Grano Salis - Mluvení jazyky v historii

Extatický jazyk byl běžnou formou uctívání v pohanských chrámech. Začalo to už ve starověkém Byblosu (r. 1100 př. Kr.) a Platon (r. 429-347 př. Kr.) se o tom zmiňuje jako o fenoménu své doby. Platon říká, že člověk, božsky posedlý, obdržel poselství, doprovázené viděními, kterým nerozuměl, a která vyžadovala vykladače. Součástí toho někdy bylo i uzdravování přítomných lidí. Vergilius (70-19 př. Kr.) popisuje, jak kněžka Sibyla, když se modlila, spojila svého ducha s bohem Apollem a mluvila v cizích jazycích.

Mluvení jazyky v historii

Extatický jazyk byl běžnou formou uctívání v pohanských chrámech. Začalo to už ve starověkém Byblosu (r. 1100 př. Kr.) a Platon (r. 429-347 př. Kr.) se o tom zmiňuje jako o fenoménu své doby. Platon říká, že člověk, božsky posedlý, obdržel poselství, doprovázené viděními, kterým nerozuměl, a která vyžadovala vykladače. Součástí toho někdy bylo i uzdravování přítomných lidí. Vergilius (70-19 př. Kr.) popisuje, jak kněžka Sibyla, když se modlila, spojila svého ducha s bohem Apollem a mluvila v cizích jazycích.
Glosálie, (modlení se v neznámém jazyce; pozn. překl.), je zaznamenán již v raném období církve. Ireneus (r. 114-220) ve své práci Proti herezím hovoří otevřeně o zneužívání daru proroctví, což často vedlo k divokým emocím a ztrátě zdrženlivosti. V počátečních dobách byl dar jazyků považován za dar mluvit jazyky, jimž bylo předáváno evangelium. Origenes (r. 185-254) píše o Pavlově daru jazyků, zmíněné v 1K 14,18, a zřetelně popisuje tento dar jako schopnost používat cizí existující jazyk za účelem hlásání evangelia. Píše toto:

Od té doby každý, kdo obdržel znalost jazyků, neobdržel tuto znalost pro sebe, nýbrž kvůli těm, jimž mělo být hlásáno evangelium. Byl učiněn dlužníkem všech těch, jejichž jazyk obdržel, dlužil jim pravdu o Bohu.

Ve 4. století již nenacházíme žádný záznam o glosálii v církvi. Reformátoři věřili, že tyto jazyky se vztahují k již známým existujícím jazykům. Luther mluví o schopnosti překládat z jednoho jazyku do druhého. Kalvínova studie na toto téma je rovněž vyčerpávající a ve shodě s pohledem reformátorů. I Wesley věřil, že se jednalo již o známé jazyky.
Moderní glosálie má svůj původ mezi Irvingovci (stoupenci Edwarda Irvinga, r. 1792-1834). V době občanské válkybyla náboženská emocionalita velice silná a tzv. "vnitřní světlo Ducha" bylo požadováno za vrcholné měřítko, což činilo Bibli vzhledem ke svědectví Ducha druhořadou. Nicméně Bible nás jasně učí, že Boží Slovo je jediná norma, podle níž má být pravda měřena a Duch musí být s Božím slovem v souladu. Toto hnutí se domnívalo, že skončila éra zákona a nastala éra Ducha. Víra se stala záležitostí pocitů, síly i potěšenía do církve se vplížily nejrůznější výklady evangelia, jako např. dispenzacionalismus.
Supernaturalismus - tedy víra ve zjevené náboženství - se stal nadřazeným a vytlačil logiku a vůli. Kazatelé popisují ve svých denících, jak zpívali, tancovali a pronášeli slova ve vytržení pod vlivem Ducha. George Tarter píše:

Byl jsem vtažen do velmi příjemného stavu, kdy jsem byl nucen ležet a přitom zpívat a hvízdat. A pak jsem vstal z postele mezi jednou a druhou hodinou ranní a tancoval, pak opět zpíval a zas tancoval, a to asi po dobu dvou hodin... A byl jsem naprosto přemožen štěstím a křičel jsem ha ha tol dero tal arol atol lol lol dero... a toužil jsem po tom, aby si můj bratr, který ležel se mnou, lehl na mě, abych zkusil, jestli se i pak budu třást, a tak to udělal, a já sebou i jím škubal a třásl se tak moc, že mě nedokázal udržet v klidu... houpal jsem ho, jako by byl v kolébce.

V době, kdy Irvingovci prožívali glosálii v Anglii, mormoni ve Spojených Státech pod vedením Josefa Smitha také mluvili v jazycích ve vytržení.

Otec Smith vyzval některé negramotné bratry, aby povstali a začali mluvit jazyky ve jménu Ježíše Krista. Pokyn byl dán následovně - povstaň, začni mluvit, či vydávat zvuky, pokračuj v tom, a Bůh z toho učiní jazyk, či řeč.

Brigham Young rovněž mluvil jazyky ve vytržení a sám si tato poselství vykládal.
Moderní charismatické hnutí vyrostlo z tzv. hnutí svatosti z konce devatenáctého století. Pro tzv. Kentucké duchovní probuzení bylo charakteristické padání, škubání, vlnění se, kvílení, výskání, běhání, svatý smích a šílená cvičení. Tytéž projevy můžeme nalézt ovněž v pohanských nábožentských rituálech a uctívání předků. V rituálech náboženství woodoo a v mnoha jiných afrických rituálech tlučení na bubny navozuje a vyvolává jistý druh hypnotického transu, který uschopňuje "bůžka" ovládat člověka, a tato událost je doprovázena mluvením jazyky ve vytržení. Při některých rituálech jsou dokonce požívany halucinogeny, aby pomohli jednotlivcům dosáhnout změny stavu vědomí, což je vyžadováno k navození těchto projevů. Jak je možné rozlišit, ve světle těchto informací mezi skutečným duchovním darem jazyků a falešným? A navíc i ve světle varování před falešnými projevy "Ducha" v posledním čase je jediným bezpečným východiskem studium Božího Slova. "Boží moc" je téma, kkteré je rovněž zásadní pro charismatické obrození. Ve svých spisech a zprávách se často označují jako "lidé moci" a v knize E. W. Kenyona - In His Presence, můžeme letmo poznat, co to znamená. Píše:

Víme, že tato porážka byla na něm vykonána v náš prospěch, takže v záznamech nejvyššího soudu ve vesmíru jsme pány satana a satan uznává, že ve jménu Ježíše Krista jsme jeho vládci - když to srdce ví, tak jako tělo ví, když je mu chladno či horko, pak víra není nutná... Víme, že Bůh sám položil satana a všechny jeho schopnosti k našim nohám a jsme považováni, jak Otcem, tak i satanem, za pány nad temnou vládou... Jsme na místě Kristově... Přišel, aby zničil práci protivníka. Dokončujeme práci, kterou On započal... Jsi vítěz. On tě učinil vítězem. Zvykni si na to, abys mohl dobře plnit svůj úkol...

To je jen poloviční pravda, protože pouze a výhradně Ježíš může získat toto vítězdtví. Tato moc patří jen Jemu a pouze skrze něho se může projevovat v jeho lidu. V Bibli čteme, že Kristus bude tímto vítězem a potření satana proběhne poté, co Kristus obdrží vítězství.

Musí totiž kralovat, dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy. (1K 15,25)

Co je člověk, že ho máš, Bože, na mysli, a Syn člověka, že na něj hledíš?... všecko jsi podrobil pod jeho nohy. Když mu tedy podrobil všecko, znamená to, že nezůstalo nic, co by mu nebylo podmaněno... Ale uvidíme... Ježíše... Žd 2,6-9

Bůh pokoje brzo srazí satana pod vaše nohy. Ř 16,20

Slovo "brzo" se vztahuje na dobu, kdy velký spor bude ukončen při druhém příchodu Ježíše Krista. Kenyon pokračuje ve svém rozboru takto:

On nám umožnil sdílet s ním jeho božskost, jsme posazeni na trůn spolu s ním... Tedy jestli je vyvýšena hlava, je s ní vyvýšeno i tělo... Jestliže on přemohl všechny síly temna a nechal je zlomené a ochromené předtím, než vstal z mrtvých, je to jako bychom i my vykonali toto mocné dílo... Tato moc a schopnost patří věřícímu člověku... Obrácený člověk je nadpřirozený... Je nadčlověk.

Dříve než s ním budeme moci dosednout na trůn, musí být dosaženo vítězství.

Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn. Zj 3,21

Je zde naprosto zřetelný postup v důrazu od Krista k věřícím, což může otevírat dveře k větším a větším projevům "Ducha" za účelem uspokojení duše. A to se skutečně stalo. Jednoho večera, 20. ledna 1994, při jednom shromáždění křesťanského společenství "Vinice" na malém letišti v Torontě se 450 lidmi věřící náhle propadli nekontrolovatelnému smíchu. Tento druh bohoslužby se pak během několika měsíců rozšířil do církví na celém světě, dokonce tak daleko jako až do Kambodži, Indonésie či České republiky. Jen v Británii kolem tří tisíc pět set sborů prožívalo "smích v Pánu". Tento fenomén vedl až do stavu opilosti s viditelnými vnějšími fyzickými projevy. Opilost, chvění, vzlykání, stejně tak jako uzdravování jsou pro tato shromáždění typické. Všechny podobné události byly vítány jako velké vylití Ducha. Nicméně Bible k tomu dodává následující:

Všechno ať se děje slušně a spořádaně. 1K 14,40

Jelikož nás Bible varuje před falešnými znameními a zázraky, pak je třeba nahlížet na charismatické obrození s velkou opatrností, protože toto hnutí je jedním z prostředků, jehož pomocí se boří bariéry mezi římskými katolíky a protestanty - také mezi bludem a pravdou.

A pak se ukáže ten zlý, kterého Pán Ježíš zabije dechem svých úst a zničí svým slavným příchodem. Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži. 2Te 2,8-11

Znovu musím zopakovat, že Bůh určité lidi vydává do klamu jen v tom smyslu, že tomu nezamezí. Je to jeho shovívavá vůle, protože Bůh nikoho nepokouší a dopřává každému základní svobodu rozhodování.

Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. Každý kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonalý hřích plodí smrt. Neklamte sami sebe, milovaní bratří!, Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. Jk 1,13-17

Znamení a zázraky se objevují napříč všemi náboženstvími, od ikon pijících mléko v hiduismu, přes lehké projevy v buddhismu, zjevení a nebeské spisy v islámu, až po eucharistická znamení, zjevení a fyzické projevy v katolicismu. V církvi římskokatolické a jejích řádech dochází k vysokému nárůstu znamení a zázraků. Různé sochy roní krev, olej a slzy. Dějí se eucharistické zázraky, hostie se proměňují na tělo a krev, stále častěji se objevuje zjevování Marie, proroci a stigmatici (lidé se stopamy Ježíšova ukřižování) se stávají pozoruhodným rysem katolické církve. Některé z těchto ohromujících událostí byly nedávno vyzdviženy v knize The Thunder of Justice, jejíž předmluvu napsal význačný katolickýteolog Malachi Martin, čímž knize dodal oficiální podporu. V této publikaci Marie znovu potvrzuje výsadní postavení papežství a ujišťuje nás, že jsme účastníky událostí posledních dnů. Mariino postavení a její role v plánu spasení jsou velmi významné, což je zjevné v jejích rozličných titulech, které jsou jí připisovány:

Tituly Marie v dnešní době

Prorokyně posledních dnů
neposkvrněně početá
Matka církve
Marie jako nová Eva
Královna nebe a země / královna míru
nanebevzatá
Královna posvátného růžence
královna a matka rodin
Marie jako Spoluvykupitelka, Prostřednice a Obhájkyně
Naše Paní všech národů
Archa nové smlouvy
Matka druhého příchodu

Samy tituly Spoluvykupitelka, Prostřednice a Obhájkyně nám ukazují, že tato zjevení nepochází od Boha jak se nám představuje skrze biblické pisatele. V tomto ohledu hovoří Bible zcela jasně, tyto tituly nejsou v souladu s jejím obsahem.

K zákonu a svědectví. Pokud nemluví podle tohoto slova, je to proto, že v nic není žádného světla. Iz 8,20 (překlad anglické verze)

Zjevení Marie se skutečně stává stále častějším a poutavějším jevem, a to po celém světě. Nelze si nevšimnout, že podobná zjevení jsou často doprovázena glosáliemi čili mluvení v jazycích. V této souvislosti se v CNN na News Flash objevila zpráva ( pondělí 19. prosince 1994 v 9 hod. 12 min.), která oznamovala, že na čelním skle jedné budovy na Floridě se zjevila postava Panny Marie. V televizi byla ukázána duhově zbarvená skvrna, na které bylo možné rozeznat Marii držící v náručí miminko Ježíše, tak jak to často bývá znázorňováno v katolických katedrálách. Reportáž to označila za "...zážitek nahánějící hrůzu. Masy lidí se připojily k uctívání tohoto fenoménu před danou budovou, modlíce se růženec, s krucifixem v ruce, zatímco jiní zase upadli do vytržení a mluvili v jazycích."

Walter J. Veith (Na pravdě záleží str. 259-265)

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace