poslal oko Konec světa očima katolíka.
Písmo popisuje konec světa v barvitých symbolických
obrazech. A lidé, místo aby se zamýšleli nad jejich smyslem, berou je často
doslovně a polopaticky: že nastane hrozná kosmická katastrofa, že Bůh celý svět
zničí, a že z nebe sestoupí nějaký vyumělkovaný ráj – nový svět, nové
stvoření.
Ale proč by Bůh ničil svoje vlastní dílo? Že by se tak rozčilil, jako
třeba Mojžíš, když roztřískal desky desatera?
Ale to je přece lidská vlastnost. Přece když vidíme na obloze duhu, už
od doby, kdy ustoupila potopa za Noema, neustává svědectví, že Bůh svět miluje.
Bůh nechce svět zničit, ale zachránit. Láska Boží, to není jen nějaký
sentimentální cit, ale je neustále uskutečňovaná a nám projevovaná. Bůh tak miluje svět, že za
něj dal svého jediného Syna! On, aby člověka zachránil, se sám stal člověkem,
nesl lidský osud a vzal na sebe viny všeho tvorstva. Bůh nechce ani zkázu
světa, ani zkázu člověka. Bůh chce svět zachránit.
Jak to tedy bude na konci
světa?
Bude to konec světa zločinu, konec všech hrozných a zlých skutečností ve
světě. Konec světa už vlastně začal – a to smrtí Pána Ježíše na kříži. Už vlastně
začal ten dobrý svět, začal zmrtvýchvstáním Páně. Království Boží už je tu, ale
dosud v zápase se zlem. Konec, o kterém Pán Ježíš mluví, je koncem tohoto
zápasu, konečné vítězství všeho dobra. Pro děti Boží je konec světa radost, do
které vstupují. Ale pozor! Je to katastrofa pro lidi zlé. Jejich zlé snažení
konečně a definitivně zkrachuje. Ale nemůžeme říct, že je zavrhne Bůh. Sami se
odsoudí. Bůh bude zlým lidem nabízet záchranu do poslední chvíle, do posledního
okamžiku. Boží soud – bude odrazem jejich vlastního postoje.
Mluvíme o nich – o těch
zlých. Přenesme nyní toto vše na sebe a začněme dobře chápat.
Kdykoli ukončíš
zlé pokušení, ukončí to kus zlého života. Kdykoli můžeš někomu ublížit a ty mu
naopak prospěješ, necháváš v srdci růst věčný život. Kdykoli můžeš někoho
zarmoutit, ale ty mu uděláš radost, stavíš se na správnou stranu samotného
Nebeského Otce. Kdykoli se stavíš na stranu dobra (i za cenu vlastní oběti),
vždy to ukončí kus zlého světa a rodí se skrze tebe svět vykoupený. Vzniká
dobrý svět a tvé nebe. Říkám tvé nebe. Nikdy nebude mít nebe ten, kdo si ho
nezačal stavět teď (zde na zemi) skutky lásky a milosrdenství. Nezažije lásku
nebeskou, kdo nemá lásku k bližnímu. Nebude šťastný ten, kdo nečiní šťastnými
jiné.
Víme, že nám Boží království nespadne do klína, není to nějaký nebeský „prefabrikát“,
ale musíme si je společným úsilím vytvářet.
Jaké známe skutky milosrdenství?
Potřebného
člověka napojit, nasytit, ošatit, poradit, pomoci, navštívit.
A skutky
duchovního milosrdenství?
Zaslepené trpělivě přivádět k poznání, že chybují.
Učit nevědomé. Poradit bezradným. Potěšit zarmoucené. Nevyhýbat se lidem, kteří
mají trápení, ale pomáhat jim je nést. Mít trpělivost se zlými lidmi.
Neodsuzovat je, neodvracet se od nich, pomoci jim k napravení, k obrácení.
Odpouštět těm, kteří nám ublížili. Nemstít se. Modlit se za mrtvé.
Lidstvo bude
souzeno podle míry aktivní lásky k bližnímu. I já, i ty budeme tak souzeni.
Boží království tedy stavíme žitým vztahem lásky k Bohu, odmítnutím zlého a skutky tělesného a duchovního
milosrdenství. Bůh nás bere vážně jako své spolupracovníky při vykoupení světa.
Proto se každý večer ptej: Jak jsem dnes pomáhal bližním?
