poslal ferda
Všechno toto chceme: a
jak by
to mohlo nastat bez
Kristovy přítomnosti?
Bez Kristovy přítomnosti
nikdy nenastoupí
svět skutečně
spravedlivý a
obnovený.
A tak, i když jiným
způsobem,
zcela v hloubi můžeme a
musíme
říci také
my s velkou naléhavostí
v podmínkách
naší doby:
Přijď, Pane! Přijď po
svém,
přijď způsobem, který
znáš jen
ty. Přijď tam, kde je
nespravedlnost
a násilí.
Přijď na pole utečenců,
do Darfúru, do
Severního
Kivu, do tolika částí
světa. Přijď
všude tam, kde vládnou
drogy.
Přijď také mezi
ty bohaté, kteří
na tebe zapomněli, kteří
žijí jen
sami pro sebe. Přijď
tam, kde
tě neznají. Přijď
do svého světa
a obnov dnešní
svět. Přijď také
do našich srdcí,
přijď a obnov
náš život, přijď
do našeho srdce,
abychom se i my mohli
stát
Božím světlem,
tvou přítomností.
V tomto smyslu se s
Pavlem
modleme: Maranatha!
Přijď, Pane
Ježíši! A
modleme se, aby Kristus
byl skutečně přítomen
dnes
v našem světě a
obnovil ho.
L’Osservatore Romano
13. listopadu 2008
vyňato z čas.Světlo
Musíme
tedy zpytovat své
svědomí,
do jaké míry se také
my
přiživujeme na zpohodlnělém
způsobu
života, který ovládl
pokrokový
svět. Žijeme zatím
ve
světě, ale podle Ježíšových
slov
by o nás mělo platit,
že
„nejsme ze světa“. Naše radost
nemá
být radost ze světa,
zde
není náš domov; naše opravdová
radost
má už nyní být nade
všechno
radost z Pána.
Někdo
řekne: Je to něco špatného,
jestliže
se chceme mít na
tomto
světě dobře? Jistě, máme
na
to právo, a dokonce máme
i
povinnost přičinit se, aby
se
nám dobře dařilo, ale nikdo
přitom
nesmí zapomínat, že není
na
světě sám, že stejné právo
mají
všichni ostatní. Problém je
v
tom, že lidé, kteří ztratili ze zřetele
Boha,
dárce veškeré radosti
a
všeho dobra, cítí nevyhnutelnou
potřebu
hledat si své potěšení
podle
svého, ale protože toto
jejich
potěšení je nikdy nemůže
uspokojit,
zacházejí v honbě za
svou
radostí tak daleko, že nakonec
bezohledně
šlapou po radosti
i
po životě druhých.
***Ferda***
