poslal Nepřihlášený Dostal se ke mně odkaz na jedno video ze shromáždění, které mě donutilo
znovu se zamyslet nad tím, čím je pro mě vůbec zvěst o Kristu. Řečník
tam pořvává Boží jméno jako by fandil fotbalovému klubu a tzv.
"chválicí" skupinka pak spustí dvou akordovou písničku s dost pochybným
textem. Namísto, abych cítil Boží přítomnost na mě celá nahrávka působí
přesně opačným dojmem. Co si o tom myslet? Dovolte mi malou úvahu.
Budu možná na začátek trochu příkrý. Ano, jsou sice různé projevy
Božího působení, ale ať mi neříkají, že tohle je vanutí Ducha. Zvěst o
Kristu je bláznovskou zvěstí pro tento svět, nemáme ale ze sebe dělat
blázny. Když řečník řve z pódia: "Boží království nic nenechá stát, Boží království nakope (haleluja!) všechno, co vymyslel Ďábel, do *****le",
ví vůbec, o čem mluví? Jedná se o Boží inspirované slovo? Nelze se pak
divit, že lidem je křesťanství pro smích. Nebo si myslíte, že Ježíš
opravdu zemřel pro tohle? Dovolte mi krátkou úvahu.
V poslední době si začínám uvědomovat, že někteří lidé mají Ježíše
hlavně za nějakého "párty kámoše", který je hned k dispozici. Nemám na
mysli jen řečníky a zpěváky, ale také toho dojmu začínám nabývat při
rozhovorech s některými mladými křesťany.
Slyšel jsem nedávno jedno zajímavé slovo. Co by na to asi řekli
učedníci? Třeba takový učedník Jan - ten byl Ježíši určitě nejblíže,
píše se o něm, že byl jeho "miláček". Měl ke Kristu tak blízko, že se
pak postaral i o jeho matku. Určitě mi dáte za pravdu, že Janovo
evangelium je plno emocí a hlubokých osobních výpovědí o Ježíši. Který
učedník byl Ježíši tak blízko? Kdo jej mohl opravdu nazývat přítelem?
Jan zcela určitě.
A pak se podívejme, jak o několik let později na ostrově Patmos
proběhlo setkání těchto sobě velmi blízkých osob. Když Jan uviděl
Ježíše, radostí povyskočil, objal jej a hned se s ním pustil do řeči?
Ne, Jan padl na zem a ležel jako mrtvý - ani se nemohl hnout! Miloval
snad Pána méně? Rozhodně ne, ale kromě lásky tady byla i bázeň a úcta.
Žádné "čau Ježíši" se ale nekonalo.
Chci říci, že nemám nic proti tomu, když máme s Bohem osobní živý
vztah. Začínám si ale všímat, že hodně lidí (a to včetně vedoucích
chval) z toho začínají dělat veřejnou věc. Je to jako bych každému na
potkání říkal, že si tykám s prezidentem. To ale přece není podstatné.
Bohužel stále častěji vidím, že tohle "machrování Bohem" je zejména pro
mladé věřící hodně lákavé.
Byl jsem nedávno na jedné akci, kde hrála chválicí skupinka. Nebudu
hodnotit kvalitu hudebního projevu, jen krátce popíšu to, co mi bránilo
plně se zapojit do zpěvu a uctívání. Vedoucí chval totiž neustále
"střílel modlitby", jakoby ani nestál na pódiu před lidmi. Místo toho,
aby vedl posluchače ke společnému uctívání vedl jakýsi kamarádský
monolog mezi sebou a Bohem. I když bylo počínání tohoto mladíka asi
upřímné, musím říci, že jen stěží jsem se přizpůsoboval a pak už jsem
ani ty modlitby nemohl brát za své a říci "amen". Ani nedozněly
poslední tóny písně a už se z reproduktorů ozývalo "...Ježíši, já tě
miluji. Amen. Jsi nejlepší, jsi úžasný, jsi skvělý a ohromný. Haleluja.
Ježíši..." Člověk ani neměl čas uklidnit své srdce před Bohem a dost mě
to i štvalo (a to mám společné modlitby rád!). Kladl jsem si pak
otázku: "Je Ježíš opravdu jen nejlepší kámoš a Bůh nebeský taťka?"
Chtěl bych tedy povzbudit všechny vedoucí chval, ale i ostatní, kteří
vystupují před druhými se slovem, aby si uvědomovali váhu situace a
podle toho jednali. Nezapomenout, proč uctíváme. Nejde totiž o
atmosféru, ale o Boha.
A tady je ono inkriminované video:
intermedia.ffa.vutbr.cz/bozi-var-haleluja
Převzato z http://musicmix.blog.cz
