 |
Právě je 536 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116488541
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: Tři druhy lásky
Vloženo Pondělí, 03. březen 2008 @ 10:54:01 CET Vložil: Olda |
poslal ferda „Možná,že jedinou konstantou naší existence je láska.“ /Sting/
Chci se s vámi rozdělit, jak o lásce píší Josh McDowell a Paul Lewis.
Tři druhy lásky
Budu se snažit je popsat a prosím tě,vyhodnoť na základě tohoto popisu své vztahy k přátelům,členům rodiny nebo k příslušníkům opačného pohlaví.
/ První typ lásky je pro mnoho lidí jediný, jaký vůbec znají. Nazývám tuto lásku“láska jestliže“. Tuto lásku můžeme přijímat nebo dávat,pokud jsou splněny určité požadavky. Musíš něco udělat,abys sis takovou lásku zasloužil.“Jestliže budeš hodné děťátko,tatínek tě bude mít rád...,jestliže uspokojíš má očekávání jako milenec...,jestliže vyhovíš mým představám...,jestliže budeš mít dobré vysvědčení...,jestliže se budeš přátelit s těmi a s těmi dětmi...,jestliže se budeš oblékat a chovat tak a tak...budeme tě mít rádi.“V tomto případě je láska nabízena výměnou za něco,co si druhá stana přeje. Motivace takové lásky je v podstatě sobecká. Jejím účelem je získat něco výměnou za lásku. „
Láska jestliže“je jako lákadlo na provázku,které může kdykoli zmizet. Jsou-li plněny podmínky,všechno je v pořádku. Jakmile se začneš zdráhat – nevyhovíš, - láska je ta tam. Je politováníhodné,že láska,která si klade podmínky,téměř vždy sama sebe zničí,protože dříve nebo později jeden z partneru nebude stačit plnit požadavky druhého.
/ Druhým typem lásky ( a myslí,že na základě tohoto typu lásky se vdává a žení nejvíce lidí ) je láska,kterou nazývám „láska protože“ Touto láskou je člověk milován pro něco,čím je,co má,nebo co dělá. Jinými slovy,tato láska vzniká na základě určitých hodnot nebo kvalit partnera. Tato láska vlastně říká: „Miluji tě,protože jsi hezká.“ „Miluji tě,protože jsi bohatý.“ „Miluji tě,protože mi poskytuješ bezpečí.“ „Miluji tě,protože jsi jiný,než všichni ostatní,protože jsi oblíbený nebo slavný“ a podobně. Častokrát mi lidé říkají“ „Tato – láska protože – se mi docela líbí. Chci být milován pro to,co jsem,pro konkrétní kvality a hodnoty,které mám. Co je na tom špatného?“ Možná,že nic. Každý z nás chce byt milován pro něco ve svém životě. Určitě je lepší dát přednost této lásce před „láskou jestliže“. Pokud nás někdo miluje pro to,co jsme,je to pro nás mnohém pohodlnější. Víme,že něco v nás nebo na nás je hodno lásky. Ale co se stane,objeví-li se někdo,kdo vykazuje větší kvality? Co se stane,když se“na scéně“ objeví krásnější žena,muž? Nebo co se stane,když ztratíš práci nebo začneš miň vydělávat? Vyřadí tě taková konkurence? Ohrozí to tvůj vztah?Je zde ještě jeden problém. Každý z nás je dvojí tváře. Jedna,která se ukazuje na veřejnosti,a druhá skrytá hluboko uvnitř každého z nás,osobnost,kterou opravdu zná jen velmi málo lidí,pokud jí vůbec někdo zná. Pak je tu druhý aspekt,že buď jeden nebo oba partneři se opravdu bojí,aby ten druhý nepoznal,jací tam uvnitř hluboko ve zkutečnosti jsou. Tento druh lásky v nás vždycky vyvolává pochybnosti,jak dlouho vydrží.?
/ Třetím druhem lásky je láska „ miluji tě a tečka“. Je to láska bez podmínek,láska zářivá a krásná. Přál bych každému,aby ji prožil. Říká: „Miluji tě,nehledě na to,jaký možná v jádru jsi. Budu tě milovat,ať se stane s tebou cokoli. Nemůžeš udělat nic,co by ohrozilo mou lásku. Miluji tě a tečka.“ Láska „miluji tě a tečka“ není slepá. K tomu má daleko. Tato láska může svůj objekt znát velmi dobře. Zná jeho nedostatky a chyby. Naprosto beze zbytku ho přejímá,aniž by co to cokoli požadovala. Tuto lásku si není možno nijak zasloužit. Tuto lásku jsou schopni prožívat jen úplní a zralí jedinci,kteří nepotřebují ze životních vztahu stále jen brát,aby zaplnili prázdná místa ve své vlastní osobnosti. Zralé osobnosti nic nebrání v tom,aby do vztahu dávala,aniž by za to něco požadovala. Láska „miluji a tečka“ je vztah,do kterého investujeme. Tato láska se nemůže dočkat,až bude moci něco dát. Ostatní dva druhy se nemohou dočkat,až něco získají.“Miluji a tečka“ znamená „dávám“ dobrovolně dávám sebe sama. A v tom vztahu není místo pro obavy,nátlak,závist nebo žárlivost.
/ Vybrat si musíš sám Tajemství skutečné lásky je ve třetím typu lásky. Není příliš běžná,protože jediným trvalým zdrojem této lásky je sám Bůh. Žádný člověk nemůže důsledně milovat touto láskou,aniž by v něm nepřebýval Svatý Duch Boží a nevedl ho. A Bůh nezištně vkládá tuto lásku do srdce každého člověka,který je ochoten přiznat,že o to stojí a že potřebuje pomoc,aby dokázal takovou lásku projevit. Proč je tato láska tak vzácná? Proč je takovým tajemstvím? Protože se nesnáší s lidskou pýchou. To je tajemství lásky. Chceš-li ji prožívat ve vztahu k opačnému pohlaví,budeš asi muset trochu změnit způsob svého myšlení. Navážeme-li s Pánem Bohem osobní vztah,začne nás měnit. Udělá s nás nové lidi. Nemusíme zůstat hloupí,svéhlaví,nechat se manipulovat názory jiných lidí nebo zůstat bez sebekázně. Ježíš Kristus nás osvobozuje,abychom mohli milovat a žít jedinečný život. To je tajemství lásky..Jiné neznám. Nepropas ho...
Dej se do toho.
/ ***Ferda***
|
Jiný pohled na lásku od Slepého osla (Skóre: 1)
Vložil: nula v Pondělí, 03. březen 2008 @ 12:50:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Láska je ta nejkrutější otrokářka. Velice vynalézavá, protože vás nejdříve opije, abyste nevnímali tíhu toho břemene co vás pak nutí nést. Přiková vás k něčemu težkým řetězem, propojí vás s tím... a až vystřízlivíte zjistíte v jaké šlamastice jste a zůstanou vám jen oči pro pláč a skvrna na vlastním srdci. Neznám žádnou lásku, která by byla schopna někomu pomoci. Jste tu již tisíce možná milióny životů... možná tisíckrát jste našli tu pravou lásku... a dnes jste stále ve stejném srabu... ani láska Lucifera ani Láska Boha nezmůžou nic... žádná láska nedokáže zabránit utrpení... spíš naopak... kdyby nebylo lásky... již dávno by nikdo za nic nebojoval a pro nic netrpěl. Možná by ani ráj nevznikl... natož to co je mimo něj...
Pro mě je láska utrpením, protože si nemůžu pomoct v tom, že jakmile se zamiluji, sžírá mě stesk po milovaném... sžírá mě strach o milované... a kolotoč spojení a odloučení a riziko snadné ztráty mě vyčerpává. A taky vím, že když rozpustím své hranice... láska zmizí s nimi. Proto říkám a stále tvrdím, že láska je královnou pekelnou... jinde ji není potřeba.
|
Empirie a láska (Skóre: 1)
Vložil: Shade v Úterý, 04. březen 2008 @ 08:58:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Asi tak od 11 do 19 jsem tvrdila, že mě láska nezajímá a jediné, na co se hodlám v životě upnout, je budování kariéry. Jenomže člověk pak jednou prožije strašlivé prázdno, protože, jak jsem si uvědomila, v tom případě žije jenom pro sebe - se všemi negativními aspekty. Stačilo málo. Zamilovala jsem se do svého nejlepšího kamaráda tak moc, že jsem ani nevěřila tomu, jak jsem takového citu vůbec schopna, a stal se ten zázrak, že on moje city opětoval. Máme krásný vztah, který spousta lidí obdivuje, ne-li závidí. Je mi úplně jedno, že se mi po mém příteli stýská, když s ním nejsem, a bojím se o něj - vždyť to přece k lásce patří, že bys za toho člověka dal život, obětoval se, snažíš se mu pomáhat ze všech sil a on tobě. Jde o to, že ty chvíle, kdy jsi se svým milovaným, překonávají dalece ty okamžiky, kdy je člověk nucen si vystačit sám, prostě to za to stojí. Lásce se člověk nevyhne, začíná to od dětství v rodině, nepomůžeš si, bojíš se, že tví nejbližší příbuzní jednou umřou. Když se člověk tváří, že lásku nepotřebuje a že cítit lásku představuje slabost, lže si. Strašně. Trvalo mi dlouho, než jsem potkala člověka, se kterým jsem konečně dosáhla stavu chápající citlivé bytosti, ovšem teď už vím, že mít fungující vztah a později snad vlastní rodinu mi bude nade vše.
Nulo, měl jsi asi smůlu, žes nepotkal tu pravou, která by ti umožnila prohlédnout a nebát se citů, anebo ses v něčem dost zklamal. Nechci ti vůbec v ničem radit a podsouvat ti svoje názory - Grano je takové agresivity plné i bez mých moralizátorských keců - takže ti jenom popřeju, abys neztrácel naději a jednou ti láska vyšla. Snad víš, že zázraky se přece jen dějí, a někdy prostě stačí věřit, že zázrak se může stát i tobě. Mně to vyšlo, tak proč ne tobě? ;-) |
]
Re: Empirie a láska (Skóre: 1)
Vložil: nula v Úterý, 04. březen 2008 @ 11:50:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Pěkná reakce,abychom si rozuměli ten příspěvek není přímo ode mě,autora jsem uvedl ,ale s jeho podstatou na základě vlastní zkušensoti souhlasím,proto jsem jej uvedl
--Asi tak od 11 do 19 jsem tvrdila, že mě láska nezajímá a jediné, na co se hodlám v životě upnout, je budování kariéry.--
mě budování kariéry nikdy zvlášť netrápilo , v 11 si to ani neumím moc představit:-)
--Jenomže člověk pak jednou prožije strašlivé prázdno, protože, jak jsem si uvědomila, v tom případě žije jenom pro sebe - se všemi negativními aspekty.--
Jasně ,jen touha po kariéře může člověka těžko uspokojit,láska je mnohem slastnější
--Zamilovala jsem se do svého nejlepšího kamaráda tak moc, že jsem ani nevěřila tomu, jak jsem takového citu vůbec schopna, a stal se ten zázrak, že on moje city opětoval. Máme krásný vztah, který spousta lidí obdivuje, ne-li závidí.--
když se potkají dva takoví lidé je to nádhera….. jenže pořád se to všechno může v 1 se*****ě obrátit v prach a člověku zbydou oči pro pláč-celé jeho štěstí je fuč ,biblicky řečeno není to poklad který nerezaví
--Je mi úplně jedno, že se mi po mém příteli stýská, když s ním nejsem, a bojím se o něj--
evidentně ti to jedno není,jinak by jsi tu svoji lásku nehájila a jaksi nenaznačovala,že bych měl k tomu dospět jinak je cosi špatně,že to člověku není jedno naplno zjistí až o to obvykle přijde.
--vždyť to přece k lásce patří, že bys za toho člověka dal život, obětoval se, snažíš se mu pomáhat ze všech sil a on tobě.--
samozřejmě z toho pak pramení i to citové strádání když milovaný objekt není nablízku
--Jde o to, že ty chvíle, kdy jsi se svým milovaným, překonávají dalece ty okamžiky, kdy je člověk nucen si vystačit sám, prostě to za to stojí.--
tedy něco jako zkušenost s drogou a abstinenčním stavem
--Lásce se člověk nevyhne, začíná to od dětství v rodině, nepomůžeš si, bojíš se, že tví nejbližší příbuzní jednou umřou.--
sám se toho tak nebojím,je to prostě holá realita,spíše bych měl strach aby moji blízcí netrpěli
--Když se člověk tváří, že lásku nepotřebuje a že cítit lásku představuje slabost, lže si. Strašně.--
A to tvrdí kdo?- zamilovaná dívka….nic jiného vlastně napsat ani nemůže… Sám to vidím tak,že pokud člověk má takovou potřebu a v sobě ji násilím potlačuje pak je to tak jak píšeš,ale jsou i lidé kteří tu lásku už sami nepotřebují,protože určité věci prohlédli a není to otázka nějaké slabosti či síly.
--Nulo, měl jsi asi smůlu, žes nepotkal tu pravou, která by ti umožnila prohlédnout a nebát se citů, anebo ses v něčem dost zklamal.--
A jsme u toho- ty jinou možnost ve svém stavu ani vidět nemůžeš,prostě něco je nutně u mě špatně:-)
--takže ti jenom popřeju, abys neztrácel naději a jednou ti láska vyšla.--
raději se smířit s tím co je a co život přináší než se pořád honit za přeludy
-- Mně to vyšlo, tak proč ne tobě? ;-)--
To jsem zvědav na jak dlouho.
|
]
|
|
Boží láska v postmoderním věku (Skóre: 1)
Vložil: daggie (http://dagg.blog.cz) v Pondělí, 03. březen 2008 @ 14:48:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog) | Pro mě to osobně dnes znamená:
Stálost Boží lásky v postmoderním věku = možnost vrátit se ke kořenům své víry (1. Korintským 3,11)
Lidská láska (jakožto Hospodinem inspirovanýl lidský cit) = po 20 letech se znova zamilovat (Přísloví 5,18)
Rodičovská láska = důvěřovat Hospodinu, že vyslýchá modlitby za děti, které nám dal (Žalm 127,4; Žalm 144,12; Skutky 16,31)
Láska k bližnímu = moci sloužit v potřebným v této konzumem zotročené zemi (Deuteronomium 24,17)
His peace with U!
daggie z Moravy :-)
|
|
|
|
|
