Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Písmo nám přibližuje Boží charakter skrze Hospodinovy činy, ale také skrze přirovnání, metafory. A jedním takovým připodobněním, které není zcela běžné, se budeme dnes zabývat. A sice: Bůh jako matka. Zvláštní? Přivykli jsme tomu, že se o Hospodinu mluví jako o otci, pánu, králi, vojevůdci, nebo pastýři. Zkrátka vypadá to, že Bůh je muž, nebo alespoň je podobnější spíše muži, než ženě. To ale není tak úplně pravda.

Ano - v patriarchální kultuře, kde muž obvykle zaujímal společensky významnější pozici než žena, je pochopitelné, že se o Bohu mluví v mužském rodě. Izrael navíc čelil vlivu uctívání pohanských bohů a bohyní spojených s řádem kultických kněžek - a proto bylo spojování Hospodina s ženstvím podezřelé. I přesto se ale v Písmu setkáváme s obrazy, ve kterých jsou Bohu připisovány ženské, nebo mateřské rysy.

Hned na začátku si tedy ujasněme - Bůh není žena, ale není ani muž. Čteme, že Hospodin stvořil člověka - tedy muže a ženu - ke svému obrazu. V mužství i v ženství se tedy odráží Boží sláva a jeho charakter. V Písmu jsou Hospodinu přisouzeny některé typicky mužské i typicky ženské rysy. Ty ženské jsou vzácnější a zároveň, v překladu do češtiny, mnohé z nich zaniknou. Rád bych vás dnes upozornil alespoň na tři.

1) Boží duch - ruah je v hebrejštině spojován se slovesy v ženském rodu. Před stvořením se tedy nad propastnou tůní vznášela ona - Boží Duch. Skrze svého Ducha se Hospodin skláněl(a) k člověku jako odpouštějící a smiřující moc. Duch Boží dával(a) a odebíral(a) lidem sílu, tak jak je o ženě řečeno, že je pomocí, nebo silou muže. Také pro tuto svojí ženskost, je v evangeliích Duch vypodoben jako holubice (Boží trojici tedy není třeba doplňovat Marií, abychom měli u Hospodina nějaké “ženštější” zastoupení).

2) Podobně v knize Přísloví čteme o Moudrosti, která byla s Hospodinem již od počátku a stála mu věrně po boku. Tato moudrost je nedílnou součástí Božího jednání, jeho charakteru. Moudrost je v Příslovích zpodobněna jako starostlivá, volající a pečující žena. Tak zvaná “chvála ženy statečné”, kterou končí kniha Přísloví je především chválou této Boží Moudrosti. V novém zákoně čteme u evangelisty Jana o tom, že Kristus je vtěleným Slovem, které bylo na počátku u Boha. Tímto Slovem není míněn nějaký neosobní řád, nebo princip, ale spíše tato pečující, volající a starostlivá Moudrost. To je Kristus, který s mateřskou bolestí volá: “Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!”

3) Slovo, které hebrejština používá pro Boží slitování rachamim je odvozené od slova rechem - mateřské lůno (podobně jako třeba české slovo pokoj připomíná stav dítěte po - kojení). Hloubku Božího slitování nelze přiblížit lépe, než obrazem matky, která nemůže jinak, než se slitovat, když se jejímu dítěti děje něco špatného - bez ohledu na to, jestli si to zlé samo způsobilo, nebo ne.

Právě takový mateřský vztah má Hospodin ke svému lidu. Mojžíš si v těžkostech Hospodinu stěžuje - cožpak jsem všechen tento lid počal já? Cožpak jsem ho porodil já, že mi říkáš: Nes jej v náručí, jako chůva nemluvňátko, do země, kterou jsi přisáhl dát jeho otcům? (Nu 11:12) Boží lid nepočal a neporodil Mojžíš, jeho matkou je Hospodin, který skrze proroka zaslibuje: Slyšte mě, dome Jákobův, a všichni ostatkové domu Izraelova, které chovám hned od života, které nosím hned od narození - až do stáří - já sám, až do šedin vás ponesu. Já jsem vás učinil a já vás ponesu. (Iz 46:3-4)

Není žádná matka, která by byla ke svému dítěti pečlivější, starostlivější, nebo láskyplnější, než jaký je Hospodin ke svému lidu. Vždyť i mateřství je stvořeno k obrazu Božímu - ve vší své něžné kráse a vzácnosti je pouze odrazem Hospodinovy péče. Jak jsme dnes četli u proroka Izaiáše - Bůh nese svůj lid v náručí, mazlí se s ním na svých kolenou, utěšuje jej tak, jako matka těší své dítě.

Možná, že na ty, kteří jsou o Hospodinu navyklí uvažovat jako o někom, kdo je přísně chladný a vzdálený - působí takové obrazy příliš přejemněle a sladce. Ale právě tak se Hospodin dává poznat těm, kteří k němu přicházejí. A jestli nechceme zůstat povýšenými puberťáky, kteří pohrdají mateřskou láskou, nezbývá než přijmout tuto Boží lásku a péči.

Tato Boží láska proměňuje i naší macešskost vůči bližním. Text z Izaiáše, který jsme dnes četli mluví ještě o jedné matce - o Jeruzalému, který všem přináší mateřské potěšení. Ale k tomu, abychom byli učiněni tímto novým Jeruzalémem, městem ve kterém je mateřskou řečí láska v Moudrosti Božího Ducha, nemůžeme začít sami od sebe. Díky Bohu nás k tomu zmocňuje Hospodinova mateřská péče. Amen.

Blahoš Fajmon

Zdroj: blahovej.cz