17 aby byl Boží člověk dokonalý a vybavený ke každému dobrému dílu.

A tak to je. Bohu "stačí" Jeho slovo, aby nás napravil a poučil. Nepotřebuje si používat jakékoliv špatnosti. To ale dělá rád ďábel, který, jak všichni víme, je otec lži a vrah od počátku, a který přišel, aby zabíjel, kradl a ničil.

Je povodeň dobrá? Jen blázen řekne, že ano. Nebo je, ale proto, aby se pak ďábel radoval z toho, jak zase sebral pár životů lidem, jak připravil rodinu o tátu, mámu nebo dítě. Copak tohle dělá Bůh? NE! Netrestá syny za viny otců! TO SKONČILO SE STARÝM ZÁKONEM! Za nás už byl potrestaný Ježíš, my nedlužíme Otci vůbec nic! Je to privilegium, kterého si možná ne moc vážíme.

Ďáblovi se taky hodí do krámu, že lidé začnou obviňovat Boha, co to způsobil, za co je potrestal. Bůh s tím nemá NIC společného! To, že to dopustí, je pasivní jev, protože kdyby jakkoli zasáhnul, už by to byl projev nesvobody vůči lidem. Jasně, já nepopírám, že za zničení planety si mohou lidé sami. Proč ničíme, co nám Bůh zadarmo dal? Protože nevěřící se neřídí Božím zákonem, ale vlastním rozumem (a nic proti rozumu, máme ho využívat, ale k dobru), do kterého jim ďábel může našeptat, co se mu zlíbí. Pak to vypadá, jak to ¨vypadá.

Máme zaslíbeno odejít, pokud Pán nepřijde dřív, v sytosti dnů, min. v 70 - 80 letech. Je sytý svých dnů otec rodiny, kterému je 38? Je syto svých dnů dítě, kterému je 5? Není. Každý předčasný odchod je proti Božímu zaslíbení. Ani apoštolé neodcházeli dřív, než naplnili Jeho plán. Byli syti svých dnů, apoštol Jan měl dokonce něco přes 100 let. A to, že většina z nich zemřela násilnou (mučednickou) smrtí, nemá nic společného s trestáním za jejich hříchy - je to proto, že byli pronásledováni kvůli evangeliu. A tohle bylo v Božím plánu.

Já věřím v dobrého Boha. Věřím, že mě netrestá tím, že moje dítě (nebo já) dostaneme rakovinu, nebo že na mě pošle povodňovou vlnu, aby mi zničila dům. Trestám se totiž já sama, když se špatně rozhodnu, ať je to cokoliv. Když nedám na vedení DS a udělám si nějaké zásadní rozhodnutí podle sebe a v duchu cítím, že dělám špatně. Za čas se mi to vymstí - např. ¨můžu přijít o práci, ale nevěřím tomu, že za to, že se blbě rozhodnu, mě přejede vlak (leda bych tedy přebíhala koleje těsně před ním - opět ale moje špatné rozhodnutí).

Proto viním za všechny katastrofy ďábla a ne Boha. Pokud bych vinila Boha, přisuzuju Mu něco, co není v Jeho charakteru. Vím, že je v Žd 12,6 napsáno, že Bůh trestá každého, koho přijímá za syna. Ano, ale to je to, o čem jsem psala. On mě k něčemu vede, já neposlechnu, špatně dopadnu, a jsem - li soudná, můžu obviňovat jen sebe. Kdo soudný není, obviní Boha. Já taky nepotrestám dítě za to, že neposlechne, tím, že mu např. vytrhám vlasy nebo - já nevím- useknu prst. Jednak by mě obvinili z týrání svěřené osoby a dítě umístili do Klokánku (např.), jednak bych s tím vědomím musela žít do konce života, což by nebylo nijak příjemné.

Tak snad jsem to objasnila. Tomuhle zkrátka věřím. Pro mě je a zůstane Bůh Láska. A o lásce píše krásně apoštol Pavel v 1 Kor 13, tam si to každý z nás může čas od času oživit.

Irena