Balada o stromu autor: Marek
Proč pláčeš, má milá, proč pláčeš, řekni mi, nic nezataj, nic, proč pláčeš, řekni mi. * Ach můj drahý, ach, v tamtěch zahradách … * Co v těch zahradách, má milovaná, co vnich, mé nejdražší. * Ach můj drahý, ach, v tamntěch zahradách, byl strom … *

Stromů bylo, je a bude, říkej dál, proč tvé srdce dnes štěstí nenabude. * Když mne zem ta zrodila, otec vyšel v ty zahrady, o půdu pečoval, strom zasadil, strom pěstoval, ach můj drahý! Strom rostl výš a výš, v kmeni sílil, silné kořeny pouštěl v zem. Tu v jeden čas matka pravila mi: „Ten strom dítě je tvůj, teď jej sama opatruj! Hleď jeho krásy, cti a ceny, važ si jej a šlechti. Však pozor dej! Přijdou muži, strom tvůj rvát, kořeny přetrhat a krásu roztrhat, před nimi si pozor dej, od stromu svého je odháněj! Příjde však muž, jenž krásu stromu ocení, větvím květu dodá. Pak ty budeš jeho a on bude tvůj, pro něj svůj strom opatruj!” * Ach, ženo má, tuším co chceš říci, nenuť mne se tě zříci! * Tys ho vyrval, kořeny přetrhal a krásu roztrhal, vyvrátil jsi můj strom! * Mně to za vinu nedávej, sama si mě k němu pustila! * Pustila jsem, ach pustila, protože jsem ti věřila! * To je tvá vina! Žes věřila mým slovům, žes podlehla mým svodům. * Ach věřila i podlehla, neb jsem tě milovala! * Co ty ženo zlá, mne viny nedávej, odejdu od tebe, neb ses mi zprotivila! * Ach muži, zprotivila, kéž bych se té chyby nedopustila! * Odcházím, ženo zlá! Však poslední mám dotaz, co s tebou bude, kam se dáš, když svůj strom nemáš. * Půjdu v ty zahrady, tobě odpustím, pařez očistit, naplnit milosrdenstvím, a nový strom vyrůst nechám. Pak již jen čekat budu,