Ahoj Martine,

nemám problém v obecné rovině a děkuji za odpověď. Pokud bychom byli jen v obecné rovině, pak bych mohl mít jiný úhel pohledu, ale budiž. Problém je, že své duchovní otce neuctívám, neklaním se jim a nevěřím, že mají nějakou duchovní moc po své smrti. Jako duchovního otce vidím třeba Abrahama a v jeho životě vidím mnoho předobrazů: odhodlanost vzdát se bohatství a odejít do daleké země, ochota obětovat svého syna, víra ve zmrtvýchvstání. Izák je výslovně jako předobraz Krista v NZ. Abraham dostal požehnání a zaslíbení a píše se o něm v Písmu nesčetněkrát více než o Marii. Kristus je přímo nazván jako jeho sémě, jeho zaslíbený potomek, který dostal zemi za dědictví. Není třeba k tomu konstrukcí. Dětmi Abrahamovými jsme přímo a podle Písem. Není pochyb, že Abraham je u Boha a dokonce se učenci domnívají, že místo spravedlivých duší je právě ono "lůno Abrahamovo." Ježíš výslovně říká, že Abraham je zachráněn a raduje se a zemřelý boháč i Lazar se s ním setkali.

Přesto jsem nikdy neslyšel, že by někdo Abrahama žádal o přímluvu, že by se Abraham někde zjevoval nebo že by při nás stál v hodině smrti. A biblického materiálu je proto neskonale více a není třeba vytvářet konstrukce, jako v případě Marie. Proč tedy katolíky "přitahuje" Marie více než Abraham? Je jako žena milosrdnější než Bůh? Není tak přísná a dokáže Krista obměkčit tam, kde on je neoblomný? Potřebujeme někoho, kdo nám to u Krista nějak domluví?

Pastýř