Grano Salis - Biblická Církev se vymyká světským církevním zákonům

Církev podle Nové Smlouvy se již ze své podstaty vymyká světským církevním zákonům.

Církev Boží podle toho, jak je podána v Nové Smlouvě, nemůže být poddána světským církevním zákonům, ani kdyby chtěla. Jejím pánem není tento svět ani jeho zákony, ale jediným svrchovaným Pánem nad Církví je Ježíš Kristus, Syn Boží a Pánem v Církvi je Duch svatý, který vede každý úd Těla Kristova individuálně a speciálně.

Proto je naprosto nemožné, aby Církev nebyla naprosto oddělena od státu a od jeho církevních zákonů. Pokud je nějaká církev (myslím tím samozřejmě místní Církev, nikoli denominaci) poddána světským církevním zákonům, není již vůbec poddána svému Pánu Kristu a Jeho Duchu.

Vezměme si dva příklady - registraci a evangelizaci.

V případě registrace není v biblické Církvi, která respektuje Boží zjevení NS o Církvi, CO registrovat. Protože Církev Boží je pouze rodinným společenstvím bratří a není ani žádnou oficiální organizací ani žádný zájmovým spolkem či neziskovou organizací. Boží Církev nemá žádný oficiální název a z toho důvodu by stát ani neměl základ, na jakém by místní Církev mohl registrovat. Nic jiného než místní Církev by totiž registrovat nešlo, protože kromě všeobecné, univerzální Církve žádná jiná Církev, než místní neexistuje. Současné denominace jsou z biblického pohledu pouze heretické sekty, což potvrzuje jak jejich učení, tak jejich praxe, skrze kterou úplně odstavili Ducha svatého z vedení Církve a nahradili Ho lidskou organizací a lidským plánováním, koučováním a manažerováním (po vzoru světa) a lidskými (náboženskými) králi typu Saula a Achaba. Ducha svatého a stání v Boží Radě nahradili svými lidskými radami a úzkými výbory. Chovají se, jako kdyby Církev byla politickou stranou či Svazem zahrádkářů.

V případě kázání Evangelia je situace ještě mnohem jasnější. Podle církevních zákonů by taková evangelizace měla být oficiálně ohlášena. Už vidím, jak evangelista Filip nebo apoštol Petr o Letnicích či apoštol Pavel na náměstích měst, po příkazu Ducha běží nejprve pro povolení k Herodesovi či k římskému místodržiteli. Jestliže Duch svatý zavelel, pak na takové nesmyslnosti nebyl vůbec čas. Bůh se musí poslouchat více než lidé, a proto NIKDO, kdo se nachází pod Panstvím Ducha, nemá ani nejmenší možnost respektovat jakékoli světské církevní zákony. A to i kdyby to mělo citelné důsledky (pokuta, vězení, smrt). Evangelizace je naprosto spontánní záležitost. Pravý evangelista ani netuší kdy a kde ho Duch svatý právě pověří ke kázání Evangelia. Evangelizace není v žádném případě týmová práce předem zorganizovaná a naplánovaná lidmi, kdy "evangelista" užívá komfort ochrany a podpory početného týmu. Pravý evangelista je zpravidla sám nebo nejčastěji s jedním podřízeným spolupracovníkem - a to znamená nést vlastní kůži na trh. Z výše uvedených důvodů pravou evangelizaci ani nelze předem nahlásit úřadům.

Co je císařovo prostě patří císaři a co je Božího patří Bohu. Musí to být striktně odděleno. A Církev císaři nepatří ani jediným cípečkem svého pláště a proto mu nemůže být poslušna. Může mu být pouze poddána, nikoli však poslušna. Musí v poddanosti Duchu neposlechnout (tak jako věřící žena svého nevěřícího manžela, pokud ji nutí k něčemu proti Bohu)

V minulosti a současnosti byly dva extrémy které se vymykaly Boží vůli zjevené v Písmech NS. Katolická církev chtěla vždy vládnout nad celým světem i nad světskými panovníky. Protestantismus zase naopak se státu nezdravě poddal a důsledky tohoto můžeme dnes pozorovat u všech oficiáních denominací, které mermomocí stojí o státní registraci (dokonce i o státní peníze, což je vrchol chamtivosti a mamonářství). Církev není ani vládkyní nad světem a jeho královnou (Zj 18,7) ani podřízeným vazalem státu, žebrajícím o jeho podporu (3Jan 7). Nemá se státem NIC společného. Je Nebeským, nikoli pozemským útvarem.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace