Dopis z ukrajinského kláštera - vyzývající k zákazu či varování před spisy německého benediktýna.


Kritika spisů benediktína Anselma Grüna Kard. William Joseph Levada Prefekt Kongregace pro nauku víry ŘímVaše Eminence,
obracíme se na Vás s návrhem, aby kniha Anselma Grüna: „Im Haus der Liebe wohnen“ (Žít v domě lásky) byla zakázána či alespoň aby před ní byl varován Boží lid a zvláště pak řeholníci, studenti teologie a kněží. Kniha nevede k pokání ani k čisté Boží lásce ba dokonce ani k lásce blíženské. Otvírá duši nečistému duchu a duchu pohanství. Spisy A. Grüna jsou dnes snad nejčtenější duchovní literaturou. Klademe základní otázku: Jaký duch je za autorem a za jeho spisy? Je ve shodě s evangeliem a s Duchem, v jakém je psáno Boží slovo, s duchem zdravé tradice svatých, mučedníků a svědků Kristových? Vedou spisy A. Grüna skutečně k podstatě, a to k obrácení a ke snaze následovat Krista? A vůbec, je v těchto spisech ústředním bodem všeho Kristus, Jeho slovo a Jeho Duch? Je to, co on učí, skutečně ve shodě s tradicí svatých, anebo spíš prostředkem k nekritické otevřenosti duchu světa a duchu New Age? Je A. Grün světec, muž zakořeněný v Kristu jako byl svatý apoštol Pavel? Tento velký „formátor“ kněžstva, řeholníků, řeholnic a Božího lidu má bohužel jiného ducha, který pouze imituje pravou zbožnost, ale s pravdivým následováním a s pravdivou láskou nemá nic společného! Ovocem těchto spisů s duchem New Age je, že řeholníci ztrácejí smysl pro podstatu svého povolání a mnozí odcházejí z klášterů. Ti, kteří neodcházejí, ale dále se živí touto duchovní otravou, jsou pak na tom hůře než ti, kteří odešli. Ježíš řekl: „Každý strom se pozná po ovoci.“ (viz Mt 12,33) Ovocem spisů A. Grüna rozhodně není pravdivost a pokání (srov. Mt 3,8). V roce 1995 vyšla kniha „Im Haus der Liebe wohnen“ (Žít v domě lásky). V této knize však není jasně stanoveno křesťanské učení o lásce prýštící z evangelia a z životů svatých. Citáty z Písma jsou vsazeny do systému myšlení jiného ducha a tak i interpretovány. V poslední kapitole „Láska – to je dar“ autor navazuje na „Píseň písní“ a Pavlovu Velepíseň lásky. Úmyslně nerozlišuje sexualitu a její zneužití jedincem v hříchu onanie, cizoložství, homosexuality a pohanských náboženských rituálů spojených s věštěním, magií, spiritismem a sexuálními orgiemi. Apoštol naproti tomu jasně píše: „Tělo není pro smilstvo, ale pro Pána... Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovy? ... Varujte se smilstva!“ (viz 1Kor 6,13-20) V Božím slově je jasná řeč o morální čistotě spojené s čistým vztahem lásky ke Kristu. Tento jasný postoj k oblasti sexuality je povinen zaujmout, jak svobodný tak i ženatý křesťan. V Desateru Bůh vymezuje dvě přikázání k této oblasti. Ježíš k nim dodává: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš‘. Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu žádostivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. Jestliže tě svádí tvé oko, vyrvi ho a odhoď od sebe, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.“ (Mt 5,27-30) Řeč Pánova je jasná. Obraz useknutí ruky i vyloupnutí oka ukazuje na nutnost radikálnosti v boji s touto žádostivostí, která u mnohých zapříčiňuje ztrátu víry a pak i věčné zavržení. Naproti tomu A. Grün předkládá nový pohled, spíše starý – pohanský – a obléká ho do křesťanské terminologie, není však ani v nejmenším ve shodě s duchem evangelia a s duchem křesťanské tradice. Z Grünova nového pohledu logicky vychází tento závěr: Otrok onanie, nebude pak už proti hříchu bojovat – přece on tím jen „rozvíjí dar daný od Boha“. Cizoložník začne vidět cizoložství nově – jako rozvíjení tohoto daru. Homosexuál svůj hřích bude odůvodňovat jako formu lásky. Tento důsledek, jakým je zvrácená změna myšlení, vyplývá z knihy A. Grüna! Co je však ještě horší – autor otevírá dveře duchu pohanské náboženské prostituce. Tento duch skrze knihu působí skrytě, o to však zhoubněji. Citace: „Při popisu snoubenky (v Písni písní) se využívají atributy ‚bohyň lásky‘ z blízkého východu...“ „Uprostřed lvů a leopardů vždy zobrazovali ‚bohyni lásky‘ Ištar. Tato zvířata ji chránila a činila těžko dostupnou..“ „... láska je vždy něčím božským. To se vyjadřuje různými způsoby na obrazu ‚bohyně lásky‘.“ Tyto a další citáty jsou podány v pozitivním duchu, a tedy otvírají na pohanskou nečistotu spojenou s pohanským náboženským kultem. Autor neopomenul ani sv. Jana z Kříže. Zneužil tohoto autora, který vyjadřuje duchovní zkušenosti. Z pera sv. Jana z Kříže nehrozí nebezpečí, on sám jasně rozlišuje a hned v úvodu ukazuje na potřebu zdravé asketiky. Stejně tak jasně rozlišuje čistou lásku od hříchu nečistoty a smilstva! Grün píše: „Jan z Kříže na své smrtelné posteli neprosil, aby četli kající žalmy, ale píseň lásky... Janu z Kříže nevadila otevřená erotika, často navíc sexuální vyjadřování této lyrické písně. Jeho chápání Písně písní bylo svobodným od strachu a morálních omezení. Tu nebylo očernění sexuality a erotiky. On přijal erotiku a sexualitu, jako to, co pochází od Boha, jako dobré dary, jakými se člověk může kochat, jaké skrze milovanou osobu ukazují na lásku ještě hlubší – lásku mezi Bohem a člověkem.“ Pokud tyto Grünovy teorie čtou lidé, kteří jsou dnes ovlivňováni zvrácenou sexualitou skrze masmédia a pornografii, kteří se neobrátili cele ke Kristu a jsou v této oblasti spoutáni hříchem, pak si svůj hřích a svou závislost potvrdí jako správné, a to nejen svatým Janem z Kříže, ale dokonce i překrouceným Božím Slovem! Ježíšovo slovo je jasné: „Ten mě miluje, kdo zachovává moje přikázání.“ (srov. J 14,21) Vrchol i naplnění všech přikázání je v lásce a ta je „ztrátou své duše pro Krista a evangelium.“ (srov. Mk 8,35) Jak to máme chápat? Na to nám dávají odpověď sami apoštolé, kteří po přijetí Ducha svatého svědčili cele pro Krista a z lásky k nesmrtelným duším hlásali evangelium, i když za to zaplatili životem. Ježíš miloval Otce a miloval i nás a zemřel za nás na kříži. Dal vše, co měl, aby nám získal život věčný. To je čistá láska. On nám dal příklad: „Abyste se milovali, jako jsem já miloval vás.“ (J 13,34 ) Láska je ukřižovaná, ale s Kristem a pro Krista a ne s hříchem a pro hřích! První přikázání Boží zní: „Milovat budeš Pána svého Boha celým srdcem, celou duší a vší silou.“ (Mk 12,30) „Nebudeš míti jiných bohů.“ (Ex 20,2-3) Žádné otvírání se pohanskému duchovnu, spojenému s nečistotou, okultismem a náboženskou prostitucí! Bohužel autor zaujal ve svém díle jiný pohled – otevřel čtenáře na ducha egoismu, poživačnosti a nečistoty. Spisy benediktína A. Grüna, podobně jako spisy jezuity A. de Mella jsou na první pohled velmi přitažlivé, je však za nimi jiný duch než Duch Kristův.
Závěr Navrhujeme, aby kniha Anselma Grüna „Im Haus der Liebe wohnen“ (Žít v domě lásky) byla zakázána či alespoň aby byl před ní varován Boží lid a zvláště řeholníci a kněží! Kniha nevede k pokání ani k čisté Boží lásce ba dokonce ani k lásce blíženské, ale otvírá duši nečistému duchu a duchu pohanství. V Kristu o. ThDr. Metoděj R. Špiřík OSBM o. ThDr. Eliáš A. Dohnal OSBM o. ThLic. Markian V. Hitiuk OSBM Pidhirky 5.2. 2008 Kopie:

• Papež Benedikt XVI.
• Kardinálům a biskupům katolické církve
• Představitelům nekatolických církví