Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Jiří.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 1, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 172, komentářů celkem: 429673, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 323 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

rosmano
cizinec
Willy

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116540708
přístupů od 17. 10. 2001

Podobenství: Neste břemena jedni druhých
Vloženo Úterý, 29. červenec 2008 @ 19:02:02 CEST Vložil: Bolek

Povídky poslal pastýř

V minulém příběhu jsem se snažil ukázat, co se stane, když oko řekne nosu, „nepotřebuji tě“. Nyní bych připojil jeden vousatý příběh, kterému jsem se naučil z kázání jiných:


Byly nebyly jedny oči. Byly již staré, unavené a potřebovaly pořádně silné brýle. Tehdy ještě nebyly kontaktní čočky, ani plastová, natož vysoko-indexová skla, takže takových deset dioptrií plus se pěkně proneslo. Oči bez brýlí neviděly a tak často unaveně mžouraly, když si šly večer lehnout. Nejvíce na to doplácel chudák nos. Protože brýle nosil na zádech, byl pořádně otlačený, měl už mozoly a někdy pořádně bolel. Jednou si proto milý nos řekl: Jak já k tomu vlastně přijdu? Kdo potřebuje brýle? Oči! Ne já. Proto ať si nosí brýle oči, já na to jen doplácím. A tak milému tělu nezbylo než sundat brýle.

Náhle dostalo tělo příkaz od hlavy někam jít. Oči ale bez brýlí neviděly a tak po chvíli v plné chůzi narazilo tělo do zdi. První, kdo si toho povšiml, byl nos. „Aůůůů“! Zakřičel. A namísto mozolů z brýlí, tekla z nosu krev a objevila se podlitina. V tu chvíli byly brýle zpátky a od té doby už nos nikdy neprotestoval.

Není to v církvi podobné?


Podobná témata

Povídky

"Neste břemena jedni druhých" | Přihlásit/Vytvořit účet | 12 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Neste břemena jedni druhých (Skóre: 1)
Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Úterý, 29. červenec 2008 @ 19:26:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
v cirkvi neviem, ale na gs urcite ... :-))



Re: Neste břemena jedni druhých (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 29. červenec 2008 @ 21:16:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hezký příběh. Jen bych doplnil, že někdy zde na Granu oko, ucho i nos zapomínají, že přes všechny rozdíly jsme součástí jednoho těla.



Re: Re: Neste břemena jedni druhých (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Úterý, 29. červenec 2008 @ 21:48:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Máš pravdu. Ale někteří se proti tomu ohrazují, třeba zde: http://pavel.onesim.net/cs/node/16


]


Re: Neste břemena jedni druhých (Skóre: 1)
Vložil: eleonora v Středa, 30. červenec 2008 @ 09:18:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jak vidím očím se v žádném případě nic nestalo, možná jen chvíli neviděly. A nos který byl nejdřív ohnutý pod tího brýlí byl po chybě hlavy která dala příkaz aby tělo NĚKAM šlo bez toho aby pořádně vidělo, byl ještě k tomu nateklý a bolavý. Jestli to má prezentovat to, že podřízené orgány mají být ještě větší onucí aby bylo nastoleno v církvi právo tak nevím. Ještě jsem neviděla nadřízený orgán, který by nějak dal na to, že přijde nějaký nos zpátky do církve a udělá nějaké změny ve svém životě. Co vím, bere to jako samozřejmost a zařadí ho podle důležitosti, tedy na konec a tam ho udržuje aby neohrozil jeho plány a vize. Jak ten první příběh měl aspoň patu tak u tohoto nevím.

Myslím, že nejhůře napravitelné změny jsou na charakteru a ten se jednorázově nezmění ani kdyby si tisíc nosů uvědomilo, že láska je na prvním místě a připlazili se k očím, že si uvědomili, co je priorita a radši se budou mlátit o zeď než aby narušili jednotu.


Ela



Re: Re: Neste břemena jedni druhých (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Středa, 30. červenec 2008 @ 11:15:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
No, v tomto případě jsi špatným exegetou, Eli.


]


Re: Re: Re: Neste břemena jedni druhých (Skóre: 1)
Vložil: eleonora v Čtvrtek, 31. červenec 2008 @ 08:53:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ty jsi zřejmě exegetou dobrým, ale desítkám naboulovaných a bolavých nosů je to plat prtný. Takže to vypadá, že v exegezi ten zádrhel nebude.

Ela


]


Re: Re: Re: Neste břemena jedni druhých (Skóre: 1)
Vložil: eleonora v Čtvrtek, 31. červenec 2008 @ 09:02:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jinak týkala-li se tvá otázka změny charakteru. Tak se domnívám, že při konverzi (či obrácení, znovuzrození ) může dojít k rychlé změně charakteru, ale mnohdy se k němu přidá i negativní balíček pýchy (Ne novák, aby nadut jsa neupadl v pokušení ďáblovo). Jak může ale dojít k náhlé změně charakteru když už je takový člověk delší dobu obrácen a stár a zakonzervován na vedoucí pozici v lety  konformně zabetonovaném prostředí. Vím co je u lidí nemožné je...................., ale ještě jsem se s tím, v této věci, nesetkala.


Ela


]


Re: Re: Re: Re: Neste břemena jedni druhých (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 31. červenec 2008 @ 12:44:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Eli,
 
možná se trochu neorientuju a nevím, na co zde navazuješ. V čem dnes vidím problém, nejsou lidé. Ti byli, jsou a budou špatní. Na charakter moc nesázím, člověk neodolatelně lne ke zlému a i ten sebelepší charakter má zkaženou přirozenost, která se ve vhodném prostředí projeví. Vidím to u sebe. Chci být však konstruktivista, ne negativista. Často jsem dostával otázky, co bych tedy změnil, když věci kritizuji. Napíši Ti tedy v krátkosti krátký reformní program do prostředí, o kterém často píšeš a i přes svou docela nepříjemnou  kousavost se v něm – byť podle mne jednostranně – orientuješ. Vypíšu to heslovitě. Nazvi to třeba sedm Pastýřových artikul k obnově autokratických společenství:

 
1) Služebnosti: Sbor a církev  musí mít právo svobodně a bez nátlaku rozeznat povolání svých služebníků, a ti musí být proto řádně zvoleni a vykazatelní svému společenství. Sbor musí mít rovněž možnost beztrestně, třeba tajným hlasováním, své představené této důvěry zbavit.

2) Autorita a dělba moci: Každý člověk nese zodpovědnost sám za sebe a každá autorita je omezena hranicemi svého působení. Jen Bůh je autoritou absolutní. Nikdo tedy nesmí po druhých vyžadovat poslušnost v oblastech, které nepřísluší do jeho kompetence. Autorita v církvi musí být tudíž rozdělena mezi více osob, přičemž není jeden, který by měl právo rozhodovat za všechny - proti jejich vůli.

3) Svoboda víry a svědomí: Autority nesmí panovat nad vírou a tedy i svědomím lidí  a nesmí vyžadovat poslušnost proti víře a svědomí jednotlivce. Musí ale dbát na dodržování obecně přijatého učení, které církev rozsuzuje jako nezbytné, na principu „padni komu padni“, a které musí být jasně deklarováno. V nepodstatných věcech pak musí být ponechána svoboda.

4) Učení církve: Učení církve a její řády musí být přijaty za souladu celé církve a nesmí být staveny na základě zjevení jednotlivců. Zjevovatelské duchovní dary nenahrazují Písmo a nejsou dány k formulaci učení jako doplněk k Písmu. Autority ani členové církve pak nesmí svévolně a bez souhlasu církve opustit principy a pravidla, která se rozhodli dodržovat a jsou povinni se jimi řídit. Neexistuje autorita na zákonem. I Bůh se dobrovolně omezil svým slovem.

5) Duchovní dary: Duchovní dary udílí Duch svatý jak sám chce a komu chce a nepotřebuje k tomu souhlas člověka. Neexistují duchovní dary, které jsou exkluzivně rezervovány jen pro určité lidi a zjevení není toliko rezervováno vedoucím. Tyto dary musí být používány v souladu s vírou a musí být rozsuzovány církví. Každý má právo prorokovat a každý má právo proroctví rozsuzovat.

6)  Kázeň: Ve sporech se nesmí nikomu stranit, což znamená, že kázeň v církvi musí být konána, avšak s možností obhajoby dotyčného, musí být vykonána na základě souhlasu sborového společenství formou hlasování a odvolat ze služby může jen ten orgán, který služebnost rozeznal a dal ji důvěru, což jest místní shromáždění. Postavit se z principu za autoritu popírá princip příkazu „nikomu nestranit“.

7)  Dávání: Dávání v církvi má být hojné a štědré. Nesmí být vynucováno strachem a nátlakem. Církev by neměla být existenčně závislá na společnosti. Členové sboru jsou povinni postarat se o ty, kdo jim slouží a zajistit jim důstojné živobytí. Míru odměny je schopen posoudit dávající - jen někteří jsou hodni dvojí odměny.

 
Podotýkám, že jsem to psal trochu „ad hoc“, i když to mám promyšlené, neformuloval jsem to zcela precizně a nerad bych to zde proto zatím uviděl ve formě článku.

Pastýř


]


Nenapomenutelnost - Re: Neste břemena jedni druhých (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Čtvrtek, 31. červenec 2008 @ 10:28:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Přemýšlel jsem teď pár týdnů nad tímhle tématem. Zdá se mi, že jedna z takových podivných vlastností, která se objevuje u některých lidí, je nenapomenutelnost. Pavel to vyjadřuje, když píše Korintským:

Míní-li však někdo být neústupným, my takový zvyk nemáme a církve Boží také ne.

To je hezká věta. Přitom šlo o takový detail, jako je oblékání žen a mužů při modlitbě. Nenapomenutelnost není v nové přirozenosti v Ježíši. Ten nový člověk naopak hledá v každém koutě a vymetá každou špatnost.

  Máme v církvi jednoho člověka, který se při každém kázání kroutí. Sedí tam, a na konci kázání vždycky za někým dojde a říká: "Já to tak nevidím. V mém životě to tak není. To kázání bylo moc zákonické. atd." Zákonické je to kázání třeba proto, že v něm bylo pár veršů z bible :-)





Nenapomenutelnost - Re: Neste břemena jedni druhých (Skóre: 1)
Vložil: eleonora v Čtvrtek, 31. červenec 2008 @ 13:57:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Myslím, že naše diskuse s Pastýřem není o řadových členech a když, tak jen o tom, co oni si s tím počnou. Ty máš na mysli lidi kteří buď nejsou vůbec obráceni, nebo měli a mají nějaké psychické potíže. Taky není patrné jestli opravdu není mimo, celé společenství a tento člověk s určitou autonomií je jediný kdo to ještě vidí normálně (navzdory zcela konformnímu prostředí). I ty sám můžeš být součástí takového společenství aniž bys po letech drobného stupňování nenápadné manipulace rozeznal, kde se nacházíš a v nejlepší víře se budeš domnívat, že celý svět je mimo a jen ty sám samojediný jsi vlastník správného myšlení, učení......

Ela


]


Nenapomenutelnost - Re: Neste břemena jedni druhých (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Pátek, 01. srpen 2008 @ 07:43:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj.

  Myslím, že ti rozumím a že jsem ten příspěvek opravdu psal k tématu. V bibli třeba je:

24 Hleďme si jedni druhých, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skutcích,
25 a neopouštějme naše společné shromáždění, jak mají někteří ve zvyku, ale napomínejme se, a to tím více, čím více vidíte, že se blíží ten den.

nebo dokonce:

12 Dávejte pozor, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a nevěrné srdce, jež by se odvracelo od živého Boha,
13 ale den co den se vzájemně napomínejte, dokud se ještě říká "dnes", aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hříchu.


  To je teda příkaz! Já znám pár lidí, kteří se nechají napomenout. Naprostá většina tak, že se po napomenutí postaví do vnitřní vzpoury, pak jim ten problém dojde, a tak polovička z nich ho přizná navenek. Zbytek lidí se ani napomenout nenechá, prostě se jen postaví do vzpoury, stejně dělá věci po svém a po napomenutí se jenom rozhodí vztahy.

  Ten problém samozřejmě nastává jako první u vedoucích a lidi jen dělají to, co vidí u vedoucích. Když jsou vedoucí nenapomenutelní je to dobrý vzor pro ostatní. Zvláště v případech, kdy je model postaven ve stylu "pastýř a ovečky".


  Ten problém nenapomenutelnosti vidím v souvislosti s tím, co by se dalo nazvat "svrablavé uši" nebo taky "vztahovačnost". Člověk pak slyší něco jiného, než co druhý vyslovil.


  Když si vezmu ten minulý článek, když nos řekne tělu: „Pozor, cítím zde nebezpečný zápach, je to jako hořké mandle, bylo by třeba změnit místo.“, tak oko ve skutečnosti slyší: "Jakto, že nic nevidíš?" a ucho "Jakto že nic neslyšíš?" a "cítí" to jako napomenutí sama sebe.

  No, upřímně řečeno, on ten nos občas taky třeba přijde a řekne: „Pozor, cítím zde nebezpečný zápach, jakto, že to oko a ucho necítíš? Měli byste se sebou něco dělat!" A takové napomenutí jde kousek vedle a taky se špatně přijímá.




]


Nenapomenutelnost - Re: Neste břemena jedni druhých (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Pátek, 01. srpen 2008 @ 11:31:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Cizinče,

tos napsal moc hezky.


]


Stránka vygenerována za: 0.20 sekundy