zjevil jsi je nemluvňatům.“ A najednou následuje Kristova řeč o individuálním poznání Otce a Syna na základě Božího zjevení. Tady je první předěl. Zjevný přesun zájmu od národa k jednotlivcům. Tady začíná a ohlašuje se evangelium milosti, které přičítá spravedlnost skrze víru, a ne ze skutků. Kdo si podrobně prostuduje 11 a 12 kapitolu Matouše, měl by vidět, že došlo k zavržení Mesiáše – Krále. A v důsledků těch událostí najednou Pán rozvíjí nové učení.
Najednou hovoří o „tajemství království nebeského“. Mat. 13,11. Na počátku hovořil o království nebeském, nyní o tajemství království nebeského. Ježíš řekl svým učedníkům, že jím „bylo dáno znát tajemství království nebeského“, zástupům, které nepřijali Pána jako Krále, „nebylo dáno je znát“.
Při pozorném čtení a rozvažování nad 13 kap. Matouše, a to nad verši 39-40. 49 zjistíte, že vyplňování „tajemství království nebeského“ se bude dít od zavržení Krále až do druhého příchodu ve slávě, aby zřídil království. Paralelně s tím probíhá budování Církve, jejíž vytvoření ohlásil v Mat. 16,18. Církev je také nazvána „tajemství“ (Efez. 3 kap.), o kterém SZ nic nevěděl. Jako nic nevěděl o „tajemství království nebeského“. Budování Církve skončí jejím vtržením vstříc Pánu do oblak (1 Tes. 4 kap.), kdežto tajemství království budou skončena „žní“ (Mat. 13 kap.). A potom již nepůjde o tajemství, ale o zřízení skutečného království, kde na trůn zasedne právoplatný Syn Davidův, aby vládl nejen nad Izraelem, ale nad celým světem. A to teprve bude království nebeské v pravém slova smyslu.
Pokračování příště.
