Grano Salis - Pýcha předchází pád

poslal rive

Houstne atmosféra. Tolik zbytečných zraňujících slov! Tolik nedůvěry a obviňování. Intenzivní soustředění se na prosazení své pravdy, zklamání a zranění způsobuje, že Kristus již přestává být středem našeho konání. Již nepotřebujeme Boha, nezávislost přináší své hořké ovoce, duchovně stojíme na místě, stále dokola přešlapujeme, žádná láska, pokoj, radost, laskavost, ale převládají hádky, žárlivost, vášeň, rozkoly. To jsou varovné symptomy toho, že něco není v pořádku.

Je to varovné svědectví o tom, že jsme ze svého středu vytlačili Boha. Příčinou je obrovská bariéra, kterou je někdy tak nemožné překonat, a to naše pýcha. Překonat pýchu znamená klíč k vítězství. Proto neškodí zkoumat svá zranění, své jednání i z tohoto úhlu pohledu. Pýcha způsobuje vždy duchovní stagnaci, někdy i duchovní pád. Proto nám určitě prospěje občas se i zcela vážně zamyslet nad některými vážnými symptomy pýchy (Floyd McClung) i to, jak nám mohou bránit správně reagovat:

Pýcha vidí omyly a chyby jiných lidí, ale nikdy se neztotožňuje s druhými v jejich slabostech. Nikdy neřekne: „Ano toho jsem se také dopustil,“ nebo: „Já to chápu. Nebýt Boží milosti, udělal bych to také.“

Pýcha nepřizná chybu či osobní odpovědnost, nebo pokud ano, najde si takovou spoustu omluv a vysvětlení, že zmizí lítost nad tím, co člověk udělal.

Pýcha ráda druhé obviňuje, kritizuje a vysvětluje, proč nemají pravdu.

Pýcha vede k tvrdosti, aroganci, soběstačnosti a nezávislosti.

Pýcha se víc snaží vypadat dobře před lidmi než před Bohem.

Pýše víc záleží na tom, aby člověk vítězil v diskuzích, než na tom, aby si udržel přátelé.

Pýcha nikdy neřekne: „Chybil jsem. Je to moje vina. Odpustíš mi?“

Pýcha působí, že se považujeme za duchovnější či bližší Bohu než ostatní. Vede to k tomu, že se nám začne zdát správné myslet si, že jsme příliš dobří, než abychom byli veřejně ztotožňování s určitými skupinami či jednotlivci.

Pýcha člověka soustředí jeho potřeby a požadavky. Vidí to, co pro nás mělo být vykonáno, a ne to, co už vykonáno bylo. Prahne po minulosti či budoucnosti, nikdy však není spokojena s přítomností.

Pýcha vede k nevděčnosti. Říká: „Zasluhuji více, zasluhuji něco lepšího.“ Pýcha nevěří, že zasluhuje peklo.

Pýcha ospravedlňuje vyhýbání se druhým či ignorování druhých.

Pýcha rozděluje. Způsobuje, že se srovnáváme s druhými a výsledkem toho je, že se na druhé díváme spatra. Pýcha říká: „Má skupina – sbor má více pravdy než ostatní.“

Pýcha se propůjčuje postoji nepoučitelnosti a nenapomenutelnosti.

Pýcha nás vede k posuzování situací podle toho, co znamenají pro nás, a ne podle toho, co znamenají pro Boha. Pýcha nedokáže vidět život jednotlivce či skupiny z Boží perspektivy.

Pýcha vede k negativnímu, sudičskému a kritickému postoji, k urážkám a pomluvám. Pýcha pomlouvá, snižuje, ničí dobrou pověst a ráda rozšiřuje zprávy o neúspěších a hříších.

Pýcha obviňuje Boha a druhé lidi, když se věci nedaří.

Pýcha omlouvá hořkost a zášť.

Pýcha vede k lítosti, lítosti a zase k lítosti.

Pýcha tvrdí, že lze dosáhnout takové duchovní úrovně a hloubky, kdy jsme od pýchy s konečnou platností osvobozeni, čímž nás vede k tomu, abychom založili svou jistotu na groteskní samospravedlnosti místo na kříži Ježíše Krista.

Jediným východiskem je pokořit se pod Boží ruku, začít hledat Boží moudrost, abychom mohli poznat, v čem je náš postoj nesprávný. Zda není třeba někomu odpustit. Nebo jestli nezduchovňujeme svou situaci nepatřičně, neponecháváme bez povšimnutí nějaké Boží praktické poučení. Pro některé lidi je to velmi obtížné. Největší Boží touha je, abychom byli uzdraveni, osvobozeni od sobectví. Ať se o to budeme snažit sebe víc, nedosáhneme toho žádnou z těch mnoha rozličných cest, jimiž se snažíme o sebezdokonalení, ale jediným návratem k Tomu, který nás stvořil, který s námi touží mít osobní vztah, který i právě teď na nás čeká a který opravdu poslal svého Syna, aby nás zachránil.

Bůh nám hodně dává, ale také hodně žádá!

rive

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace