Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Jáchym.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 15277, komentáře < 7 dní: 397, komentářů celkem: 330701, adminů: 60, uživatelů: 4852  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 123 návštěvník(ů)
a 8 uživatel(ů) online:

cizinec
Willy
wollek
Frantisek100
hirali
JirkaB
martino
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Dva mýty o festivalu UNITED
·EXISTUJE SPASENÍ V JUDAISMU?
·Politicky nekorektně o Američanech, jejich víře a lžích
·Obnova ´´tradiční rodiny´´?
·Praha zažila další Den pro rodinu
·Pochod pro rodinu 2018
·Zpravodaj Bratrské jednoty baptistů - 03/2018
·Byl jsem uprchlík a neujali jste se mne…
·Posun křesťanských církví v nahlížení na islám během čtvrt století v ČR
·Pravé a Falešné Evangelium

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
95 183 180
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Kontrasty: Poznámka k papežství
Vloženo Neděle, 08. červen 2008 @ 21:10:19 CEST Vložil: Bolek

Katolicismus poslal Hyperion

Bratři, sestry a přátelé,

podle oficiálního katolického seznamu je současný papež 265. v řadě (za prvního je označován apoštol Petr). Podle dosud platné úpravy kanonického práva z roku 1983 má proces kanonizace celkem 4 stádia. Prvním krokem je označení za služebníka Božího (rozhodnutí je prováděno na diecézní úrovni po předcházejícím schválení zahájení šetření Vatikánem), druhým je prohlášení za ctihodného. Pak následuje proces beatifikace, na jehož konci může být prohlášení dotyčného za blahoslaveného, a závěrečným krokem je svatořečení, tj. prohlášení za svatého.

Poslední tři stupně jsou již v rukou papeže a jen svatořečení je považováno za neomylné. Nebylo by jistě správné pohlížet na dřívější procesy kanonizace optikou současné praxe, ale i tak je zajímavé, že celkem 73 (27,55%) jich bylo prohlášeno za svaté, 10 (3,77%) za blahoslavené a 1 (0,38%) za ctihodného.

Papežové svůj "úřad" odvozují od apoštola Petra a zjednodušeně lze snad z výše uvedené statistiky tvrdit, že 71 z 263 papežů bylopodle katolické církve skutečně věrným následovníkem toho, na kterém se Pán Bůh rozhodl vystavět svoji církev - Jana Pavla II. nelze zahrnout, protože od jeho smrti neuběhla stanovená minimální doba. Jako nakatolík neuznávám primát římského biskupa v církvi, ale s nelibostí sleduju jednostranně negativní hodnocení papežů.

Apoštol Petr, první, kdo je v ŘKC označován jako papež a současné první svatořečený z papežů, nebyl ani zdaleka dokonalý. Pasáž, kde katolíci spatřují založení papežského úřadu (Mt 16,16 - 20), pokračuje případem, kde je Petr výrazně pokárán samotným Kristem, který mu řekl:"Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka." (Mt 16,22 - 23). Hned při první příležitosti, kdy měl Petr možnost dokázat skutkem pravdivost svého chvástání (Mt 26,33), selhal a zapřel i to, že toho, ve kterém v Duchu svatém rozpoznal Mesiáše a Syna Božího, vůbec znal. V Písmu nalezneme i další místa, která neukazují Petra v dobrém světle. I přes opakovaná Petrova selhání ho zmrtvýchvstalý Ježíš stanovuje pastýřem (J 21,15 - 19).
Ani jako pastýř nebyl Petr vždy právě vzorem hodným následování. (Ga 2,11 - 14) Hledíme-li tedy zpět do historie, neměli bychom zapomínat na to, co nám o Petrovi, podle bratrů katolíků prvním papežovi, říká samo Písmo. Na papežském stolci se za tu dlouhou dobu vystřídali lidé, kteří si zasluhují naši úctu a kteří nám mohou být vzorem křesťanského života, i lidé, kteří se svému poslání pastýře (i když nevěříme v nějakého hlavního pozemského pastýře, nesmíme zapomínat, že papežové byli pastýři) hodně zpronevěřili. Spojovat papežství s nevěstkou ze Zjevení či dokonce *****m je velká křivda vůči těm z papežů, kteří byli dobrými pastýři. Abychom se vyhnuli zbytečným nejistotám, které jsou vždy spojeny s dávno zašlými časy, vezměme si třeba Jana XXIII. (1881 - 1963, papežem od 1958, blahořečen v roce 2000). Modlím se, aby více pastýřů a starších v našich sborech bylo jako bratr Roncalli.

Výše zmíněná pasáž z Evangelia podle Matouše (16,16 - 23) je návodem a varováním. Je-li něčí (ať už je to papež nebo prodavač) smýšlení z člověka, vzdaluje se Kristu, je-li však jeho smýšlení vedeno Duchem svatým, poznává v Kristu Syna Božího.


 
Příbuzné odkazy
· Více Katolicismus
· Novinky od Bolek


Nejčtenější článek Katolicismus:
TRIDENTSKÝ KONCIL VERSUS BIBLE


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Katolicismus

Podobná témata

Doporučené odkazy:

Biblická apologetika

Michaela Křivánková - Portrétní fotografie


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Poznámka k papežství" | Přihlásit/Vytvořit účet | 44 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: lydia7 v Pondělí, 09. červen 2008 @ 00:42:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Drahý Hyperion, neviem, ako a kedy presne, ale zablúdil si – si mimo. Duch, ktorý ovláda RKC, sa Ti dostal do krvi... Alebo vari je Kristovo Telo účastné smilnenia so svetom? Z toho, čo píšeš a za čo sa modlíš, je zrejmé, že Ti záleží na spravodlivom sociálnom svete, lebo o to sa snažil Ján XXIII. Zobrala som vážne Tvoj príspevok, lebo tak si ho písal, ale v konfrontácii s encyklikami Jána XXIII., ktoré sú dostupné tu: http://www.kbs.sk/?cid=1117035074 a Božím Slovom, ako ho mám zjavené, musím napísať: Buď bdelý! Si omámený sladkou vôňou smrtiaceho jedu! Nechcem vytrhávať myšlienky menovaného pápeža z kontextu, ale sústredím pozornosť tých, čo budú čítať Tvoj príspevok na vybrané citáty, aby sami, v duchu a pravde, si urobili obraz o tom, čo píšeš a kam sa snažíš nasmerovať pohľad. Najprv k encyklike PACEM IN TERRIS: bod 6. v článku I. PORIADOK MEDZI ĽUĎMI: „Medzi práva človeka patrí aj to, aby mohol uctievať Boha podľa správnych noriem svojho svedomia, ako aj súkromne i verejne vyznávať svoje náboženstvo.“ Boží ľud v minulosti ničil modly a rúcal falošných bohov z piedestálu, ktorý im neprináleží a tu čítam, že údajne znovuzrodený človek obhajuje napríklad právo moslima uctievať Boha podľa svojho svedomia. Načo sa ale zapodievať právami tam, kde živý úd Tela Kristovho vie, že je modloslužba slúžiť inému Bohu a uctievať Jeho samotného treba v duchu a pravde? Nevyučuje nás sám, že neprijíma uctievanie podľa našich predstáv? Či nehovorí sám Pán Ježiš Kristus „Kto nectí Syna, nectí Otca, ktorý ho poslal.“ (Jn 5:23)? Kde tu je potom priestor na právo uctievať Boha podľa svojho svedomia? Ako môže svedomie človeka mŕtveho v hriechoch uctievať v duchu a pravde Boha na nebesiach? O akom práve je reč? Prečo ho ustanovovať, keď vedie do záhuby mnohých pravoverných moslimov, Židov, hinduistov? K bodu 15. „Dôstojnosť ľudskej osoby si ďalej vyžaduje, aby každý mohol konať slobodne a na vlastnú zodpovednosť...“ sa pýtam, aká je dôstojnosť ľudskej osoby, ktorá pochádza z tela? Akú dôstojnosť má hriešnik, ktorý od narodenia slúži tme a je v nepriateľstve s Bohom? Čo sa docieli tým, že každý hriešnik bude konať slobodne? Nie iba narastanie hriechu, lží a odporu voči Bohu? Nie je zo zvesti evanjelia jasné, že zachránený hriešnik žiadnu svoju dôstojnosť už nepotrebuje obhajovať právne? Nie je mu pripočítaná Kristova spravodlivosť? Nie je jeho dôstojnosť v Kristu a nie je Kristus slobodný vykonať všetko, čo túži? V bode 17. Ján XXII. píše: „Ctihodní bratia a milovaní synovia, ľudskú spoločnosť treba chápať predovšetkým ako čosi duchovného...“ a ja sa Teba, ako obdivovateľa autora uvedeného textu, pýtam, čo je duchovné na spoločnosti, ktorá čaká na vyliatie Božieho hnevu v čase, ktorý On sám určí? Ako môže byť duchovné niečo, čo je plné telesného zmýšľania? V ďalšej encyklike – MATER ET MAGISTRA hneď v úvode tento svetský námestník svojej predstavy o Kristovi hlása: „Matku a učiteľku všetkých národov, všeobecnú Cirkev, ustanovil Ježiš Kristus na to, aby všetci, čo v priebehu storočí prichádzajú do jej lona a do jej náručia, našli plnosť lepšieho života a záruku spásy.“ Ako je toto v súlade so základnou zvesťou evanjelia Ježiša Krista, že JEDINE KRISTUS – Jeho obeť na kríži – je zárukou spásy? Vari najprv prichádzame do RKC, a potom nachádzame spásu? Nie je to tak, že Boh sa k nám skláňa a volá nás ku Kristovi a keď k NEMU prichádzame, vyznávajúc svoje hriechy a prijímajúc Ho za Pána a Spasiteľa, stávame sa súčasťou Jeho Tela? Je vari najprv Telo a potom spása? V závere, v bode 239., nás tento verný sluha anjela sveta nabáda „Milovaní bratia a synovia... vás pozývame, aby ste... všetci spolu nabrali odvahu spolupracovať na uskutočňovaní Kristovho kráľovstva na zemi: kráľovstva pravdy a života; kráľovstva svätosti a milosti; kráľovstva spravodlivosti, lásky a pokoja; ono zaistí užívanie nebeských dobier, pre ktoré sme stvorení a po ktorých túžime.“ Sú to krásne slová, krásny cieľ. Škoda len, že nie sú z Božieho Ducha. Lebo mne Boží Duch svedčí: „Hľa, kráľovstvo Božie je medzi vami!“ (Lk 17:21) AMEN. Nech je oslávené Tvoje sväté meno, Pane, nech je oslávený Otec v nebesiach, nech sa deje Božia svätá vôľa ako na nebi, tak i na zemi. AMEN.



Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Pondělí, 09. červen 2008 @ 00:53:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Lydia: aby sami, v duchu a pravde, si urobili obraz o tom, čo píšeš a kam sa snažíš nasmerovať pohľad ...

On sa vazne snazi akurat tak o intelektualnu platformu spojenia krestanstva a katolicizmu. O tom je jeho posobenie na gs od sameho zaciatku. 



Traja protipápeži


Pápeži nie sú apoštoli

Aký raj bol na zemi, keby vládla katolícka cirkev







]


Re: Hyperionovi a Gojimovi (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: likvid v Pondělí, 09. červen 2008 @ 12:47:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Mě se na panu Papežovi líbí , že rozumí fotbalu a modlil se za vítězství Německa nad Polskem. Možná by se mohl pomodlit za vítězství Česka nad Portugalskem ! Pak bych napsal děkovný dopis do Vatikánu.
Zdraví Péťa


]


Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: skalaa v Pondělí, 09. červen 2008 @ 10:15:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Na slovensku je to tak:httphttp://medialne.etrend.sk/televizia/sprava.php?sprava=5992
                             http://www.antiquus-littera.sk/inshop/beletria/historicke-romany/vatikan-moc-papezov.html


]


Re: Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Hyperion v Pondělí, 09. červen 2008 @ 12:14:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nějak mi uniká, co má společného nějaká pokuta televizi s tématem. Tu knihu jsem četl v češtině. Co přesně z ní máš na mysli?


]


Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Hyperion v Pondělí, 09. červen 2008 @ 12:11:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
>>>„Medzi práva človeka patrí aj to, aby mohol uctievať Boha podľa správnych noriem svojho svedomia, ako aj súkromne i verejne vyznávať svoje náboženstvo.“ Boží ľud v minulosti ničil modly a rúcal falošných bohov z piedestálu, ktorý im neprináleží a tu čítam, že údajne znovuzrodený človek obhajuje napríklad právo moslima uctievať Boha podľa svojho svedomia. <<<

Oni křesťané podle Písma někde ničili modly? Podívej se na Efez. My nemáme někomu zakazovat, aby si svobodně uctíval jako Boha nějakou sochu, kus dřeva nebo cokoli. Naším právem a povinností je hlásat evangelium a umožnit modlářům poznat jediného pravého Boha a ukázat jim na tu Cestu (tj. Krista), který k němu vede. Jako křesťan budu vždy bránit právo muslimů modlit se tak, jak to považují za správné, ale současně jsem jim zvěstoval, zvěstuji a budu zvěstovat evangelium. Jestli se nepletu, napsala jsi tu, že katolické sochy považuješ za součást jejich modlářství. Běháš po zemi a rozbíjíš ty sochy? Pochybuji. Takže s tímto tvrzením papeže Jana souhlasím - vždyť právě nesnášenlivost je to, co oprávněně vidíme jako temnou skvrnu na historii ŘKC.

>>>Načo sa ale zapodievať právami tam, kde živý úd Tela Kristovho vie, že je modloslužba slúžiť inému Bohu a uctievať Jeho samotného treba v duchu a pravde?<<<

Doufám, že "zapodievať se" znamená totéž co české "zabývat se, věnovat pozornost". Papež Jan se ve svých textech věnuje kde čemu. A jednou z věcí je svoboda člověka bez ohledu na to, čemu věří. Vždyť Pán Bůh nechává růst koukol spolu s pšenicí. Jsem rád, že papež podpořil individuální svobodu člověka žít třeba v bludu.

>>>Nevyučuje nás sám, že neprijíma uctievanie podľa našich predstáv? Či nehovorí sám Pán Ježiš Kristus „Kto nectí Syna, nectí Otca, ktorý ho poslal.“ (Jn 5:23)? Kde tu je potom priestor na právo uctievať Boha podľa svojho svedomia? Ako môže svedomie človeka mŕtveho v hriechoch uctievať v duchu a pravde Boha na nebesiach? O akom práve je reč? Prečo ho ustanovovať, keď vedie do záhuby mnohých pravoverných moslimov, Židov, hinduistov? <<<

My všichni uctíváme Boha podle svého svědomí, podle svého nejlepšího pochopení. Je tu řeč o obecném lidském právu, ale o tom jsem už psal výše. Pokud někdo uctívá nějaké modly, bude Bohem odsouzen. My ho na to musíme upozornit, varovat ho.

>>>„Dôstojnosť ľudskej osoby si ďalej vyžaduje, aby každý mohol konať slobodne a na vlastnú zodpovednosť...“ sa pýtam, aká je dôstojnosť ľudskej osoby, ktorá pochádza z tela? Akú dôstojnosť má hriešnik, ktorý od narodenia slúži tme a je v nepriateľstve s Bohom? Čo sa docieli tým, že každý hriešnik bude konať slobodne? Nie iba narastanie hriechu, lží a odporu voči Bohu? Nie je zo zvesti evanjelia jasné, že zachránený hriešnik žiadnu svoju dôstojnosť už nepotrebuje obhajovať právne? Nie je mu pripočítaná Kristova spravodlivosť? Nie je jeho dôstojnosť v Kristu a nie je Kristus slobodný vykonať všetko, čo túži?<<<

Doufám, že to myslíš jen jako velkou nadsázku. Každý člověk má důstojnost obrazu Božího. Pokud Boha odmítne, bude jen a jen Bůh soudcem. Ale všichni lidé mají právo na důstojnost a svobodu.

>>>„Matku a učiteľku všetkých národov, všeobecnú Cirkev, ustanovil Ježiš Kristus na to, aby všetci, čo v priebehu storočí prichádzajú do jej lona a do jej náručia, našli plnosť lepšieho života a záruku spásy.“ Ako je toto v súlade so základnou zvesťou evanjelia Ježiša Krista, že JEDINE KRISTUS – Jeho obeť na kríži – je zárukou spásy? Vari najprv prichádzame do RKC, a potom nachádzame spásu?<<<

Vždyť je to obrazné vyjádření. Spásu člověk může získat před vstupem, při vstupu i po vstupu do nějaké denominace. Ale církev byla Kristem ustanovena právě kvůli šíření radostné zvěsti lidem a jako společenství věřících.

>>>V závere, v bode 239., nás tento verný sluha anjela sveta nabáda „Milovaní bratia a synovia... vás pozývame, aby ste... všetci spolu nabrali odvahu spolupracovať na uskutočňovaní Kristovho kráľovstva na zemi: kráľovstva pravdy a života; kráľovstva svätosti a milosti; kráľovstva spravodlivosti, lásky a pokoja; ono zaistí užívanie nebeských dobier, pre ktoré sme stvorení a po ktorých túžime.“<<<

Ale to je přece v soudalu s evangeliem - křesťané se mají poznat podle vzájemné lásky, máme usilovat o rozšíření pravdy ve světě atd. Nějak nechápu, co ti na tom vadí. Ježíš řekl, že jeho královstí je mezi jeho učedníky, jak sama píšeš. No takže "rozšiřování" tohoto království spočívá v získávání nových učedníků.


]


Re: Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: lydia7 v Pondělí, 09. červen 2008 @ 20:01:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oni křesťané podle Písma někde ničili modly? Podívej se na Efez. My nemáme někomu zakazovat, aby si svobodně uctíval jako Boha nějakou sochu, kus dřeva nebo cokoli. Naším právem a povinností je hlásat evangelium a umožnit modlářům poznat jediného pravého Boha a ukázat jim na tu Cestu (tj. Krista), který k němu vede. Boží ľud v minulosti nie sú pre mňa len kresťania – myslela som na dejiny zaznamenané v Starom zákone. A keď sa dívam na Efez, nikde nevidím Pavla, aby bojoval za (alebo inak hájil) práva pohanov, aby v slobode svojho svedomia mohli uctievať Dianu. NIKDE som nenapísala, ani nemám v duši túžbu, zakazovať niečo neveriacim – ale prečo ich v tom máme podporovať? Tomu naozaj nerozumiem. Jako křesťan budu vždy bránit právo muslimů modlit se tak, jak to považují za správné... To právo budeš brániť pred kým? Pred Bohom? Kto im škodí? Kresťania? Kresťan škodiť nemôže, nemal by (ak chodí podľa tela – čo sa stáva – môže, ale Duch nedovolí ublížiť len preto, lebo ja mám pravdu). Pred kým toto právo treba brániť? Neslúžia neveriaci hriechu? Tak prečo toto právo samotná hlava RKC (nie Kristus, ale pápež) pomáha obhajovať? Jestli se nepletu, napsala jsi tu, že katolické sochy považuješ za součást jejich modlářství. Běháš po zemi a rozbíjíš ty sochy? Nie nerobím to, ale ver, že ma dodnes mrzí jedna udalosť, kedy som to urobiť mala, a nespravila, lebo som sa zľakla. Nie som povolaná ničiť sochy, ale tú jednu som vtedy mala – lebo to bola ukážka modlársva a uctievania človeka na verejnom priestranstve, kde túto sochu niesli ženy katolíckeho vierovyznania, ovenčenú kvetmi a stáli okolo nej a spievali chvály na jej počesť. Vždyť Pán Bůh nechává růst koukol spolu s pšenicí. Jsem rád, že papež podpořil individuální svobodu člověka žít třeba v bludu. ...aby pšenicu zozbieral a kúkoľ nechal na spálenie v čase, ktorý pozná jedine On sám... Ako Ťa podpora žitia v blude môže tešiť?! To načo potom umrel môj Pán?! Aby Jeho „nasledovníci“ hájili to, kvôli čomu bol pribitý na kríž??? Nie je prvé a najdôležitejšie prikázanie milovať Boha celým svojím srdcom??? Ak celé Tvoje srdce horí Božou Láskou, ako táto Láska môže podporiť cestu k smrti??? Doufám, že to myslíš jen jako velkou nadsázku. Každý člověk má důstojnost obrazu Božího. Pokud Boha odmítne, bude jen a jen Bůh soudcem. Ale všichni lidé mají právo na důstojnost a svobodu. Sklamem Ťa – zle dúfaš. Všetko v tomto komentári myslím vážne. Kde je dôstojnosť človeka, keď bol určený na smrť? Kde je dôstojnosť človeka, keď Kristus musel umrieť, aby sme v Ňom mohli žiť? Všetka tá domnelá dôstojnosť hriešnika je pýchou človeka neochotného skloniť sa pred Pánom – nič iné. Kto je slobodný, ak ho Pravda neoslobodila? O akej slobode je reč? Slobode hrešiť? Taká neexistuje, lebo hriech zotročuje. A všetky tieto práva, hájené hlavou najznámejšej cirkvi, z otroctva nevyvádzajú – upevňujú ho. Nějak nechápu, co ti na tom vadí. Ježíš řekl, že jeho královstí je mezi jeho učedníky, jak sama píšeš. No takže "rozšiřování" tohoto království spočívá v získávání nových učedníků. Nie som teológ, Hyperion, učím sa – ak sa ale noví učeníci získavajú obhajovaním práv pre život v hriechu, ak nestačí šírenie evanjelia, potom sa „rozširuje“ niečo úplne iné, než kráľovstvo Božie. Nepochopil si môj komentár. Myslíš, že ja zakazujem neveriacim, aby robili v slobode svojho svedomia, čo len chcú? Myslíš, že búšim moslimom o hlavy Biblie a vytrhávam im z rúk Korán? Že som zástancom ľudských zákazov a príkazov? Si ďaleko od skutočnosti. Ja len nerozumiem, prečo sa Bohu nemilé javy obhajujú ako nedotknuteľné ľudské práva.




]


Re: Re: Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: lydia7 v Pondělí, 09. červen 2008 @ 20:02:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Mrzia ma tie odstavce. Nie je to tak napísané, a predsa - už to nejde opravovať - nie je to zámer takto neprehľadne písať.


]


Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Elo v Pondělí, 09. červen 2008 @ 16:12:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
"...znovuzrodený človek obhajuje napríklad právo moslima uctievať Boha podľa svojho svedomia. Načo sa ale zapodievať právami tam, kde živý úd Tela Kristovho vie, že je modloslužba slúžiť inému Bohu a uctievať Jeho samotného treba v duchu a pravde? Nevyučuje nás sám, že neprijíma uctievanie podľa našich predstáv? Či nehovorí sám Pán Ježiš Kristus „Kto nectí Syna, nectí Otca, ktorý ho poslal.“ (Jn 5:23)? Kde tu je potom priestor na právo uctievať Boha podľa svojho svedomia? Ako môže svedomie človeka mŕtveho v hriechoch uctievať v duchu a pravde Boha na nebesiach? O akom práve je reč? Prečo ho ustanovovať, keď vedie do záhuby mnohých pravoverných moslimov, Židov, hinduistov..."

- Lýdia, dovolím si niekoľko otázok:
1/ Predstav si, že rozmýšľaš srdcom Boha tak ako ho poznáš a pred tebou stoja 2 ľudia na súde: a/ člen tvojej /neviem ktorej/ cirkvi, ktorý verí, čo veriť má, ale nežije ako verí, dokonca pácha ťažké hriechy... b/ moslim, ktorý pochádza z moslimského prostredia, bol vychovaný v tejtoi viere, je Allahovi oddaný moslim, úprimne sa snaží podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia plniť všetky  zákony svojej viery, miluje blížneho naozajstnou láskou, pomáha ľuďom, je to navyše aj človek dobrého srdca... O Kristovi vie a verí čo sa hovorí v Koráne...
A teraz rozsúď: Kto je podľa teba Bohu vernejší? Koho by si na mieste Boha hodnotila pozitívnejšie a prečo? Ak by to bol definitávny súd, čo si myslíš, ako Boh rozsúdi týchto dvoch ľudí?...
.
2/ Posúď, prosím ťa, či je správna táto predstava o Bohu /ktorú teraz illustrujem/:
- Adame, ty si bol neraz darebák, bol si neverný svojej manželke veľa-krát, alkoholom si zapíjal svoje problémy, a pritom vyvolával nové..., príliš si si namýšľal o svojich kvalitách a pohŕdal si iným ľuďmi, vyvolával si zbytočná konflikty a trápil ľudí, bol si dosť mamonár, a riadil si sa často podľa toho, čo ti prinášĺo viac peňazí...No, ale zato patríš do cirkvi, ktorej pastori verne ohlasovali Bibliu... Takže - odpúšľam ti, a poď do neba..." 
 - A, Maxo, ty si bol naozaj človekom dobrého srdca, každému si pomohol ako si vedel, naozaj si bol svedomitý vo všetkom, skoro až úzkostlivý, a za nič na svete si nechcel nikomu uškodiť, radšej si sa obetoval sám... No, ale, žiaľ, nechodil si do tej pravej mojej cirkvi, ktorá hlásala binlické posolstvo. Bol si moslim /katolík, pravoslávny, buddhista, neveriaci.../... Takže si odsúdený do pekla....
.
3/ Čo si myslíš, keď Pán Ježiš hovorí o tom, ako to bude na konci sveta: "POďte požehnaní, lebo bol som hladný, smädný, pocestný... a ty si mi pomohol..." - "Kde, Pane?..." - "Co ste urobili jednému... mne ste urobili"... "Vzdiaľte sa zlorečení..., lebo
bol som hladný, smädný... a vy ste mi nepomohli..." - "Kedy sme ťa videli, Pane, a nepomohli Ti?" - "Čo ste neurobuili jednému... mne ste neurobili..."
- Naozaj, Lýdia, si myslíš, že najdôležitejši kritérium cennosti človeka pred Bohom je: a/príslušnosť k správnej cirkvi? b/mať v poriadku všetky formality, ktoré žiada cirkev /krst a pod./? c/úprimná i praktická láska k ľudom d/správne rozlíšenie, že sme spasení nie pre skutky ale pre vieru? d/správať sa podľa svojho svedomia v každej situácii života, a podľa neho aj milovať Boha, aj preukazovať dobro každému...
.
"...Čo sa docieli tým, že každý hriešnik bude konať slobodne? Nie iba narastanie hriechu, lží a odporu voči Bohu? Nie je zo zvesti evanjelia jasné, že zachránený hriešnik žiadnu svoju dôstojnosť už nepotrebuje obhajovať právne?..."
- Naozaj si myslíš, že malo by všade povinne zaviesť viera len tvojej cirkvi? Alebo len viera cirkví... ktorých? A ostatní sú všetci hriešnici, ktorí nemajú právo ani žiť podľa svojej viery, lebo sú bludári a iba hrešia?... V časr Krista bolo veľa pohanov okolo Krista. Boli tam aj Židia, ktorí odpovrovali Kristovi. Vzniesol niekedy Kristus čo len narúžku na takýto postoj k iným?
Pamútáš si ako dával za vzor svojim Samaritána? Pamútáš si, ako pochválil vieru pohanského stotníka, pohanskej ženy /takú vieru som nenašiel ani V OIzraeli.../? A všimla si si, že ani jeden z nich nemal formálne správnu vieru /v podstate to mali pomýlené, oni jedine verili, že Ježiš im po,ôže, lebo im to iní dosvedčili.../... A čo si myslíš o slovách Jána Krstiteľa: "Nezakladajte si na tomže ak ste synmi Abraháma..." /voľne parafrázujem/...
.
Predstav si Lýdia, že ako matka máš 2 synov. Oni sa medzi sebou pohádali. Obaja ža naozaj ľúbia, snažia sa viac-menej rešpektovať, byť pozorní... No v tom spore medzi nimi jeden "A" má je podľa teba v práve, ten druhý "B" sa viac mýli, ale nie je schopný si to uvedomiť, ani priznať. Koho budeš mať radšej? KOmu dáš za pravdu? Koho prijmeš do svojho domu, a koho vyhodíš na ulicu? Alebo vôbec, čo urobíš...? - A teraz dosaď: "A" - to je člen tvoje cirkvi , "B" - to je protestant inej cirkvi, katolík, moslim, budhista, ateista... Ako by si to riešila?...
.
Lýdia, prepáč, že hovorím v podobenstvách, ale myslím, že ľahšie porozumieš /ak budeš chcieť a ak nebudeš slovíčkáriť a detailistaka.../ Ak mám byť úprimný, Lýdia, naozaj mám pocit, že vôbec, ale vôbec nemáš Božieho Ducha... Z celého tvojho príspevku vanie naozaj nejaký iný duch. Prečítaj si ho ešte raz, a prečítaj si niektoré state z Evanjelia...










]


Re: Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: lydia7 v Pondělí, 09. červen 2008 @ 20:04:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Elo, vôbec netuším, ako si prišiel na to, že hájim MOJU, jedinú pravú, cirkev. Ak niečo hájim, potom Pravdu, Krista ako Hlavu živého Tela, nie inštitúcie – neverím v denominačné spoločenstvá, neverím, že existuje na zemi nejaké spoločenstvo, ktoré JEDINÉ je to pravé. Verím, že Kristus sám buduje svoje Telo – nie ľudia. A Boží súd prenechávam na Sudcu, ktorý bude súdiť. Verím však, že Boh minimálne napomenie človeka, ktorý moslima podporil v jeho práve slobodne uctievať Allaha a rovnako neobíde ani toho, kto sa navonok javí ako kresťan a pritom v skrytosti pácha ťažké hriechy. Ako Boh naloží s moslimom, ktorého popisuješ, netuším – bolo mu zvestované evanjelium? Prijal ho? Ak mu nebolo zvestované, čo Boh urobí – neviem. Pôjde do zatratenia? Je iný spôsob, ako sa s ním Boh vysporiada? Neviem. Verím však, že Boh je spravodlivý Sudca a Jeho súd bude spravodlivý. Podobenstvo č. 2 a 3 sú z vyššie napísaného bezpredmetné. Inštitučne neexistuje pravá cirkev. Verím v Telo Kristovo, ktorého súčasťou sú všetci tí, ktorí bojujú s Baránkom. Mne vôbec nejde o MOJU cirkev – ide o Pravdu, ktorú nám Ježiš Kristus zjavil, o živé, večne živé, Božie Slovo. V čase Krista bolo veľa pohanov okolo Krista. Boli tam aj Židia, ktorí odporovali Kristovi. Vzniesol niekedy Kristus čo len narážku na takýto postoj k iným? Smerom ku mne vychádzaš zo zlého predpokladu, preto kladieš nesprávne otázky. Spýtam sa ja: Hájil niekedy Pán Ježiš Kristus, čo len kúsoček z práv, ktoré zabezpečujú, aby hriešnik mohol beztresne zotrvávať vo svojom hriechu? ...oni jedine verili, že Ježiš im pomôže, lebo im to iní dosvedčili... Presne! Oni neboli povzbudení zotrvať v svojom hriešnom živote – podľa svojho svedomia rob, čo chceš – verili, že potrebujú Ježiša. Naozaj mám pocit, že vôbec, ale vôbec nemáš Božieho Ducha... Z celého tvojho príspevku vanie naozaj nejaký iný duch. Elo, nezáleží mi ani na mojich pocitoch a už vôbec nie na Tvojich (v otázke, či mám Božieho Ducha) – jediné, čo rozhoduje, je svedectvo Jeho samotného v mojom duchu a to mi NIKTO nezoberie. Aj keby som ostala na svete sama samučičká proti všetkým, kto zmýšajú ako Ty a Hyperion. Ak z môjho príspevku na Teba vanie nejaký iný duch, skúmaj toho, ktorý Teba inšpiroval napísať Tvoju odpoveď – Boží nebol, lebo ten mi vidí do srdca ako nikto a vie, že nemám MOJU cirkev.


]


Re: Re: Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Elo v Úterý, 10. červen 2008 @ 03:33:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Lýdia, akokoľvek, ale inteligentne síce, ale jednoducho si sa vyhla priamej konfrontácii a odpovediam na mnou preložené otázky. Všeobecné reči o Božej spravodlivostui nie je ťažké povedať, to dokáže každý. Ale ke´ˇd sa úprimne naozaj prizrieš otázkam, zistíš, že to nie je ztaké jednoduché, a len tak niekoho odsudzovať, alebo považovať za hriešnika... Hriech je predsa vtedy, keď niekto vedome a dobrovoľne postupuje človek proti Bohu, ale mnohín nekresťania predsa nekonajú vedome proti Bohu, naopak sú presvedčení ako Pavol pred obrátením, že konal nevinne podľa svedomia... Takže o dôslednosti v tvojej odpovedi sotva môžem povedať.
.
Vieš, čo mi vadí na podobných rečiach o Božej láske, viere a pod.? Tvárite sa, že vám ide len o Boha a jeho pravdu... Ale trčí z toho až príliš, že ste jednoducho zaujatí proti iným. Že neviete nájsť na iných nič dobré, len hriešnsťm a hriešny úmysel a zlomyseľnosť, kým u seba len dobrý úmysel. Naozaj si myslíš, že títo poslední pápeži chceli zlo všetkým tým, čo robili, čo podnikali v prospech viery, evanjelizácie na mnohých cestách, v mnohých prejavoch a skutkoch? Nie si schopná vidieť nič iné len potitické maniere a materiálny prospech?...

To je to najsmutnejšie, že kresťania zmýšľajú o iných kresťanoch v kategóriách zlého úmyslu. Normálny postup, ani nie kresťanský, ale jednoducho ľudský, ktorý diktuje ľudský rozum a srdce, je taký, že človek najprv predopokladá dobrý mysel, snaží sa pochopiť, že človek aj ked koná objektívne nesprávne, často koná z dobrej vôle, no možno je zle informovaný, vychovaný, poznačený a ovplyvnený svojou kultúrou a tradíciou. No z ľudí vášhop typu často vynie duch upodozrievania z vedomej hriešnosti, zo zlomyseľnosti.
.
Kristus naozaj takto nejednal a nezmýšľal ani o pohanoch, ani o Samaritácho, ani o hriešnikoch, ktorí úprimne žili podľa toho, ako vedeli. On bol prísny len k farizejom, ktorí boli namyslení, a domnievali sa, že len oni... Ba aj ked videli Kristove dobré skutky, dokonca zázraky, neboli ochotní prispustiť v nich dobrý úmysel, ani skutočnú pravdu. A mne presne takto pripadáte niekedy vy... Nie ste schopní na pápežoch, katolíkoch, ba dokonca mnohých obetavých dobrodincoch typu Matky Terézie z Kalkaty vicieť nič dobré, len zablúdenie a hriešnosť poznačenú diabolským vplyvom...



]


Re: Re: Re: Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: lydia7 v Úterý, 10. červen 2008 @ 07:54:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý Elo, držím sa témy a neunikám od nej, škoda, že to vnímaš inak. Položila som v svojom prvom komentári konkrétne otázky a Ty bez odpovede na ne mi tu predkladáš podobenstvá a súdiš ma v nich, lebo nesprávne predpokladáš, že hájim pravdu MOJEJ cirkvi – opakujem znova: MOJA cirkev v zmysle inštitúcie, ktorá si osobuje právo na to, že je jediná pravá, neexistuje. Patrím Kristu a som zahrnutá v Jeho Tele vierou v Neho. Škoda, že poukazovanie na hriešnu podstatu každého človeka vnímaš ako zaujatosť voči iným – to predsa nie je zaujatosť – to je tá najvyššia láska, pretože jej motívom je hriešnika zachrániť – ako zachrániš niekoho, kto je spokojný sám so sebou? Utvrdíš ho v tom, že koná dobré skutky? To stačí? Nie je spása z milosti? Veď aj ja som pred svojim znovuzrodením páchala zlé veci v nevedomosti a dokonca vo viere, že slúžim Bohu... Ale vieš, čo mi pomohlo? Nie neveriaci priatelia, ktorí ma povzbudzovali v prevádzkovaní ezoterickej predajne, ktorí so mnou chodili na kurzy astrológie a tarotu. Nie oni. Pomohol mi Izaiáš, ktorý proti týmto veciam vystupoval, ktorý ich pomenoval tak, ako ich vidí Boh na nebesiach. Pomohol mi kamarát, ktorý uveril v Krista a upozornil ma na to, že sa uberám zlou cestou. Nie tí, ktorí hájili moje právo slobodne robiť, čo chcem, mi pomohli.

Ja predsa nezmýšľam zle o neveriacich, že zámerne robia zlé veci, ja vidím, ako slúžia hriechu a nevedia o tom, lebo ich duch je mŕtvy. Bolí ma to na najbližších neobrátených okolo mňa – na mojich rodičoch, dcére, priateľoch zo školy... Prečo mi Ty podsúvaš motívy, ktoré nie sú pravdivé?

Ako som odpísala Hyperionovi, ja len nerozumiem, prečo sa Bohu nemilé javy obhajujú ako nedotknuteľné ľudské práva. K čomu to pomáha? Na čo je to dobré? Vieš mi to vysvetliť?


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Úterý, 10. červen 2008 @ 12:22:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Lydia
 U tebe je problém v přeporozumění. Vezmeš papežskou encykliku a hledáš  zlý úmysl, nebo bludy. A protože je tam chceš najít, čteš a vysvětluješ si věci tak, že je tam najdeš. Podobně, jako nevěřící najde v Bibli tvrzení, že Bůh není.

Věcí Bohu nemilou je hřích. Pokud papeže chápeš tak, že hájí hřích, chápeš špatně a chyba je na tvé straně.

Matku a učiteľku všetkých národov, všeobecnú Cirkev, ustanovil Ježiš Kristus na to, aby všetci, čo v priebehu storočí prichádzajú do jej lona a do jej náručia, našli plnosť lepšieho života a záruku spásy.“ Ako je toto v súlade so základnou zvesťou evanjelia Ježiša Krista, že JEDINE KRISTUS – Jeho obeť na kríži – je zárukou spásy?

Přce jsi vyšla z katolické církve, měla bys tedy vědět, že tu není protimluv. My katolíci věříme, že církev je viditelné tělo Kristovo.

1. Korintským 12,12
Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem.

Proč se tedy podivuješ nad tím, že papež ztotožnil církev s Kristem?  Vždyť to učinil i sv. Pavel. Hledáš zlé úmysly tam, kde nejsou.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: lydia7 v Úterý, 10. červen 2008 @ 21:25:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oko, neviem, kde ste prišiel k informácii, že som vyšla z katolíckej cirkvi – ak stačí môj krst, ktorý bol vykonaný bez môjho súhlasu a viery v Krista v čase, keď som špinila plienky, pila z fľašky a prespala takmer 20 hodín z celého dňa, potom som vyšla z katolíckej cirkvi. Ibaže som v nej bola NEVEDOME. Inak ma s RKC vnútorne nespája absolútne nič, preto nie som zaviazaná riadiť sa tým, čo učí. A ani sa tým riadiť nemôžem – Pán Ježiš poslal svojho Ducha, aby nás viedol, aby nás tešil a vyučoval – nie pápežov a dogmy RKC, nie ich encykliky, ani ich interpretáciu Božieho Slova.
Zlé úmysly nehľadám. Skúmam a rozlišujem duchov, k čomu som ako Božie dieťa a učeník Pána Ježiša povolaná – ak rozlíšim služobníkov anjela svetla, ktorí sa vydávajú za služobníkov Božích, konám podľa tohto zjavenia – ich poslúchať nebudem.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Elo v Úterý, 10. červen 2008 @ 18:52:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Lýdia, ja i Hyperion, i mnohí iní sú na základe pozorovania histórie presvedčení, že jedinou cestou ako čosi pozitívne zmeniť,  je zaručiť ľuďom slobodu svojej viery /pokiaľ vyslovene nie sú v nej prvky zločinnosti proti spoločnosti ako satanizmus a pod./ a v rámci tejto slobody sa môžeme snažiť na nich morálne vplývať, ukazovať im príklad kresťanského života, a na tomto základe aj ďalšie spôsoby ako ohlasovanie Božieho slova... Som presvedčený, že keby v minulosti nerozumní kresťania neboli používali násilie, prílišné obmedzovanie slobody, ale naopak sa snažili v rámci slobody o férový morálny vplyv, dnes by aj v Čechádh aj inde bola iná situácia s kresťanstvom. A potom pochop: ak bude zaručená sloboda vyznania aj v islamských krajinách, znamená to veľké plus aj pre kresťanov, ktorým práve tam najviac upierajú slobodu. Aj stará Katolícka Cirkev sa poučila z histórie, ako by sa mal poučiť zo svojich chýb každý rozumný človek, a preto aj pápeži poslednej doby /na rozdiel od minulej/ volajú po slobode vieropvyznania kdekoľvek ako základnom ľudskom práve. Čo najviac vytýkajú KC, ale aj kresťanom vôbec: že násilne postupovali pri pokresťančovaní. Aj preto je dnes hnutie návrat pohanských náboženstiev. Každé násilie sa vypomstí. Opakovať staré chyby je trestné...


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Elo v Úterý, 10. červen 2008 @ 19:29:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
To Ládia = doplnenie:

Lýdia, a ešte ak dovolíš, doplním  v skratke odpovede na tie 3 podobenstvá, ktoré som vyššie uviedol,  lebo v nich sú zahrnuté podstatné myšleinky, o ktoré mi šlo v tejto konfrontácii s tebou, a ktoré považujem za veľmi dôležité dnes ich plne chápať:


V prvej odpovedi /ťažký hriešnik cirkvi versus statočný moslim.../,ale tiež  druhej odpovedi /Adam versus Maxo alebo veriaci darebák a statočný nekresťan.../ som presvedčený, že pred Bohom je na tom lepšie nekresťan, ktorý je statočný, žije podľa svedomia. Byť kresťanaom je aj zodpovednosť, nielen výhoda, a neznamená to automaticky aj spásu... To je potvrdené aj podobenstvom o konci sveta, ktoré povedal Pán Ježiš /Matúš, 25. kapitola/ a  podľa ktorého kritérium nebudú formálnosti, ale skutočná láska, s ktorou človek slúžiac ľuďom, slúžil človek  samému Kristovi, aj keď o tom nevedel...
.
 O tomto podobenstve kresťania málo meditujú a premýšľajú aj takýmto spôsobom. Všimni si ako boli dotyční boli prekvapení: „A kedy sme ťa videli hladného, smädného?...“ Ježiš odpoveda: „Čo ste urobili jednému, mne ste urobili...“  Teda vlastne konali dobre a nevedeli, ani ich nenapadlo, že tým konajú dobre samému Kristovi, a On to prijal... Nemohli to byť teda aj moslimi, aj príslušníci iných vyznaní? /To je tzv. teória anonymných kresťanov od K. Rahnera, známeho teológa a iných.../.
.
Teda, zo samotného Evanjelia, ak sa naozaj číta v celej šírke, v plnosti, vyplýva oveľa širšie poňatie spásy než si často ktosi úzkoprso predstavuje.  Obrazne povedané: Mnohí ľudia hľadajúci pravdu, lásku, spravodlivosť a pod. vlastne hľadajú Boha, lebo On je zosobnená Láska, Pravda, Spravodlivosť. Keď sa dostavia pred Boha na súd, tam samozrejme zistia, že sa formálne mýlili, lebo Boha /ateisti/ vlastne popierali, Krista /moslimi ako Boha/ tiež, Cirkev /nekresťania/ takisto... no neformálne  vlastne hľadali Pravdu, Lásku, Spravodlivosť, a teda hľadali vlastne Boha, no na zlej adrese. A som máme to „na papieri“ že Bohu táto nedokonalosť vo formálnosti vadiť nebude. Ved to práve povedal Ježiš v tomto podobenstve o poslednom súde...
Práve preto nielen ekumenizmus, ale aj medzináboženský dialóg nie je proti Evanjeliu, ale naopad je v súlade s Evanjeliom. Žiaľ, mnohé cirkvi to ešte nepochopili...


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: lydia7 v Úterý, 10. červen 2008 @ 21:28:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
...jedinou cestou ako čosi pozitívne zmeniť, je zaručiť ľuďom slobodu svojej viery... a v rámci tejto slobody sa môžeme snažiť na nich morálne vplývať, ukazovať im príklad kresťanského života... Zlé predpoklady vedú k použitiu zlých metód a zákonite minú cieľ. Ja verím, že jedinou cestou, ako čosi pozitívne zmeniť, je vydávať sa Kristovmu Duchu, aby nás premieňal, modliť sa k Nemu bez pochybností a riadiť sa Jeho Slovom, nie tradíciou a závermi, ktoré vyplývajú z pozorovania histórie. ...ak bude zaručená sloboda vyznania aj v islamských krajinách, znamená to veľké plus aj pre kresťanov, ktorým práve tam najviac upierajú slobodu... Čudné, že Ti uniká súvislosť medzi obhajovaním práv moslimov a práve tým mohutnejším prenasledovaním v islamských krajinách. Kde má diabol priestor, využíva ho... Kde kresťan ustúpi, tam on zaútočí omnoho silnejšie. Každé násilie sa vypomstí. Opakovať staré chyby je trestné... Stále nerozumieš. Stále proti právam a „slobode“ staviaš zákaz a násilie. Som násilná? Navádzam k násilnostiam iných? NIE, iba nechápem, načo treba hájiť ľudské práva. Preto dnes spejeme k obhajobe práv homosexuálov – RKC stojí tvrdo proti, sláva Pánovi, uvidíme, čo prinesie čas – možno časom usúdia, že homosexuál má tiež právo žiť podľa svojho svedomia – čo tam po Božom Slove... (to je absurdná vsuvka – neverím, že k tomu v RKC dôjde – iba ukazujem, ako hájenie priestoru pre bezbožnosť môže vzrastať). K Tvojmu doplneniu nižšie: odpovedala som na Tvoje podobenstvá v komentári 9.júna. Píšem len to, čo môžem, čo viem, čomu verím – nie to, v čom sama nemám jasno. Gregorios777 tu na GS učí o súdoch kresťanov a nekresťanov – ja neviem, možno naozaj bude jeden pre tých, čo uverili a druhý pre tých, ktorým Kristus nebol zvestovaný, neviem, Elo. Čo nemám zjavené v duchu ako Pravdu, neobhajujem a som zdržanlivá. Len som presvedčená, že obhajoba práv hriešnikov z úst predstaviteľa RKC, je v rozpore s vôľou Božou. ...nielen ekumenizmus, ale aj medzináboženský dialóg nie je proti Evanjeliu, ale naopak je v súlade s Evanjeliom. Žiaľ, mnohé cirkvi to ešte nepochopili... Toto je len zbožné prianie tých, ktorí túžia ustanoviť Kráľovstvo neba na zemi vlastnými silami. Kde, ktorý apoštol, kedy prichádzal k pohanom s tým, že si môžu slobodne robiť, čo chcú? Keď Pavol svedčil v Efeze, či sa vari domáci neobávali, že „toto nebezpečenstvo nám hrozí,... že ani chrám veľkej Diany nebudú mať za nič a olúpia o božskú velebnosť i ju, ktorú si ctí celá Ázia a celý svet.“? Báli by sa, keby bol Pavol ústretový? Báli by sa, keby ich Pavol neusvedčoval z hriechu, ktorý páchajú? Báli by sa, keby ich Pavol ubezpečil v tom, že môžu Dianu slobodne uctievať? Báli by sa, keby Pavol svojím konaním neohrozoval ich práva??? Zakazoval im Pavol niečo? Obhajoval ich práva? Ani jedno ani druhé – verím, že on ich konfrontoval bez sladkých rečí priamo so zvesťou o Ježišovi, ako o JEDINOM PRAVOM BOHU. Nepotreboval byť násilný a nepotreboval byť úlisný – spoliehal sa na moc Božiu. A pritom pre Židov bol akoby Židom, pre slabých slabým... mal pochopenie, mal lásku, ale nemal toleranciu k hriechu a zotrvávaniu v ňom – v tomto smere prinášal jasné posolstvo.




]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Elo v Sobota, 14. červen 2008 @ 14:46:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Lýdia, krútiš sa... Uvedom si: teraz je nesloboda pre kresťanov a násilie zo strany moslimov. Chcieť slobodu znamená v podstate dať priestor ohlasovaniu Božieho slova.
.
Pokiaľ máme na mysli skutočne ľudské právaa, a nie v tejto dobe umelo vymýšľané /pre homosexualitu, pre potrat a pod./, tak právo na slobodu náboženstv je naozaj právo ľudské, pokiaľ to náboženstvo neohrozuje ostanú spoločnosť v slušonom živote. A takého právo je v zhode s Božou vôľou, lebo Boh stvoril človeka slobodného, a čaká od neho úctu a poklonu v slobode. Vtedy je táto poklona láskou a hodnotou.
.
Inak, aj história je pre človeka Boží dar, lebo je školou života, z nej sa človek učí vyhývať chybám, ktoré robili predkovia, alebo iní. Kristus nepripomínal Židom predsa dávnych prorokov a chyby Jeho národsa proti týmto prorokom? A nevytýkal ľuďom, že nevedia porozumieť znameniam čias?
.
Samozrejme, že homosexualita nie je ľudské právo, ale ako aktívny život to považujeme za hriech podľa Biblie. Ak trochu sleduješ názory cirkví, tak KC je asi zo všetkých najstabilnejšia v mnohých veciach morálky.
.
"Kde, ktorý apoštol, kedy prichádzal k pohanom s tým, že si môžu slobodne robiť, čo chcú?" - Veď aj my, aj mnohé iné cirkvi žijúce v topmto svete vystupujeme proti negatívnym morálnym javom, a neobhajujeme ich, aj keď nás za to biľagujú, časo aj kresťania typu Standu a i., hoci tieť sa oháňajú Bibliou... Vzanávanie viery inej ako kresťanskej je jednoducho fakt, ktorý nikto nemôže zmeniť. To sa dá zmeniť len ohlasovaním Evanjelia a spoluprávou s Božou milosťou proitom. Ale ak títo nekresťania priznajú kresťanom v ich krajinách ľudské právo slobodne vyznávať svoju kresťansk=ú vieru, a nebudú hroziť trestom usmrtenia za prestúpenie z islamu na kresťasntvo, je to pre Božiu vec len lepšie... Nechápem, ako to nechápeš...



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: lydia7 v Neděle, 15. červen 2008 @ 20:56:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
...právo na slobodu náboženstva je naozaj právo ľudské, pokiaľ to náboženstvo neohrozuje ostatnú spoločnosť v slušnom živote. A takéto právo je v zhode s Božou vôľou, lebo Boh stvoril človeka slobodného, a čaká od neho úctu a poklonu v slobode. Vtedy je táto poklona láskou a hodnotou... Že sú Tvoje predpoklady chybné, dokazuješ Elo aj týmito vetami – preto si rozumieť nemôžeme. Píšeš o slobodnom človeku a zabúdaš na pád Adama a Evy a službu hriechu od tej chvíle – lebo je napísané: „...boli ste sluhami hriechu, ale ste zo srdca poslúchli druh náuky, do ktorého ste vydaní a oslobodení súc od hriechu, podrobení ste v službu spravodlivosti... Lebo keď ste boli sluhami hriechu, boli ste slobodní spravodlivosti.“ Píšeš o uctievaní Boha v slobode, ale ja verím Slovu Božiemu, že „ide hodina a je teraz, keď praví modlitebníci budú sa modliť Otcovi v duchu a v pravde, lebo aj Otec hľadá takých modlitebníkov, ktorí by sa mu takto modlili. Boh je duch a tí, ktorí sa mu modlia, musia sa modliť v duchu a v pravde.“ Aká hodnota je v poklone mimo ducha a pravdy? Aká láska je v poklone konanej v mŕtvom duchu, keď je napísané: „Ovocím Ducha je láska...“ Aký Duch sa myslí? Akú lásku má moslim ku Kristovi? Každou jednou obhajobou práv moslimov modliť sa k Allahovi, zneuctievaš v skutočnosti Pána Ježiša Krista a staviaš neveriacim do cesty prekážky, lebo je napísané: „Otče, prišla hodina, osláv svojho Syna, aby aj tvoj Syn oslávil teba, ako si mu dal moc nad každým telom, aby všetkým tým, ktorých si mu dal, dal večný život. A to je ten večný život, aby znali teba, toho jediného pravého Boha, a toho, ktorého si poslal, Ježiša Krista.“ Amen.


]


Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Standa v Pondělí, 09. červen 2008 @ 06:11:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Byl apoštol Petr opravdu prvním papežem? Odpověď naleznete v tomto článku - Neopodstatněné nároky papežů.
O životě papežů je možné se dočíst mnoho zajímavého v knize Poslední papež od Johna Hogue.
Malá ukázka z této knihy:

KTERÁ KNIHA MĚ NEJVÍCE OSLOVILA A OVLIVNILA MŮJ ZPŮSOB UVAŽOVÁNÍ? „Člověk je jako kniha. Jen se ji naučit číst.“ Tak kterápak kniha mě nejvíce oslovila a zároveň ovlivnila mé uvažování? Vzhledem k tomu,že za rok přečtu přes tři sta knih, odpovědět na tuto otázku nebude vůbec jednoduché. Ať uvažuji, jak uvažuji nemohu říci, že by mne ovlivnila pouze jedna kniha. Každá přečtená kniha čtenáře ovlivní v dobrém, či zlém smyslu. Nejzajímavější knihou, kterou jsem v posledních pár letech četla pravděpodobně byla : “Poslední papež“ od Johna Hudghse. Tato kniha je jistou historickou biografií křesťanství. Jejím základem jsou životopisy papežů od jedenáctého století našeho letopočtu až po posledního papeže, jež nastoupí na papežský stolec po Janu Pavlovi II.. Toto dílo je protkáno náboženskou schizofrenií, kterou způsobili proroci, jejichž proroctví a životopisy tu taktéž naleznete. Přečtení „Posledního papeže“ mne šokovalo a doslova převrátilo mé smýšlení o církvi a náboženství vůbec. Tato kniha ukazuje, co svěcené hlavy světu vskutku přinesly. Čerpá z historických análů a kronik z vatikánského archívu. Jejich věrohodnost je tedy dostatečně zajištěna. V Hudghseho knize jsem se dočetla o paradoxním chování církve, jež trestala cizoložství a tvrdila, že žije v celibátu. Přitom každý z nich měl několik milenek a jejich pedofilní sklony mnohdy nebraly mezí. Je nutno dodat, že až do sedmnáctého století Vatikán vlastnil nevěstinec s padesáti tisíci prostitutkami, které byly hlavním přísunem financí papežské pokladnice. Svým schizmatických chováním ovlivnili celý svět i jeho dějiny. Dozvěděla jsem se o jejich paranoie ze ztráty moci. Byli doslova posedlí manipulací s lidmi. Protiřečení církve v ní nalezneme na každém kroku. Kdo by tušil, že církev, přesněji řečeno papežové, vymysleli slovo ghetto. Kdo tušil, že za křížovými výpravami se v reálu skrývali mocenské choutky o vládě nad tehdejším světem. Proto pozemské panovníky snášeli se značnou nelibostí. Jejich strach ze ztráty moci byl až psychopatický . To dosvědčují proroctví sv.Malachiáše a Nostrdama, díky nimž nakonec vznikla inkvizice. Netušili, že vytvořili něco, co se proti nim za čas obrátí. Lidé začali církev nenávidět . Přítrž tomu všemu udělal až Napoleon, “první Antikrist“, který sice připravil Evropu o více než dvě stě tisíc lidských životů, ale díky němu již církev svou dřívější moc nikdy nenabyla zpět .Inkvizice se stala minulostí. Překvapivým zjištěním pro mne bylo, že papež, který seděl na papežském stolci v období před druhou světovou válkou podporoval Hitlera a plán o likvidaci židů byl původně jejich nápad. Hitlera podporovali do té doby, než se jim to vymklo z rukou.V té chvíli hrozilo, že by vše vyplulo napovrch a to přeci nemohli dovolit. Je neuvěřitelné, že ještě na konci minulého (dvacátého) století ještě existoval někdo, kdo hlásal,že pánem tvorstva jsou muži a že žena byla stvořena pouze k potěše mužovu, k neustálé tvorbě dětí (poté, co již této úlohy není schopna, ať klidně zemře, takové není již potřeba…), že žena nemá právo rozhodovat o svém tělu ani o svém životě. Doslova ve mne hnul žlučí svými zastaralými názory, kdy zakazuje užívání antikoncepce ,která přitom zachránila toliko životů a dal jistou důstojnost jak ženě i dítěti.Vždyť jen díky antikoncepci není naše planeta ještě více přelidněna . Fascinuje mě papežův názor o „božím“ trestu znásilněných, kdy chce trestat obět, tím, že ji nutí k nechtěnému porodu a osvobozuje viníka, kterému se nakonec nic nestane. Jejich nesmyslné hlásání, které veřejně utlačuje ženy a chová se na tuto moderní dobu příliš šovinisticky a zastarale mi připomíná zlý sen ze kterého se ne a ne probudit.Opakovaně jsem četla řádky této knihy a nebyla jsem sto pochopit, jak v této pokrokové době může po naší matičce zemi chodit někdo s tak zakrněným mozkem. Samozřejmě, že takoví nebyli všichni, ale z dobrých tří stovek papežů bych těch „dobrých“ mohla na prstech spočítat. Spíše si člověk tehdy mohl být jistý tím, že za vším zlým se ve skutečnosti skrýval papež. Díky této knize mi došlo, že víra vězí absolutně někde jinde a přes kostel rozhodně nevede. Možná mne věřící za tyto řádky odsoudí a budou mě mít chuť ukamenovat, ale jde pouze o můj názor, který jsem si vytvořila dlouhodobou studií, kterou završila právě tato kniha. Možná je nutno říci, že i já jsem katolík, takže nejsem ateista, který jen tak plká proti všemu. Jsem člověk, který si díky Poslednímu papežovi utříbil názor o církvi a který ví, že celou tu dobu se Vatikán neobával z konce světa, ale z rozpadu náboženství a ztráty své moci. Nade mnou svou moc ztratili, to však neznamená, že přestávám věřit. Bůh je přeci všude a je mu tedy jedno, kde se k němu budou lidé modlit. Tak toto byla asi taková ta hlavní, knížka, která mne v poslední době nějak ovlivnila, ale jistě nebyla jediná. Když se tak nad tím teď zamýšlím, dochází mi, že jsem Vám celou tu dobu odpovídala špatně, protože mne vlastně nejvíce ovlivnil slabikář. Slabikář mi otevřel dveře do nového světa. Slabikář mne zasvětil pro mne do té doby tajemných šifer a díky slabikáři se ze mne stal vášnivý čtenář, který si mohl přečíst vyhlášení této soutěže a díky slabikáři jsem si mohla přečíst knížku od Johna Hudghse – Posledního papeže. Když se to tak vezme, - za všechno může Slabikář. Slabikář je tedy knihou, která mne nejvíce oslovila a ovlivnila můj způsob uvažování….




Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Hyperion v Pondělí, 09. červen 2008 @ 10:38:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Stando, ale já nevěřím, že Petr byl první papež.  Nepředpokládám, že se shodnu s katolíky, ale papežství je poněkud pozdější vynález. Je tedy zřejmé, že hlava římského sboru vždy patřila k těm nejváženějším, což bylo pravděpodobně i následkem postavení Říma jako takového v tehdejším světě. Např. Cyprián trvá na tom, že všichni biskupové si jdou rovni. Z dopisu Klemeta I. (kolem roku 108) se dovídáme, že korintský sbor požádal římskou církev (obec) o konzultaci ohledně problémů, které ve sboru vznikly.  Rovněž výrok Ignáce z Antiochie (kolem roku 108), který bratrům v Římě o římské církvi píše, že "předsedá celému shromáždění lásky, jež má zákon Kristův," ukazuje na vážnost, kterou římský sbor měl - vzhledem k jeho dalším dochovaným dopisům je označení římské církve unikátní. Myšlenka primátu římského biskupa a její odvození od apoštola Petra se postupně vyvinulo v prvních 3 stoletích. V prvních 2 stoletích nělezneme zejména svědectví o význačném postavení ap. Petra - např. Celsus (Logos aléthés - zajímavé tím, že autor byl nelítostným kritikem křesťanství). Jestli se nepletu, první, o kom lze mluvit jako o skutečném papeži, byl Damasus I. (366 - 384), i když jisté znaky primátu najdeme už u Štěpána I. (254 - 257). Ale já jsem přece primát římského biskupa neobhajoval.

"Posledního papeže" jsem četl a nepřišla mi nijak zvlášť zajímavá. Proroctví Malachiáše a Nostradama jsou tak neurčitá, že jsou nicneříkající. Pominu nyní otázku, nebyl-li Malachiáš poupraven v 16. století. Vezmi si tedy označení Pia X. (1903-1914) - Planoucí oheň. Je jistě lákavé dávat to do souvislosti s 1. sv. válkou, ale stejně tak by se toto spojení hodila na spoustu jiných papežů. A další papežové? Benedikt XV. (Zpustošené náboženství), Pius XI. (Víra bez bázně). Pius XII. (Andělský pastýř - docela zvláštní vzhledem k jeho ne právě andělskému chování během války a krátce po ní), Jan XXIII. (Pastýř a námořník). Pavel VI. (Květ květů), Jan Pavel I. (Z poloviny měsíce), Jan Pavel II. (Z námahy slunce) a Benedikt XVI. (Sláva olivy). Pak má přijít poslední (na tom seznamu 112. papež) - v textu vykladači vydí příchod apokalypsy. Taková symbolická proroctví mají jednu výhodu - dají se zpětně vyložit tak, že vypadají slibně. O Nostradamovi a jeho čtyřverších snad nemá ani smysl mluvit, ne?

>>> Přitom každý z nich měl několik milenek a jejich pedofilní sklony mnohdy nebraly mezí.<<<

Každý? No to snad ne - to je přesně to, co se mi nelíbí. Když se řekne papež, napadne nekatolíky často napotista a sexuální zhýralec Alexandr VI., který se mimochodem snažil omezit vliv inkvizice. Ale měli bychom mít na paměti, že papežové nikdy nebyli prohlašováni za bezhříšné a že mezi nimi najdeme i věrné křesťany.

>>>Kdo tušil, že za křížovými výpravami se v reálu skrývali mocenské choutky o vládě nad tehdejším světem.<<<

Nebyla to jediná motivace, ale tuší to snad každý, kdo má aspoň základní poznatky z historie.

>>>Překvapivým zjištěním pro mne bylo, že papež, který seděl na papežském stolci v období před druhou světovou válkou podporoval Hitlera a plán o likvidaci židů byl původně jejich nápad. Hitlera podporovali do té doby, než se jim to vymklo z rukou.V té chvíli hrozilo, že by vše vyplulo napovrch a to přeci nemohli dovolit. Je neuvěřitelné, že ještě na konci minulého (dvacátého) století ještě existoval někdo, kdo hlásal,že pánem tvorstva jsou muži a že žena byla stvořena pouze k potěše mužovu, k neustálé tvorbě dětí (poté, co již této úlohy není schopna, ať klidně zemře, takové není již potřeba…), že žena nemá právo rozhodovat o svém tělu ani o svém životě. <<<


Tak toto je hodnně tendenční hodnocení  Pia XI. nebo XII.  To tvrzení o ženách je naprosto nesmyslné a poslední část se vztahuje k interrupcím - to je stále ožehavé téma, jak je vidět i zde  debat na GS. Ale opět, papežové prostě říkali nesmysly. Ale ne každý a ne vše, co říkali, byl nesmysl. Jak by se tobě líbilo, kdyby někdo vydával za prototyp nekatolíka mě, Aviafa, Eleazara nebo Gojima? (nevím, ke komu máš teologicky nejdále ).

I závěr článku je vážně šílený. Podívejme se tedy na to, co bychom mohli napsat o velké části protestantů:"Jak ještě v 21. století může někdo brát ženě právo rozhodovat o vlastním těle (interrupce), jak může tvrdit, že muž je nadřezen ženě (v mnoha sborech si ženy zahalují hlavu, nemohou být pastory), že člověk nemá právo na své tělo (předmanželský sex). Jak je možné, že ještě v 21. století někdo odsuzuje nějakou formu dobrovolného sexuálního soužití dvou dospělých lidí (homosexualita)?" A tak by se dalo pokračovat dlouho.


]


Re: Hyperionovi - Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Standa v Pondělí, 09. červen 2008 @ 11:36:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hyperion:

Přitom každý z nich měl několik milenek a jejich pedofilní sklony mnohdy nebraly mezí.<<<

Každý? No to snad ne - to je přesně to, co se mi nelíbí. Když se řekne papež, napadne nekatolíky často napotista a sexuální zhýralec Alexandr VI., který se mimochodem snažil omezit vliv inkvizice. Ale měli bychom mít na paměti, že papežové nikdy nebyli prohlašováni za bezhříšné a že mezi nimi najdeme i věrné křesťany.

Standa:

Ten komentář ke knize Johna Hogue psala patrně nějaká žena. A z toho je třeba vycházet. Její názory jsou subjektivní, otevřené a odráží její myšlení a pocity. Pokud píše, že každý měl několik milenek, tak zcela nepochybně myslela jen ty, o kterých se píše v této knize. Ne všechny papeže v historii. To je snad víc než jasné.  
Mám-li se vyjádřit k záležitosti cizoložství papežů, bohatství a intrik Říma (Vatikánu), mohu Ti dát odpověď v podobě těchto velmi zajímavých skutečností.

Viz.:

Katolická církev má roční příjem 7,5 miliardy dolarů. Ještě významnější je její obrovský nemovitý majetek, který zahrnuje vše od katedrál a škol až po reality na plážích, zámky, golfová hřiště a televizní a rozhlasové stanice. Aktiva římskokatolické církve převyšují kombinovaná aktiva amerických gigantů Standard Oil, AT&T a U.S. Steel. Korporátní "pobočky" jako Angelus, Inc. byly v podstatě holdingovými firmami církve, které spravují lukrativní majetky, podnikají a věnují světskému mamonu. A vše je osvobozeno od daně z majetku.

O papežích a jejich "ďábelských" skutcích toho bylo napsáno dost a dost, dokonce i v katolických historických záznamech. Byl tu například Albert, od roku 1101; Anastasius, 855; Benedict IX (papež v letech 1032-1044) a dokonce Joan, vlastně žena jménem Joanna, která se vydávala za muže, získala post papeže a ještě porodila dítě.

Papež Pius II prohlásil, že Řím je "jediné město, které řídí parchanti" (synové papežů a kardinálů). Papežové měli patnáctileté milenky, dopouštěli se incestu, měli mnoho dětí a někteří byli dokonce při samotném aktu cizoložství zabiti (žárlivými manžely).
V jednu dobu dokonce v církvi nepraktikovali ani celibát. Neexistuje ani kompletní seznam papežů a během let z něj byla některá jména odstraněna a nahrazena jinými. V jednu chvíli dokonce úřadovali čtyři papežové a jeden druhého exkomunikovali. Ani věřící tehdy nevěděli, za kým stát.

Alberto Luciani, Papež Jan Pavel I zemřel nebo byl zavražděn někdy mezi 21.30 dne 28. září a 4.30 dne 29. září 1978, kdy bylo nalezeno jeho tělo. Je známo, že Luciani v té době již věděl o finančních intrikách, do kterých bylo zapleteno IOR a že měl v úmyslu "udělat pořádek" a odvolat arcibiskupa Marcinkuse a dokonce ukončit styky s Robertem Calvim, Licciem Gellim a Michaelem Sindonou. Je rovněž známo, že papež, který ho nahradil, Karol Wojtyla jako Jan Pavel II, měl se všemi těmi muži úzké vztahy, ponechal Marcinkuse ve funkci a ponechal "Vatikán s.r.o." fungovat tak jako předtím. Je také známo, že plány podpořit Wojtylu bylo přinejmenším usnadněno Ortolanim, který umožnil, aby se v jeho paláci scházeli ti členové kurie a další příslušníci vatikánské elity, kteří tento záměr podporovali.


 



]


Re: Re: Hyperionovi - Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Hyperion v Pondělí, 09. červen 2008 @ 12:21:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
>>>Pokud píše, že každý měl několik milenek, tak zcela nepochybně myslela jen ty, o kterých se píše v této knize. Ne všechny papeže v historii. To je snad víc než jasné.  <<<

Ne, to není jasné.

>>>Katolická církev má roční příjem 7,5 miliardy dolarů. Ještě významnější je její obrovský nemovitý majetek, který zahrnuje vše od katedrál a škol až po reality na plážích, zámky, golfová hřiště a televizní a rozhlasové stanice. Aktiva římskokatolické církve převyšují kombinovaná aktiva amerických gigantů Standard Oil, AT&T a U.S. Steel. Korporátní "pobočky" jako Angelus, Inc. byly v podstatě holdingovými firmami církve, které spravují lukrativní majetky, podnikají a věnují světskému mamonu. A vše je osvobozeno od daně z majetku. <<<

To z tebe mluví závist? Spousta církví je bohatá. Má-li být církev chudá, pak měřme všem stejným metrem - můžeme třeba přepočítat aktiva na jednoho člena.

Ale já přece netvrdím, že papežové nepáchali zločiny a že nehřešili. Mohl bych ti dát dlouhý seznam jejich hříchů. Jinak papežka Jana je taková fabulace, že se divím, že tomu ještě někdo věří. No jo, seznam papežů (zejména tedy těch prvních) je obrovský problém. Ale já nehájím primát papeže. Vždyť ten článek je o něčem úplně jiném.


]


Re: Hyperionovi - Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Standa v Pondělí, 09. červen 2008 @ 15:21:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hyperion:

>>>Pokud píše, že každý měl několik milenek, tak zcela nepochybně myslela jen ty, o kterých se píše v této knize. Ne všechny papeže v historii. To je snad víc než jasné.  <<<

Ne, to není jasné.


Standa:

Pokud Ti to není jasné, tak Ti asi nebylo dáno. A komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. A ve Vatikánu také ne!

Hyperion:

Katolická církev má roční příjem 7,5 miliardy dolarů. Ještě významnější je její obrovský nemovitý majetek, který zahrnuje vše od katedrál a škol až po reality na plážích, zámky, golfová hřiště a televizní a rozhlasové stanice. Aktiva římskokatolické církve převyšují kombinovaná aktiva amerických gigantů Standard Oil, AT&T a U.S. Steel. Korporátní "pobočky" jako Angelus, Inc. byly v podstatě holdingovými firmami církve, které spravují lukrativní majetky, podnikají a věnují světskému mamonu. A vše je osvobozeno od daně z majetku. 
 
To z tebe mluví závist? Spousta církví je bohatá. Má-li být církev chudá, pak měřme všem stejným metrem - můžeme třeba přepočítat aktiva na jednoho člena.

Standa:

Uvádím jen to co je všeobecně známé. Závist je mi cizí. Církev má být taková jak ji popisuje Písmo svaté. Ne taková, aby její bohatví bylo založené na penězích a majetku.

 Kdo se nechá uměle vyživovat a bere peníze od lidí, kteří mu je ve skutečnosti platit nechtějí, ale ze zákona musí, jedná v rozporu s Písmem svatým.

Skutky

2,44
  Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné.

2,45  Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval.

2,46  Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem.

2,47  Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.

4,32 Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli

všechno společné.

4,33 Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost.

4,34 Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je, a peníze, které utržili,

4,35 skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval.


Lukáš

6,27
 Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.

6,28 Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují.

6,29 Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili!

6,30 Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět.     (* pozn. viz. navracení majetku a peněz církvím)

6,31 Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.

6,32 Jestliže milujete jen, ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují.

6,33 Činíte-li dobře těm, kteří dobře činí vám, můžete za to čekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci.

6,34 Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek.

6,35 Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým.

6,36 Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.

6,37 Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno.

6,38 Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám."


Písmo svaté usvědčuje z nepravostí a hříchů všechny ty, kteří jednají svévolně a podle lidských zákonů. Je vidět, že řada církví držuje lidská pravidla. Pravidla síly peněz. Té síly, která určuje jejich další směr. Tento směr však nevede ke Kristu, ale naopak. Boží slovo hovoří jasně  - 

1. Timoteovi

6,10 Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.

Židům


 13,5  Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: 'Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.'

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Hyperion:

Jinak papežka Jana je taková fabulace, že se divím, že tomu ještě někdo věří.


Standa:

S tou fabulací bych si nebyl tak moc jistý. Pro prověřené zástupce římskokatolicé církve je to lež a fabulace, která musí být podporována a mediálně živena. Ovšem historie a různá svědectví ukazují, že není tak snadné umlčet a vymazat mnohá faux paux a zatajování. Kolikrát v historii k nim došlo a kolik jich bylo odhaleno? Odpověď je jasná. Hodně. Kolik žen zde bylo vysvěceno za kněze? Můžeme zde rozpoznat určitou souvislost s papežkou Janou? Myslím si, že ano.  

zajímavá svědectví:


Papežka Jana:   z d e

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

"Kdekoli uvidíte legendu, můžete si být jisti, že půjdete-li až na kořen věci, naleznete dějiny.."            
 Vallet de Viriville


Donna Woofolk Grossová: PAPEŽKA JANA


Papežka Jana je jednou z nejvíce fascinujících a nejneobyčejnějších postav západních dějin - a také jednou z nejméně známých. Většina lidí o papežce Janě nikdy neslyšela a ti, kdo slyšeli, považují její tragický příběh za legendu. A přece po mnoho staletí - až do poloviny sedmnáctého věku - bylo Janino papežství všeobecně uznávanou a známou pravdou. V sedmnáctém století pak zahájila katolická církev soustředěné úsilí zničit historické záznamy o Janě, které je uváděly do značně velkých rozpaků. Vatikán zabavil stovky rukopisů a knih. Důkazem účinnosti těchto opatření je, že Jana fakticky zmizela z moderního povědomí.
Jana žila v devátém století, v době zlé a obzvláště těžké pro ženy. S několika ojedinělými vyjímkami se se ženami zacházelo jako s podřadnými bytostmi, bez jakýchkoli zákonných nebo majetkových práv. Podle zákona je manžel směl bít, znásilnění se bralo jako druh menší krádeže. Vzdělávání žen bylo striktně odmítáno, učená žena byla považována za něco nepřirozeného a nebezpečného. Není tedy divu, že se ženy převlékaly za muže, aby takové existenci unikly..
Světélko naděje zažehnuté takovými ženami svítilo ve velikých temnotách jen blikotavě, ale nikdy docela nezhaslo. Plnou pravdu o tom, co se léta Páně 955 odehrálo, se asi nikdy nedozvíme. Sáhněme tedy po románovém zpracování, založeném na faktech ze života papežky Jany. Určitě Vás osloví svou hloubkou, vírou a tragičností.
Román Papežka Jana vyšel v nakladatelství Aquamarin ve spolupráci s Knižním klubem v roce 1997.
 

Svědectví o vysvěcení žen za kněze v římskokatolické církvi:
                              
Papežka Jana? Nemáme, nikdy jsme neměli, mít nebudeme a už se nás neptejte.
 


Neučesané myšlenky o ženách v církvi a dalších patáliích.


Nahlížet na historii , jako na mrtvou záležitost je jeden z rozšířených omylů.  Čím hlouběji se člověk vrací, tím větší pochybnosti panují ohledně osob, obsazení i přesného časového určení mnoha dějů ale tím tvárnějším sochařskou hlínou se historie stává v rukou režimů, institucí i jednotlivců. Dlouhé prsty tvarují zdánlivě mrtvé záležitosti ke svému obrazu a prospěchu. Jedním z příběhů, který mnozí vyprávěli podle toho jak se jim to hodí je příběh, který vyvrcholil v úzké uličce za Koloseem .
    Kdy? To není tak jisté. Pravděpodobně někdy v polovině devátého století. Procesí se vracelo z kostela Petra Lateránského uprostřed průvodu sám papež Jan, toho jména osmý.  Určitě to nebylo poprvé, co důstojní mužové spolu s papežem kráčeli touto cestou, jisté je že to bylo naposledy. Událost, ke které vzápětí došlo, způsobila,že podle tradice už žádný papež touto uličkou nikdy neprošel.
    Zčistajasna byl totiž poklid průvodu narušen tím,že papež Jan porodil syna, čímž zároveň automaticky abdikoval na svůj úřad.  Nejednalo se v žádném smyslu o zázrak,ale o dramatické odhalení léta se táhnoucího podvodu. Totiž papež Jan nebyl papež,ale papežka.
    O historické věrohodnosti této události se vedou do dnešních dnů spory, pravda, už ne tak vášnivě jako ve vrcholném středověku. Legenda o papežce Janě prožívala svojí nejlepší dobu v těch okamžicích, kdy se církevní reformátoři pokoušeli o nápravu církevních poměrů a jako terč jim pochopitelně sloužil především papežský dvůr a jako munice mimo jiné historka o papeži v sukních.
     Na důkaz toho, že v instituci papežství musí být něco v nepořádku, že jak Svatý otec, tak kardinálové při jeho volbě jsou jen lidé omylní , vyrukoval s papežkou Janou před kostnickým soudem i její jmenovec Hus. Přestože v té době byl o existenci Jany přesvědčen kde kdo,příliš mnoho sluchu mu soudci nepopřáli.
 
     (Jan Hus se v Kostnici obhajoval velmi výmluvně a pravděpodobně byl odsouzen neprávem i podle tehdy panujících přísných zákonů o kacířství. Jeho smůla pramenila z něčeho jiného,něž s neschopnosti obhájit se.My  Češi máme někdy tendenci dívat se na proces s mistrem Janem jako na středobod kostnického koncilu. Nebylo tomu tak. Koncil se ve skutečnosti sešel především proto,aby redukoval ostudný počet tří papežů v ideálním případě na jednoho papeže a práce na tomto cíli se mu zrovna nevedla. Na neštěstí, na rozdíl od řešení schizmatu,byl proces s Janem Husem něco , co se dalo vyřešit rychle. Upálit bez dlouhých řečí! Kdyby si otcové koncilu uvědomili , že upálení Husa je dovede až k potížím s husity, možná by se celou pří zaobírali pečlivěji,ale tak už to na světě chodí, přehlédnete nějakou  maličkost a v příštím okamžiku vám po obýváku pobíhá stádo slonů. O nezamýšlených kumulativních účincích z počátku nepatrných jevů je dnes už celá věda. Celkem příhodně se jmenuje teorie chaosu a skoro nikdo se v ní pořádně nevyzná.)

     Dnešní střízlivá věda se drží předpokladu, že papežka Jana je asi tak věrnou historickou postavou,jako příkladně rytíř Bruncvík.  Jenže díky politickým a vnitro církevním diskusím bylo na  její legendě pilněji pracováno než na té Bruncvíkově a tak dnes se dají najít prameny, podle kterých šlo o dívku která se narodila anglickým rodičům v Německu. Za muže se začala vydávat kvůli studiu, vlastní pílí to dotáhla na kardinála a při nejbližší papežské volbě byla pro svojí proslulou cudnost vybrána za nového papeže.
   Vzhledem k okolnostem za kterých vyšel podvod najevo to z onou cudností nemohlo být až tak horké,jelikož  nikdo v souvislosti s jejím porodem nezaznamenal opakování zázraku s panenským početím ,je pravděpodobné že k nějakým necudnostem dojít muselo minimálně jednou.
     Legendární podání se rozchází v názoru na to co se stalo po porodu. Podle jedné verze Jana i syn porod nepřežili,což je asi přesně to co si přáli minimálně kardinálové odpovědní za její zvolení. Podle druhé verze dožila v pokání v jakémsi zastrčeném klášteře a syn to dokonce dotáhl na biskupa v Ostii. (Nebylo by na tom nic zas až tak divného,mnozí synové papežů to v církvi dotáhli daleko, někteří i na papeže.)
     Pokud platí názor střízlivé vědy, že toto celé je legenda bez opory v realitě, povedlo se neexistující osobě něco,co se nepodaří mnohým skutečným, totiž zanechat v historii mohutnou stopu a stát se jablkem jednoho kardinálního sváru.
     Než se dostaneme k vyprávění o tom jak to vypadá z ženským svěcením v katolické církvi v současnosti, tak se s vámi podělím o jeden postřeh Petera de Rosy,autora vynikající knihy o historii papežů,která u nás vyšla pod názvem „Temné papežství“. Podle něj neexistuje žádná teologická zábrana k tomu ,aby se žena stala papežem. Podle kanonického práva nesmí být žena vysvěcena na kněze, ale například papež Hadrián V který byl v roce 1276 plných šest týdnů platným papežem a jako takový je uveden v oficiálním seznamu papežů, nebyl na kněze vysvěcen nikdy,ani předtím ani potom.
 Tajně,ale ne v převleku.

   Přízrak papežky Jany procházel historií a jeho obrys postupně bledl. Dnes o její existenci už pochybují téměř všichni, kteří o ní vůbec slyšely a i těch je celkem málo. A u nás , v zemi proslavené svým ateizmem je už jen středem zájmu notorických hledačů záhad. Skoro se divím, že o ní nikdy nepsal Ludvík Souček. Byla by to přesně jeho parketa. A přitom právě u nás měl příběh papežky Jany svoje volné pokračování.
     Minulý režim měl vážný problém , který spočíval v nutnosti dodržovat navenek demokraticky vypadající ústavu , která zaručovala svobodu vyznání a zároveň udržet si kontrolu nad církvemi, o nichž se vcelku oprávněně domníval, že nejsou komunismu zrovna oporou. Vykonávání kněžského úřadu bylo tedy podmíněno státním souhlasem, pomocí kterého se vládě dařilo držet církev jakž takž v lati. A jestli speciálně katolická církev něco nesnáší, tak je to cizí nos v jejich polívce.
     Jako protitah Vatikán  podporoval vznik v podzemí působících organizací které rozvíjeli pastoraci bez státního dohledu. (Ve skutečnosti pochopitelně tyto organizace byly pod dohledem ještě ostřejším než oficiální struktury a že si sem tam nějaký člen podzemní církve poseděl Na Borech ,bylo skoro pravidlem)  Pracovat v ilegalitě sebou zkrátka neslo mnoho potíží a jednu z nich byla snížená možnost komunikace s vatikánským ústředím.
       Když vysíláte vojáky do území nepřítele a víte, že budou odříznuti od velení, nuceni se samostatně rozhodovat, pověříte ty nejlepší z nejlepších a vybavíte je mimořádnou pravomocí.  V tomto případě byli někteří světící biskupové zbaveni nutnosti nechat si schválit kandidáty na kněžské svěcení a dostali možnost postupovat podle vlastního uvážení. V případě biskupa Felixe Marii Davídka toho svatá stolice lituje možná ještě dnes.
     Felix Maria Davídek stál v čele skryté církve na Moravě bezmála 24 let. Kdo ví, jestli by mu Vatikán jeho mimořádné pravomoci svěřil, kdyby tam měli sebemenší tušení že pan biskup Davídek je jeden z moderních teologů, jinými slovy, že je vytesán z materiálu, ze kterého se zatím papeži nevyrábějí a zřejmě jen tak nebudou. Uvnitř svého společenství vyvolal biskup Davídek koncem roku 1970 diskusi o vysvěcování žen na kněze.
      Ovšem nesmíte si myslet,že ho k tomu vedla snížená povolanost ke kněžství, důstojný pan Davídek měl prostě dojem, že nazrál čas na radikální změnu. Jen polovina jeho obce ho v tomto názoru podpořila ale i to stačilo aby dne 28. prosince 1970 vysvětil na jáhna a vzápětí na kněze svojí nejbližší spolupracovnici, Ludmilu Javorovou.
   Zatím se mi bohužel nepodařilo opatřit si knihu sestry M. T. Winterové „Z hlubin bezedných“, která pojednává o této jistě pozoruhodné ženě podrobněji,ale i tak nepochybuji o tom, že Ludmila Javorová musí být člověk naprosto mimořádný. Tím že přijala svěcení se totiž postavila v jeden okamžik hned dvěma obrovským ,silným ,centralizovaným a velmi , velmi konzervativním mašinériím, totiž komunistickému státu a katolické církvi. Vzepřít se byť jen jedné z nich se ukázalo nad síly mnohých,což je vidět i na příkladu tří dalších žen které biskup Davídek později také vysvětil. Všechny tři se časem svého svěcení vzdaly.
     Ludmila Javorová po svém vysvěcení dokonce napevno počítala se zatčením, koneckonců, možnost poskytovat duchovní útěchu vězněným křesťankám byl jeden ze silných argumentů pro svěcení žen. Jiná cesta jak jim udělovat  svátosti tehdy prostě neexistovala. Pro její kněžskou službu dokonce platilo od samého začátku omezení , že v plné síle ji bude moci uplatňovat  teprve po svém zatčení! Později ji bylo povoleno udělovat svátosti těm ,kterým její kněžská služba nevadí a tak se její „specializací“ stali zpovědi žen ,které ze se svých hříchu nedokázaly upřímně vyznat mužům.
       Celý tento případ vyvolal pochopitelně ve Vatikánu zděšení.  A nejen tam. Asi nejhorší okamžik pro ní nastal , když se sama měla vyzpovídat knězi,který zřejmě do té doby měl o jejím vysvěcení jen matnou povědomost. Ze zpovědnice tehdy odešla bez rozhřešení , místo toho si odnášela slib pekelných ohňů ,od teď až na věčnost.
       V roce 1984 prostřednictvím kardinála Tomáška napsala papeži, dopis byl pravděpodobně doručen, ale jediné odpovědi, které se dočkala byla exkomunikace, kterou papež laskavě zrušil až v roce 1996, pod podmínkou ,že se nebude pokoušet svůj úřad vykonávat.Její „..a přece se točí!“ zní: „Je však možné vzít člověku boží dar?“
 
Roma locuta est, causa finita est?  

       Klíče k božím darům v tomto případě drží v rukou Vatikán a aby bylo všem jasno, jak se k podobným problémům  staví, vydal Jan Pavel II v roce 1994 pastýřský list  Ordinatio sacerdotalis, kterým hodlal ukončit všechny diskuse na toto téma jednou provždy.  Nejen do té doby,než se objeví nové argumenty,nebo dokonce nové výsledky například biblických bádání,ale na věčné časy a nikdy jinak.
     List Ordinatio sacerdotalis nepřináší ve skutečnosti nic nového a opakuje jen argumenty svých bezprostředních předchůdců. Podle papeže si Ježíš za svoje učedníky vybral výhradně muže. Protiargument,že takový výběr byl logicky dobově podmíněný,jelikož funkci kněžky v Izraeli tehdy ani potom nikdo neznal , vyvrací papež sofistikou, že Ježíš, jako svrchovaný pán a vládce , kdyby chtěl, mohl klidně povolat k apoštolství kohokoliv,tedy i ženy,bez ohledu na dobové zvyklosti. A jelikož to neudělal, znamená to,že to nejde. A tečka a už s tím na mě nechoďte, řekl Jan Pavel i když jinými slovy.
     Jako trumfové eso papež také vynáší kartu,podle které ani Marie, matka Ježíšova, nejdokonalejší ženské stvoření historie ,nebyla povolána aby se stala apoštolem. Při pozorném čtení nového zákona ovšem zjistíte, že důvody proč Marie nepatřila k Ježíšovým vyvoleným jsou jiné. Bez ohledu na současný rozvinutý mariánský kult , se pasáž z Matouše 12/46-50 (ekumenický překlad) nedá vyložit jinak,než že Marie ani zbytek rodiny Ježíšovo učení nenásledovali. Ve zmiňované pasáži,která se opakuje jen mírně odlišnými slovy i u Marka a Lukáše, Ježíš odmítá promluvit s vlastní rodinou včetně Marie, protože za svojí rodinu považuje pouze ty kteří v něj věří.
    Patří k velkým paradoxům historie, že Marie, po celém světě ctěná jako bohorodička, asi ve skutečnosti byla dosti vyděšena jednáním svého syna a je dost možné, že její hlavní dojem z Ježíšova působení by se dal shrnout do věty: „Bože všemohoucí, ten kluk nám dělá pěknou ostudu a jestli toho nenechá,jednoho dne to s ním špatně dopadne“ Na otázku jestli měla pravdu se budou odpovědi lišit podle toho, je-li ten kdo jí má zodpovědět , ateistou nebo ne.
     Myslím, že nejsilnější argument tu vznesl už jednou citovaný Peter de Rosa.“ Kdyby měl Ježíšův výběr učedníků předznamenávat všechny budoucí výběry, museli by všechny kněží  dnes být obřezaní chudí venkované a mnozí z nich ženatí.“
     Papežovo přesvědčení, že se mu svým listem podaří zastavit veškeré diskuse bylo samozřejmě naivní. Hnutí za ženská práva se sice někdy projevuje způsobem někdy až křečovitě komickým,ale jsou záležitosti ve kterých  snadno najde podporu mnoha lidí, kteří by se zrovna nedali označit za feministy.  Dokonce i mnoho pravověrných katolíků je přesvědčeno, že církev si v tomto ohledu nesmí dovolit zaspat dobu, čas dnes letí daleko rychleji než dřív a některé ujeté vlaky už nebude později možné vůbec dohnat a když tak jen za cenu velkých obětí.
       Celá věc je o to komplikovanější, že zajímá i mnohé nekatolíky a dokonce i nevěřící. Většinou přistupují k záležitosti ze dvou směrů. Buď uznávají církev jako sílu se kterou se sice neztotožňují,ale neupírají ji pozitivní vliv na společnost, stejně jako některé civilizační zásluhy minulosti. Pro ty druhé je katolická církev anachronismem , beznadějně uvíznuvším ve středověku a proto z hrůzou pozorují, jak mohutný vliv má dodneška Vatikán na četné volené zástupce, obdařené velkou výkonnou i zákonodárnou politickou mocí a říkají si,že když nejde církev ze dne na den zrušit,bylo by dobře kdyby se alespoň trochu pohnula kupředu.  Tváří v tvář všem těmto vnitřním i vnějším tlakům, začíná Vatikán bohužel doslova „petrifikovat“ .
      Že Ordinatio sacerdotalis neznamenalo definitivní konec debat, se jasně ukázalo dne 29. června 2002. Ten den se na  loď plující po Dunaji nalodil argentinský biskup Romulo Braschi aby při neveřejném obřadu vysvětil hned devět žen najednou. Ženy pocházeli z Rakouska , Německa i Spojených států a jejich svěcení vycházelo z jasně deklarovaného přesvědčení, že odpírat ženám kněžskou službu je projevem hereze.
      Názor Říma se pochopitelně nezměnil, je jasné, že onu nešťastnou  dunajskou loď považoval za Titanic. Jan Pavel II byl pohoršen natolik, nakolik to jeho zdravotní stav dovoloval a prostřednictvím nejvyššího inkvizitora (to to není až taková nadsázka,  někdejší inkvizice se sice dnes jmenuje Kongregace pro nauku víry,ale její náplň práce se nijak zvlášť nezměnila) kardinála Josepha Ratzingera všechny, kdo měli tu drzost zúčastnit se této „parodie svěcení“, exkomunikoval. Chcete-li někde hledat důkaz , že církev, když má dost času se přeci jen dokáže změnit k lepšímu, pak vězte, že o upálení tentokrát nepadlo ani slovo. Tedy, veřejně určitě ne.
 
Celibát na seznamu podezřelých. 

      Myslím, že ani samotné konzervativní katolické kruhy se nediví, jak moc je jim celibát tloukán o hlavu po každé,když přijde řeč na některé citlivé současné téma. Antikoncepci,potraty nebo ženské svěcení. Podezíravý postoj vůči ženám vychází z dlouhé církevní tradice. Tuto tradici přiživují zástupy celibátních autorit, které si dobře uvědomují , že pro 96 procent z nich je největším ohrožením jejich cudnosti právě žena.  Ta zbývající 4 procenta, která jsou ohrožena z jiné strany se raději k ničemu nevyjadřují, nehodlají nijak narušovat svojí ilegalitu, které uvnitř církve musí být hlubší , než kdekoliv jinde na světě.
      Kritici zkostnatělosti církve , když už dorazí ve svých úvahách až k celibátu, jako zdroji většiny problémů, se možná ještě zmíní o tom, že celibát byl zaveden hlavně proto, aby kněží neodkazovali církevní majetek svým potomkům a aby se zároveň prohloubila jejich závislost na Římu a církevní mašinérii obecně. Myslím si že to nestačí. Církev klopýtá za pokrokem v lidském myšlení už celá staletí a netýká se to jen otázek, které se dají svést na celibát. Upálení Giordana Bruna a ponížení Galileo Galilea se nedá svést na celibát,ale na hlubší příčinu , která celé toto zpátečnictví přiživuje. Při pátrání po této základní příčině se musíme vrátit až k prvním křesťanům a Novému zákonu.
        V dávné minulosti měla církev tendence zakazovat  prostému lidu číst bibli, z odůvodněním, že by ji četli nemoudře. Není divu. Z nemoudrého a především nepředpojatého čtení Nového zákona vyplívá, že první křesťané byli skálopevně přesvědčeni, že ke druhému příchodu Krista a nastolení království nebeského dojde ještě za jejich životů. Tento dojem se nedá žádnou teologickou ekvilibristikou zapřít! Na příklad v Pavlově Epištole Korintským jsou celé dlouhé úseky napsané stylem „končíme, nic nového nerozjíždět!“  V tomto duchu proběhla celá první etapa šíření křesťanství.
     Pak začali apoštolové jeden po druhém odcházet ke svému stvořiteli a nové náboženství se octilo na svojí nejosudovější křižovatce. Buď je křesťanství další slepá ulička, další zklamaná naděje, nebo je potřeba uznat, že někde někdo něco špatně pochopil a příchod Ježíše se nedá čekat každým okamžikem, ale až kdesi v neurčitě vzdálené budoucnosti, možná až za stovky let. Velká část prvních křesťanů byli ti nejubožejší z ubohých, chudí nádeníci a otroci a mám dojem, že další velké zklamání by neunesli. Přiklonili se tedy k variantě drobného omylu v jinak dokonalém konceptu.
     Spolu s odkladem nebeského království na neurčito, vyvstala okamžitá potřeba zachránit z Ježíšova odkazu co se dá. Byla to přímo životní nutnost, protože to znamenalo, že když Ježíš kázal na hoře, nebylo to jen pro nejbližší dobu, ale pro všechny ty věky které přijdou a už nešlo riskovat další a další komolení způsobené ústním předáním. Začala se rojit evangelia, psané zprávy o životě , skutcích a učení Ježíše i apoštolů. V rychlém sledu za sebou vznikaly texty, nejednou si skoro až odporující a narůstal zmatek. Ani uznání knih Marka ,Matouše, Lukáše a Jana za jediná přesná vylíčení Kristova života nevnesla do tohoto chaosu dokonalé jasno. ( Kromě těchto ,takzvaných kanonických evangelií, které uznávají za pravé všechny křesťanské církve , existují i desítky další, nekanonických, apokryfních evangelií, ze kterých pocházejí všechny ty fascinující podrobnosti jako například příběh Ahasvera, věčného žida, nebo jména všech tří králů ,kteří jsou v kanonických evangeliích bezejmenní , a navíc zde nejsou popisováni jako králové ale mágové)


     Pro příliš velký časový odstup od popisovaných událostí, trpí i kanonická evangelia efektem „tiché pošty“  a jsou poznamenána nedbalou redakční prací.  Když budete mít někdy potřebu přivést nějakého bigotního křesťana do rozpaků, připomeňte mu že bible osahuje hned dva Ježíšovy rodokmeny, jeden u Matouše a druhý u Lukáše. Oba se ovšem začínají rozcházet už o jednu generaci zpátky, aby se setkali u praotce Abraháma, kde se Matouš zastaví, ale Lukáš směle pokračuje až k Adamovi, a nad to oba odvozují Kristův původ od Josefa, který byl v nejlepším případě jeho pěstounem. Žádný poctivý křesťan nad tím nemůže udělat víc, než pokrčit rameny a stát se protestantem. Katolíci jsou totiž povinni brát bibli doslova a tyto rozpory musí považovat za neproniknutelné boží tajemství a nikoliv nedbalou práci redaktorů.
     A tady leží právě ten hraniční kámen, na kterém se křesťanství dělí na svoje dva hlavní směry a zde je také bludný kořen římského katolicismu. Ačkoliv oficiálně se protestanti oddělili od Říma až daleko později,  ve skutečnosti ke skrytému rozštěpení došlo už dávno. V duších se mnozí lidé stali protestanty v tom okamžiku, kdy Ježíšovo poselství, přesněji, to co se z něj podařilo zachránit, přestalo stačit nárokům doby. Nemilosrdně plynoucí čas stavěl věřící před potíže o kterých neměli autoři evangelií ani ponětí. Nestále se vynořovaly potřeby nových a nových výkladů pro nové a nové situace. Šlo o to , jestli tyto výklady svěřit svému svědomí, nebo nějaké nezpochybnitelné autoritě. Protestanté si vybrali svědomí, římští katolíci autoritu.
      Ještě dlouho před Lutherem přežívali tito „nevědomý protestanté“ uvnitř katolické církve, aby je nakonec bouře reformace vyplavila na světlo a oni se definitivně odtrhli o Říma. Římská autorita se zatím pokoušela o nemožné! Ze stovky let starých textů a podobenství platných pro život ve starověké Palestině, vydolovat pravidla závazná pro život každé lidské bytosti ve všech časech a situacích. Suma toho v co dnes musí věřit pravověrný katolík už  vysoko převyšuje vše co je napsáno v Novém zákoně a zahrnuje bezpočet papežských bul, listů, příkazů a nařízení.
     Papež, který je nucený přihodit na tuto hromadu další nařízení ,kdykoliv se objeví nějaké nové úskalí, přes které je potřeba stádo provést, je v nezáviděníhodné pozici. Celá ta hromada totiž připomíná pyramidu postavenou na špičku, v její základně leží nový zákon, a směrem vzhůru se rozšiřuje dalšími a dalšími papežskými výroky. Sebemenší chyba a stavba by se sesypala. Papež musí úzkostlivě dbát na všechno, co předtím na tuto hromadu přihodili jeho předchůdci. S žádným z nich se nesní dostat do rozporu, protože nastalé napětí by pyramidu obrátilo v neuspořádanou haldu papíru,pod kterou by nový zákon , pramen veškeré spásy, už nikdo ani nemusel najít.
    Ten úkol vypadá nesplnitelně a on skutečně nesplnitelný je. Potřetí obracím vaší pozornost k Peteru de Rosovi, který v knize Temné papežství na nesplnitelnost tohoto úkolu nejen poukázal, ale on i přesvědčivě dokázal , že papežové tento boj s rovnováhou dávno prohráli. Popírali jeden druhého, popírali církevní patriarchy, mnozí popřeli i samotná evangelia.
 
Ne do  roka a do dne , ale jednou určitě. 

       Dnešní době stojí církev v otázce ženského svěcení před problémem, který sice pokud vím ještě nikdo nenastolil,ale domnívám se , že to nebude trvat dlouho. Ženské hnutí ještě nedosáhlo svého vrcholu ,ale už mnohokrát prokázalo svojí sílu. A jednoho dne, odhaduji,že v některé zemi kde katolická církev nemá nejsilnější postavení ,se některá vláda , podporovaná ženským hnutím ,ale i podobně uvažujícími muži, pokusí vnutit ženské svěcení katolické církvi zákonem.
    A když uvážím nepříliš vřelý vztah Čechů k náboženství obecně, když uvážím jistou naší národní škodolibost se kterou rádi občas poškádlíme mocné, když dám ženskému hnutí ještě deset ,patnáct let na další rozvoj, ptám se proč by se to nemohlo stát právě u nás?
      Když jsem začínal psát tento článek, naspal jsem trochu jako kanadský žertík na adresu serveru pražského arcibiskupství a vydával se za ženu, která chce být vysvěcena na kněze. Byla jsem pochopitelně zdvořile odmítnuta. (viz níže) . Kromě toho jsem napsal poslankyni za             ČSSD , paní magistře Anně Čurdové, která je členkou parlamentní komise pro rodinu a rovné příležitost žen a zároveň členkou obdobné vládní komise. Ptal jsem se jí, jak se katolická církev vyrovnává z naším platným zákoníkem práce, který diskriminaci přísně zakazuje a trestá. Po třech nedělích mi paní poslankyně v šestiřádkovém dopisu poděkovala za dotaz a zájem o její práci  a oznámila mi, že tímto tématem se u nás, pokud ona ví, ještě nikdy nikdo nezabýval. Ve Vatikánu můžou zatím tedy klidně spát.
 
Dodatek I

Fingovaný dopis na pražské arcibiskupství. 

 Vážení.
 
     Ani popsat nedokážu,jakou radost mi udělalo objevení stránky pražského arcibiskupství. Myslím že nejsem sama, kdo to považuje za důležitý důkaz faktu, že církev není mrtvou institucí, beznadějně uvízlou ve středověku, jak  by jí rádi líčily někteří lidé. A také, že jí tak mnozí líčí, včetně lidí vlivných a vysoko postavených s nezanedbatelným vlivem na veřejné mínění. Myslím,že je ani jmenovat nemusím, sami jistě dobře víte, kteří to jsou.
        Kdykoliv teď narazím ve svém okolí na podobné názory, každého odkazuji na vaší stránku, protože právě na ní je dobře vidět, že naše církev je živým organismem. Já sama se musím přiznat až k dětinské radosti nad vyhledávačem bohoslužeb. Vím že to není příliš chvályhodné chování,ale občas ,aniž bych skutečně hledala nějakou konkrétní bohoslužbu, se tímto nástrojem jen tak kochám, a nemůžu se ubránit radosti nad tím, kolik domů božích je u nás stála ještě dostupných a připravených oslovit otevřená srdce lidí a přinášet jim slovo boží. Prostě mě to těší. Doufám,že svojí dětinskostí nepůsobím provozu této chvályhodné služby nějaké potíže.
    Ale vyznat se vám ze svojí radosti ,to je jen polovina důvodů, pro které si troufám vás obtěžovat. A dokonce bych řekla ta polovina pro mě méně důležitá. Tím důležitým důvodem je dotaz,který vám chci položit a který se vlastně svým způsobem také týká moderního pojetí naší svaté matky církve. Vlastně netuším,kdo dostane tento můj dopis,přesto doufám,že to bude někdo,kdo dokáže odpovědět na mojí otázku.
     Tento rok na jaře mi bude dvacet let a brzy po té ukončím studium na reálném gymnáziu. Z mnoha důvodů o kterých se teď nechci rozepisovat, jsem učinila závažné a velmi vážně míněné rozhodnutí.  Rozhodla jsem se zasvětit svůj život  službě bohu,protože jedině on mě uchránil od strázní a neblahých cest,které mě v životě hrozily. Vím celým svým srdcem,že to je rozhodnutí správné hodlám vytrvat a překonat všechny překážky,které by snad mohli stát v cestě uskutečnění tohoto mého přání.
   Mojí první starostí pochopitelně bylo zjistit, jaké kroky je potřeba podniknout, jaké vzdělání získat, co vše je potřeba zařídit a k čemu všemu je třeba se zavázat. Jaké ovšem bylo moje zklamání, když jsem na mnoha místech byla ujištěna, že i přes veškerou snahu a studium, nikdy nebudu moci dosáhnout důstojnosti kněžského svěcení.
      Naprosto tomu nemůžu uvěřit! Pořád ještě doufám, že se jedná o nějaké nedorozumění, které vy jako nejvyšší instance, ke které se v tuto chvíli můžu obrátit, budete schopni uvést na pravou míru. Přeci není možné,aby ještě v tomto století byla celé polovině upřímných a čistých věřících znepřístupněna možnost realizovat svoje poslání prostřednictvím obětavé pastorační práce? Určitě jde o omyl. Moc vás prosím, dejte mi vědět co vše musím udělat,abych dosáhla kněžského svěcení. Vytrvám a splním všechny požadavky které ně mě budou kladeny. Děkuji a budu trpělivě čekat na vaší odpověď
 
S křesťanským  pozdravem, vaše sestra ve víře.
 
Jana Malá.


zdroj:  z d e





]


Re: Re: Hyperionovi - Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Hyperion v Pondělí, 09. červen 2008 @ 15:56:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
>>>Pokud Ti to není jasné, tak Ti asi nebylo dáno. A komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. A ve Vatikánu také ne!<<<

Stále dokola se dopouštím jedné chyby - předpokládám, že komentáře se vztahují k článku. Pokud jsi mi tedy tím svědectvím té ženy chtěl říci, že někteří papežové měli milenky, pak jsi ale jen potvrdil to, co jsem v článku uvedl já.:-)

>>>Uvádím jen to co je všeobecně známé. Závist je mi cizí. Církev má být taková jak ji popisuje Písmo svaté. Ne taková, aby její bohatví bylo založené na penězích a majetku.

 Kdo se nechá uměle vyživovat a bere peníze od lidí, kteří mu je ve skutečnosti platit nechtějí, ale ze zákona musí, jedná v rozporu s Písmem svatým. <<<

Uvědomuješ si důsledky takového prohlášení? Pak je totiž v rozporu s Písmem drtivá většina církví (denominací) v Evropě i Americe. Někde jim stát přímo přispívá, ale hlavně mají všude různá daňová zvýhodnění (zejména u daně z příjmu ve vztahu k darům). A takové zvýhodnění snižuje přijem rozpočtu a je to tedy vyživování a braní peněz od lidí, kteří platit nechtějí. Pak bys ale měl psát nejen o ŘKC, ale i o dalších.


]


Re: Hyperionovi - Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Standa v Pondělí, 09. červen 2008 @ 17:00:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hyperion:

Uvědomuješ si důsledky takového prohlášení? Pak je totiž v rozporu s Písmem drtivá většina církví (denominací) v Evropě i Americe. Někde jim stát přímo přispívá, ale hlavně mají všude různá daňová zvýhodnění (zejména u daně z příjmu ve vztahu k darům). A takové zvýhodnění snižuje přijem rozpočtu a je to tedy vyživování a braní peněz od lidí, kteří platit nechtějí. Pak bys ale měl psát nejen o ŘKC, ale i o dalších.


Standa:

Ano uvědomuji! Ale uvědomují si tyto církve jaké následky přinese jejich další vývoj? Je jejich počínání v souladu s Písmem svatým?

Matouš

6,19  Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou.


6,20  Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou.


6,21  Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.
Marek
10,25  Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království."
1. Timoteovi
6,10  Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.
Židům
13 5  Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: 'Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.'
Lukáš
12,31  Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno.


12,32  Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.


12,33  Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřte si měšce, které se nerozpadnou, nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a kde mol neničí.


12,34  Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.


12,35  Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří.


12,36  Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře.


Výběr z článku  Za církev chudou


Slýcháme o chvályhodném použití prostředků, jež nečekaně padnou církvím do klína. Pokud to někdo odůvodňuje církevním školstvím a církevními sociálními službami, tak - slušně řečeno - upravuje fakta. Církevním školám stát pokrývá výdaje jako školám s jinými zřizovateli (kraje, obce, občanská sdružení, firmy). Je viditelné, že opravdu účinné sociální služby nejsou odkázané na prostředky závislé na majetku a jeho výnosu: například proslulá ADRA závisí na štědrosti svých příznivců v mezinárodním měřítku.
Mohli bychom předpokládat, že výnosné budovy a pozemky, jakož i stamiliardy korun zvýší přitažlivost církví. Jenže zkušenost mluví o opaku. Z jedenadvaceti náboženských uskupení, které mají dnes nárok na to, aby stát pokrýval mzdy jejich duchovních, to čtyři odmítají. Nestojí o tyto peníze od státu. Také nepatří k budoucím nadějným restituentům. Dvě z nich se obejdou (podobně jako raná církev) bez profesionálního duchovenstva, další dvě dokáží pokrýt mzdové, provozní i investiční náklady obětavostí svých členů. A je pozoruhodné, že právě to jsou církve, které v posledním sledovaném desetiletí (1991-2001) mohutně rostly co do počtu členů. Církve dnes spojované s ekonomickou a politickou mocí a s nadějí na větší sousta z restitučního koláče, tři nejpočetnější církve v ČR (římští katolíci, evangelíci a husité) zaznamenaly od roku 1991 prudký propad příznivců (o více než milion, o třetinu až téměř polovinu výchozího stavu).
Současná štědrá nabídka nemovitostí a peněz je pro církve past. Vláda realizující program ve frapantním rozporu s křesťanskou sociální etikou si potřebuje zajistit kolaboraci. Potřebuje umlčet svědomí pastýřů. Zachování věrnosti Kristu v takovém osudovém konfliktu by od zástupců církví vyžadovalo značnou odvahu, zdravou kritičnost a kreativitu.

Ivan Odilo Štampach


Autor je religionista.



]


Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Elo v Pondělí, 09. červen 2008 @ 18:00:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Standa, pozri, čo som napísal Lýdii. platí to aj pre teba. Zdá sa mi, že naozaj si "živený" z veľmi horkého prameňa kednostrannej zaujatosti voči RKC. Mylím, že je to dnešných možnostiach informovanosti o skutočnej histórii na hraniciach pochybnosti, či to môže byť aj úprimné a dobre myslené. Skôr sa mi to zdá choré... "Zlý strom nerodí dobré ovocie" aj podľa Pána. Keď sa pozrieš naozaj tak ktoricky na napr. posledných pápežov, vieš si predstaviť, že by za tým všetkým bol nejaký Antiktist? Žeby diablovi  vtak záležalo na tom, čo záležalo Jánovi Pavlovi II., a Benediktovi VI.? /na evanjelizácii, na pokoji vo svete, na mieri medzi národmi, na mravnosti v manželstve i momo, na spravodlivosti v sociálnej oblasti atď./? Pouvažuj prv, než niečo vyslovíš... Sleduj, aké zámery má diabol, a všímaj si, na čom záleží pápežom. A never všelijakým pisálkom viac než normálnemu zdravému ľudskému rozumu a srdcu...
.
Uvedom si, že všetka evanjelizačná, charitatívna, misionárska služba v prospech mnohých národov vo svete bola organizovaná, podporovaná pápežmi. Iste niektoí z nich sa zaplietli, alebo ich zaplietli do kadečoho, eo nemali, ale oni nikdy týžm ostatným nehlásali - aspoň verjne z kancľa - že nech hrešia, nech nekonajú dobro, nech nejdú hlásať evanjelium a nech nekonajú skutky lásky. Ba naopak, aj keď sami žili hriešne, mnohí si to priznávali aj veréjne, a spovedali sa zo svojich hriechov... Nie je to ideálne, ale pri pohľade na dnešný stav v mnohých cirkvách dali by sa nájdsť podobné analógie takmer v každej cirkvi na primeranej úrovni, ak by sme boli sebakritickí, a nielen kritickí...



]


Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Standa v Pondělí, 09. červen 2008 @ 08:03:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hyperion:

Spojovat papežství s nevěstkou ze Zjevení či dokonce *****m je velká křivda vůči těm z papežů, kteří byli dobrými pastýři.


Standa:


Kdo nebo co je *****m? Máme jej hledat v dávné minulosti, nebo se objeví až v daleké budoucnosti? A co když se tato mocnost projevuje i v současnosti? Nabízejí nám proroctví ze starozákonní knihy Daniel dostačující indicie, abychom mohli spolehlivě určit totožnost antikrista? Kdo se skrývá za symbolem „malého rohu“? Studiem Písma můžeme dojít ke skutečně šokujícímu odhalení…
Přednášku prof. Dr. Waltera Veitha zabývající se proroctvím z Daniele 7 si můžete poslechnout nebo stáhnout zde:





Jaké znaky měl dávný Babylón a jeho náboženství? U koho se tyto charakteristiky projevují dnes? Kdo a čím svádí svět? Která mocnost očividně navazuje na prastaré pohanské náboženství někdejšího Babylóna? Co má společného tajemný Babylón doby konce s *****m?

Nebezpečné svody Babylóna poslední doby vám může pomoci odhalit přednáška Prof. Veitha, kterou si můžete poslechnout nebo stáhnout zde:






Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Hyperion v Pondělí, 09. červen 2008 @ 16:01:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
No jo, každou chvíli někdo přijde se "správným" výkladem Zjevení a Daniela. Víš, co mají všechny tyto výklady společného? Časem se ukázalo, že byly chybné - u těch tebou uvedených nás to teprve čeká. Moc šelmy a antikrista má s blížícím se koncem stroupat - moc a vliv ŘKC stále klesá. Srovnej si postavení papežů ve středověku a dnes. Vždyť svět se stále více řídí názory, které jsou v přímém rozporu s tím, co ŘKC hlásá - jukni na interrupce, euthanasii, antikoncepci a registrované partnerství.


]


Re: Hyperionovi - Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Standa v Pondělí, 09. červen 2008 @ 17:25:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hyperion:

Vždyť svět se stále více řídí názory, které jsou v přímém rozporu s tím, co ŘKC hlásá - jukni na interrupce, euthanasii, antikoncepci a registrované partnerství.

Standa:

Právě proto. Kdyby se ŘKC řídíla důsledně Písmem svatým a neřídila se taktikou nařizování, zastrašování, vyhrožování, vydírání, byla by se svou prací někde úplně jinde. Pokud ovšem raději staví na tradicích a učení lidském, než na Písmu svatém a opravdové pomoci potřebným, sklízí to co zasela. Víra je o lásce. A s láskou souvisí svoboda a vzájemná pomoc (bez používání nařizování, zastrašování, vyhrožování a vydírání).


]


prof. Dr. Walter Veith (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Pondělí, 09. červen 2008 @ 21:18:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Standa, to su genialne prednasky. Velmi odporucam najma Tajemný Babylón – 2. část (MP3), kiez by sa nasiel dobrovolnik ktori by prelozil publikacie prof. Dr. Waltera Veitha tykajuce sa Babylonskej symboliky z ktorej je vytvorena symbolika rimskeho katolicizmu. Je to strasne dolezite aby to bolo volne pristupne na webe, na nasom webe nic take neexistuje, vsetko je iba v anglictine. Snad by padli niektorym katolikom z očí šupiny. Prednaska je velmi mocna a desne pravdiva. Vrele odporucam :-))))))






]


Re: prof. Dr. Walter Veith, 36.časti (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: skalaa v Úterý, 10. červen 2008 @ 18:41:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Tiež by som si to rad pozrel v materčine všetkych 36.časti
http://www.24-seven.org/index.php/forums/viewthread/48/


]


Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: skalaa v Pondělí, 09. červen 2008 @ 08:26:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Postupné odpadávanie od viery
Apoštol Pavol vo svojom Druhom liste Tesaloničanom predpovedal veľké odpadnutie, ktoré malo vyvrcholiť ustanovením pápežského mocenského systému. Napísal, že skôr ako svitne Pánov deň, „musí prísť odpadnutie a zjaviť sa človek neprávosti, syn zatratenia, ktorý sa protiví a povyšuje nad všetko, čo sa nazýva Bohom alebo čo sa uctieva tak, že sa posadí do chrámu Božieho a bude sa vydávať za Boha“. Apoštol ďalej upozornil spoluveriacich, že „tajomstvo neprávosti už pôsobí(2 Tes 2,3.4.7), lebo už vtedy videl, ako sa do cirkvi vkrádajú bludy, ktoré pripravujú pôdu pre vznik určitého mocenského systému.

Pozvoľna, najprv opatrne a v tichosti, no neskôr už zjavnejšie, podľa toho, ako silnelo a získavalo nadvládu nad zmýšľaním ľudí, toto „tajomstvo neprávosti“ konalo svoje zvodné a rúhavé dielo. Do kresťanskej cirkvi prenikali pohanské zvyklosti takmer nepozorovane. Ochotu k ústupkom a kompromisom stlmilo na čas kruté prenasledovanie cirkvi zo strany pohanov. Len čo však prenasledovanie prestalo, kresťanstvo začalo prenikať na kráľovské dvory a do palácov, kristovskú a apoštolskú skromnosť a jednoduchosť začala nahrádzať pompéznosť a samoľúbosť pohanských kniežat a vládcov. Namiesto Božích príkazov prišli ľudské názory a tradície. (49) Na začiatku 4. storočia prijali kresťania s veľkým nadšením formálne obrátenie cisára Konštantína. Keď pod plášťom spravodlivosti sa do cirkvi vkrádal svet, veľmi rýchlo postupoval jej rozklad. Pohanské učenie, obrady a povery značne ovplyvnili vierouku a bohoslužbu povrchne zmýšľajúcich Kristových nasledovníkov.

Dohodou na základe vzájomných ústupkov začal medzi kresťanstvom a pohanstvom pôsobiť „človek neprávosti“, o ktorom proroctvo predpovedalo, že sa bude stavať proti Bohu a vyvyšovať sa nad neho. Veľkolepá sústava falošného náboženstva je majstrovským dielom satanovej moci, pomníkom jeho úsilia o dosiahnutie trónu, aby mohol vládnuť svetu podľa svojej vôle.

Satan kedysi chcel dosiahnuť dohodu s Kristom. Prišiel za Božím Synom na púšť, ukázal mu všetky kráľovstvá sveta v ich sláve s ponukou, že mu dá všetko, ak Kristus uzná nadvládu kniežaťa temnoty. Kristus pokarhal opovážlivého pokušiteľa a prinútil ho odísť. Keď satan podobným spôsobom zvádza ľudí, obvykle má (37) veľké úspechy. Tento nepriateľ nahovára aj cirkev, aby sa uchádzala o priazeň a podporu mocných tohto sveta; len tak môže získať svetské výhody a pocty. Cirkev tým vlastne zavrhla Krista a začala podliehať vplyvu odpadlíckeho systému, ktorého predstaviteľom sa stal rímsky biskup.

Jeden z hlavných bodov učenia rímskeho katolicizmu predstavuje pápeža ako viditeľnú hlavu Kristovej všeobecnej cirkvi. Biskupi a kňazi celého sveta mu prisúdili zvrchovanú autoritu a dali mu aj božské tituly. Oslovovali ho „pán boh pápež“ a nakoniec ho vyhlásili za neomylného (pozri Dodatky č. 1 a 2). Vyžaduje úctu od všetkých ľudí. Takú istú požiadavku, akú na púšti vyslovil pokušiteľ, kladie prostredníctvom rímskej cirkvi vlastne dosiaľ a mnohí mu túto poctu ochotne vzdávajú. (50)

Tí, čo uznávajú a uctievajú Boha, reagujú na takéto rúhanie podobne, ako na opovážlivý nárok podvodného nepriateľa reagoval Kristus: „Pánovi, svojmu Bohu sa budeš klaňať a len jemu budeš slúžiť(Luk 4,8). Boh vo svojom slove nenaznačil, že za hlavu cirkvi ustanovuje nejakého človeka. Učenie o pápežskej zvrchovanosti priamo odporuje učeniu Písma. Rímskemu biskupovi nepatrí moc nad Kristovou cirkvou; on si ju môže nárokovať len neprávom.

Rímski katolíci obviňujú protestantov z poblúdenia a zo svojvoľnej odluky od pravej cirkvi. Toto obvinenie však skôr patrí iným. Práve oni odložili Kristovu zástavu a opustili „vieru raz navždy odovzdanú svätým(Júda 1,3).

Satan dobre vedel, že Písmo sväté umožní ľuďom odhaliť jeho klamstvá a odolať jeho moci. Veď slovami Písma odrážal diablove útoky aj sám Spasiteľ. Kristus nastavil štít večnej pravdy proti každému útoku a bránil sa slovami: „Písané je.“ Proti každému návrhu protivníka postavil Kristus múdrosť a moc Božieho slova. V snahe udržať si nadvládu nad ľuďmi a utvrdiť moc rímskeho vládcu, satan musel ľuďom brániť v poznávaní Písma. Keďže Biblia vyvyšuje Boha a ľuďom vymedzuje ich patričné miesto, preto tá snaha o utajenie a potlačenie jej posvätných právd. Rímska cirkev prijala túto argumentáciu a po stáročia nedovoľovala šíriť Písmo. Ľuďom ho zakázala čítať alebo vlastniť (pozri Dodatok č. 3). Bezzásadoví kňazi a preláti vykladali učenie Písma tak, aby podoprelo ich domnelé nároky. Tak sa rímsky biskup stal takmer všeobecne uznávaným zástupcom Boha na zemi s nárokom na moc nad cirkvou i štátom.

Keď satan pripravil cirkev o to, čo mohlo odhaliť jeho podvody, mohol konať podľa svojej ľubovôle. Biblické proroctvá predpovedali, (38) že „bude chcieť zmeniť časy sviatkov i zákon(Dan 7,25). (51) O to sa vlastne aj pokúsil. Keď formálne obráteným pohanom dal náhradu za uctievanie modiel, uľahčil im prijať kresťanstvo. Do kresťanskej bohoslužby zaviedol uctievanie obrazov a sviatkov. Tento modloslužobný systém potvrdili nakoniec svojimi rozhodnutiami všeobecné cirkevné snemy (pozri Dodatok č. 4). Rím sa v snahe zavŕšiť toto znesväcujúce dielo opovážil odstrániť z Božieho Desatora druhé prikázanie, zakazujúce uctievanie obrazov a symbolov, a kvôli zachovaniu počtu desiate prikázanie rozdelil.

Ústupčivosť pohanstvu otvorila cestu k ešte väčšiemu prehliadaniu Božej autority. Prostredníctvom neposvätených vodcov v cirkvi satan pozmenil aj štvrté prikázanie a pokúsil sa odstrániť odvekú sobotu – Bohom požehnaný a posvätený deň odpočinku (1 Moj 2,2.3). Na jej miesto povýšil sviatok, ktorý zachovávali pohania ako „ctihodný deň Slnka“. Pokus o túto zmenu nebol spočiatku verejný a zjavný. V prvých storočiach zachovávali sobotu všetci kresťania. Horlivo uctievali Boha a boli presvedčení o nezmeniteľnosti Božieho zákona, a preto tak úzkostlivo zachovávali jeho predpisy. Satan sa však prostredníctvom svojich pomocníkov chytrácky snažil dosiahnuť svoj cieľ. V úsilí obrátiť pozornosť ľudu na nedeľu, bol tento deň vyhlásený za sviatok na počesť Kristovho vzkriesenia. Nedeľa sa stala bohoslužobným dňom. Sobota bola dosiaľ dňom odpočinku a naďalej zostala v úcte ako svätý Boží deň.

Satan ešte pred príchodom Ježiša Krista zviedol Židov k tomu, že sobotu obťažkali najtvrdšími predpismi, čím sa jej zachovávanie stalo bremenom. To bol jeho prípravný zámer k cieľu. Tým sa sobota dostala do nesprávneho svetla. Ľudia pozvoľna začali hľadieť na tento deň s opovrhnutím, ako na židovské ustanovenie. Kresťania pokladali nedeľu všeobecne za deň radosti. (52) Satan ich pritom viedol k tomu, aby sobotu prežívali ako smutný a pochmúrny deň pôstu na znamenie svojho odporu k židovstvu.

Začiatkom 4. storočia vydal cisár Konštantín nariadenie, ktorým vyhlásil nedeľu za všeobecne záväzný sviatok v celej Rímskej ríši (pozri Dodatok č. 5). Deň Slnka uctievali jeho pohanskí poddaní a zachovávali ho aj kresťania. Cisárovi šlo o spojenie protichodných záujmov pohanstva a kresťanstva. Vymáhali to na ňom ctibažní a mocensky zameraní biskupi, ktorí postrehli, že ak budú kresťania a pohania svätiť ten istý deň, pohania ľahšie prijmú kresťanstvo, a tým rýchlejšie vzrastie moc a sláva cirkvi. Hoci mnohí verní kresťania boli postupne vedení k tomu, aby nedeľu začali pokladať za (39) deň do istej miery posvätný, pravú sobotu mali stále ako Boží svätý deň a zachovávali ju podľa štvrtého prikázania.

Arcizvodcovo dielo sa tým neskončilo. Bol rozhodnutý zviesť celé kresťanstvo pod svoju zástavu a ovládnuť ho prostredníctvom svojho predstaviteľa v cirkvi, ktorý sa samozvane pokladal za Kristovho zástupcu. Svoj cieľ dosiahol pomocou napoly obrátených pohanov i ctibažných, svetsky zmýšľajúcich cirkevných hodnostárov. Občas sa konali veľké snemy, na ktorých sa schádzali predstavitelia cirkvi z celého kresťanského sveta. Takmer pri každom snemovaní význam Božej soboty klesal tou mierou, akou sa význam nedele preceňoval. Tak sa stalo, že kresťania nakoniec uctievali pohanský sviatok ako Božie ustanovenie a biblickú sobotu vyhlásili za pozostatok židovstva. Na tých, čo ju zachovávali, potom uvaľovali cirkevné tresty.

Božiemu nepriateľovi sa podarilo vyvýšiť sa „nad všetko, čo sa nazýva Bohom, alebo čo sa uctieva(2 Tes 2,4). Odvážili sa uskutočniť zmenu tohto príkazu Božieho zákona, ktoré ľudstvu trvalo pripomína pravého a živého Boha. (53) Štvrté prikázanie predstavuje Boha ako Stvoriteľa neba a zeme, a tým ho odlišuje od všetkých falošných božstiev. Siedmy deň Boh oddelil a posvätil ako deň odpočinku pre človeka preto, aby mu pripomínal skutočnosť stvorenia. Tento deň mal ľuďom navždy predstavovať Boha ako zdroj života a cieľ úcty a velebenia. Satan sa všemožne snaží o to, aby sa človek spreneveril Bohu a neposlúchal Boží zákon, preto sa predovšetkým zameriava proti tomu prikázaniu, ktoré predstavuje Boha ako Stvoriteľa.

Protestanti teraz tvrdia, že Kristovým zmŕtvychvstaním v nedeľu sa z tohto dňa stala kresťanská sobota. V Písme však o tom nenájdeme nijaký dôkaz. Kristus ani jeho apoštolovia nedeľu nesvätili. Svätenie nedele ako kresťanského ustanovenia má svoj pôvod v „tajomstve neprávosti(2 Tes 2,7), ktoré začalo pôsobiť už za života apoštola Pavla. Kedy a ako uznal Pán tento výmysel cirkevnej vrchnosti? Možno naozaj zdôvodniť zmenu, ktorú Písmo nepozná?

V 6. storočí bol pápežský systém už upevnený. Jeho sídlom sa stalo cisárske mesto Rím a rímsky biskup sa vyhlásil za hlavu cirkvi. Pohanstvo ustúpilo a čoskoro ho nahradilo pápežstvo. Drak dal šelme „svoju silu, svoj trón i svoju moc(Zj 13,2; pozri Dodatok č. 6). Potom sa podľa prorockej predpovede z knihy Daniel, ako aj z knihy Zjavenie začalo obdobie pápežského útlaku trvajúceho tisícdvestošesťdesiat rokov (Dan 7,25; Zj 13,5-7). Kresťania sa museli (40) rozhodnúť, či sa vzdajú svojej čistoty a prijmú pohanské obrady a bohoslužbu, alebo budú tráviť život v žalároch a podstúpia mučenícku smrť v plameňoch zapálených hraníc alebo pod sekerou kata. Začali sa plniť Ježišove slová: „Zradia vás aj rodičia, bratia, príbuzní a priatelia, a niektorých z vás aj usmrtia. Všetci vás budú nenávidieť pre moje meno(Luk 21,16.17). Začalo sa prenasledovanie verných s oveľa väčšou zúrivosťou než prenasledovanie predošlé. (54) Svet sa stal veľkým bojiskom. Kristova cirkev po stáročia nachádzala útočisko v odľahlých skrýšach. Prorok to predpovedal slovami: „Žena utiekla na púšť, kde jej Boh pripravil miesto, aby ju tam živili tisícdvestošesťdesiat dní(Zj 12,6).

Nástup rímskej cirkvi k moci znamenal začiatok doby temna. Pribúdaním tejto moci sa prehlbovala duchovná temnota. Z Krista, jediného Základu cirkvi, sa viera upínala na rímskeho biskupa. Namiesto toho, aby ľudia verili v Božieho Syna a aby odpustenie hriechov a večnú záchranu očakávali len od neho, začali to očakávať nielen od pápeža, ale aj od kňazov a prelátov, ktorým pápež udelil určitú právomoc. Ľudia mali veriť, že v pápežovi majú svojho pozemského sprostredkovateľa a že k Bohu môžu prísť len prostredníctvom neho. Boli poučení, že pápež zastáva miesto Boha, a preto ho treba bezpodmienečne poslúchať. Neuposlúchnutie jeho príkazov sa pokladalo za dostatočný dôvod, aby priestupníkov stihli tie najprísnejšie telesné a duchovné tresty. Tak sa záujem ľudí odvracal od Boha k omylným, blúdiacim a krutým ľuďom, ba k samému vládcovi temnoty, ktorý prostredníctvom týchto ľudí uplatňoval svoju moc. Hriech sa zahalil do rúcha svätosti. Kedykoľvek sa Písmo dostáva do úzadia a človek sa začne pokladať za zvrchovanú autoritu, možno očakávať len podvod, klam a neprávosť. Vyvyšovanie ľudských ustanovení a tradícií prináša úpadok ako nevyhnutný následok ľudského zabúdania na Boží zákon.

Kristova cirkev sa ocitla vo veľmi nebezpečnom období. Úprimne verných nasledovníkov Ježiša Krista zostalo len málo. Aj keď pravda mala vždy svojich svedkov, v určitých obdobiach sa zdalo, že bludy a povery celkom zvíťazili a že pravé náboženstvo je odsúdené na zánik. Ľudia strácali zo zreteľa evanjelium, no na druhej strane ich tiesnilo bremeno prísnych požiadaviek a pribúdalo náboženských obradov.

Predstavitelia cirkvi vštepovali ľuďom nielen to, aby v pápežovi videli svojho zástupcu pred Bohom, ale aj aby verili, že svojich hriechov sa môžu zbaviť vlastnými zásluhami. (55) Ďaleké púte, kajúcne skutky, uctievanie ostatkov, budovanie chrámov, kaplniek (41) a oltárov, značné príspevky na cirkev a mnoho podobných skutkov ukladali ľuďom s tvrdením, že tak zmiernia Boží hnev a získajú Božiu priazeň, ako keby Boh bol podobný človekovi a hneval sa pre malichernosť a akoby ho mohli uzmieriť len dary či kajúcne skutky.

Napriek tomu, že šíriaca sa neresť neobišla ani predstaviteľov rímskej cirkvi, zdalo sa, že vplyv cirkvi stále vzrastá. Koncom ôsmeho storočia začali pápežskí hodnostári tvrdiť, že v prvých storočiach mali rímski biskupi rovnakú duchovnú moc, akú majú teraz. Na potvrdenie tejto mienky potrebovali nejaký autoritatívny doklad. Na to ich naviedol „otec lži“. Mnísi vyhotovili falzifikáty starých spisov. Zrazu sa objavili uznesenia dávnych koncilov, ktoré dovtedy nikto nikdy nevidel a podľa ktorých pápež údajne dostal zvrchovanú moc už v počiatočnom období cirkvi. Cirkev, ktorá odmietla pravdu, tieto podvrhy ochotne uznala (pozri Dodatok č. 7).

Malá skupina verných, ktorí stavali na pravom „Základe(1 Kor 3,10.11) bola zmätená, keď videla, ako falošné učenie ochromuje Božie dielo. Niektorí z nich – podobne ako stavitelia jeruzalemských hradieb za Nehemiáša – vraveli: „Poklesla sila nosičov, sutín je primnoho a my nevládzeme budovať na hradbách(ROH Neh 4,10; ECAV Neh 4,4). Vyčerpaní utrpením zo strany nepriateľov, unavení bojom proti lži, neprávosti a ostatným prekážkam, ktoré mohol vymyslieť len diabol, aby maril ich dielo pravdy, niektorí z verných staviteľov stratili odvahu. V túžbe po pokoji a zabezpečení života i majetku opustili jediný základ viery. Iných však prenasledovanie nezastrašilo a smelo vyhlásili: „Nebojte sa ich! Myslite na veľkého a hrozného Pána(ROH Neh 4,14; ECAV Neh 4,8). Pokračovali v diele s mečom po boku.

Podobná nenávisť a odpor voči pravde ovláda Božích nepriateľov v každej dobe, a preto sa aj od Božích služobníkov očakáva rovnaká bdelosť a vernosť. (56) To, čo Ježiš Kristus povedal prvým učeníkom, platí aj jeho nasledovníkom na konci času: „Čo hovorím vám, hovorím všetkým: Bdejte!(Mar 13,37).

Zdalo sa, že temnoty pribúda. Zovšeobecnelo uctievanie modiel, ľudia sa pred obrazmi modlili a zapaľovali sviečky. Šírili sa nezmyselné povery a zvyky, ktoré natoľko zaujali myseľ ľudí, akoby sa zdravý úsudok celkom vytratil. Keďže svetským zábavám, hriešnej zlomyseľnosti a všeobecnej skazenosti prepadli aj mnohí kňazi a biskupi, dalo sa len očakávať, že ľud, ktorý mali viesť, upadne vo svojej nevedomosti do záhuby.

Cirkevno-mocenská opovážlivosť urobila ďalší krok, keď v 11. storočí pápež Gregor VII. oznámil svetu dokonalosť rímskej cirkvi. Vo svojom vyhlásení tvrdil, že cirkev sa nikdy nemýlila a nikdy sa (42) nezmýli, ako to údajne sľubuje Písmo. Biblia však nič také nepozná. Spupný pápež si zároveň osoboval právo zosadzovať panovníkov. Vyhlásil, že jeho rozhodnutia nemôže nikto zmeniť, zatiaľ čo sám má právo zvrátiť rozhodnutie všetkých (pozri Dodatok č. 8).

Tyranská povaha tohto obhajcu neomylnosti sa zvlášť výrazne prejavila v jeho zaobchádzaní s nemeckým cisárom Henrichom IV. Ten sa totiž odvážil pochybovať o autorite Ríma, na čo pápež vyhlásil, že ho vylučuje z cirkvi a zosadzuje z trónu. Henrich IV. sa zľakol hrozieb, že ho opustia kniežatá, ktoré pápežský vyslanec podnecoval k vzbure, a preto uznal, že sa s Rímom musí zmieriť. V sprievode svojej manželky a verného sluhu prekročil uprostred zimy Alpy a prišiel sa pred pápeža pokoriť. Keď dorazil k zámku, kde Gregor práve sídlil, doviedli ho bez jeho sprievodu na vonkajšie nádvorie, kde ho v krutej zime s nepokrytou hlavou, bosými nohami v chatrnom oblečení nechali čakať na pápežovo dovolenie predstúpiť pred neho. (57) Len po troch dňoch pôstu a pokánia sa pápež rozhodol, že mu odpustí. Podmienil to však tým, že cisár vyčká, kým mu pápež dovolí prevziať vladárske žezlo a začať vládnuť. Povzbudený týmto víťazstvom začal Gregor vyhlasovať, že je povinný krotiť pýchu kráľov.

Aký protiklad medzi pýchou tohto veľkňaza a pokorou láskyplného Ježiša Krista, ktorý stojí pri dverách ľudského srdca a prosí, aby mohol doň vojsť so svojím odpustením a pokojom! On svojim učeníkom povedal: „Kto by chcel byť medzi vami prvý, nech je vaším sluhom(Mat 20,27).

V priebehu ďalších storočí bludov v učení rímskej cirkvi pribúdalo. Učenie pohanských filozofov ešte pred vznikom pápežstva pútalo pozornosť cirkvi a ovplyvňovalo ju. Mnohí povrchne obrátení kresťania sa aj ďalej pridŕžali zásad pohanskej filozofie. Ďalej ju skúmali a presviedčali ostatných, aby ju pokladali za prostriedok šírenia svojho vplyvu medzi pohanmi. Tým sa do kresťanskej vierouky dostali závažné bludy. Predné miesto zaujalo medzi nimi učenie o prirodzenej nesmrteľnosti človeka a jeho vedomia. Toto falošné pohanské učenie sa stalo základom, o ktorý Rím oprel vzývanie svätých a uctievanie panny Márie. Tu pramení aj bludné učenie o večných mukách hriešnikov v pekle, ktoré pápežstvo čoskoro prijalo do svojej vierouky.

Tak bola pripravená cesta na zavedenie ešte ďalšieho pohanského výmyslu, ktorý Rím nazýva očistcom a používa na zastrašovanie ľahkoverných a poverčivých ľudí. Podľa tohto bludného učenia existuje určité miesto útrap, kde duše tých zomretých, ktorí (43) si nezaslúžia večné zatratenie, musia za svoje hriechy pykať, aby odtiaľ po odpykaní hriechov boli prijaté do neba (pozri Dodatok č. 8). (58)

Ak Rím chcel ďalej ťažiť zo strachu a hriešnosti svojich stúpencov, potreboval ďalší vynález. Stalo sa ním učenie o odpustkoch. Úplné odpustenie hriechov minulých, prítomných a budúcich a oslobodenie od utrpenia a trestov mali prisľúbené všetci, čo sa zúčastnia v bojoch za rozšírenie pozemskej vlády pápeža, potrestania jeho nepriateľov a hubenia tých, čo sa odvažujú upierať mu duchovnú nadvládu. Kňazi učili veriacich, že za peniaze odovzdané cirkvi sa môžu zbaviť hriechov nielen vlastných, ale vyslobodiť môžu aj duše svojich zomretých priateľov, ktoré boli odsúdené na záhubu v plameňoch. Takto si Rím plnil svoje pokladnice, aby mohol žiť v nádhere, prepychu a umožnil nerestný spôsob života tým, čo sa pokladali za zástupcov Pána, ktorý nemal kde skloniť hlavu (pozri Dodatok č. 10).

Obrad Večere Pánovej, o ktorom sa zmieňuje Písmo, bol nahradený obeťou pri omši. Kňazi tvrdili, že svojou obradnou mágiou premieňajú obyčajný chlieb a víno na skutočné „telo a krv Ježiša Krista“. (Cardinal Wisemans Lectures, 8. odd 3, par. 26). S rúhavou opovážlivosťou verejne vyhlasovali, že majú moc stvoriť Boha, všemohúceho Stvoriteľa. Od kresťanov sa potom pod trestom smrti žiadalo, aby vyznávali vieru v tento blud, ktorý uráža Boha. Mnohí to odmietli, aj keď za to museli zaplatiť životom (pozri Dodatok č. 11).

V 13. storočí bola ustanovená inkvizícia, najstrašnejší zo všetkých nástrojov pápežstva. Predstaviteľov cirkevnej hierarchie k tomu viedlo samotné knieža zla. Pri tajných poradách viedol skazené mysle cirkevných hodnostárov sám satan so svojimi služobníkmi. Neviditeľní Boží anjel zaznamenával ich strašné uznesenia a ukrutné činy, o ktorých sa ľudia nemali nikdy dozvedieť. „Veľký Babylon“ bol „opitý krvou svätých“. (59) Zohavené telá miliónov mučeníkov volali k Bohu o pomstu nad touto odpadlíckou mocou.

Pápežstvo sa stalo krutovládcom sveta. Nariadeniam rímskeho pápeža sa podriaďovali králi a cisári. Zdalo sa, že pápež rozhoduje o časnom i večnom osude ľudí. Väčšina kresťanov po stáročia prijímala učenie Ríma v celom rozsahu a bez výhrad, zbožne konala jeho obrady, zachovávala jeho ustanovené sviatky, ctila a štedro podporovala jeho kňazov. Rímska cirkev nedosiahla nikdy väčšiu slávu, veľkoleposť a moc. (44)

Poludnie pápežstva bolo polnocou sveta“ (J. A. Wylie: History of Protestantism, zv. 1, kap. 4). Božie slovo bolo neznáme nielen obyčajným ľuďom, ale nepoznali ho ani kňazi. Predstavitelia cirkvi – tak ako kedysi farizeji – nenávideli svetlo, ktoré odhaľovalo ich hriechy. Keď odstránili Boží zákon, ktorý je meradlom spravodlivosti, presadzovali vlastnú neobmedzenú moc a hýrivo sa oddávali nerestiam. Vládla lož a podvod, chamtivosť a neviazanosť. V honbe za bohatstvom či postavením sa ľudia neštítili nijakého zločinu. Pápežské a prelátske paláce boli miestom najohavnejšieho smilstva. Niektorí z pápežov sa dopúšťali takých odporných zločinov, že sa ich svetskí vládcovia snažili zosadiť ako netvorov, ktorých zvrhlosť sa už nedala znášať. Európa po stáročia nezaznamenala pokrok vo vede, umení ani v rozvoji civilizácie. Kresťanstvo bolo morálne a intelektuálne ochromené.

Stav sveta pod rímskou nadvládou bol strašným naplnením slov proroka Hozeáša: „Môj národ zhynie pre nevedomosť, keďže ty si zavrhol poznanie, zavrhnem aj ja teba. Zabudol si na učenie svojho Boha, i ja zabudnem na tvojich synov.“ „Nieto vernosti ani lásky, ani poznania Boha v krajine. Preklínanie a lož, vraždy a krádeže, cudzoložstvo a násilie, a krvná vina stíha krvnú vinu(Hoz 4,6.1.2). Také boli následky odmietnutia Božieho slova.


Dodatok č. 1. Pápežský titul
V článku, ktorý je zahrnutý v rímskokatolíckom kanonickom práve Corpus Iuris Canonici, platnom do roku 1918, vyhlásil pápež Inocenc III. (1198-1216), že rímsky pápež je „pozemským zástupcom nielen obyčajného človeka, ale samého Boha“. V poznámke k tomuto výroku čítame, že je to tak preto, lebo je zástupcom Krista, ktorý je „Bohom i človekom“.

Pramene: Decretales Domini Gregorii Papae IX., zv. 1, De Translatione Episcoporum, časť 7, kap. 3; Corpus Iuris Canonici (2. lipské vydanie, 1881), stĺpec 99 (Paríž 1612), zv. 2, Decretales, stĺpec 205. V roku 1582 vydal pápež Gregor XIII. súhrn právnych zbierok Corpus Iuris Canonici, zostavený z hlavných cirkevno-právnych dokumentov. K nemu patrili tieto časti:

Decretum Gratiani, zozbierané roku 1140 mníchom Gratianom, ktorý učil na univerzite v Bologni.

Dekretálie Gregora IX., nazvané Liber Extra, zostavil Raimund von Pennafort. Uverejnené boli v roku 1234 ako prvý rímsky kódex; obsahovali cirkevno-právne nariadenia vydané po Gratianovi.

Zbierka Bonifáca VIII., nazývaná Liber Sextus, vyšla roku 1298.

Clementinae Klementa V., vydané roku 1314 ako kódex.

Dve zbierky Extravagantes pápeža Jána XXII. a Extravagantes communes od Jeana Chappuisa, vydané roku 1500 v Paríži.

Pápež Pius X. poveril roku 1904 komisiu kardinálov, aby vypracovala jednotný, všeobecne platný kódex, písaný vtedajšou jasnou právnickou latinčinou s priebežným očíslovaním jednotlivých zákonov. Tak vznikol Codex Iuris Canonici, ktorý roku 1917 uverejnil Benedikt XV. s platnosťou od Turíc roku 1918.

Pokiaľ ide o titul „Pán Boh pápež“, o tom pozri poznámku k Extravagantes pápeža Jána XXII., zv. 14, kap. 4, Declaramus. V antverpskom vydaní Extravagantes z roku 1584 sa slová „Dominum Deum Nostrum Papam“ („Pána Boha nášho pápeža“) vyskytujú v stÍpci 153. V parížskom vydaní, ktoré vyšlo roku 1612, sa (486) vyskytujú v stĺpci 140. V rôznych vydaniach po roku 1612 bolo slovo „Deum“ („Boha“) vypustené.

Dodatok č. 2. Neomylnosť
Rímsky jezuitský časopis „Civilta Cattolica“ z 9. 2. 1869 uverejnil článok s podrobnejšími údajmi o pripravovaných bodoch rokovania na zvolávanom vatikánskom koncile, medzi ktorými bolo okrem iného aj vyhlásenie o neomylnosti pápeža. Článok vyvolal silný odpor proti koncilu a proti navrhovanému vyhláseniu pápežskej neomylnosti, čo podľa mienky odporcov malo mať ďalekosiahle následky. Hnutie odporu našlo priaznivcov vo Francúzsku, Nemecku, Anglicku, Rakúsku a v Spojených štátoch. Štrnásť z devätnástich nemeckých biskupov žiadalo pápeža vzhľadom na krátkosť času a nepokoj v cirkvi, aby vyhlásenie o pápežskej neomylnosti stiahol z programu. Žiadosť bola zamietnutá. Pri prvom hlasovaní bolo prítomných 671 hlasujúcich, z toho 451 bolo za, 88 proti, 70 sa hlasovania zdržalo a 62 hlasovalo za podmienečné prijatie. Viac ako štvrtina všetkých prítomných sa teda vyslovila proti prijatiu vyhlásenia o pápežskej neomylnosti. Medzi prvým a druhým hlasovaním sa oponenti všemožne snažili, aby návrh neprešiel, ale márne. Pred druhým hlasovaním veľa hlasujúcich opustilo koncil kvôli svedomiu. Pri konečnom hlasovaní bolo odovzdaných 533 kladných hlasov, proti boli len dvaja delegáti, ktorí sa pred skončením zasadania 18. 7. 1870 pripojili k ostatným.

Treba povedať, že neomylnosť sa týka len pápežského úradu, nie jeho osoby bez úradu. Podľa Algermissena (Confessions*****e, 1950, str. 221) sa pápež pri rozhodovaní o otázkach viery „ex cathedra“ nielen nedopúšťa chýb a je neomylný, ale mýliť sa ani nemôže.

Vyhlásenie o pápežskej neomylnosti v rozhodujúcich výrokoch znie: „Podľa tradície verne zachovanej od začiatku kresťanskej viery na česť Boha, nášho Spasiteľa, na vyvýšenie katolíckeho náboženstva a pre blaho národov vyhlasujeme so súhlasom svätého koncilu, že Bohom zjavený článok viery znie: Keď rímsky pápež hovorí ex cathedra, teda keď zastáva úrad pastiera a učiteľa všetkých kresťanov a z moci svojho najvyššieho apoštolského postavenia rozhoduje o vierouke alebo obyčajoch, ktoré má celá cirkev zachovávať, má, na základe božského stavu, ktorý mu je prisľúbený vo svätom Petrovi, tú neomylnosť, ktorou chcel božský Vykupiteľ vyzbrojiť svoju cirkev pri konečnom rozhodovaní o vierouke; preto sú také konečné rozhodnutia rímskeho pápeža nezmeniteľné.(487)

Pramene: Philip Schaff, The Creeds of Christendom with a History and Critical Notes, zv. 2, kde sú uvedené latinské texty a ich anglický preklad. Na porovnanie s rímskokatolíckym stanoviskom pozri The Catholic Encyclopedia, zv. 7, heslo Infallibility; James kardinál Gibbons, The Faith of Our Fathers, kap. 7 a 11; O rímskokatolíckom hľadisku, ktoré oponovalo učeniu o neomylnosti pápeža, pozri Johann Joseph Ignaz von Döllinger, The Pope and the Council, New York 1869, a W. J. Sparrow Simpson, Roman Catholic Opposition to Papal Infallibility, Londýn 1909. O protestantskom hľadisku pozri George Salmon, Infallibility of Church, Londýn 1914. (678)

Dodatok č. 3. Zákaz Biblie
V starej cirkvi sa veriacim veľmi odporúčalo čítanie Biblie. Cirkevní otcovia však boli jednoznačne za čítanie a štúdium Písma, ako o tom svedčia ich výroky:

Klement Rímsky (okolo r. 100) povedal: „Usilovne čítajte Písmo sväté, pravé výroky Ducha Svätého!“ „Milovaní, dobre poznáte sväté spisy, správne ste pochopili Božie výroky, majte teda na zreteli, aby ste sa na ne rozpamätali.

Polykarp (zomrel roku 155), predstavený cirkevného zboru v Smyrne: „Spolieham sa na vás, že sa v Písme svätom dobre vyznáte.

Tertullian z Kartága (150-220): „Boh nám dal Písmo, aby sme dôkladnejšie a dokonalejšie poznali jeho samého i jeho vôľu.

Klement Alexandrijský (150-215): „Božie slovo sa predsa pred nikým nezatajuje; toto svetlo patrí všetkým, ponáhľajte sa teda k svojej spáse.

Origenes (185-254): „Boh to chcel a my sme splnili, čo je napísané: 'Skúmajte Písma!` Nerozumní a slepí musia byť tí, čo nechápu, že čítanie Písma prebúdza veľké a vznešené predstavy.“ „Chceme, aby ste sa úprimne snažili Božie slovo nielen v kostole počúvať, ale aj doma sa v ňom cvičiť a Boží zákon dňom i nocou skúmať, lebo v ňom je Kristus a blízky je tým, ktorí ho hľadajú.

Athanazius Veľký (295-373): „Sväté spisy máme pre svoju spásu. Tieto knihy sú zdrojom šťastia a kto túži, stíši si smäd ich výrokmi, lebo len v týchto knihách je návod na blaženosť. Nech sa nikto neodvažuje niečo k nim pridávať alebo z nich uberať!

Chrysostomus (354-407): „Vy veríte, že čítať Písmo sväté patrí len mníchom, hoci vy to potrebujete viac než oni. Veď kto žije vo svete a každodenne sa poraní, ten sa musí najviac liečiť; preto je tým (488) horšie a nezodpovednejšie nazdávať sa, že Písmo sväté nie je potrebné. Niečo také môže vymyslieť len satan. Nepočul si Pavla: 'Veď čo bolo kedysi napísané, bolo napísané nám na poučenie` (Rim 15,4), a ty sa evanjelia ani nedotkneš, aj keď sa podáva do tvojich neumytých rúk!... Prečo teda pohŕdaš Písmom svätým? Je to diablovo zmýšľanie, ktorý nám nechce dovoliť, aby sme nahliadli do pokladnice a žiadali bohatý úžitok.

Jeroným (347-420): „Sväté spisy by si mal čítať veľmi usilovne, ba nemal by si ich takmer nikdy púšťať z rúk.

Augustinus (354-430): „Bolo by to od nás bezbožné, keby sme nechceli čítať, čo nám bolo napísané.“ „S Božou pomocou sa všemožne usilujte vo svojich rodinách čítať Písmo sväté.

Gregor Veľký (okolo roku 600): „Čo iné je Písmo sväté ako list, ktorý poslal všemocný Boh svojmu stvoreniu? Keby vám písal pozemský kráľ, isto by ste nemali pokoja, ba ani by ste nezaspali, kým by ste si jeho list neprečítali. Keď teda Pán neba a zeme napísal významný list pre tvoj život, či by si nemal túžiť prečítať si ho?

Napriek týmto svedectvám bolo čítanie Písma v materinskom jazyku stáročia zakázané. Ešte v posledných dvoch storočiach sa pápeži ostro vyslovovali proti šíreniu a čítaniu Biblie. Gregor XIV. v bule z roku 1844 vyzval duchovných, aby vytrhávali veriacim z rúk Bibliu preloženú do materinského jazyka.

Určitá zmena nastala až za pápeža Leva XIII. Každý mohol mať schválené vydanie pôvodného biblického textu a starého katolíckeho prekladu. Nekatolícke vydania Písma sa mohli používať len ako pomôcka k vedeckému štúdiu, ak sa v predhovore či v poznámkach nepísalo niečo proti katolíckej vierouke. Katolíci mohli čítať Bibliu v materinskom jazyku len vtedy, keď jej vydanie schválil pápež, povolil biskup a ak v nej boli poznámky. Protestantské preklady sa pokladali za podvrhy!

Napriek všetkým prekážkam a predošlému odporu môžeme v katolíckej cirkvi posledných desaťročí pozorovať silné hnutie na podporu Biblie. V roku 1933 bolo založené Katolícke biblické dielo a v roku 1943 sa pápež Pius XII. vo svojej encyklike „Divino afflante spiritu“ prihlásil k snahám biblického diela. Cieľom hnutia je šíriť Bibliu a pomôcť ju pochopiť. (679)

Dodatok č. 4. Uctievanie obrazov
Uctievanie obrazov... bolo jedným z tých bludov, ktoré sa votreli do cirkvi skryto, takmer nepozorovane. Ako iné bludy, ani tento nevznikol naraz, pretože v tom prípade by sa stretol s rozhodným (489) nesúhlasom a odmietnutím. Začalo sa to však celkom nevinnou zámienkou a potom sa postupne zavádzal jeden zvyk za druhým, takže sa cirkev ocitla v hlbokom modlárstve bez akéhokoľvek odporu či výčitky. Keď sa konečne objavili snahy o odstránenie tohto bludu, zistilo sa, že korene zla sú zapustené tak hlboko, že sa ho už nemožno zbaviť. Treba to pripísať modlárskemu sklonu ľudského srdca a jeho náchylnosti slúžiť výtvoru viac než Stvoriteľovi.

Sochy a obrazy sa prvýkrát zaviedli do kostolov nie preto, aby ich ľudia uctievali, ale namiesto kníh, ako poučenie pre tých, ktorí nevedeli čítať, a aby ovplyvnili myslenie veriacich. Nie je však isté, či sa tým dosiahol tento zámer. Aj keby sme pripustili, že zo začiatku to tak bolo, veľmi rýchlo tak prestalo byť. Ukázalo sa, že obrazy a sochy v kostoloch myseľ nevedomých skôr zatemňujú než osvecujú a zbožnosť veriacich skôr oslabujú než posilňujú. Aj keď obrazy boli určené na to, aby myseľ človeka usmerňovali k Bohu, odvracali ju od uctievania Boha k uctievaniu výtvorov“ (J. Mendham, The Seventh General Council, the Second of Nicea, Úvod, str. III-VI).

Obrazy pôvodne ako výzdoba, neskôr ako vyučovacia metóda sa od najstarších čias dávali do hrobiek, do kostolov, na domy a na rôzne náradia. To narážalo na odpor, ktorý sa prekonal za Konštantína. Obrazy a sochy znázorňovali poučné výjavy z dejín; boli to teda akési knihy pre nevzdelaných. Obraz mal súčasne zdobiť posvätné miesta. Pomaly tu však začal pôsobiť aj ďalší záujem, čomu rané kresťanstvo čo najrozhodnejšie odporovalo. Náklonnosť uctievať relikvie a obrazy, vyčleňovať ich z bežného používania a úctivo s nimi zaobchádzať je človekovi vrodená. Obrazy Ježiša Krista, Márie a svätých sa uctievali už od 5. storočia. Ľudia ich pozdravovali, bozkávali, padali pred nimi na zem celkom tak, ako kedysi pohania. V pevnom, ale naivnom presvedčení, že modlárstvo kresťanom nehrozí, cirkev nechala prenikať pohanstvo do kresťanstva, ba sama tomu napomáhala. V 7. storočí a na začiatku 8. storočia najmä mnísi výnosne obchodovali s obrazmi. Kostoly a kaplnky boli plné obrazov a relikvií. Tak to bolo aj za pohanstva, zmenil sa len vkus. S obrazmi ovládla ľud 'mníšska zbožnosť', ktorá spočívala v tupom hľadení na obrazy a kresťanstvo začalo upadať“ (Adolf v. Harnack, Lehrbuch der Dogmengeschichte, zv. 2, str. 452-454).

Byzantské spory o obrazoch sa preniesli na Západ tak, že pápež Hadrian I. poslal Karolovi Veľkému uznesenia nicejského koncilu. Karol Veľký dal svojmu dvornému teológovi Alkuinovi zhotoviť obsiahle pojednanie (Libri Carolini), odmietajúce uctievanie obrazov, v ktorom sa vyvracali uznesenia nicejskej synody článok za článkom (490) a v ktorom sa ako výlučný účel náboženských obrazov uznával iba poučný význam pre ľud a dôstojná výzdoba cirkevných priestorov. Tieto zásady potvrdila francúzska synoda vo Frankfurte (roku 794).“ (Die Religion in Geschichte und Gegenward, zv. 1, stĺpec 1106).

Pramene: Správu o konaní a rozhodnutiach Druhého nicejského koncilu z roku 787, zvolaného v záujme schválenia uctievania obrazov, možno nájsť v diele: Baronius, Ecclesiastical Annals, zv. 9, str. 391-407, Antverpy 1612; Ed. Stillingfleet, Defense of the Discourse Concerning the Idolatry Practiced in the Church of Rome, Londýn 1686; A Select Library of Nicene and Post-Nicene Fathers, zv. 14, str. 521-587, New York 1900; Charles J. Hefele, A History of the Councils of the Church From the Original Documents, vyd. T. and T. Clark, zv. 5, str. 260-304; 342-372.

Dodatok č. 5. Konštantínov zákon o nedeli
Výnos cisára Konštantína zo 7. 3. 321 po Kr. o dni odpočinku znie takto: „V ctihodný Deň slnka nech všetci sudcovia, obyvatelia miest odpočívajú a nech sú všetky dielne zatvorené. Tí však, čo na vidieku obrábajú polia, môžu vo svojej práci voľne a smelo pokračovať, lebo sa často stáva, že iné dni sa tak dobre nehodia na sejbu obilia do brázd alebo na prácu vo viniciach. Preto by sa príhodný čas nemal premárniť, aby požehnanie neba nevyšlo v krátkom čase nazmar.“ (Joseph Cullen Ayr, A Source Book for Ancient Church History, New York 1913).

Pramene: Latinský originál sa nachádza v Codex Justiniani, (680) kniha 3, kap. 12, zákon 3. Zákon je publikovaný v latinčine. Anglický preklad je v dielach: Philip Schaff, History of the Christian Church; James A. Hessey, Bampton Lectures Sunday. Pojednanie o ňom možno nájsť aj v dielach: Albert Henry Newman, A Manual of Church History, Philadelphia 1933; Le Roy E. Froom, The Prophetic Faith of Our Fathers, Washington 1950.

Dodatok č. 6. Prorocké časy
Dôležitým východiskom pri výklade časových proroctiev je zásada: deň rovná sa rok, podľa ktorej sa teda deň prorockého času rovná kalendárnemu roku historického času. Skôr než Izraelci prišli do Kanaánu, poslali najprv dvanástich vyzvedačov na prieskum. Tí si štyridsať dní obhliadali krajinu a keď sa vrátili, ich správa Izraelcov tak vyľakala, že do zasľúbenej krajiny nechceli vojsť. Preto Hospodin vyslovil nad nimi tento rozsudok: „Ako ste za štyridsať (491) dní preskúmavali krajinu počítajúc deň za rok, štyridsať rokov budete pykať za svoje neprávosti(4 Moj 14,34). Podobný spôsob počítania času podáva prorok Ezechiel. Štyridsať rokov trestu za spáchané neprávosti malo postihnúť júdske kráľovstvo. Hospodin ústami proroka oznámil: „Ľahneš si druhý raz, a to na pravý bok a budeš znášať vinu domu Júdovho štyridsať dní. Určil som ti vždy deň za rok(Ez 4,6). Táto zásada, deň rovná sa rok, má veľký význam pri výklade časového obdobia v proroctve týkajúcom sa „dvetisíctristo večerov a rán(Dan 8,14), ako aj obdobia tisícdvestošesťdesiat dní, o ktorom sa takisto hovorí ako o „čase, (dvoch) časoch a polovici času“ (pozri Dan 7,25) alebo o období „štyridsaťdva mesiacov“ (pozri Zj 11,2; 13,5), v Zjavení aj o období „tisícdvestošesťdesiat dní“ (pozri Zj 11,3; 12,6) alebo „tri a pol dňa(Zj 11,9).

Dodatok č. 7. Falšované listiny
Medzi doklady, o ktorých sa v súčasnosti všeobecne hovorí ako o falzifikátoch, patrí ako najdôležitejší listina Donation Constantini (Ko

Přečíst zbytek komentáře...



Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Hyperion v Pondělí, 09. červen 2008 @ 16:04:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
No však já nehájím primát římského biskupa - to jsem uvedl i v článku. Psal jsem úplně o něčem jiném.


]


Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Elo v Pondělí, 09. červen 2008 @ 17:45:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Je zrejmé, že Kristus chcel založiť Cirkev, a vedel, že Jeho Cirkev bude trvaž až do konca sveta. Chcel, aby v nej bol nejaký princíp, ktorý by ju zjednocoval, aby vytrvala až do konca čias? Určite áno. Vyplýva to z slov Mt 16,16-19. Slová "Ty si Peter /Skala/ a na tejto skale postavím svoju Cirkev a brány pekelné ju nepremôžu. Tebe dám kľúče..." Kristus naozaj ustanovil Krista ako prvého medzi rovnými, viditeľným princípom jednoty a zveril mu službu zjednocovania na osoh celej Cirkvi na univerzálnej úrovni, podobne ako ostatní apoštoli majú vykonávať túto službu zjednocovania na miestnej úrovni. Tak to pochopila prvá Cirkev a
.
Niektorí tieto slová o skale  vzťahujú na Petrovu vieru v Krista, no sama 2000-ročná história tomuto protirečí, lebo prakticky všetci rozkolníci i heretici počas dejín, zakladatelia nových cirkví vyznávajú tak ako Peter,  že "Kristus je Syn Boží", no toto samo o sebe sa neukázalo ako princíp jecnoty, lebo každý si tieto slová /i čokoľvek iné z Biblie/ vysvetľuje po svojom.... Isteže skutočnou Skalou, princípom jednoty je Kristus a viera v Neho,  ale súčasťou tejto viery má byť aj plnenie vôľle Krista, aby apoštoli boli jednotní s Petrom, ako princípom zachovania jednoty Cirkvi až do konca sveta. /Z prirodzenosti veci ako aj z praktickej skúsenosti vyplýva, že každdý podnik, spoloťnosť, spoločenstvo, má predsedníctvo, a to má zasa predsedu ako princíp jednoty a zjednocovania./  Z celého kontextu slov Písma o Petrovi v Evanjeliách. Skutkoch vyplýva, že Peter bol hlavou apoštolského zboru aj prakticky. Takto to uzávaajú aj veškí cirkevní otcovaia a významné osobnosti starej Cirkvi na Západe, ako aj na východe, ako napr.sv. Ambróz, sv. Hilár, sv. Hieronym, sv. Augustín..., Sv. Izidor, sv. Cyril Jeruzalemský, sv. Bazil, sv. Gregor Bohoslov, sv. Ján Zlatoústy a i.
.
Pretože Peter naozaj pôsobil posledné roky v Ríme, kde aj zomrel mučeníckou smrťou, a pre iné významané okolnosti /niektoé uviedol Hyperion.../  sa biskup mesta Ríma stal už počas prvých storočí kresťanstva medzi všetkými biskupmi najviac uzávanou autoritou. Obracali sa na neho o zásah, o riešenie sporov. Sám si bol vedomý svojkej zodpovednosti za jdenotu a zjednocovanie Cirkvi a zasahoval - a iní to rešpektovali. /Pri vtedajšej relatívnej samostatnosti - vzhľadom na problém komunikácie -  cirkevných obcí, by boli iste mnohí oponovali. Avšak naopak, rešpeektovaali, ba žiadali o zásah.... Zasahoval niekedy aj ďaleko za hranicami Ríma, dokonca aj na Východe, najmä pri ráznych vieroučných sporoch... Aj všeobecné cirekvné snemy, ktoré sa spravidla konali na východe priznávali jeho čestné prvenstvo medzi všetkými patriarchami. Bol to spravidla ním poverený človek, ktorá predsedal na týchto konciloch /cisár iba materiálne zabezpečoval, a mal na starosti organizáciu, lebo mu záležalo na jednote Cirkci, ktorá mala veľký vplyv v jeho impériu.../. Bez súhlasu ríámskeho biskupa žiaden všeobecný koncil sa nemohol zvolať, alebo nebol uznaný za všeobecný...
.
Prvenstvo rímskehop biskupa uznávali významní cirkevní otcovia a postavy  starej Cirkvi: Na západe prakticky všetci /svätí Irenej, Hieronym, Augustín, Cyprián, Ambrź, Tertulián,../ na Východe: svätí Baazil, Gregor Nyssenský, Gregor Naziánsky, Ján Damasský, Cril Jeruzalemský, Efrém, Izidor, Ján Zlatoústy, Atanáz, Teodorit Cyperský, Teodor Studita /posledný dokonca ešte v roku 817, keď bolo napätie medzi Rímom a Carihradom píše pápežovi a prosí o pomoc pri problémoch východnej Cirkvi.../
.
Formálne vôbec nezáleží na tom, ako sa rímsky biskup nazýva. On bol drvivou väčššinou uznávaný ako prvý mnedzi rovnými, no s určitými právami a privilégiami, ktoré sa týkajú služby zjednocovania. Slovo "papa" /otec/ pôvodne používali mnohí biskupi, najmä na východe, neskôr ostalo toto pomenovanie len pre rímskehop biskupa. /Iste v pozadí bolo cítiť, najmä zo strany Carihradu, kde sídlil cisár, rivalitu carihradského patriarchu, a klasický problém "kto je medzi nami väčší"...No napriek tomu pápeža uznávali za najväčšiu autoritu.../
.
Toto sú naozaj historické fakty. Že sa konali chyby, to nie je dôvod, na popieranie prvenstva, ani Petra, ani jeho nástupcu, rímskeho biskupa... /Všetko, čo vám prikážu, robte, a zachovávajte, ale /ak sami nekonajú, hrešia.../ podľa ich skutokov, nerobte".../



Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Pondělí, 09. červen 2008 @ 21:56:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
  Ahoj Hyperione.

  Nebudu se moc vyjadřovat k ostatním papežům. Není pochyb, že papeži měli obrovskou politickou a společenskou moc a tím i velký vliv na dějiny. Různý vliv.

  Jen bycn se vyjádřil k tomu předposlednímu. Možná že víš, že jeho životní heslo bylo "Totus tuus", to znamená Celý tvůj. Protože jsem měl poněkud hodně zblízka možnost poznat, co tohle heslo znamená, dokonce na obě strany, musím říci: Jak se díváš na člověka, který pod tímto heslem vedl církev a tuhle ohavnost nezastavil, ale dokonce podporoval, propagoval a rozšiřoval?





Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Úterý, 10. červen 2008 @ 12:28:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Cizinče
můžeš blíže definovat, jakou to ohavnost máš na mysli?


]


Re: Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: ares v Úterý, 10. červen 2008 @ 21:39:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Myslím, že Cizinec má na mysli: "Celý tvůj" ve smyslu "Celý Mariin".

Na to bych odpověděl takto: "Celý Mariin" není podle katolické církve i podle dávné dlouhé křesťanské tradice v rozporu s "Celý Kristův", naopak "Celý Mariin" se rovná ještě blíže k "Celý Kristův". Toť teorie.

Teď konkrétně k Cizinci: Ty máš se zasvěcením se Marii jednoznačně negativní zkušenost... To je pochopitelné, stejně tak má někdo stejnou negativní zkušenost s celým křesťanstvím. Nechci zevšeobecňovat, ale přesto tu zkusím napsat jednu z eventualit, čím tento stav může být způsoben. Zasvěcování se Marii, křesťanské poutě, závazek pravidelného se modlení růžence... to jsou všechno (zvláště pokud se to tak bere) jakési aktivity navíc. I na ně pak může být vztažen Ježíšův výrok o návratu nečistého ducha: Mt 12,43-45 Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá. Tu řekne: 'Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.' Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený. Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky. Tyto aktivity jsou totiž opravdu něčím navíc a nikdo v katolické církvi k nim není nucen. Naopak když je někdo praktikuje, proto aby se stal ještě svatějším a tak se přiblížil k Bohu, musí počítat také s tím, že mu bude od mocností pekelných kladen ještě větší odpor.

Je proto na nejvíš nutné zabývat se také touto otázkou: Není náhodou má negativní zkušenost s Marií ďáblův svod? Katolická církev také totiž o těchto problémech ví a zkoumá je. Mariánská zjevení neuznává hned, ale zkoumá je (i zjevení s němi spojená) přísněji než věda. Katolická církev je také toho názoru (i na zálkadě knihy Zjevení), že Panu Marii Satan velmi nenávidí a snaží se proti Ní i proti jejímu potomstvu (skrze Krista jsme také, podle k.c., mariným potomstvem) všmožně bojovat. Proto zmatení těch, kteří se zvlášť k Marii hlásí je minimálně možné a rozhodně stojí alespoň za zamyšlení.

Dále je možné uvažovat takto: Ježíšem bylo řečeno, že dobrý strom nese dobré ovoce. Také víme, co Ježíš odpověděl farizeům, když ho obžalovávali, že dobré věci a zázraky činí skrze zlého ducha! Zázraky, jež se stali na místech, které katolická církev oficiálně uznala za místa, kde se skutečně zjevila Pana Maria, jsou také provázena zázraky, které jsou jednoznačně dobré... takové jež nemůže konat zlý duch! Pana Maria tyto zázraky koná na přímluvu Ducha svatého. Tyto zázraky koná Duch svatý, stejně jako zázraky jež konal Pán Ježíš a jež se nelíbily farizeům.

Dále se můžeme podívat na lidi, kteří se také Marii zasvětili... Na jedné straně je Cizinec. On svědčí o tom, že je to jednoznačně negativní věc, takové zasvěcení... Ale na druhé straně je třeba už zmiňovaný Jan Pavel II... Jemu stejné zasvěcení žádnou krizi víry nezpůsobilo, naopak jeho víru ještě prohloubilo...

Dále je pak potřeba se podívat do minulosti. Na zkušenost dřívějších křesťanských generací. Věříme, že na nás působí Duch svatý? Ano? Tak na naše předky, jež nám předali víru, také působil! Není možné se na tradici našich předků neohlížet, to by mohlo také znamenat přímo pohrdání Duchem svatým... I proto jsem sem posílal článek Maria mezi evangelíky , proto že je to odkaz našich předků, ne jejichž svědectví je potřeba brát zřetel... I oni byli možná vedeni Duchem svatým.


]


Re: Re: Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Úterý, 10. červen 2008 @ 23:53:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
  Díky Aresi, že jsi za mě odpověděl, a dost dobře. Vidíš, že dokážeš psát hezky a argumentovat.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: ares v Středa, 11. červen 2008 @ 11:58:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Taky jsem ti odpověděl v diskusi pod článkem "Milujte se".:-)


]


Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Elo v Úterý, 10. červen 2008 @ 20:09:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Cizinec,
treba si uvedomiť, že ľudské slová naozaj majú veľmi opbmedzený význam, a často neúplne, a často zasa viacznačne môžu byť pochopené. Preto oveľa väčší význam má pochopiť to, čo chcel dotyčný povedať, ako to, čo
sa mne zdá, že chcel pvedať na základe seba... Preto , ak sa dobre nepočúvame, a nechceme toto pochopiť, vždy budeme Cudzincami jeden druhému...
.
Trochu vyššie som preto vysvetli, ako asi KC chápe otázku toho, že Kristus je Hlavou Cirkvi, ale On prebývaa v neprístupnej sfére v nebi, a teda v neviditeľne, je teda KC označovaný ako neviditeľná Hlava Cirkvi, Kristovho Tela. Ale z Evanjelia vyplýva, že Kristus chcel, aby v  Jeho Cirkev bola prítomná aj osoba zjednocujúca, princíp jednoty. POdľa Evaanjelia, Kristus za tento princíp jednoty ustanovil Petra apoštola. KC toto postvenie Petra pomenovala "hlava", "prvenstvo" apoštolského zboru alebo Cirkvi /kedže apoštoli oni sú akoby predsedníctom Cirkvi/. Vo viere, že tento "primát" prešiel z apoštolov na biskupov, a teda primát Petra na primát biskupa Ríma, KC preto nazýva pápeža viditeľnou hlavou Cirkvi s tým, že plne chápe, že biskup Ríma, pápež iba zviditeľňuje neviditeľného Krista tým, že koná službu zjdenocovania na osoh celej Cirkvi, koná to teda z Kristovej milosti, z Kristovho poverenia, v závislosti od Neho... Takto to KC chápe /iste, to je ideál.../ Teda nie je to pápež namiesto Krista, ale je to pápež "v Kristovi, s Ním a v ŇOm" /Čo zviažeš, bude zviazané aj v nebi.../ Kto chce, môže to pochopiť aj takto, kto nechce, nepochopí...
.
Totus tuus. O tom možno takisto slovíčkáriť. Ale aký je pravý zmysel, ktoý myslel pápež? Ak ty povieš žene /ak ju máš, alebo chceš mať.../: Som celý tvoj, iste jej to dobre padne. Je to vyjadrenie lásky, dôvery. Je to proti Bohu? Bolo by to proti Bohu, keby si  automaticky nechápal svoju oddanosť žene  ako lásku "v Bohu", teda v súlade s Bohom... Ale bežne v reči každému všetko nevysvetľujeme, neanalyzujeme... A práve analogicky sa to dá pochopiť aj o Totus tuus. Podľa Jána Pavla je to  myslené tak, že tak ako Mária sa totálne odovzdala svojmu Synovi, a žila pre Neho, on chce mať účasť na tejto jej odovzdanosti Kristovi. A keďže verí v  blízkosť Márii ku Kristovi, vlastne ju prosí, aby mu pomohla... Kto môže pochopiť, nech pochopí, kto nechce, nepochopí...


]


Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Úterý, 10. červen 2008 @ 12:41:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hlavou církve je Kristus, nikoli papež. (Jan XXIII.)



Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy v Úterý, 10. červen 2008 @ 16:07:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kéž by totéž veřejně vyhlásil i současný papež a každý další po něm. Můžete to někdo navrhnout nebo přimět někoho, kdo to může navrhnout, aby to navrhl? Ale co, stejně by na to Josef nejspíš nepřistoupil. No tak nic.


]


Re: Re: Poznámka k papežství (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Úterý, 10. červen 2008 @ 23:51:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Naší ano, díky Bohu.


]


Stránka vygenerována za: 1.76 sekundy